evelýny komentáře u knih

S knihou nostalgicky vzpomínám na mé čtyři roky prožité ve zdech ,,domu u nemocnice", i když můj příběh nebyl až tak ,,srdceryvný" jako příběh Víti.
Pro dnešní přetechnizovaný a komerčně laděný svět trochu naivní téma. Škoda ...
P.S: Jak ráda bych se vrátila za zdi jedné zdravotní školy a ještě aspoň na chvíli pocítila její atmosféru a ke studiu bych přistupovala určitě zodpovědněji ..., nebo ne? :-))
P.P.S: Tato kniha mi atmosféru ,,mého studia" přiblíží vždy. Stačí natáhnout ruku a sáhnout do té správné přihrádky.
P.P.P.S: Tímto zdravím moji třídní profesorku, protože momentálně v mých uších zní její hlas: ,,Já vám to říkala, Evo!"
Nostalgie na entou ... :-)))

40 17.11.2017

Smoothie - i mě postihla tato módní vlna :-)
Autorka vsadila na jednoduchost a vyplatilo se. V jednoduchosti je totiž síla. Kniha je velmi přehledná, takže může číst i slaboduchý jedinec a my dalekozrací nepotřebujeme ke čtení ani brýle.
Kniha slouží pro vaši inspiraci, ale při podrobnějším studiu stejně zjistíte, že koktejly si namícháte podle toho, co lahodí vašemu oku, vaší chuti, vašemu žaludku a v neposlední řadě i vaší kapse :-))
A protože s módní vlnou jde ruku v ruce komerčnost, tak rada na závěr: Zkuste si knihu půjčit a za uspořené korunky si raději kupte kvalitní ovoce.

31 04.11.2017

Bylo, nebylo ...? Stalo se - nestalo ...? Co na tom, když se při čtení bavíte.
Zpočátku se příběh někomu může zdát nudný, ,,americký", křečovitý, nepravděpodobný... Ale když vydržíte, podmaní si vás vtipností, poetičností. Někdy vás nečekaně rozesměje a někdy neplánovaně dojme až k slzám. A někdy vám nastaví zrcadlo - takové malé jemné déjà vu.
Tento příběh je oslavou lásky, zamilovanosti, ale hlavně přátelství, které přetrvává navěky. Ámen.
,,Možná že láska není jen kytice růží jednou za čas. Možná teprve když přijdou těžké časy, když jste naštvaní, když jste unavení, teprve tehdy se ukáže."

P.S: A na konci příběhu odpustíte i všudypřítomného ,,obskakujícího" psa :-)))
P.P.S: A já musím ocenit i malý kousek mystična. Ale o tom si již musíte přečíst sami.

43 04.11.2017

Kdo by neznal nejslavnějšího trosečníka v dějinách lidstva, jehož příběh ,,hltají" čtenáři napříč staletími, přesněji od roku 1719.
Kdo by neznal dobrodružný příběh jednoho námořníka z Yorku, plného napětí, nezlomené lidské vůle, vynalézavosti, trpělivosti a ... naděje.
Kdo by neznal Robinsona Crusoe, jehož příběh já budu mít navždy spojený s jedněmi zasněženými Vánocemi roku 1974.

ZAJÍMAVOST: Daniel Defoe tímto románem dal základ tzv. robinsonádě - literárnímu útvaru, jehož hlavním motivem je postava trosečníka (POZOR! Neplést si s odvážným skokem brankáře ve fotbale - tento odvážný čin je pojmenovám po úplně jiném Robinsonovi ) :-)))

P.S: Celý život Robinsonovi závidím jeho věrného druha Pátka. Věrných přátel totiž v životě není nikdy dost.

69 23.10.2017

Manipulaci nesnáším. Po přečtení této knihy jsem byla překvapena, kolikrát i já manipuluji, aniž bych chtěla :-).
Nevím, zda se dá proti manipulaci bránit naučenými frázemi - kniha je jich plná. Mně se to zatím nepovedlo, ale pracuji na tom i díky této knize. Rozhodně si dávám pozor na manipulaci z mojí strany, byť je činěna v dobrém slova smyslu.
Bohužel mistři světa v manipulaci tuto knihu asi číst nebudou, takže nám ostatním nezbývá nic jiného, než BOJOVAT!

34 19.10.2017

Kniha o možném zdokonalení sebe samé, možná o zažehnání krize středního věku a možná jenom o napravení určitých zlozvyků, zkrátka kniha o tom, jak se pomalu, ale jistě stát dokonalou, dokonalejší, nejdokonalejší na celém světě -)). K tomu stačí pouze maličkost - správně zvolit své předsevzetí. Aby bylo účinné, mělo by být co nejjednodušší, vlastně takové mikro přesvědčení, lehce proveditelné. Jeho pravidelným opakování je možné vybudovat reflexivní chování.

P.S: Na konci knihy se mi ulevilo, že nemusím jezdit do práce taxikem a tudíž mohu vlastnit pouze 1 slovy jednu peněženku, klíče odkládám na věšák okamžitě po odemknutí a tudíž je nemohu mít zahrabané na dně kabely pod nákupem v pracovně v 1. patře :-)))
Některé příklady ze života paní spisovatelky byly úsměvné...(aspoň pro mě. :-)))
Přesto pár mikropředsevzetí trénuji.
Teď stačí jenom vytrvat! :-))

27 18.10.2017

Pro mě takové čtení do kabelky pro ukrácení dlohé chvíle třeba při čekání na tramvaj nebo ve frontě u pokladny - zde to funguje opravdu perfektně, protože někdy máte pocit, že fronta postupuje příliš rychle a máte chuť na pokladní zavolat: ,,Pomaleji, prosím!" To však by bylo příliš riskantní :-))
Takové vtipné čtení o zdánlivě nevýznamných tématech, vycházející z autorových osobních zážitků, se stopami sarkasmu, gradující do nečekaných point - jedním slovem fejeton - podčárník :-))
Smích je při čtení zaručen vždy. Někdy se přidá i ohromení nad opravdu nečekaným vyústěním - vyvrcholením - závěrem. A následuje obdiv k fantazii autora, který někdy z úplných ,,kravin" vykřeše vtipnou pointou pro mě takový malinkatý zázrak.

P.S: Děkuji Chytuš, protože byl to právě její vtipný komentář, který mě navnadil :-)

33 08.10.2017

Poprvé jsem tento bezesporu nejslavnější román z pera francouzského spisovatele, dramatika a v neposlední řadě nemanželského syna stejně slavného otce četla ve svých sedmnácti letech.
Stále znovu mě bude dojímat slavný romantický příběh nešťastné, všemi odsuzované lásky zhýčkané pařížské kurtizány k citlivému a o to více žárlivému mladíkovi.
Stále znovu budu překvapena jeho historickým základem.
Stále znovu budu vděčna autorovi, že se s námi o epizodní životní příběh jedné svojí lásky podělil.
A stále znovu mě bude jímat představa veliké nehynoucí lásky, která čtenáře ohromuje již sto šedesát devět let.
Marguerite - Armande - Alexandře, děkuji Vám ...

Camellia je rod rostlin z čeledi čajovníkovitých. Její květy člověka okouzlovaly již před tisíci lety. Její domovinou je Japonsko. Zatímco pro samuraje znamená její květ symbol smrti a znovuzrození, na evropských dvorech byly květy ozdobou plesových šatů. Je velmi citlivá na jakoukoli změnu teploty i vlhkosti vzduchu. Právem se jí přezdívá ,,Královna pokojových květin".

P.S: A jakým symbolem byla květina Tobě, Marguerite Gautierová - Marie Duplessiová?
P.P.S: Operu La traviata Guuseppe Verdiho jsem neviděla. Budu to muset napravit.

51 07.10.2017

Nejdříve jsem zhlédla několikrát divadelní představení pana Jaroslava Duška - královsky jsem se bavila.
Poté jsem zakoupila audioknihu. Zde jsem se již tak nepobavila, i když četl opět pan Jaroslav Dušek. Dalo by se říci, že základní filozoficko-psychologické myšlenky s možná i trochu náboženským charakterem, se stále opakují (několikrát jsem u audia usnula). Možná by kniha mohla být kratší, ale není opakování matka moudrosti?
Nevím, zda mně osobně ,,Čtyři dohody" změní život.. Zatím vím, že mi již někdy život usnadnily, i když jejich aplikace je v realitě opravdu složitá.
S nadějí v srdci doufám, že nás odhodlaných je na světě víc, i když svět to nezmění.

P.S: Evelyny, nevytvářej si žádné domněnky, neber si nic osobně, nehřeš slovem, dělej vše, jak nejlépe dovedeš a KONEČNĚ přečti tu knihu!

ROZKAZ! :-)))

46 23.09.2017

Knihu jsem poprvé četla v 70. letech minulého století. Přečetla jsem ji jedním dechem a její příběh si pamatuji dodnes možná i proto, že za ,,totality" jsem musela vystát hooodně dlouhou frontu, abych ji získala.
Ke knize jsem se pro osvěžení paměti chtěla po třiceti letech vrátit a EJHLE! Knihu jsem ve třetině odložila, přestože jsem stále přesvědčena o její kvalitě. Každá kniha prostě chce svůj čas.
ZAJÍMAVOST: Kniha v minulosti zůstala ,,za drápkami" mojí sestře a já musela vynaložit značné úsilí, aby mi byla vrácena. Ale proč vlastně ...?

62 23.09.2017

Každá kniha z mého pohledu chce svůj čas.
Příběh, který je velmi kvalitně zpracován, který vás však může místy nudit tak, že zdlouhavé pasáže úvah přeskakujete, detailními popisy anomálií jste tak znechuceni, že nechcete číst dál.
Spisovatelkou ,,Jste odsouzeni k volbě a každá volba v sobě skrývá možnost nenávratné ztráty." Tedy i možnost, že tento příběh plný nesmyslných ideálů, znechucení, smutku, strachu, falešných představ o hrdinství a v neposlední řadě lidské deviace nedočtete.
Ale je to příběh i o neobyčejné statečnosti, odhodlání, síle ducha a naději ... A detektivní zápletka vás stejně nepustí.

Chci žít a svou láskou hřát, celou duši dát
Vždyť život plný má, kdo touží mít rád

K této knize se již nikdy nevrátím a nechci ji mít ve své knihovně. Můj čas pro tuto knihu dávno vypršel. Ale tento příběh mě tolikrát donutil přemýšlet, rozuzlení příběhu mě úplně paralyzovalo a konec vnesl do mé rozhárané duše mír.
Ještě dlouho se na sítnici mého oka bude blýskat drobný stříbrný přívěšek se jménem Claire ...
Ještě dlouho z mé paměti nevymizí příběh Madeleine McCarthyové - na začátku malé osmileté holčičky, která měla všechna práva nedospět, ale neudělala to.

41 02.09.2017

Výborná kniha - výborný seriál polské televize, který za ,,totality" sledovala skoro celá naše rodina (kromě otce - ten nám dětem později koupil jeho knižní podobu, bratrovi tankistickou kuklu :-)))).
A já tento seriál díky mému o hodně let mladšímu bratrovi milovala i v postpubertálním věku :-))
Já milovala Janka - jak jinak, sestra Šaryka. Koho miloval bratr se mi nepodařilo zjistit.
Zajímavost: Mnohem později u DVD s tímto seriálem - zakoupené bratrem skoro tankistou - seděla jako přikovaná i moje dcera - milovala Šaryka. A tak jsme koupili psa - jmenoval se však Yorik a nebyl to ovčák :-)))
Ještě dnes mi v uších zní melodie, u které si automaticky vybavím text:

Bouře jde do dálky, všude voní bez
My jsme vyšli do války, v bouři nyní jsme
Dojedem zajisté, my čtyři tankisté, náš tank a náš pes ...

Jak málo stačí ke štěstí. Nemohu jinak 5*

70 24.08.2017

Kniha mi byla doporučena mojí ,,šéfovou". A protože v ,,Sedmikostelí" se denně pohybuji, tak mě upoutaly popisy této lokality - byly fantaskní a přesto tak reálné. Bohuže příběh samotný pro mě skrýval té fantazie moc.
,,Šéfová" snad promine, ale já knihu dočetla jen z úcty k ní.
Je to moje první kniha od tohoto autora a zatím zůstane i poslední.

Jediné, co si z této knihy pamatuji je jednorožec na patologii. A to si budu pamatovat ještě dlouho. Pro mě hodně velká fantazie.
Kniha je tak ,,jiná", že toto musím ocenit jednou hvězdou navíc.

40 22.08.2017

Zřejmě pro tyto verše nejsem dost vyspělou čtenářkou.
Na první pohled pro mě byly neučesané - nemelodické.
Na druhý pohled nesrozumitelné a tím pro mě depresivní.
P.S.: Pane Holane, muž s takovým jménem nemohl být nikým jiným než básníkem. Každý ve svém životě chce být milován a chce milovat.
Nevím, kolik pohledů vašemu výboru z poezie v budoucnu ještě budu muset věnovat, abych pochopila...
NADĚJE: Některými básněmi jste mě okouzlil již při prvním pohledu:
Miluj...
Nerovnost země a tedy i nerovnost lidí
jen na kolenou ucítíš.
Miluj však obě a věru jen tím spíš,
že není lásek, že je jen jedna láska,
tak jako všechny kříže jsou jen jeden kříž.

30 26.06.2017

Verše balancující mnohdy na hraně mravní únosnosti, oslňující svou jednoduchostí, díky překvapivým omračujícím pointám verše až nadpřirozeně geniální.
Vše tu již bylo vysloveno přede mnou a proto nezbývá, než nám všem popřát, aby fantazie tohoto básníka byla bezbřehá.

40 16.05.2017

Přestože je v knize dost nudných míst, které vás doslova vybízejí přeskakovat v textu, přesto se autorce podařilo udržet moji pozornost až do úplného konce. Čím více se mi odkrýval příběh obou protagonistů a jejich blízkých, tím více jsem byla dějem pohlcena a tím více jsem si na jeho konci přála to staré obehrané klišé, tím více jsem si přála starý dobrý hyppy end. A pak přišel Epilog....
Příběh o lásce, úctě, toleranci, osobní zodpovědnosti, druhých šancích,
odvaze .... Ale hlavně příběh o odpuštění.
Karmo, co ode mně očekáváš? A karma odpověděla: ,,Odpuštění."
Ale co s tím, když odpustit je někdy tak těžké...
A co s tím, když na konci příběhu je tolik: ,,Proč?" ,,Kdyby?" A odpovědět nemá kdo.
Originálně neoriginální příběh, který jsem zdolala za jeden den a který mi po ,,Stalkerovi" nalil do žil opět radost ze čtení a chuť objevovat další krásné příběhy.
Děkuji Vám, paní Adele Parksová.

30 25.04.2017

Místy mě děj bavil, místy jsem měla pocit, že knihu napsala nevyzrálá, nadržená puberťačka. Třeba to byl záměr, když napsání knihy nebyla z pohledu autorky rychlá a snadná záležitost.
Z mého pohledu se však autorka mohla více snažit.

32 22.04.2017

Příběh krize středního věku, jedné nevěry, vítězství velké lásky, jednoho velkého odpuštění a jednoho opravdového přátelství - a to všechno vám je podáno z několika pohledů, čož dělá knihu zajímavější. Trochu jsem se místy ztratila někdy až v moc obšírných úvahách hlavních hrdinek, někdy jsem se přistihla, že říkám: "Zkrať to, slepice!" Naštěstí se vzpamatovaly, ale musím souhlasit: někdy méně znamená více. Tedy méně textu = nenudící se čtenář = spokojený čtenář. Ale příběh nebyl až tak špatný.

28 22.04.2017

Některé básně tak poetické a přesto morbidní. Některé tak morbidní a přesto poetické, těžká ironie se syrovostí reality, pesimismus s malým zábleskem optimismu? Možná... A opět musím říci, že brutální vtipnost těmto básním sluší, i když...
Nad některými básněmi zůstal můj rozum stát
A možná jste mě jen šokoval tím jejich rozuzlením
Nezbývá než čísti dál a doufat, že časem se můj pohled změní...

P.S. Rozhodně nebylo moudré tuto sbírku číst při zápalu plic. Možná mě nemrazilo jen z horečky a urputného kašle...

P.P.S. Všimněte si, vážení, hodiny, v kterou jsem psala tento komentář ( 0 :15 ) - to jenom, abych i já byla tak trochu stylová. ,,Hodina duchů" se k této sbírce opravdu hodí :-))
P.P.P.S. Neměla bych vytvářet žádné domněnky, ale Vánoce asi panu básníkovi k srdci nepřirostly. Mně ale ano, takže zde nejsem schopná přijmout tak tvrdou nadsázku :-))
Neodpustím si aspoň malou ukázku, i když bych nejraději opsala celou sbírku. No dobře, celou NE, ale...

A zase jaro...Bagry, pily
strom, jejž už včely neopylí...
rozvil se květ... Na sťatém kmeni!
ještě to neví, že už není

Pořád jen tma a tma... A náhle tolik světla!
Ale jen krátce, krátce jen... Sám sobě zdál se sen
sen? - Svatojánská muška do oka mi vlétla
a svítíc dál vylétla druhým okem zase ven

33 21.04.2017

Stín vidí stín: stín pavouka
jenž síť nad jeho hlavou tká
...dohasla svíce, stín už netká
a situace nemá svědka

Přiznám se, že bych se raději se světem podělila o báseň na str. 45 této sbírky, ale nemám tolik odvahy - i když zrovna tato báseň neobsahuje žádný vulgarismus, tak nad jejím obsahem jsem se přeci trochu červenala :-)
Díky odvaze a talentu J.H. Krchovského si můžeme přečíst mnohdy melancholicky laděné verše s prvky obscénních - neslušných - vulgárních - nestoudných výrazů. A přesto na mě mnohdy působily poeticky, vtipně a vlastně syrově pravdivě. Tak jaképak pohoršení...

P.S. Pane J.H. Krchovský,
přestože jsem si Vaši sbírku půjčila vlastně náhodou, po jejím přečtení ji musím mít ve své knihovně, i když jste mě při mém prvním čtení šokoval, mnohdy pobouřil, znepokojil, rozčílil, podráždil, iritoval, rozhořčil...
P.P.S. A Vy, kdož milujete hřbitovy tak jako já, si ji pořiďte též. Bude se vám líbit.

43 17.04.2017