evickakyticka komentáře u knih
Ani jsem si nevšimla, že kniha je určena spíš pro mladší než jsem já, ale nevadí. Nějak jsem přešla na vlnu fantasy pohádek, které se dají číst i v dospělosti. Hlavní postavy, děti, si prošly zajímavý kus světa, udělaly správnou věc. Docela děsivé (pro děti) se mi zdály staré děti, to bylo brrrr. Jinak knihu hodnotím průměrem, rozhodně si přečtu i další díl a doufám, že budu moct přidat další hvězdu.
Jsem ráda, když u knihy mohu rozšiřovat svoje obzory. Tím novým bylo poznání cechu platnéřského, jeho práce. Pak můžu pochválit hlavní postavu, netuctovou, bystrou, šikovnou. Příběh jako takový mě bavil, i když místy to trochu skřípalo. Nebavily mě takové ty "politické" stránky věci. Kniha není rozsáhlá, tak se dá vklidu po pár dnech přečíst.
PS: Jediné, co mi opravdu vadilo, byly ty nadávky, kterými se postavy oháněly, sice ne příliš často, ale myslím, že si to autor mohl odpustit.
Nevím, nevím...Kniha se tváří slibně - docela hezký obal, uvnitř hezké ilustrace, zajímavý námět o lese, ale. Začátek se mi moc nelíbil, do prostředku jsem se už jakž takž začetla, ale konec už mě vyloženě nebavil a poslední strany jsem jen proletěla očima. Nevím proč, Asi se mi nelíbily postavy, hlavně Guiwenneth, její dětský popis, který zaváněl (skoro pořád) sexualitou (jak se v knize píše) mi přišel "zvrácený". Prostě divná kniha, která mi nesedla. Rozhodně nesáhnu po pokračování.
Poslední díl nijak neztratil na kouzlu celého příběhu. První polovina nám připomíná minulý děj, pomocí kamarádky Limby ho i trochu vysvětluje, ospravedlňuje, dívá se na něj těma pravýma očima. Druhá polovina už je trochu akčnější, plná nečekaných zvratů a překvapení.
Celou trilogii hodnotím za čtyři hvězdy, protože to není zas tak, že bych padla na zadek, ale své kouzlo to má.
Opravdu JE to jiná kniha. Pokud jste v koutku duše čekali, že se vrátíte do Kvothova světa a aspoň chvíli pobudete s Auri, kterou už znáte, mýlíte se. Tak jako já. Její svět JE úplně jiný. Je snový, nepřehledný, byť všechny věci musí mít své místo... V ději se ani moc nedozvíte, ale smíte přijít na krátkou návštěvu....opravdu krátkou...
Když pominu tu šílenou kresbu, některé vtipy se i podařily. Většina byly ale nudné tlachy...tedy aspoň podle mně, asi nemám smysl pro humor. Já tam tolik hlášek nenašla... a ne že bych se ztrácela v kontextu!
Přiznám se, že se mi líbila obálka knihy a také mě nalákala anotace. Ze začátku jsem se trochu dokázala začíst, ale kolem půlky se to zlomilo a už jsem nedokázala udržet pozornost. Nudila jsem se. Líbil se mi nápad se hřbitovem, mluvícím havranem a to je asi tak všechno. Nedočteno.
Po dočtení knihy se cítím naštvaně. Rozhodně jsem naštvaná, uděluji odpad (byť toto označení nemám ráda). Takovou slátaninu už jsem dlouho nečetla. Postavy se chovaly divně, nelíbily se mi. Děj příběhu o ničem, kde jem se jako měla bát? Toho ledového vzduchu v knihovně? Toho smíchu či ťukání větvě o okno? No potěš koště, to snad ne.... Mohu jedině prominout, že originál je z roku 1959.Toť vše.
Tato kniha si rozhodně zaslouží plný počet. Byla to krása číst. Mňamka. Místy jsem se nedokázala odtrhnout. I tak hodnotím lépe první polovinu knihy, která se spíše nese v duchu prvního dílu. Ne že by druhá polovina byla horší, ale byla (na mně) moc fantastická. Felurian a její říši Fae jsem se nechala unést. Za to v Haertu jsem se moc nebavila, učení Ketanu mě nudilo. Ale to jsou veškeré mínusy příběhu. Jinak bych musela hodnotit pouze kladně a to už bych se mnohdy opakovala, jiní to už udělali přede mnou.
Zabrousila jsem i na youtube a poslechla si nějaké loutnové písně podle Khvota...ano, tak jsem je měla i v mé mysli.
PS: Jak dlouho budeme muset čekat na pokračování?? Snad se dozvíme brzo a do té doby neztratíme nit.
Sice jsem po prvním díle myslela, že druhý ani číst nebudu, ale nakonec jsem si knihu půjčila a přečetla. Rozhodně nelituji. Dokonce se mi tento díl zdál i lepší. Není dlouhý, aspoň jsem v něm nenašla žádné zbytečnosti. Sny, které nahradily soudcovské příběhy a příběhy různých lidí v prvním díle, se mi líbily daleko víc. A nejvíc mě dostal závěr knihy. Určitě se chci dozvědět, jak Naslouchač bude pokračovat. Posledními řádky mě autor navnadil tak, že jsem už teď zvědavá, jak tato pohádka skončí.
Ne všechny příběhy z knihy se mi líbily. Ale co bylo hodně dobré, jsou charaktery zvířecích postav a jejich emoce. Nejvíce se mi líbil Národ ledu. Jo a možná by nebylo na škodu si poslední dva příběhy pročíst znovu.
Miluji stromy! Jejich rozmanitost, jejich klid, jejich velikost... Zde se dočteme něco o alejích, převážně z Vysočiny a Středních Čech. Také o tom, proč aleje vznikaly, kdo je vysazoval a jiné historky, které se k nim vážou. Doprovodné fotografie nám ukazují místa, na která se nejspíš nedostanu, ale mohu aspoň nahlédnout. Kdyby vznikla podobná kniha v blízkosti mého bydliště, rozhodně ji také chci pročíst.
Od prvních stran jsem tušila, že tento příběh bude něco extra. Už ten styl psaní, ty myšlenky, to prostředí. Nakonec i příběh sám mi mohl tolik nabídnout, jako málo která jiná kniha. Při čtení jsem se cítila, jako ryba ve vodě. Kdybych knihu neměla půjčenou z knihovny, ale byla by moje, bylo by v ní spoustu malých papírků, které by označovaly místa v knize, která si ráda přečtu znova, byť jen pro to, jak hezky jsou popsána slova větru.
Doporučuji a jistě si přečtu i další díl.
Na knihu jsem narazila v rámci výzvy a jsem za to ráda. Hodnotím sice průměrem, ale je to kniha, na kterou si musíte zvyknout, na její styl. Já jsem zpočátku chtěla knihu odložit, ale něco mi říkalo, ať s tím ještě počkám. Dala jsem si pauzu a ve vhodné chvíli na to znovu skočila. A dočkala jsem se odměny, nemohla jsem knihu odložit, příběh se pěkně odvíjel a jen povinnosti mě donutily jít spát....
Na sladké řeči typu mylady sem, mylady tam jsem chuť neměla. Navic se tam připletl W. Scott rádoby jako Sherlock Holmes, opravdu ne....
Příjemné počteníčko. Měla jsem trochu strach, že se z knihy vyklube nějaká slaďárna, ale ne. Příběh hezky ubíhal, malá Marie-Laura byla sympatickou hrdinkou, její otec zase zajímavě vynalézavý. Jediné, co mi trochu vadilo, byly skoky v čase. Jsem trošku nepozorný čtenář, takže jsem musela zpětně listovat, abych si ujasnila, kterou dobu čtu.
Krásná pohádka pro dospělé. Místy i docela strašidelná, což oceňuji. Nejvíce se mi líbila postava Jelení dívky...brrr...také pohádky převyprávěné Dřevorubcem měly své kouzlo. Do poslední chvíle váhám s hodnocením, ale myslím, že i tu poslední hvězdu přidám a ráda se ke knize někdy vrátím.
Kniha se dobře četla, měla zajímavý děj. Při čtení jsem se dokázala ocitnout v New Yorku, být tam, sledovat dění. Ale ne všechno jsem knize věřila. A za trochu pochroumaný děj ke konci musím strhnout hvězdu. Milostné dráááma není nic pro mně.
Poměrně krátký příběh vás nenuceně rychle vtáhne do děje. Zpočátku připomínal pohádku Třetí princ. Během putování Naslouchače jsme navšívili několik podivných vesnic, vyslechli několik příběhů, ale... zdálo se mi, že mají všechny jeden vzor, akorát v jiném podání. Taktéž soudcovské příběhy. Podstata rozuzlení příběhu se mi nezdála moc "košer". Po dalším díle nejspíš nesáhnu, ale přečtu si anotaci, třeba mě ještě dokáže navnadit.
Tož dobré počteníčko to bylo. Zajímavý svět kouzelníků a ukecaných démonů. Některé poznámky pod čarou byly podle mně zbytečné, ale budiž. Musím pochválit originalitu a čtivost.