evickakyticka komentáře u knih

Tento komentář bude znít možná divně, ale věřte, je to tak. Musela jsem tuto knihu zařadit do svého seznamu nedočteno, protože nemám na to ji dočíst. Ne, že by kniha neměla svoji patřičnou hodnotu, že by mi nemohla dát uspokojení z příběhu, ale jsem zásadně proti. Proti stylu lovu vlků, zacházení s nimi jako se škůdci, popisem jednotlivých scén. Nejvíce mě dostalo zabíjení mláďat zvlášť hnusným způsobem... Bylo na těch sto stranách, které jsem byla schopna přečíst, i jiné věci, které patří k jejich životu, jsou tradicí, životní rovnováhou, a já to plně chápu. Jenže mé životní přesvědčení je zcela jiné a proto kniha putuje do své kolonky a já se vrhám na knihu lepší, mě lépe stravitelnější. PS: A nemohu připomenout jemné náznaky čínského smýšlení, plnění norem a jiných blábolů....

Skvěle namíchané, snad jen dvě ze všech se mi moc nelíbily. Povídky hodnotím trochu jinak než klasické knihy. Jde hlavně o pointu, že. Čtenáři hororů jistě ocení a najdu si mezi nimi tu, která se jim bude líbit.

1 25.04.2016

Strhující atmosférická detektivka? Kde? Já asi četla úplně jinou knihu. Bylo to spíš takové nahlédnutí do Afriky, do Nairobi. Ale ne do přírody, ale do města. K tomu se připletla jedna vraždička, tak se ji Mollel snaží vyřešit. Do toho politika, no, není to zrovna moje oblíbené téma ke čtení. Jakž takž jsem knihu přelouskala, ale se zapnutou televizí. Jinak bych ji ani nedočetla. A ještě mi chyběl slovníček cizích slov, někdy nešlo ani z kontextu vyvodit o co se jedná. Myslela jsem, že příběh bude více o Masajích, více v přírodě, více jinde.

1 19.04.2016

Těžké hodnotit. Je to spíš takové chlapské čtení, příběh mi nic moc neříkal. Ale kresba je parádní. Na té nevidím chybu, ta se mi líbí. Asi jsem věkem vyměkla, už mě nebaví příběhy postavené na cákancích krve...

19.04.2016

Velmi milé překvapení. Byla jsem napnutá jako struna od začátku až do konce. Moc se mi líbí autorův styl vyprávění, dokonce jsem odolávala touze číst přes den a čtení si nechávala až po setmění. Hlavní postava, Jan, na mě působil dost zvláštně. Není to typicky kladná postava, má své mouchy. Nejvíce jsem se těšila na části s Rysem, nemám co bych hodnotila záporně, proto zasloužený plný počet.

3 17.04.2016

Na potřetí, ale přece. Nemohla jsem se v Murakamim najít, ale přece na doporučení se tak stalo. Občas mě přepadne touha číst i jiné než evropské nebo americké spisovatele. Japonci jsou tak jiní. Ze způsobu chování postav jde hned poznat, že to jsou oni. V závěru knihy Klára Macúchová píše, že kdyby měly postavy jiná jména než japonská, vůbec by nemuseli být Japonci. Nesouhlasím. Je mnoho rysů, které jsou jim jedinečné.

Do knihy jsem se zprvu začetla, pak mě moc nebavila, ale nakonec jsem v hlavě nosila příběhy postav, které v knize jsou. Všechny osudy byly něčím zajímavé, poutavé. Prostředí kolejí, sem tam nějaká erotika, sebevraždy, léčebna, propletence vztahů... ano, tohle je Haruki?

4 12.04.2016

Nevím, nevím, jestli ty tři hvězdy byly zaloužené nebo jestli jsem neměla jednu hvězdu ubrat. Kniha nebyla špatná, to ne, ale! Ale taky nepatřila k těm, které by se mi opravdu líbily. A co mi vadilo? Vadily mi přehnané popisy "věcí" které lezly z Buicku, vadila mi policejní stanice, na které se děj odehrával (nemám averzi k policajtům, jen se mi prostě prostředí nelíbilo), nelíbil se mi závěr. Jo a taky postavy, žádná z nich neměla moje sympatie. A jeje, to je kritiky, ovšem to nic nemění na tom, že kniha byla většinou nudná nebo přehnaná.

1 04.04.2016

Celou dobu jsem věděla, že na té Fridě něco nehraje, sice jsem počítala s trochu jiným koncem, ale to je jen můj pocit. Kniha mě bavila, ač taková téma moc nečtu. Obě postavy byly něčím poutavé, líbilo se mi i prostředí s velrybami. A dokážu si představit takový příběh i v reálu. Tedy kromě toho tygra. Ten hrál takovou podivnou nejasnou roli, moc nevím, jestli jsem jeho úlohu pochopila správně. Ale ať každý posoudí sám.

27.03.2016

Nedočteno. Moc jsem nepochopila autorovo smýšlení. Příliš se prolínalo fantastično s "realitou". Kniha mi moc nedávala smysl. Asi jsme neměla tu pravou chuť na takové čtení...

Asi jsem jediná, kdo nedočetl. Po prvních sto stranách jsem knihu odložila, bylo v ní příliš boje, míň děje, který by mě bavil a nutil číst dál. Myšlenka i úvod dobrý, ale nesedla mi.

Znovu jsem se ocitla ve svých mladých letech, kdy jsem Foglara hltala a nebyly narozeniny nebo svátek aby nepřibyla nějaká ta kniha do sbírky. S odstupem se na příběh dívám jinýma očima, a nemám moc výtek, snad jen, že autor občas píše větu typu: A to ještě neveděli, co je za chvíli čeká. Zbytečné předběhnutí v ději. Ale ke knize a jejímu hodnocení. Milovala jsem tyto dobrodružné výpravy, chtěla jsem taky něco podobného zažít. A díky Foglarovým knihám na to vzpomínám doteď.

PS: Zajímalo by mě, co by dnešní děti řekly na lov bobříků...

1 19.03.2016

První povídka se mi nelíbila, zvlášť "blbá blondýna". Druhá povídka byla o mnoho lepší, dokonce jsem se i příjemně bála, bylo to napínavé, dobře zvolené prostředí i postavy. Zato poslední povídku jsem ani nedočetla, ze začátku se zdála být dobrá, no nakonec působila příliš rozvlekle, zbytečně. Snad by jí slušelo osekat a pak bych ji i dočetla.

1 19.03.2016

Je jen málo knih, u ktreých si říkáte, aby příběh ještě neskončil.Toto je můj případ. Chtěla jsem ještě chvíli pobýt s hlavními postavami, ještě chvíli nakouknout do jejich světa. Moc se mi líbilo prostředí New Yorku, takhle ho ještě neznám. Zvláště poslední obyvatel chránící si své území. K osobě profesora bych jen podotkla, že někoho tak odporného jsem dlouho "nečetla". Brr, opravdu. A autorce děkuji za krásné vyprávění, vtáhnutí do děje a také za tu špetku romantiky, která se nakonec vyklubala až v závěru, tudíž knihu rozhodně nepovažuji za červenou knihovnu.

2 16.03.2016

Pohádka jako taková se mi moc nelíbila. Je to opravdu hodně krátké. Snad jako zadání ve škole by splnila účel, i jako původní dopis vnukovi. Plus za ilustrace.

14.03.2016

Celkově mě knížka bavila, Doseděla mám ráda, líbí se mi, že popisuje příběhy u nás, takže se dá do děje pěkně zapadnout. Jeho knihy mají i strašidelnou atmosféru, což se také cení. Bohužel vždycky se najdou nějaké ty mouchy, které příběhu moc nepřidají. Konkrétně v této knize jich bylo povíc, ale já zavírám obě oči a nechávám si jen to dobré.

2 08.03.2016

Oddychovka, u které moc nemusíte přemýšlet.

05.03.2016

Tohle bylo to nejpříjemnější, co mě v čekárně u doktora mohlo potkat. Sice malé, ale roztomilé dílko. Hezké ilustrace, a také povedený konec. Nevidím důvod, proč nepochválit plným počtem.

2 02.03.2016

Zajímavý nápad, s mužem pod schody. Po setmění působil strašidelně. Proto neuděláte chybu, pokud se knihu rozhodnete za světla odložit a počkat na soumrak. Z této strany jsem byla spokojena, ale pasáže ze života Fredrika mě nudily. Vím, měly tam své místo, musely tam být, (aby děj byl ucelený), ale já se k smrti nudila. Ode mně si kniha vysloužla průměr.

26.02.2016

Kniha pojednává o farmách, chovech a vůbec vztahu ke zvířatům pouze v rámci USA, tudíž ji beru pouze informačně a nehodnotím. Mám už v této oblasti něco načtené, tak nejsem překvapena, znechucena ani se nepotřebuji rozhodnout zda jíst či nejíst maso. Už deset let jsem tam:) GO VEGAN!!!!

Mám ráda, když ve mně kniha dokáže vzbudit pocity. Jakékoliv - špatné, i ty dobré. V této knize jsem jich našla bezpočet. Nejsem typická čtenářka románů pro ženy, ale tento byl opravdu zajímavý. Dozvěděla jsem se mnoho o zvycích v Číně a jen opravdu některé se mi líbí. Líbí se mi především jména, která v překladu znějí tak krásně. Líbí se mi hluboké přátelství mezi ženami a to je asi tak vše. Ale na druhu stranou jsem byla nemile překvapena tématem podvazování nohou. Jak krutý a bolestný zvyk. Nedalo mi to a vyhledala jsem nějaké informace i na internetu. Jak jsem byla překvapena z obrázků ukazujících tuto krutou pravdu... Také silně zakořeněné zvyky, jako hierarchie domácnosti v Číně, by pro nás Evropany byly jen ztěží proveditelné.

Hodnotím průměrem, protože jsem postrádala více popisu kraje, kniha byla velmi jednoduše psaná a důraz se kladl spíše na zvyky a přátelství hedvábného vějíře.

1 23.02.2016