Evus komentáře u knih
Začátek knihy sliboval zajímavý thriller s celkem originální zápletkou. Ale... Kam se sakra poděla? Celá kniha je podle mě - já nevím, nejlepší výraz je asi "hloupá". Místy jsem opravdu nechápala, proč se děj ubírá daným směrem, když bylo tolik příležitostí, jak nebezpečnou situaci rychle vyřešit. Přesvědčivá v tomto případě není ani role strachu, to spíš rodina zažívá se svými vězniteli něco jako Stockholmský syndrom, ale v tom případě nechápu, kde se nachází ten "mrazivý thriller" z anotace. Do toho neustálé plkání o "Pánu našem" v takovém nadbytku, až mi to otvíralo kudlu v kapse. Jediné, co stálo opravdu za to, jsou krátké návštěvy Romea u starého Clauda, a Burris, kterého mi bylo upřímně líto. Jinak spíš nedoporučuji
Výborně zamotaná Pattersonovská detektivka. Akorát ty hrubky v textu mi rvaly oči, což je u knih škoda (chápu to u článků polonegramotů vydávajících se za novináře, ale nakladatelství by snad měla mít korektory???)
Tolkiena mám ráda, ale mnohem víc mi sedí jeho romány a delší příběhy. Tyto krátké povídky plné zdrobnělin mi akorát rvou oči a jsou na mě extrémně sentimentální. Nejlepší byl asi samotný List od Nimrala a Tulák Rover.
Zajímavý a napínavý příběh, ale mohl skončit už ve chvíli, kdy se Jason a Marie setkali a zbytek zpracován jako další díl, takhle to bylo příšerně uměle natažené, takže bohužel jen 3***
Tak nějak nevím, jak hodnotit. Začátek úžasný, možná trochu roztahaný, ale tento typ knížek mám ráda. Do toho australské legendy, Harryho ne příliš světlá minulost a alespoň nějaký popis přírody, takže výborný dojem z celé knihy. Pak ale Harry zjistí, kdo je vrah, a celé to jde do kopru. Najednou začíná uvažovat až nelogicky nelogicky (nelogicky a zkratkovitě i na to, že je pod tlakem), příběh se najednou hrne až moc rychle, že se nedá vychutnat. A pak poslední kapitola, která výsledný dojem trochu vylepšila, takže nakonec ****. Rozhodně se ale nejednalo o ztrátu času a v sérii budu pokračovat.
Zajímavý historický příběh, který přibližuje chápání Indů. Myslím, že vždy se v ní dá najít něco nového (celou jsem ji četla poprvé, ale rozhodně ne naposledy).
Zatím asi nejsilnější Pattersonova kniha. O to horší, že takhle to prostě funguje. Místy mi opravdu běhal mráz po zádech a ať kdokoli na náš stát jakkoli nadává, můžeme být rádi, že jsme se narodili tady.
Detektivní sci-fi, ve kterém se teprve seznamujeme s Eliášem a Daneelem a oni se seznamují spolu, což bylo opravdu zajímavé sledovat...
Moje první kniha o Ženském vyšetřovacím klubu. I když příběhy s Alexem Crossem mě nějak baví víc (možná proto, že už jsem jich přečetla tolik a Alexe i jeho rodinu tak trochu "znám"), i tohle byla příjemná oddechovka na odreagování
Některé povídky mě zaujaly více, jiné méně, ale celkově se jedná o zajímavou sbírku spíše klasických hororů stavících na strachu, nikoli krvi.
I když v knize nevystupuje Alex Cross, byla pěkně napsaná a čtivá - pohodový odpočinek na deštivé odpoledne...
Pro mě zatím nejlepší díl, který vyšel. Všichni pěkně pohromadě jako rodina a do toho Evin asi nejnáročnější případ.
Trvalo mi dlouho, než jsem se knihou pročetla dokonce, nikoli však kvůli její nezajímavosti, ale kvůli nedostatku času. A jsem za to ráda, takhle jsem si po částech užívala jednotlivé příběhy a jemné narážky na jejich provázání. Doporučuji :)
Teda tak zoufale roztahanou a nudnou knížku jsem už dlouho nečetla.
Závěr trochu zdlouhavý, ale jinak opět perfektně vystihnutá psychologie postav v krajní životní situaci.
Přečíst tuto knihu mi trvalo poměrně dlouho, asi snad nejdéle z všech. Nějak nevím, co si o ní mám myslet. Chvíli působí opravdu zajímavě, pak ale následuje pasáž, kde mám dojem, že Eco jen předvádí, kolik zná cizích výrazů. Když jsem Plameni královny Loany dala ****, tak tady bohužel jít nemůžu, i když budu za kulturního barbara.
Alex Cross snad nikdy nezklame, výborný napínavý příběh se četl vlastně sám. Plný počet za ten nečekaný závěr a opravdové přátelství Alexe se Sampsonem.
K Lustigovi obvykle netřeba nic dodávat, tady mi závěrečný dojem trochu kazí neustálé opakování stokrát řečeného, ale pravda je, že tohle je přesně Lustigův styl, kterým se mu daří tak dobře evokovat pocity lidí z lágru. Tady to ale přeci jen trochu přehnal...
Typicky "lustigovská" knížka se spoustou zamyšlení a vzpomínek na válku. Rovnání s vlastním svědomím, s tím, co člověk udělal, co musel udělat, aby přežil. Sice mě neupoutala tolik, jako další knihy o Vili Feldovi (Collete, Lea), ale přesto si 4* víc než zaslouží.