fénix56 komentáře u knih
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Přestože měla skoro 900 stran, ani chvilku jsem se nenudila. A to byl děj pozvolný, nebyl nabitý událostmi na každé stránce. Způsob psaní mi v něčem připomínal knihy George R. R. Martina. Taky jsem nechápala některé odbočky, aby se to vše nakonec propojilo v jeden hutný příběh. A bohužel (jako u Martinových knih), i zde umíraly některé mé oblíbené postavy.
Vždy jsem měla ráda westerny, i jako filmy. Vím, že podle této knihy byla natočena čtyřdílná série, ale nějak mi unikla, tak netuším, jestli se zfilmování povedlo. Ale kniha byla lahůdka. Popisuje putování hrstky kovbojů s obrovským stádem krav z Texasu až do Montany. Z vyprahlé krajiny, kterou spaluje slunce, do krajiny sice s úžasnou trávou pro dobytek, ale s drsnou zimou. A po cestě bojují s nevyzpytatelnou přírodou (kobylky, hadi, písečné bouře, medvědi...) i se zákeřnými lidmi. Modrý kačer byla jedna z nejodpornějších postav, o kterých jsem kdy četla.
Kovbojům velí dva nerozluční přátelé, bývalí hraničáři Gus a Call. Call je nemluvný, vyhýbající se ženám a Gus přesný opak, ukecaný a proutník. Přesto se respektují a jeden za druhého by dal život. A samozřejmě v románu nechybí ani láska, i když snad ani v jednom případě není naplněná.
Uf.... Tak to byla síla. Sice jsme skoro všichni tušili, jak to se slavnou záchranou Západu pomocí imigrantů dopadne, ale dostali jsme to natvrdo naservírováno od člověka, který uprostřed toho všeho žije a hlavně má tu odvahu o tom napsat.
K nám se dostala jen část informací, víceméně skoro vždy jen začátek a pak se to nějak rozplynulo do ztracena. A jak by ne, ve dnešní hyperkorektní době. Jen aby se někomu neublížilo. A kdo měl odvahu se ozvat, byl v lepším případě obviněn z rasismu a případně vyhozen z práce. V horším buď musí žít pod policejní ochranou nebo už byl zlikvidován.
Zaplať pánbů za život ve střední Evropě, jenže je to jen otázka času, kdy se to převalí i sem...
"Především si měla uvědomit (Merkelová) základní věc - komu Evropa náleží. Ti, kdo věří, že celému světu, nám nevysvětlili, proč má být takový proces jednosměrný. Stěhování Evropanů do světa nazývají kolonialismem, stěhování světa k nám považují za spravedlivé a férové."
Zajímavá kniha s netradičním námětem. Hlavní postava Neonila mne svým charakterem neskutečně prudila. Ale stále jsem knihu otvírala znovu a znovu se zvědavostí, jak její příběh bude dál pokračovat. A pak i příběhy jejich blízkých.
Mám pocit, že za celý svůj život udělala jednu jedinou dobrou věc (záchrana "falešné Světlanky"), ale zároveň nikdy nepátrala po té pravé, což nejsem schopna pochopit.
Popis městečka, kde nakonec Neonila bydlela, je přesný, mám ho za humny. Opravdu to tam tak vypadalo, včetně paneláků s novinami v oknech, vůní nebo lépe řečeno zápachem baryšní i čilým obchodem mezi Čechy a Rusy...
Vynikající kniha s neobvyklým dějem, navíc miluju knihy ze severského prostředí. Lidé tam šetří slovy, o to víc zůstává nevyřčeno. Prolínají se příběhy dvou žen v různých dobách, aby se nakonec jejich osudy propojily.
Trochu víc mne bavilo číst o Unni a jejich blízkých. Musí žít v drsných podmínkách, mezi lhostejnými lidmi a nezbývá jim nic jiného, než se spolehnout sami na sebe. A největší zrůda je sedlák, který jim pronajímá chatrč k bydlení.
Kåra mi hodně vadila. Oproti Unni se má komfortně, ale ke svým blízkým se chová přinejmenším neohleduplně. Ano, trpí psychickými problémy, ale její jednání je už přes čáru.
A konec, kdy se vše propojí a vysvětlí, to byla síla....
Knihu jsem četla už před mnoha lety, tím pádem jsem věděla, jak vše dopadne. Ale jinak jsem si čtení užila opět jako před lety.
Příběh se vyvíjí pozvolna. Hlavní bezejmenná hrdinka přijíždí po svatbě do manželova sídla Manderley, kde se jí dostane chladného přijetí. Cítí se jako slon v porcelánu, má pocit, že první manželce Rebecce nesahá ani po kotníky. Sídlo Manderley je nádherné, okolí rovněž, hlavně divoké mořské pobřeží. Popis přírody mně vůbec nevadí, myslím, že to umí podat spisovatelka tak, že si to dovedu moc dobře představit. Spíš mne irituje naivita hlavní hrdinky. Ta je v ostrém kontrastu s ostatními ženskými postavami, ať už je to pomstychtivá paní Danversová, užvaněná paní Van Hopperová a hlavně manipulátorka Rebecca, první žena jejího manžela.
Pak události dostanou spád, dalo by se říct až do šťastného konce. Jenže i ten šťastný konec má spoustu vad na kráse...
No.... Četla jsem všechny knihy od Jonassona, ale tahle spolu se Zabijákem Andersem patří k těm slabším. Stoletý stařík a Sladká pomsta se mi líbily o hodně více.
Mnoho politiky, méně humoru. A ta politika by mi koneckonců ani tak nevadila, kdyby pan Jonasson ten svůj světonázor nevnucoval tak okatě.
Námět byl neobvyklý, nápaditě a vtipně zpracovaný. Některé příhody jsou nezapomenutelné, např. snaha masajského šamana odjet do Švédska (o kterém neměl vůbec ponětí, kde leží, snad někde za Kilimandžárem...) a získávání různých barevných razítek (pas, víza...). A platil v hotovosti krávami. Přesto se do Švédska dostal a úspěšně tam pokračoval ve stejném stylu. Šaman Ole se tak okamžitě zařadil mezi mé nejoblíbenější literární postavy.
Opět typický Backman. Jeho specialitou je napsat nějakou úvahu, aby ji poslední větou nebo jen slovem převrátil naruby. Ale mně tento styl nevadí, líbí se mi. Taky hodně útočí na city, ale to mi taky nevadí. Je to dojemné, ale ne přes čáru.
Nicméně dávám o hvězdičku míň než prvnímu dílu. Tady převládala politika nad mezilidskými vztahy, ale asi nejvíc mi vadila proměna "bad boys" v hodné chlapce se srdcem na dlani. Tomu moc nevěřím.
Doktorka z domu Trubačů popisuje životní příběh doktorky Vlasty Kalálové-di Lotti, která po vystudování medicíny odjela ve dvacátých letech minulého století pracovat do Íráku, kde v té době v celé zemi nebyla jediná ženská lékařka. Nakonec se vrátila do Čech, kde si zařídila soukromou ordinaci. Po tragických okolnostech se stáhla se do ústraní a vedla osamělý život.
Ve světě bylo její jméno pojmem, ale v Česku se na ni zapomínalo. Proto jsem ráda, že její osud je popsán v této knize. I když je to četba někdy možná trochu těžkopádnější, hlavní je vyznění celé knihy. Klobouk dolů před takovými osobnostmi, jako byla tato vzdělaná a obětavá lékařka.
Vždycky jsem tvrdila, že číst fantasy by mne nebavilo. Odříkaného největší kus. Do ságy Hra o trůny jsem se zcela ponořila, všech pět dílů jsem přečetla už několikrát. A samozřejmě jsem sledovala i seriál. Jenže seriál se v určitých liniích začal s knihou rozcházet. Tak mi jen zbývá doufat, že pan Martin tu svou sérii knih dopíše.
Stejně před spisovatelem smekám. Vytvořil propracované dílo, kdy záleží na každém detailu, svérázné charaktery, které se ovšem díky bouřlivým událostem mohou měnit. Jediným, ale jen malinkým mínusem, bylo občasné vyjmenovávaní spousty šlechtických rodů, včetně erbů, které nebyly pro děj důležité. Ale to se dalo přeskočit:-)
Podrobný popis vzestupu syrské dívky na císařský trůn. Přiznám se, že Iulii Domnu jsem do přečtení této knihy nezaregistrovala. Přitom to byla možná nejmocnější žena na římském císařském trůnu.
Po smrti šíleného císaře Commoda se na trůnu krátkodobě vystřídají dva senátoři Petrinax a Iulianus. A pak začne válka mezi třemi správci, správcem Panonie Septimusem Severem, který je manželem Iulie, správcem Sýrie Nigerem a správcem Británie Albinusem. Vítězně z ní vyjde Severus, možná hlavně díky tomu, že mu radí Iulie. Nejdříve mu to vadí, ale když pozná že její strategie je úspěšná, začne ji naslouchat. Velkou roli hraje i to, že se oba navzájem velmi milují, což je záležitost u římských manželů velmi nezvyklá...
A když se Iulii splní sen o vybudování impéria, má ještě další sen, pokračování dynastie.
Potěšily mne doplňující poznámky od spisovatele, protože román je opravdu obsáhlý a podrobný, takže jsem se občas v množství postav trochu ztrácela. A některé pasáže, hlavně popisy bitev, byly až moc podrobné.
O období náboženských válek mezi katolíky a hugenoty ve Francii velmi ráda čtu, proto jsem se s chutí začetla do této série. Na archaický jazyk jsem si rychle zvykla, k té době mi to sedlo. Spíš nemám ráda v historických knihách moderní výrazy.
Většinou se děj točí kolem rodiny Sioraků, ale vše je zachyceno v historickém kontextu. Začíná to vládou Františka I., pokračuje kralováním Jindřicha II. a jeho tragickou smrtí. No a své intriky už začíná spřádat regentka Kateřina Medicejská, které jde jen o její rodinu. Z historie víme, že to nakonec hugenoti krvavě odnesli, ale taky se mezi nimi objevovala spousta fanatiků. Kromě bratrovražedných náboženských bojů se dozvídáme i o dalších historických souvislostech, např. další boje o přístav Calais atd.
Občas děj působil rozvláčně, ale to byla jen malá vada na kráse.
Netradiční příběh z války. Pino balancuje na hraně, když se snaží jako šofér generála Leyerse získávat informace, který by pomohly odboji. Hrozí mu nebezpečí, že bude nacisty odhalen a zároveň může být podezírán svými blízkými, že je zrádce a fašista. Začátek byl pozvolnější, pak to gradovalo až do drsného finále. Pino přežije, ale pocity viny a nevyjasněné otázky ho trápí po zbytek života.
Humorná knížka o době, která vůbec humorná nebyla. I když jsem se při čtení často smála (hlavně u výroků majora Terazkyho), někdy mne až zamrazilo, co to bylo za období.
Nádherná kniha, drsná, ale zároveň poetická. Ukazuje souboj mezi fanatickou vírou a touhou po svobodě, volbu mezi řádem a volností. Na jedné straně stojí asketický řádový rytíř Armin von Heide, na druhé straně zemanský syn Ondřej, kterého poslal do řádu jeho otec. Po letech odříkání však mladík poznává, že existuje ještě jiný svět než ten, který poznal ve zdech řádového hradu daleko na severu. Zatouží po rodném Vlkově a pokusí se o návrat. Je však pronásledován Arminem, bývalým přítelem, který jej chce potrestat za jeho selhání. Vše spěje k tragédii...
Podle knihy natočil František Vláčil film, kde černobílá kamera a mrazivá hudba vytváří baladickou atmosféru středověku. Navíc s vynikajícími herci.
Když jsem si přečetla začátek knihy, myslela jsem, že budu číst humoristický román. Občas se však objevila věta, která nasvědčovala, že se z toho vyvine spíše drama. A taky že vyvinulo. Vše nasvědčovalo tomu, že introvertní podivínka Eleanor zažila něco hrůzného, což je příčinou její neobvyklé povahy.
Knížku jsem četla jedním dechem, zvědavá, jestli se s traumatem z dětství dovede Eleanor vypořádat a držela jsem jí při tom palce....
V knize je několik povídek o osudech obyvatel horské vesničky Želary v období první republiky. Barvité a lyrické popisy krajiny se střídají s popisem krutosti přírody a neidealizovaných vesnických lidí. Je zde spousta svérazných postav (svérázná kořenářka Lucka Vojničová, zručná Žeňa, v mladí vysmívaná kvůli leváctví a koktání, sirotek Vratislav Lipka, všemi nenáviděný, ale milovaný jeho malou kamarádkou Helenkou, Vratislavova matka Lenka, znásilněná, neprozradivši otce svého dítěte, těžce nemocný Vilém, považovaný za otce Vratislava, nešťastný inženýr Šelda, stále vzpomínající na svou lásku Pavlínu...
Zamlženost a nejasnost některých příběhů je vyřešena v poslední kapitole. Vše do sebe zapadá a propojí se v ucelený příběh.
Jedna z nejhezčích knih, které jsem četla... Smekám před spisovatelkou, která ji napsala ve svých osmdesáti letech.
Tak jsem zjistila, že vlastně moc nečtu klasickou literaturu a tak se snažím to trochu dohnat. Nedávno jsem četla Pýchu a předsudek a teď jsem dočetla Janu Eyrovou. A musím říct, že u mne Jana Eyrová vyhrála. Příběh byl temnější, tajemnější... A ta romantika ve knize nebyla přímočará, hrdinka se musela ke šťastnému konci protrpět.
Mám ráda, když každý vezme svůj život do vlastních rukou, i když má někdy špatně rozdané karty. Což měla i Jana Eyrová. A u knihy jsem se nenudila, přestože některé pasáže byly rozvláčnější. Ale ocenila jsem bohatý jazyk, kterým byla napsána.
Ráda čtu knihy od Douglase Murraye, protože nazývá věci pravým jmény. I když výraz "ráda čtu" není ten správný výraz. Číst si o tom, jak si Západ svými masochistickými tendencemi kope hrob, není lehké. Brát na sebe vinu za všechny hříchy světa je na pováženou. A bohužel dochází k neskutečným absurditám, jako je zavrhování takových velikánů, jako byl Shakespeare a dalších, u kterých se v jejich dílech hledají stopy po rasismu. A samozřejmě se tam najdou, podle hesla: kdo chce psa bít...
Adina Mandlová rozhodně nebyla výkvět všech ctností. Proplouvá životem s heslem "carpe diem". Nesnáší nudu a k lepšímu životu využívá své přitažlivosti pro muže. No a když už se ji přestanou hodit, odkopne je.
Protože se pohybuje i mezi nacistickými pohlaváry, upadne v podezření, že je milenkou K. H. Franka. Adina to popírá, ale přesto na to po válce doplatí. Je pravděpodobné, že za tím je opravdu tehdejší bulvár. Ale když se Adina trochu otřepe, zase si jede po své linii. Další svatby, další milenci nebo manželé, další domovy po celé Evropě.
Rozhodně to nebyla nudná biografie. Kromě podrobného líčení pestrého života Adiny jsme se občas dozvěděli i střípky ze života jiných herců a hereček té doby.