fes
komentáře u knih

Nevím, no... neublížil, nenasral, ale ani nezaujal. Jsem nějak náročnější.


Vynikající kniha pro vyhraněné zájemce o vznik křesťanství, ale i o přelom starověku a středověku, jemuž vznik křesťanské ideologie dominoval, ovšem zdaleka ne kniha křesťanská. Někomu jinému se snad ani nedá doporučit.


Ve své době za pět hvězd, dnes už jen za tři. Ale pořád má svou atmosféru a humor, byť místy dosti černý.


Veškerý můj obdiv patří paní Olze Blechové/Matuškové.
V podstatě veškerou práci včetně těch prací "mužských" (řízení, přenášení aparatury, řešení kdejakých technických problémů...) kolem Waldy zvládla ona, přitom vše zařizovala tak, aby Matuška měl komfort a byl tak pokud možno vždy připraven podat profesionální výkon. Zjevně v tom našla smysl svého života po boku pěveckého génia, kterého milovala, přičemž z její strany v knize není ani zmínka nějakého povzdechnutí. Neuvěřitelně silná žena, přitom stále krásná a dobrá zpěvačka.


Tři hvězdy, protože jsem staromilec. Jinak by slabě blikaly jen dvě.


Pohádky tentokrát autentické, vypovídající i leccos o životě, myšlení a hodnotách severoamerických indiánů, ale množstvím tiskových chyb se vydavatel Garamond vskutku nevyznamenal.


Konečně bilingvní vydání Dahla!
Český překlad blahé paměti páně Kořánův; tytéž povídky vyšly pak i v o tři povídky obsáhlejší knize "To sladké tajemství života" v překladu Linka, takže lze vlastní znalosti angličtiny porovnat hned se dvěma verzemi mistrů překladatelů. Nechci se rouhat, ale mnohdy se zdá, že obě české verze jsou jednak vynikající a jednak oproti originálu květnatější a Dahlově vypravěčskému stylu vydatně pomohly.
Ve všech povídkách vystupují dvě stejné ústřední postavy, ale jinak jde opět o zcela samostatné příběhy, které rozvíjejí charaktery obou "hrdinů", a jako u Dahla obvykle dojdou překvapivých konců.
A abych nezapomněl, toto vydání je konečně vázané, takže se člověk nemusí bát vzít knížečku do kapsy a příjemně si zkrátit cestu tramvají.


Je mi líto, že musím českému klasikovi žánru zasvítit jen dvěma hvězdami, ale jsem holt náročnější. Vlastně i ty dvě uděluji jen ze sentimentu.


Ne každý ví, že Járu Cimrmana vymyslel právě Karel Velebný, jehož Zdeněk Svěrák zval Karlem Hedvábným.


Well, můj první Žamboch a taková slabota... Mám zkusit číst i nějaké jeho starší věci? (Ptám se sám sebe...)


Sám Foglar všelijaká "duchovní" či náboženská témata ideově odmítal a literárně pomíjel; hromadně je nazýval magiemi. I když to asi nikde přímo nenapsal, z podobných narážek je více než patrné, že byl naprostý bezvěrec a člověk veskrze nenáboženský. Zmínky kostelů, podzemí či podobných objektů v jeho knihách slouží ke zdůraznění romantiky staré Prahy a k vytváření pocitu tajemna a atmosféry strachu. Tato kniha není ničím jiným, než velice křečovitým roubováním náboženského výmyslu "duchovna" na foglarovskou romantiku a snahu o výchovu mládeže. Nikoliv neobvyklé a jako obvykle nechutně trapné.

Po Konstantinově legalizaci křesťanství a vynuceném vyhlášení Ježíše Bohem r. 325 začaly mezi církevními sektami nesmiřitelné boje o formulace věroučných dogmat a o faktickou moc, napojenou úzce na císaře.
Projevovaly se neustálými exkomunikacemi, vyhnanstvím, ba i vražděním oponentů, což trvalo do konce IV. století (pochopitelně i déle, avšak další historie není předmětem zkoumání této práce), kdy bylo minoritní pojetí věrouky císařem prohlášeno a povoleno jako jediné platné, a vyznávání, jakož i veškeré veřejné projevy jiného se trestaly. Nakonec byly přísně zakázány i veškeré projevy někdejších antických kultů včetně uctívání bohů a svátků včetně např. olympijských her, čímž začala doba zhoubného středověkého temna, jejíž důsledky pociťujeme trpce dodnes.
Češkova práce je přísně vědecká, bezmála každá druhá věta je ozdrojována dobovými prameny, citacemi a dalšími materiály. Natolik detailní dílo o tomto kousku historie končící antiky a počátcích církve rozhodně nemá v českém jazyce konkurenci a kdoví, zda v jiném. Zájemcům doporučuji jako zásadní dílo k danému tému.


Křesťanský asketa a znalec několika jazyků Eusebius Jeroným byl na konci 4. století papežem Damasusem (Damasem) vyzván k překladu biblických knih do latiny. Překladů existovala sice už celá řada, ale všechny se lišily, stejně jako se lišily i verze řecké (je známo 4680 řeckých rukopisů Nového zákona z nichž žádné dva se dokonale neshodují). Jeroným tak vytvořil překlad, který se pod názvem Vulgáta stal na dlouho závazným pro celou církev, která zakazovala jeho zpochybnění, přestože se v ní dopustil 3500 svévolných změn oproti verzím, které měl k dispozici. Sám doznává, že odporu k jeho "překladům" byl bezpočet ze všech možných stran, a po smrti papeže radši opustil Řím.
Tato kniha poukazuje nejen na důkazy faktu, jaký je Nový zákon a tedy i Bible jako taková nesmyslný, ryze účelový a bezpočtukrát svévolně upravovaný paskvil, ale i že to církevní vrchnost, iniciátorka a vlastně i tvůrkyně těchto paskvilů od počátku velmi dobře věděla a Bibli vytvářela jen za účelem doložení "pravosti" svého vlastního ideologického učení, které s Ježíšem ani s prvními spisy o něm nemá prakticky nic společného krom uzurpování a zneužití dobové popularity jeho jména.
Pouhé tři hvězdy dávám z důvodu, že knihu vydalo nakladatelství zřetelně nakloněné veganské ideologii a některých biblických textů se snaží využívat k této propagandě.


Pro mne paradoxně nejtěžší Dawkinsonova kniha, přestože nejde o odborné texty, nýbrž pouhé eseje či občas filosofující úvahy. Četl jsem ji na etapy, ale proti jejímu obsahu nemám nic, jen mne to moc nezajímalo, připadalo mi to všechno jasný a zbytečný opakovat. Tak jen tři pěticípý...


Ať se na mne kdo chce zlobí, ať si mamka slzy utírá, tohle pro mne bylo kulhánkovský víc, než leckterý kyšácký pokusy, zvláště ty poslední (stejně mi nikdo nevymluví, že ty první kotlety restoval Kulhavý). Takže líbilo, moc, a rád bych si od autora přečetl víc, ale jak to vypadá, nic jinýho asi nenapsal... :(


Řada fotek, texty několika písní, jinak jen pár slov. Taková skrz naskrz zbytečná kniha, která snad měla jen organizátorovi a "autorovi" do jeho kapsy přemístit ještě pár zbylých chechtáků z kapes naivňoučkých Fanoušků a spíše Fanynek po monstrózním koncertu trampfolkových Veličin na pražském Strahově.

Četl jsem od SH vícero děl, a musím říct, že tohle - alespoň pro mne - patří rozhodně mezi jeho nejlepší. Má spád, spoustu nápadů, tajemství, akci, dobře se čte. I trocha toho foglarovského ducha je tam k nalezení.


Spousta polopravd, nepravd a nedoložených tvrzení. Ideologický odpad.

Těžko se rozhoduju, kolik hvězd dát.
Jde samozřejmě o odpočinkové čtivo bez literárně-uměleckých ambicí, zároveň však plnící účel.Při četbě má člověk pocit, jako by se díval na film pro pamětníky, a to podle mě je také druh umění. Většina postav je pro pamětnické filmy tak typických - a tedy neoriginálních, že člověk přímo "vidí" konkrétní známé herce z podobných rolí. I po přečtení zůstává pocit milé, příjemně jednoduché zábavy, který mě přiměl ke čtyřem hvězdám, i když literárně je to tak za dvě.
Není divu, že tento román autorky byl za prvé republiky (1938) převeden na stříbrné plátno, ale krom plakátů a propagačních fotografií se bohužel nedochovala ani jedna kopie filmu. I proto jde tak trošku o kultovní dílečko sháněné nejen příznivci tohoto typu lehké literatury, případně "červené knihovny", ale i sběrateli literatury s trampskými tématy.
