fes
přečtené 227
Láska a tma
2013,
Mika Waltari
Teda tak ukecanej chlap... no, nevím, jestli by tím ve skutečnosti nějakou ženskou uhranul tak osudově, jako ty dvě v této knížečce, snad nějaké nešťastnice. Takhle se rejpat sám v sobě a svých citech, to je spíš úděl pro ženský, u chlapa mně to dost odpuzuje; na pivo bych s ním nešel. K tomu některé děje nekončí zcela jasně, resp. nevylučují více možností výkladu. V souhlase s kolegu níže tedy konstatuju spíše sporný pocit, asi knihu nikomu nedoporučím a sám rychle zapomenu. A to je autor můj velký oblíbenec!... celý text
Očekávání
2007,
Šiniči Hoši
Koničiva. Popis knihy výše pod titulem přesně sedí, chce se mi jen dodat, že povídky jsou vesměs krátké až kraťoučké (což mi vyhovuje na cestách tramvají a tak), mají většinou výbornou a hlavně originální pointu, jen ten vypravěčský styl je poněkud fádní, holt žádá velká literatura. Možná je to překladem, kdo ví... Japonsky se už učit nebudu.... celý text
Stařec a moře piva
2005,
Miloslav Švandrlík
Ale jo, je to Švandrlík. Místy černý humor, místy slabší. Naštěstí to končí ve chvíli, kdy jsem se bál, že se začnu nudit. Závěr tušený už od půlky, ne-li dříve, rozhodně ne tak překvapivý, jak si asi pan autor představoval. Poprvé využiju půlku.... celý text
Barevný závoj
2017,
William Somerset Maugham
Na prvý pohled to zavání Červenou knihovnou, ale kdeže... Je to drama na více úrovních, je to temné a smutně to i končí. Poslechl jsem v audiu a shlédl i film. Obojí dobré, film snad věrně přibližuje prostředí, v němž se příběh odehrává (epidemie v britské koloniální Číně), ale některé pasáže zkracuje či vynechává (logicky) a končí jinak. Dvě hlavní mužské postavy navíc příliš neodpovídají mé představě, vytvořené na základě poslechu... Kniha se navíc daleko více a daleko hlouběji zabývá psychikou nevěrné ženy (v podstatě hlavní postava, nikoliv kladná), vývojem jejích myšlenek a částečnou proměnou, o což je divák ochuzen, a o co šlo rozhodně autorovi v prvé řadě. Proto rozhodně upřednostňuji knihu před filmem. Každopádně je to kniha výjimečná a tak za čtyři.... celý text
Cizinec přichází
2005,
Mika Waltari
Pomalu, pomaloučku, ještě pomaleji... netrpělivý čtenář už by snad i chtěl, ale pořád se skoro nic neděje, v celé knize minimum přímé řeči... Osudy všech tří postav se "jen" stále více prolínají, jak mezi s sebou - a stále většinou beze slov, tak s venkovskou přírodou kolem. Vzdálenější městský a tedy více "civilizovaný" svět je kdesi, sice ne příliš daleko a občas se s ním musí vejít v krátký, vesměs pracovní vztah, ale v tomto venkovském světě není žádán ani vítán. Věci naberou grády až úplně na konci, v čtenáři se sevře srdce, ale vzápětí jako by nad tím příroda uzavřela kapitolu. Román/povídka je z r. 1937, ale je to vlastně jedno, příběh se mohl udát včera, než jsem ho dočetl. Tohle fakt není žádný akčňák, jaké vládnou dnešnímu trhu, ale o to více člověka naplní, o to hlubší pocit v něm zůstane. Zvláště má-li v oblibě kvalitní literaturu a má čas se s ní potěšit.... celý text
Deník citového vyděrače
2004,
Simona Monyová (p)
Takže ona ho od svatby podvádí pravidelnými sexuálními hrátkami se svým dlouholetým ženatým milencem, ale špatný je on - její manžel. Jistě, ten má pár nepěkných vlastností, jako přílišnou pečlivost, žárlivost na její pracovní úspěchy atp., ale hluboce ji miluje a ona věděla, koho si bere. (Konečně - ženy či muži, každý máme nějaké ty jinými ne zrovna obdivované vlastnosti a ani ona jich neměla málo.) Mám rád knihy Monyové, literárně převyšují romantické škváry psané ženami pro ženy. Mají svůj svět: že chlap je v nich vždy ten špatnej je u ní pravidlo, na které jsme zvyklí, navíc jde o pravidlo protkané humorem. Této novelce však humor komplet chybí, chybí jí bohužel i nějaké dějové vyústění. (Proto tentokrát pouhé tři hvězdy.) Jsou to vlastně jen stížnosti a fňukání nevěrné ženy, která si ani jedinkrát nepřipustí, že by snad ona nečinila dobře a zjevně má zato, že na nevěru má právo. Nechce se mi to ani psát, ale osud jí (hrdince) navařil z toho, co mu nakoupila. Opět tak trošku, jak se stalo i autorce.... celý text
Podivuhodný příběh Henryho Sugara a jiné povídky
2008,
Roald Dahl
Tentokrát svého oblíbence boduji jen čtyřmi hvězdami z důvodu, že na rozdíl od jiných povídek jsou zde řešením různá polo-esoterična, což mi přijde laciné. Vypravěčsky nicméně Dahl opět nezklamal.... celý text
Zastřený obraz
1923,
Jiří Karásek ze Lvovic
Skoro se děsím, jak mne Karásek přestal bavit. Nebo jsem jen po letech sáhl po ne zrovna dvakrát povedené povídce? Asi moje chyba...
Spánek
2013,
Haruki Murakami
Nemůže spát. Hmm... Místo toho čte, chlastá a mezitím asi píše tuhle povídku. Čekal jsem nějaké psycho, ale místo toho se dozvíme všelicos o jejím manželovi, jeho práci, něco málo o jejich synovi. To vše nuda, kterou nevědět, bylo by snad i líp. Poslední kapitola, kde se konečně začalo něco dít a tím to končí (domysli si, zda ji zabijí či cokoliv jiného, prostě její psaní zde končí), tak akorát naštvala. Můj prvý Murakami... No nic, dám šanci jeho obsáhlým dílům.... celý text
Neublížit (… a neposrat se)
2016,
David Laňka
Nevím, no... neublížil, nenasral, ale ani nezaujal. Jsem nějak náročnější.
Iveto, sbohem...
2010,
Zlata Golda Dvořáková
Iveta Bartošová byla primárně do sebe zahleděná a paranoidní osoba, která nespíš nikdy nežila normální život, a tudíž ho ani nebyla schopna. Hodnoty životů jiných příliš nevnímala, vše přeci mělo sloužit jejím přáním a potřebám. Jistě, do takové podoby byla lidmi vychovávána a o ní jimi přesvědčována, ale k politování coby dospělá osoba zas tak nebyla. Takto mi vyznívá kniha, o pravdivosti jejíchž slov nemám důvod pochybovat. Naopak mám za to, že v záplavě uslzených a skutečně bulvárních nářků typu "oni nám naši Ivetku zabili", je takového zasvěceného i když subjektivního pohledu na naši popovou princeznu zapotřebí.... celý text