fes
přečtené 218
Samarkand
2022,
Miroslav Žamboch
Well, můj první Žamboch a taková slabota... Mám zkusit číst i nějaké jeho starší věci? (Ptám se sám sebe...)
Milostné rošády
1982,
Roald Dahl
Povídky na prvý pohled bez ambicí, určené k "pouhé" zábavě, a přesto si troufnu tvrdit, že tohle JE Literatura. Už jsem nakoupil další autorovy tituly.
Ztracené evangelium Jidáše Iškariotského
2007,
Bart D. Ehrman
Přestože miluju stejnou problematiku jako autor (historii starověkého křesťanství), u tohoto titulu jsem se chvílemi nutil k dalšímu čtení. Ústřední téma rozebírá ze všech možných i nemožných stran, mnohá fakta i vícekrát opakuje, až se to zdá být únavné; navíc většina textu se netýká přímo Jidáše (jak jinak, když o něm existuje jen pár zmínek a ty si snad ve všem odporují). Přesto se poctivé čtení vyplatilo - téma bezmála jako v beletrii vyvrcholí v odhalení dvou zásadních skutečností, totiž: a) - že současná církev je potomkem pouhé jediné z řady křesťanských sekt, a to té, které se šikovně povedlo spojit s císařem a přesvědčit ho, že zrovna tato sekta spojí vzájemně znesvářené a ve společnosti rebelující křesťany (Konstantin sice nakonec bosse právě této sekty Atanáše poslal do vyhnanství, ale pozdě - jeho sekta už byla u moci), b) - že zprávy o Ježíšově zmrtvýchvstání jsou nanejvýš nedůvěryhodné a vzájemně si odporující zkazky, důvodem jejichž vzniku byla snaha zaštítit církví vytvořenou ideologii "nejvyšším zmocněním". Raní křesťané krom toho minimálně dvě, možná tři století Ježíše nepovažovali za Boha; tím se "stal" až r. 325 násilným prosazením tehdy právě císařem legalizované Atanášovy sekty. Tyto skutečnosti jsou sice zájemcům o seriózní badatelská díla dávno známy, ale Jidášovo evangelium je znovu neklamně dokládá. Čili závěrem : místy náročná kniha opravdu jen pro vyhraněné zájemce, avšak pro dané téma kniha významná, stejně jako další Ehrmanovy studie.... celý text
Porozumět Evropě
1995,
Christopher Dawson
odpad!
"Katastrofy tohoto století nejsou jen znamením bankrotu sekulárního humanismu, ukazují také, že zcela sekularizovaná civilizace je v absolutním smyslu nelidská - nepřátelská lidskému životu a nesmiřitelná vůči lidské přirozenosti." Proklamovaně katolický autor poněkud zapomněl mj. na to, že nejvíce obětí v dějinách lidstva přinesly náboženské války, a zvláště ty vyvolané a vedené právě katolickou církví, poněkud pozapomněl i na to, že lidské přirozenosti vzdoruje právě katolická církev svým celibátem, antivědeckým tvrzením o stvoření člověka, o zázracích a dalších hloupostech. Tahle kniha je opravdu zhuštěná namyšlenost fanatického primitivismu člověka zcela propadlého zhoubné římskokatolické ideologii, plného vzteku a nenávisti. Přesto se chystám číst i některé jiné jeho knihy, abych zjistil, zda a jak moc se u něj tento ideologický fanatismus projevuje i v odvislých tématech.... celý text
Underground
2020,
František Kotleta (p)
Vedle Válkotvůrců a Poutníka z Mohameda mne i tento titul utvrzuje v dojmu, jako by Kotletové byli dva, a jeden se poněkud nezaslouženě přihříval na slávě, umu a tudíž i financích toho druhého, toho originálního. Zajímavá koexistence. Toto dílko jen za dvě hvězdy.... celý text
Tampa
2014,
Alissa Nutting
Literárně velmi dobrá sonda do pudů a myšlení soběstředné sexuálně zvrhlé - nebo nemocné? - pedofilky. Druhoplánově poodhaluje mentalitu i další postav.
Deník farářky
2021,
Martina Viktorie Kopecká
odpad!
Zoufalá intelektuální beznaděj... více slov by bylo škoda. :(
Hrádek - Poutní místo Navštívení Panny Marie
2008,
Alena Janátová
Jako rodák bych rád dodal, že návštěvnost tohoto místa byla už minimálně od dob mého mládí každoročně spojena s kolotoči, prodejními stánky (mně tam mamča koupila repliku kovbojské pistolky - hurá!), s alkoholem, buřty a dalšími pouťovými atrakcemi, čili s cirkusem. Ač se odehrával v těsné blízkosti kostela, o nějakou církevní "světici" či co tam prakticky vůbec nešlo; lidé, až na pár svíčkových babč, dle mých osobních zkušeností o oněch souvislostech nic hlubšího netušili a když už navštívili kostel, tak spíš z důvodu odpočinku od alkoholických oparů či v případě vedra využití chladu a stínu, než z důvodů nějaké zbožnosti. Z pohledu mého osobního sentimentu rodáka je ale snad dobře, že si tohoto místa někdo všiml a v době stále více mizejícího zájmu o církev a její tradice mu věnoval tuto literární připomínku.... celý text
Einsteinův mozek a jiné povídky
1987,
Josef Nesvadba
Je mi líto, že musím českému klasikovi žánru zasvítit jen dvěma hvězdami, ale jsem holt náročnější. Vlastně i ty dvě uděluji jen ze sentimentu.
Odplata 2 - Vzpoura vyvolených
2009,
Jan Hlávka
Přes všechny sympatie k autorovi nesdílím u této brožury nadšení některých čtenářů, dokonce první díl se mi zdál lepší. Lecos z něj se v tomto druhém vyjasňuje, lecos ne, oba přitom trpí nešvarem dnešních autorů tohoto druhu braku - a toto označení vnímám pozitivně, sic brak je mým oblíbeným žánrem :) -, totiž lehkou nepřehledností postav i dějů, jejich občasné nedotažení, popisy míst či událostí, které snad autor viděl ve své tvůrčí mysli jasně, ale nedovedl je převést do vyprávění dostatečně na to, aby se v nich vyznal nebo si je i jen adekvátně představil čtenář. Navíc podotýkám, že kdo nezná celou sérii JFK, lecos nemusí pochopit právě z tohoto důvodu, a to by se u těchto samostatných titulů stávat nemělo. Nicméně můj čtenářský vztah k panu Hlávkovi nijak zvlášť neutrpěl; každý autor má svá lepší a horší dílka. Toto "jen" za tři hvězdy.... celý text
Candide
2007,
Voltaire (p)
Satira na společenské nešvary Voltairovy současnosti je jistě z půlky aktuální dodnes, ale z té druhé příliš dobová na to, aby ji docenil současný čtenář s jinou historickou a tedy i etickou zkušeností. Tato skutečnost jakoby vystrkovala růžky bezmála z každé kapitoly, což je ovšem snadno překousnutelné tím, že lze bez snahy o nalezení onoho etického či kritického podtextu prostě sledovat místy humorný děj, který ubíhá vskutku rychlými kroky a krátkými mílemi, přenášejícími ústřední postavy bleskurychle z místa na místo, ze státu do státu snad po půlce zeměkoule. Jo, dá se to číst i dnes. Možná ještě více však oceňuji doslov o autorovi, aspoň v tom "mém" vydání (1978).... celý text
Jednou Taxmenem, navždy Taxmenem
2020,
Jiří Polák
Většinu obsahu tvoří fotografické přílohy na kvalitním křídovém papíru. Drtivou část textu zabírá rozhovor s kapelníkem skupiny Taxmeni Jaroslavem Čvančarou, zbytek jsou málo faktické i málo zajímavé a naštěstí krátké vzpomínky několika jejích členů či exčlenů a lidí okolo - vše to lze přečíst za jediný, nepříliš dlouhý večer. "Autor" tu plní roli de fakto pouhého editora (což je ovšem jeho zvykem i u dalších titulů). Vzhledem k tomu, že většina informací je známa už z dříve vydané knihy samotného Čvančary i z dalších zdrojů, hodnotím tuto nadšeneckou publikaci spíše jako nadbytečnou než užitečnou.... celý text
