Finita komentáře u knih

Tak to bylo silné...

1 29.10.2017

Musím souhlasit s komentářem alef níže, taky jsem si neudělala na knihu dost času a brala ji jako prázdninové čtení, bohužel z ní proto nemám až tak hluboký zážitek, jak jsem čekala.

1 11.08.2017

Rozhodně nedoporučuji číst jako první knihu od tohoto autora, ale spíše až po přečtení většiny jeho děl. Je to asi nejtemněší Márquez, které jsem kdy četla, ale kniha se mi líbila. Chce to mít na ni správnou náladu :-)

3 30.06.2017

Velmi silná kniha, a to především díky vedlejší rovině - válce Japonska v Mandžusku a páchaných zvěrstvech, o kterých se v japonské společnosti příliš nemluví. Knihu všem vřele doporučuji, stejně jako přečtení doslovu Kláry Macúchové a Milana Ohniska.

1 03.05.2017

Jako celek nic moc. Nejlepší povídkou jsou Pustiny, pak se ještě pár najde, ale po přečtení Pevnosti je tento soubor povídek docela zklamáním.

15.10.2016

Taky musím uznat, že tato kniha je trochu slabší. Každopádně i tak to bylo fajn oddechové čtení k vodě, jen nebylo tak napínavé jako jiné autorovy knihy pro mládež :-)

22.09.2016

Tak takhle kniha mě vážně nadchla. S Elegancí ježka jsem, asi jako většina, četla jako první knihu od této autorky, je to už ale dlouho a trochu mě od Pochoutky odrazovaly komentáře, že se kniha hodně liší. Musím říct, že to není vůbec na závadu a taktéž jsem viděla víc podobností než odlišností. Popisy jídla mě nenudily, právě naopak velmi bavily. Je to taková letní kniha. Alespoň já mám ten pocit díky popisům prázdnin hlavní postavy trávených u moře s dobrým jídlem.

1 31.07.2016

Sdílím názor petrucha86 - také dávám o hvězdičku méně kvůli konci. Vím, že i četba je cíl, a nejde jenom o rozlousknutí všech nastíněných témat a problémů, ale já jsem opravdu chtěla vědět, jak to dopadne :-D

2 31.07.2016

Určitě nesrovnávat se Sto roky samoty, či Láskou za časů cholery. Kniha je napsaná formou reportáže. Jelikož Márquez působil během svého života jako novinář, není mu tato forma cizí. Nejedená se tedy o žádný magický realismus, ale snahu zachytit část príběhu chilského režiséra a poměry v Chile za vlády generála Pinocheta.

1 09.07.2016

Nemohu říct, že jsem všechno z knihy pobrala hned na začátku, některé eseje jsem musela číst dvakrát, ale jakmile se do textu čtenář ponoří a nechá čtení plynout, spíš text vnímá než čte větu po větě, je to skvělý zážitek. Téměř všechny eseje mají společné téma a je to téma, které se u Ajvaze objevuje i v beletrii, a to pronikání vnitřku (vnitřních významů) na povrch, chaos a řád, počáteční matérie, středy a okraje, díky čemuž se člověk dívá na věci jinak, jinak vnímá jejich významy. Určitě doporučuji k přečtení, ale ne jako první publikaci od tohoto spisovatele, chce to mít načteno něco i z jeho beletrie.

3 04.06.2016

Náhled na život v pro nás trochu exotickém Mongolsku. Opravdu skvělá kniha, do které jsem se okamžitě začetla.

4 04.06.2016

Téma se mi líbilo. Konec jsem sice taky úplně nepobrala, ale nevadí. Bylo zajímavé pozorovat, jak si hlavní hrdinka postupně uvědomovala, jak má prázdný život a chladný vztah ke své rodině.
Kdyby byla kniha delší, bylo by mé hodnocení horší... :)

1 08.02.2016

Za sebe musím říct, že se mi kniha líbila a vůbec nevadí, že je spíš pro mláděž a hlavnímu hrdinovi je 15 let (asi). Bylo to strašidelné, napínavé, dobrodružné a příjemně oddechové. Takže určitě doporučuju :)

2 08.02.2016

Musím říct, že touto knihou jsem se vážně prokousávala. Téma bylo zajímavé - mladý anglický učitel přijíždí na malý řecký ostrov učit angličtinu. Seznámí se s místním dobře situovaným podivínem, jenž společně se svými kolegy, či herci na učiteli zkouší "experiment" týkající se lidského jednání. Cílem snad bylo ukázat mladému muži, co je v životě důležité. Jednotlivé postavy se neustále proměňují, odehrávají se podivné situace.
Kniha by ale mohla být mnohem kratší, 800 stran už je docela dost a děj se místy opravdu vlekl. Navíc hlavní postavy Alison a Nicholase mi vážně nebyly sympatické.

6 02.01.2016

Takové příjemné oddechové prázdninové čtení :)

2 13.09.2015

Hodně zajímavá kniha, sice místy trochu moc patetická na mě, ale vážně stojí za přečtení.

2 16.05.2015

V první třetině jsem si říkala, co je to za blbost, pak mě to začalo dost bavit, ale ke konci jsem opět přemýšlela, jestli si od Sorokina ještě někdy něco přečtu. Teď mi vrtá hlavou, jestli by nestálo za to si to přečíst ještě jednou a pečlivěji, nebo jestli na Sorokina raději už nikdy nepomyslet :)

3 17.12.2014

Co se týče tématu nesjednoceného Německa - super. Neustálá paranoia, kdo je estébák, zda mě sledují, co je s Früchtlem, taky paráda. Ale místy to bylo dosti rozvláčné. A hlavně neustálé toužení po Karolíně a řešení vztahu k ní mi prostě nesedlo. Musím přiznat, že jsem po téhle knize sáhla hlavně proto, abych si od tématu vztahů na téhle úrovni odpočinula. Takže za mě tři hvězdy asi proto, že jsem to nečetla ve vhodné době.

10.06.2014

Autor zde poukázal na to, co si nikdo z nás nechce přiznat, že holocaust není jen dílem šílených psychopatických Němců, ale že se může opakovat a vlastně se v určitých podobách již opakoval -gulagy, Rwanda,... Holocaust byl umožněn třemi prvky, které v moderní společnosti plně využíváme - věda, byrokracie a morálka.
Bylo to docela děsivé čtení. Rozhodně ale doporučuji všem - i těm, co třeba sociologii, či příbuzné vědy nestudovali. Kniha není pojmově náročná.

5 01.02.2014