Finn69 komentáře u knih
Přidávám se k většině, i já jsem trochu zklamaný a mám pocit, že Chuck to svoje nejlepší napsal už dřív. A i já mám pocit, jako bych právě spořádal něco recyklovaného, sice v hodně barevným balení a se spoustou cukru a éček, ochucovadel a steroidů, ale bez pořádné podstaty.
Napsané je to klasicky po palahniukovsku a plné jeho klasických úletů, nechutností a absurdit. To je ta lepší stránka. Ale už se taky trošku vykrádá, Den přizpůsobení si docela zřetelně půjčuje z Klubu rváčů. Ta absurdita a satira v lepších pasážích zase (maličko) evokuje Vonnegutovy dystopie. Ale ten by na to šel úplně jinak. Na rozdíl od něj Chuck nic neřeší, ale všechno bez rozdílu jen shazuje. Vlastně je to víc takové bizarro než satira a jaksi to nikam nevede.
Takže to vidím tak za 2,5 hvězdy a ze staré známosti to zaokrouhlím na tři.
Útlá knížka, psaná poněkud neučesaně, zato ale se silným obsahem.
Nedávno jsem četl Pchjongjangská akvária, což je kniha podobná, jen je z dřívějšího období, ještě před hladomorem. I v té je hodně bídy a utrpení, Hyok Kang je ale ještě drsnější a autentičtější. Pokud vás zajímá každodenní život dítěte v tomhle "ráji", rozhodně doporučuji.
Tak po zdolání hory slov v podobě čtyř svazků Společenství musím bohužel připustit lehké zklamání a shodit jednu hvězdu dolů. Všechny záhady vyřešeny, příběhové linky uzavřeny, a teď, když už tu není to očekávání věcí budoucích, si říkám jestli to vůbec stálo za to. Ano, čte se to pěkně, většinou je to prostě dobrá space opera nebo military scifi, ale těch zbytečných odboček! Ten rozsah knize vyloženě ubližuje - na oddechovku je to strašně dlouhé a komplikované a na něco zásadnějšího, co by ospravedlnilo ten počet stránek, je to zase poněkud plytké. Jsou tam sáhodlouhé pasáže, které nemají se zbytkem téměř nic společné a nikam nevedou, třeba celý příběh s Ozziem, Točim a Silfeny. A na co tam byli Barsoomci?
Ale nechci to úplně shazovat a na Hamiltona jsem nezanevřel, mám dokonce doma na polici začátek trilogie Prázdnota. Ale hned teď se do toho teda vrhat nebudu :)
Už při čtení jsem přemýšlel, k čemu tenhle příběh dospívajícího Vernona, takto mnohonásobného vraha a postrachu Texasu, přirovnat. Viděl jsem srovnání s Kdo chytá v žitě nebo třeba se South Parkem - ne, že by to do jisté míry nesedělo. Nejvíc mi to ale evokovalo cosi jiného, jen jsem si za prase nemohl vzpomenout, co to bylo. A nakonec mi to ve vaně (heuréka) sepnulo, no jasně, série Mládí v hajzlu C.D. Payna.
Na začátku jsem se pravda trochu ztrácel, časem ale přibývaly informace a věci se začaly spojovat, a nakonec se mi tahle tragikomická historie líbila. Ten pohled na svět očima puberťáka byl celkem přesvědčivý, byť často pochmurný a směrem k nejbližšímu okolí (hlavně matce) dost nemilosrdný. Ale to je asi v pubertě normální a to vás nemusí ani honit policie. Vytknul bych snad jen uspěchaný a nevěrohodný konec.
Hlavním hrdinou je téhle knížky není až tak titulní hrdina, ale samotný Kašmír. Bývalý ráj, o který se přetahují Indie s Pákistánem a Čínou, a pomalu ho tak mění v peklo. A klaun Šalimar a ostatní hrdinové tohoto příběhu se mění spolu s Kašmírem, nic jiného jim nezbývá. A není to k lepšímu, jak by taky mohlo.
Jako vždycky u Rushdieho, je to krásně napsané a čtení si užijete. Vyprávět on prostě umí a je to vždycky zážitek, když se vám některá z jeho knih dostane do ruky. Já za jeho nejlepší dílo považuju Děti půlnoci a na opačném konci mám jeho nejznámější knihu, Satanské verše, která mě hodně zklamala. V téhle škále je Klaun Šalimar rozhodně blíž k Dětem půlnoci, je to dobrá kniha a neuděláte chybu, když se do ní pustíte.
Novodobý svět nás vrací zpátky do nikdy nekončící války Čtyřzemí proti ničivému Hmyzu. Tentokrát se zdá, že architektka Kruhu přišla s geniální metodou jak se Hmyzu konečně zbavit a vyčistit Papírové kraje, jak už to tak ale bývá, cesta do pekla je často dlážděná dobrými úmysly...
Je to opět trošku jiné, než oba předchozí díly, například do světů Přesunu se dostaneme jen tak na skok, a ještě je to něco jako autobusový zájezd "Poznejte všechny krásy Francie ve dvou dnech".
Co se týká příběhu a postav, kromě Janta (neobvykle střízlivého) je to hlavně o lučištníku Bleskovi, jeho dceři Kyan a lékařce Kapce, o věčném sporu mezi starým a mladým, osvědčeným a novým, neměnnou jistotou nesmrtelných Eszajů a ochotou riskovat a měnit věci, kterou přináší Zaskajové.
Opět doporučuji, jako celou tuhle trilogii. A když tak o tom přemýšlím, přidám tam i tu pátou hvězdu.
A zkusím i další dva díly, které už bohužel česky nevyšly.
Tohle se povedlo, je to čtivá, zajímavá a hlavně originální fantasy s nádechem Nového Krobuzonu a snad i trochu Venissu. Nečtu to poprvé a asi ani naposledy, celá tahle trilogie na mě pořád kouká z toho regálu v knihovně, kde se k sobě vinou knihy z laserovské edice New Weird. Občas holt neodolám, něco vytáhnu a přečtu si to znovu. Nikdy nelituju, jsou to všechno dobré věci a tahle knížka i trilogie patří k těm nejlepším.
Doporučuji.
Vlastně nic nového, taková postapokalyptická jízda skupiny statečných pouští za záchranou světa. Trochu něco jako Mad Max nebo Masky apokalypsy. Zásadní rozdíl je ale v tom, že těmi putujícími nejsou lidé, ale skupina robotů. Připadalo mi ale, že jsou až moc lidští, plní emocí, čekal bych je víc nějak jiné, "robotičtější". Prostě kdyby se v jednom kuse nepídili po nějakých součástkách, nepoznali byste často že to nejsou lidé.
Není to špatné, taková akčnější záležitost okořeněná úvahami o budoucnosti lidstva / robotstva.
Je potřeba Mellickovi přiznat, že umí vymyslet název knížky, to zas jo. Ale jinak nejsem cílová skupina. Byl jsem zvědavý, jestli je Satanova dcera stejná kravina jako Strašidelná vagína. Přátelé, je to tak, a možná je to ještě horší.
Po dlouhé době zase jedna sbírka hororových povídek, u které vám běhá mráz po zádech. Fracassi zjevně ví jak se nám dostat pod kůži. Nebojte se té "new weird" nálepky, je to v podstatě opravdu kvalitní hororová klasika, které nic podstatného nechybí.
Vyloženě slabší kousek tu nenajdete a naopak třeba povídky Oltář nebo Mandala můžu myslím směle označit za vynikající.
Jaké můžete Finchovi dát hodnocení, když máte rádi Vandermeera a jeho styl a navíc jste ještě houbaři? To bylo předem daných pět hvězd a taky tam padly :)
Svět města Ambry je jako oživlá noční můra, se všemi těmi houbami, plísněmi a nakaženými lidmi, a do téhle atmosféry se ta linka noir detektivky prostě hodí. Město, které je už tak zdecimované předchozími klanovými válkami, okupuje mimozemská rasa šedáků a ovládá ho právě pomocí všudypřítomných hub a jejich výtrusů. Je to tvrdý a brutální svět a jeho obyvatelé nejsou o nic lepší, nějakého klaďase byste tu hledali marně. Nelze tu samozřejmě čekat ani žádné šťastné konce a detektiva Finche ani celou Ambru zřejmě přes všechno čím prošli žádné klidné a spokojené zítřky nečekají.
Zato nám by šťastné zítřky zajistilo vydání dvou předchozích dílů, předem děkuji nakladatelství Argo :)
Oproti prvnímu dílu možná trochu natahované, to vám ale vynahradí našlapaný konec. Pořád se to moc pěkně čte, je to prostě dobrá scifi.
Trochu mi chyběl detektiv Miller, a jelikož Holden mi tu a tam už leze na nervy, vypadalo to chvilku jako problém. Zdá se ale, že i tohle se v dalších dílech vyřeší :) Víc říkat nebudu, nechci moc spoilovat.
Pěkná, čtivá, zajímavá space opera, která se zatím obešla bez hyperprostorových letů. Všechno se odehrává uvnitř sluneční soustavy, spory a přestřelky se řeší jen mezi matičkou Zemí, Marsem který by se rád už postavil na vlastní... co vlastně? nohy? a poněkud anarchistickým svazem vnějších planet. Prostě je to takové mile domácké. :) Vystačíme si vlastně se soukromým detektivem, posádkou jedné malé obchodní lodi a jednou mimozemskou molekulou, která se utrhla s řetězu.
To ale neznamená, že to není akční jízda, nebojte se. Jestli znáte Neala Ashera a říká vám něco slovo džain, budete už vědět, která bije.
Tahle série vypadá hodně zajímavě, a jestli i další díly budou takhle dobré, mám se na co těšit.
Krásná knížka, kterou bych asi chtěl mít doma ve své knihovně. Navíc je zajímavá, přes spoustu a spoustu citací z pramenů to není žádné suchopárné pojednání o antické nebo středověké literatuře. Právě naopak, čte se to moc dobře. A ten rozsah je ooobrovský - od Platóna až po Dana Browna, od Hérodota po Harryho Pottera, od Gullivera po Supermana. Jako obvykle nestačíte žasnout nad tím, co Eco všechno znal, věděl, zvládal sledovat a ještě se o to uměl podělit. Klobouk dolů.
Omlouvám se za to hodnocení všem fanouškům Hry o trůny, konečně sám se mezi ně počítám. Tohle mě ale hrozně nebavilo a když jsem se přistihl že přeskakuji jednu stránku za druhou, tak jsem to někde v polovině vzdal. Kdyby místo tohohle GRRM raději konečně dopsal Winds of Winter...
V Ohni a krvi je spousta nápadů, stručně načrtnutých příběhů i postav, zkrátka materiál na X dalších knih. A to je ten problém - je to materiál na knihu či knihy, není to kniha ke čtení. Pokud to mám k něčemu přirovnat, tak snad k Silmarillionu, ale pořádně přifouknutému. Ten mě (pokud si vzpomínám) ale zaujal podstatně víc.
Možná to otevřu někdy příště, teď ale asi ne.
Měl jsem trochu obavy že otevírám young adult příběh o dospívající dívce statečně čelící apokalypse - to se naštěstí nenaplnilo. Všemi dary obdarovaná je docela slušná zombie dystopie, která mi místy připomínala Přechod Justina Cronina. Tak dobrá ale bohužel není.
Víc se mi asi líbila první část, do odchodu z vojenské základny. Cesta přes Anglii byla sice akčnější, ničím ale nepřekvapila, prostě další road movie po zbytcích zhrouceného světa, to už jsme párkrát četli.
Čili špatné to nebylo, ty tři hvězdy si určitě zaslouží, druhý díl si ale asi nechám ujít.
Přiznávám bez mučení, že jsem před přečtením téhle knížky nevěděl co to vůbec pačinko je. Kromě toho jsem nevěděl vůbec nic o Korejcích žijících po generace v Japonsku jako trpění cizinci a jen velmi málo o Korejcích vůbec. A když už se tu takhle zpovídám, myslel jsem, že jediný nejaponský boss jakuzy byla O-Ren Ishii z Kill Billa. A to jsem byl teda vedle.
No, tahle korejsko-japonská sága mi spoustu věcí ukázala a vysvětlila, bylo to vážně moc zajímavé čtení. Nečekejte ale něco jako dějiny Koreje nebo Korejců, je to "jen" rodinná sága a sleduje skoro výhradně jen osudy členů jedné rodiny.
Nejvíc mě asi jako většinu bavila první polovina knihy od japonské okupace Koreje zhruba po konec druhé světové války. Ale ani druhá polovina není špatná, jen je ta doba chudší na nějaké prudké dějinné zvraty, poválečné Japonsko už prostě jen pomalu bohatne. Co se ale nemění, je přesvědčení Japonců o jejich nadřazenosti nad jinými národy a zejména opovrhovanými "česnekožrouty". Děj končí někdy kolem roku 1990 a tihle občané druhé kategorie stále nemají občanství a žijí v Japonsku jako cizinci, někteří už tři či čtyři generace...
Zulejka se prostě narodila ve špatné době a na špatném místě - být negramotná Tatarka v Sovětském svazu v době kolektivizace, přesídlování a gulagů nebylo totiž zrovna terno. Samozřejmě, ono to asi není terno nikdy, v téhle době ale navíc ke všemu nedobrovolně projedete půlku Ruska v dobytčáku, abyste skončili v zamrzlé pustině kdesi u řeky Angary. Je to takový ten ruský příběh o malém člověku, kterého převálcovala velká doba. Obdobně to platí o Zulejčině protihráči, veliteli transportu přesídlenců Ignatovovi, což pro mě byla možná ještě zajímavější postava než titulní hrdinka. Přestože pro přesídlence je neomezeným vládcem, i on je jen malým postradatelným kolečkem ve stroji, které strana a vláda využívá, dokud se nenajde lepší řešení. Ostatní postavy tvoří těmhle dvěma vlastně jen takový kompars, když to trošku přeženu.
I když jsem možná očekával o trošku víc, líbilo se mi to natolik, že dám bez nějakého váhání 4 hvězdy a možná ještě kousek.
Asi nebudu nic moc vymýšlet a napíšu rovnou, že je to děsná krávovina, mizerně napsaná a ani ne moc vtipná. Zřejmě nebudu cílová skupina.
Druhý díl je trochu jiný než ten první, ale o nic horší. Za Opičákovým řáděním se najednou začíná objevovat nějaký vzorec a zdá se, že třetí díl nám přinese kromě bizarních vražd i řadu překvapení.
Dal bych i pět hvězd, ale za ten brutální cliffhanger na konci jednu srazím. Teď abych čekal kdovíjak dlouho jak to dopadne, to není fér :)