Finn69 komentáře u knih
Faber vás vždycky překvapí, a když už dá do knihy 17 povídek, překvapí vás holt sedmnáctkrát za sebou. Je tu ještě víc nápadů než v "Někdy prostě prší", nejrůznější styly, žánry, situace i prostředí, prostě moc dobrá sbírka, u které se nudit nebudete.
V první polovině až nečekaně drsné postapo, první dny slepoty a scény z izolace jsou asi to nejsilnější z celé knihy. Druhá polovina trochu připomínala Den trifidů, ty ulice plné bezmocných slepých lidí, spoušť všude kolem... Zhruba v té době také začalo být jasné, jak o celé skončí, ono taky moc možností nebylo. Takže se vlastně jen čekalo, jestli všichni hodně rychle umřou, nebo ta pohroma sama od sebe pomine. Styl mi nevadil, každý takhle psát nemůže, ale Saramago to zvládá bez problémů a troufám si tvrdit, že se v textu žádný průměrně zběhlý čtenář neztratí.
Abych to shrnul, kniha je to dobrá a zajímavá, nicméně dost dobrá na Nobelovku mi nepřijde. Viděli jste někdo film?
Měsíc obsazený uprchlíky z psychiatrické léčebny, kteří se podle svých diagnóz rozdělí do samostatných "národů" a vytvoří vlastně fungující společnost, to může napadnout opravdu jen PKD.
Do toho si přidejte ještě mimozemšťany z želatiny, kteří vám budou číst myšlenky, kosmickou válku, agenty CIA, jednu fakt hodně prsatou herečku, dálkově řízené androidy a pravděpodobně tak získáte nějakou vlastní diagnózu.
Spousta a spousta nápadů, až to někdy připomíná, jak pejsek s kočičkou vařili dort. Ale je to vtipné a tak nějak správně po Dickovsku ujeté.
Tahle knížka se těžko komentuje, teda pokud nechcete prozradit všechno podstatné. Ale těch pět hvězd snad mluví samo za sebe.
Po přečtení prvních dvou povídek (Někdy prostě prší, Ryby) bych tuhle sbírku oznámkoval pěti hvězdičkami, a ještě by se mi to zdálo málo. Pak ale moje nadšení trošku ochladlo. Přesto, že jsem našel ještě několik dalších výborných kousků (Ovce, Tunel lásky, Krusta světa...), našly se i takové, které mi v hlavě rozhodně nezůstanou. Takže nakonec za čisté 4* a těším se na dalšího Fabera.
Jak čteme v anotaci něco o těžařské lodi, my pravověrní okamžitě zpozorníme a čekáme že bude následovat "Červený trpaslík". Toho se sice tentokrát nedočkáme, nicméně vesmírná odyssea lodi Rockhopper je taky moc dobrá, byť se u ní zdaleka tolik nezasmějeme.
Ani toho ledu se vlastně v téhle knize moc netransportuje, děje se tady ale moc a moc daleko zajímavějších věcí. Reynolds se zase jednou rozmáchl přes tisíce let obyčejných i světelných, a tentokrát dokonce nezapomněl ani na mimozemšťany.
Prostě pěkná čistá scifi za čtyři hvězdy.
Genderová poznámka:
Posádka Rockhoppera několikrát málem zahyne jen proto, že si dvě "nejlepší kamarádky", které chtějí obě všechno řídit, nedokážou mezi sebou celý život vyříkat, čím jedna druhou se*e. Kdyby si daly pár facek a hodily to za hlavu, lidstvo by to mělo všechno podstatně jednodušší. Ale tak to holky prostě nedělají...
Takže si jako správné mužské šovinistické prase říkám, že pokud má lidstvo přežít, neměly by se tyhle posty ctižádostivým dámám tohoto typu svěřovat, a pokud ano, ne víc než jedné, proboha :)
Do Odhaleného vesmíru jsem se vrátil po delším čase a chvilku mi trvalo, než jsem se zorientoval v čase a prostoru, pak už to byla ale zase parádní jízda. Prostě space opera jako řemen, kde nechybí vesmírné bitvy, inteligence uložené ve strojích, spiknutí, revoluce ani věštecké kvantové aparáty. Celé to ještě okoření tajemný Hodinář.
Takže to byl příjemný návrat a těším se na Elysium Fire.
Čekal jsem spíš nějaké mladé romantické alternativce ve stylu "žijeme v souladu s přírodou", nebo vyhořelé a uštvané typy "musel jsem od všeho vypadnout" atd. Namísto toho jde až na čestné výjimky o lidi, kteří snad ani nikam jinam už nemohli jít, o podivíny kteří prošli psychiatrickými léčebnami, alkoholismem nebo drogama. U některých bylo navíc celkem jasné, že nejméně polovina toho, co povídají, se neodehrála nikde jinde než v jejich hlavě. Jsou prostě vážně hodně jiní, a moc si neumím představit, že by mohli fungovat někde jinde než na samotě. Ve městě by dopadli výrazně hůř, ta Šumava a samota je asi tak nějak zachránila.
Líbil se mi i styl, jakým to bylo napsané, autor se nijak netlačí dopředu, na prvním místě jsou prostě výpovědi "samotářů", které nikdo nijak nehodnotí a nesoudí.
Suma sumárum doporučuji, stojí to za přečtení.
Ten otevřený konec Kvítku mě nakonec donutil pořídit si i tuhle sbírku, musel jsem prostě aspoň rámcově vědět, jak to se Sugar a Sofií dopadlo :)
Co jsem potřeboval, to jsem dostal, a k tomu ještě pár věcí navíc. Hodně se mi líbila závěrečná "Mohutná postupující horda žen v moc velkých kloboucích", pak ještě třeba "Clara a Krysí muž". Zbytek povídek mě až tak nezaujal, četly se ale hezky všechny.
Zajímavý mix různých stylů, chvíli máte pocit, že čtete Clavellova Šóguna, když tu najednou narazíte na pasáž jako vystřiženou z Melvillovy Bílé velryby nebo třeba z Musašiho. A pak vám dojde, že je to jako obvykle David Mitchell, který to všechno umí spojit do fungujícího celku.
Co se týká děje, Tisíc podzimů není žádná divočina jako třeba Atlas mraků, je to prostě jen zajímavý historický román z uzavřeného Japonska na přelomu 18. a 19. století, hezky napsaný i přeložený, který vás určitě nezklame.
Nelituju, že jsem si ho přečetl, doporučuji i ostatním (zejména pokud vás zajímá japonská historie), ale asi mám od Mitchella oblíbenější knihy.
Už po pár prvních stránkách budete ve špinavých ulicích viktoriánského Londýna jako doma, ta doba a prostředí je vykreslená neuvěřitelně živě a realisticky. Na někoho to může být místy trochu moc naturalistické, trošku jako by to psal Charles Dickens spolu s Henry Millerem, nečekejte romantiku, Faber jde občas opravdu "na dřeň". Navíc je to krásně napsané a moc pěkně se to čte.
Ale ve druhé polovině vyprávění hodně ztrácí tempo, celé se to tím jaksi rozplizne a rozostří. Docela mě také rozladil závěr. Nic proti otevřeným koncům, ale když už dočtete tisícistránkovou knihu, jste rádi, když vás někam zavede.
Čekal jsem od Kvítku po skvělé první polovině románu asi o trošku víc, než jsem nakonec dostal.
Zombie horrory nejsou úplně můj žánr, ani jako knížky, ani jako filmy. Ze splatterpunku jsem už asi tak nějak vyrostl a tyhle věci prostě obvykle předpokládají, že se rádi brodíte po kolena v krvi, střevech a dalších hnusech. Ne, že bych si to až tak úplně odříkal, dnes už mi ale stačí namočit podrážky a honem zase ven :-) Mám raději když mi při horroru běhá mráz po zádech, než když se mi celou dobu obrací kufr.
No ale Světová válka Z, to bylo něco naprosto jiného. Ta dokumentární forma z toho udělala vážně moc dobrou knihu, čtivou, napínavou a překvapivě zábavnou. A v mezích možností vypadá ten příběh opravdu dost realisticky, není to žádná primitivní pohádka se smělým hrdinou a bandou hnijících oblud.
Jedno z příjemných letošních překvapení.
Tak to bylo rozhodně zvláštní a zajímavé, musím se podívat i na film, který všichni chválí. Těžko to zařadit, čisté scifi to není, i když tu potkáte (a nebo možná taky ne) mimozemšťana. Je to jen kulisa, nějak jako u Vonneguta. Planeta K-PAX není rozhodně to nejzajímavější ani nejdůležitější co tu najdete.
Víc než cizí planety se tu řeší ta naše vlastní, a protův pohled je docela nekompromisní. Hodně si užijete psychiatrickou léčebnu a spoustu smutných příběhů jejích pacientů, podíváte se do hlavy nejednoho schizofrenika a zkusíte si taky, jak to vidí psychiatr. Dozvíte se, jestli může muž porodit dítě, jestli se dá cestovat pomocí zrcátka, a také že často stačí jen pozorně poslouchat, abychom se dozvěděli všechno co potřebujeme vědět.
Doteď nevím, přicestoval prot opravdu z K-PAXU?
Druhý stařík prostě není tak dobrý jako ten první. Je to sice pořád docela zábava, navíc na dotčené politiky mám hodně podobné názory jako Jonasson, ale nemůžu bohužel říct, že bych se u čtení nahlas zasmál. Snad jen u indického obchodníka s chřestem Gustava Svenssona, ten byl docela dobrej :)
A ono není divu, vždyť Jonasson už všechno co mohl, dal do prvního dílu. Stojednaletého staříka asi napsal jen proto, že už nemohl vydržet Donalda Trumpa a potřeboval si to s ním vyřídit. Docela to chápu.
Za mě ale asi to nejslabší, co jsem od Jonassona četl.
Oproti prvnímu dílu méně poetických popisů krajiny a o to více politiky a akce. Po porážce revoluce na Marsu přibývají další a další nadnárodní společnosti, doly na suroviny a kolonisté. Hrdinové prvního dílu, posádka první výpravy na Mars, se stávají vůdci podzemního (doslova) hnutí odporu a naplno se rozbíhá kampaň za nezávislost Marsu. A když do toho přijde ekologická katastrofa na Zemi, nastává ten pravý čas zkusit to s povstáním znovu.
Dobrá a zajímavá hard scifi, navíc mi byly oproti prvnímu dílu daleko bližší i hlavní hrdinové. Dal bych rád i čtyři hvězdy. Je tu ale jeden zásadní problém - děj končí uprostřed probíhajícího povstání marťanských osadníků, všechny konce otevřené a třetí díl nikde...
Vyjde Modrý Mars česky vůbec? Pokud ne, bude to opravdu škoda.
Dobrou hard scifi si občas přečtu moc rád, a "kronika osídlování Marsu", to znělo vážně slibně. A nakonec zklamaný nejsem a dám jí tři hvězdy, i když musím připustit, že nejméně dvě třetiny knihy jsem uvažoval jestli to vůbec dočtu. Jak to?
Je tam totiž hned od začátku několik věcí, které mi silně lezly na nervy. Zejména někteří členové první skupiny kolonistů, a to bohužel zrovna ti, kteří dostali nejvíce prostoru. Třeba šéfka ruské skupiny Maja - tahle ženská má jedinou odbornou zdatnost, a to je schopnost vlézt s kdekým do postele. Nijak jinak se vlastně neprojevuje, když tedy nepočítám periodická nervová zhroucení. A její americký protějšek Frank není zase nic jiného než vychytralý a manipulativní politik. Proč by proboha tyhle lidi někdo posílal jako první kolonizovat jinou planetu? Leda že se jich chtěli na Zemi zbavit, tomu bych rozuměl.
Další věc: osídlení Marsu je grandiózní projekt, stojí to miliardy dolarů, trvá to řadu let. Ale v podstatě celou první polovinu knihy se řeší, co tam vlastně lidé budou dělat, jestli budou Mars jen zkoumat a jinak nezasahovat, nebo se ho budou snažit měnit, nebo tam budou těžit suroviny... Člověk by skoro řekl, že by si to mohli rozmyslet dřív, než tam pošlou tisíce kolonistů.
Tohle jsem ale překousnul, protože kromě těchto podivností je tu i spousta zajímavého čtení o terraformaci Marsu, kosmických výtazích, městech pod kupolemi - a také dechberoucí popisy marťanské krajiny. Definitivní odměnou mi byla poslední třetina, která má fantastické tempo. Kapitoly o marťanské revoluci jsem shltnul na posezení a úplně to změnilo můj názor na celou knihu. Až tak, že se pouštím do druhého dílu.
Tak tohle mi vůbec nesedlo. Je to sice napsané dobře, Chabon to prostě umí, ale to samo o sobě nestačí. Nemám taky celkem nic proti tomu, když není hlavní hrdina tak úplně hetero, ani když jsou jsou postavy všelijak divné nebo ujeté, mám třeba rád knížky Johna Irvinga kde jsou tyhle věci na denním pořádku.
Art Bechstein je ale jakýsi podivný rozmazlený fracek, kterému by člověk nejraději vrazil pár facek. Řešit jeho pseudoproblémy bylo chvilkami nad moje síly. Ostatní postavy jako by taky nedělaly nic jiného, než se stylizovaly do různých rolí, ať už jde o Clevelanda, Flox nebo i Artova otce. Výjimkou je snad jen Artův kamarád a milenec Arthur, to je ale zase prostě stereotypní veselý hoša a nic jiného.
Tohle není můj šálek čaje, ostatní Chabonovy knihy jsou o mnohem a mnohem lepší.
Tak tohle se mi líbilo opravdu hodně. Přestože komiksy mě jinak v životě úplně minuly, bylo pro mě i tak zajímavé dozvědět se, kde se vzali všichni ti Supermani, Batmani a Wonder Women. Je to moc pěkně napsané, historie a fikce se míchá dohromady tak nenápadně, že jen těžko rozeznáte, co se opravdu stalo a co se zrodilo v hlavě autora.
Děj je rozdělený do tří částí, sice těsně navazujících, ale přesto navzájem trošku odlišných. V první části sledujete cestu mladého židovského uprchlíka z Prahy do New Yorku, jeho začátky v cizím světě a hlavně ve vznikajícím světě komiksu a superhrdinů. Druhá část, válečná, si o komiksové zpracování vyloženě říká, úplně v textu vidíte ty rámečky a bubliny s dialogy - a Joe Kavaliera jako Eskapistu. Třetí, závěrečná, se odehrává v padesátých letech, době úpadku superhrdinů, což se odráží nejen na stránkách komiksů, ale i na osudech postav románu.
Ale není to jen o komiksu, to by bylo na "velký americký román" přece jen málo. Ten věčný boj superhrdinů se zlem tu odráží druhou světovou válku a osud evropských Židů v době nacismu. Pro Joe Kavaliera je to vzhledem k smutnému příběhu jeho vlastní rodiny vlastně celoživotní téma. Proto je tu Eskapista a třeba i pražský Golem. A ani to není všechno, dočtete se i o skrytém životě homosexuálů v těch puritánských dobách nebo třeba o počátcích McCarthyismu.
Podle mě tomu nechybělo naprosto nic a toho Pullitzera Chabon dostal naprosto zaslouženě.
Tak mám cca 1800 stran téhle série za sebou, a všem, kteří mají rádi tyhle dlouhé, propracované příběhy o konci světa, můžu jen doporučit aby se do toho pustili taky. Když nic jiného, nebudete aspoň muset docela dlouho přemýšlet o tom, co dalšího číst :)
Samotné Město zrcadel mě na začátku trochu překvapilo sáhodlouhou sondou do minulosti "Nuly", prvního viráka. Jasně, bylo na čase, abychom se o něm dozvěděli něco víc, ale proč na 200 stránkách? Dvacet by bylo až až. Oproti předchozím dílům také přibylo hodně takového toho "duchovna" a světů za světy, jestli jste četli Přechod nebo Dvanáctku, víte o čem mluvím. Naštěstí cca od třetiny knihy děj zase nabere obrátky a do konce už nestíháte ani dýchat. Závěr je moc hezký a dojemný, méně okoralá duše než moje možná i uroní slzu.
Takže abych to shrnul, v rámci tohohle žáru jedna z nejlepších věcí, které jsem kdy četl. Nemá moc cenu hodnotit jednotlivé díly, je to vlastně jeden celek a jeden (opravdu hodně) rozsáhlý příběh, všechny knihy na sebe těsně navazují.
Pořád mě to baví a pořád je to dobré a pořád se to moc dobře čte.
Příběh sice proti prvnímu dílu trošku zvolní a rozvine se do šířky, nudit se ale určitě nebudete. Anotace je trošku zavádějící, kniha se nevrací do minulosti, jde jen o úvodní pasáž, která na scénu zavede nové (hodně zajímavé a důležité) postavy. Jinak Dvanáctka dějově plynule navazuje na Přechod, snad jen s 5 letým odstupem. Čili pořád je tu Alicia, Amy a další staří známí z jedničky, kteří pokračují v hledání původních dvanácti viráků - a buďte si jistí, že až je najdou, bude to parádní finále.