Finn69 komentáře u knih
Chvilku jsem přemýšlel nad čtyřmi hvězdičkami, ale pak jsem si řekl - člověče, vždyť jsi právě přečetl skoro 700 stránkový příběh, který tě celou dobu bavil a napínal, prožíval jsi to s postavami které byly živé a zajímavé, co bys ty vole ještě chtěl? Takže nakonec samozřejmě pět hvězd, a rozhodně doporučuji.
Přechod je rozsáhlý epický postapo příběh s takovou "kingovskou" příchutí v tom nejlepším slova smyslu. Propracované a promyšlené do detailů, postavy mají svou minulost i tvář, znáte je jako svoje přátele a samozřejmě jim držíte palce co to jen jde. A i když z hlediska námětu nejde ani zdaleka o nic nového pod sluncem, prostě další experiment ve vojenské laboratoři, který se vymknul kontrole, nenudíte se ani chviličku. Pro mě to bylo velmi příjemné překvapení a rád si pobyt v Croninově světě prodloužím u dalších dvou dílů :)
Peter se po stresujícím výletu na venkov rychle vrátil zpátky do Londýna a Strom viselců je tedy opět taková klasická "Rozmarovka". Čili daleko větší prostor pro Nightingala, na scénu se nám vrací Muž bez tváře a Lesley, dokonce to vypadá, že nám v dalších dílech něco zásadního opět předvede i Punch.
Je to pořád zábavné a vtipné a dobře se to čte, i když tentokrát v nakladatelství poněkud odflákli korektury...
Hned bych si dal další díl.
Neuvěřitelné se stalo skutkem - Peter Grant opustil Londýn a čelí teď barbarské divočině anglického venkova. A je z toho povedená knížka, jedna z nejlepších v téhle sérii, navíc, právě kvůli té změně prostředí, trošku jiná než ty ostatní.
Vracím se k Petrovi po delším čase a pořád mě to baví, mám tu spoustu oblíbených postav a sedí mi i ten anglický humor. Hned jdu na další díl :)
Tak nadšení se stále nekoná, i když se to čte docela pěkně a řekl bych že každý díl je o maličko lepší než předchozí. Je to ale vážně dost roztahané, vždyť je to třetí díl a teprve se poomaaluu ukazuje o co vlastně jde, pooommaaalluuu se dozvídáme něco i o hlavních hrdinech... Když si představím ještě další tři díly, myslím že si asi dám pauzu na neurčito.
Můj problém s touto sérií bude asi v tom, že je primárně určená pro jinou cílovou skupinu. Přijde mi to spíš "young adult".
Samotnému je mi to divné, dávat pět hvězdiček publikaci zabývající se vlastně statistikou, není to trochu ujeté? Ale co se dá dělat - bylo to ohromně zajímavé, moc dobře se to četlo a hlavně hned od začátku mě to chytilo tak, že jsem trápil celé široké okolí Roslingovým dotazníkem :)
Určitě si to přečtěte, zjistíte, že svět lze vidět i jiným pohledem, než tím, který se nám denně servíruje v médiích. A že nepotřebujete ani černé, ani růžové brýle - stačí trocha zdravého rozumu.
Lepší než první díl, postavy pomalu ožívají a někde v mlze na obzoru se už začíná rýsovat pozadí celého příběhu. Stává se nám z toho docela pěkná, nenáročná a čtivá klasické fantasy s elfy, trpaslíky, hrdiny, čaroději a draky. Na čisté čtyři hvězdy to sice ještě není, stačí to ale na to, abych načal i třetí díl.
Po přečtení prvního dílu mám tak trošku pocit, že jsem zase jednou naletěl na vysoké hodnocení a pustil se do silně nadhodnocené fantasy ságy se spoustou dílů. Ne, že by to bylo vyloženě špatné, ale není tam jediná živá postava, všechno je to neosobní jako reportáž na CNN. A to je potom nuda, alespoň pro mě. Zkusím ještě druhý díl, třeba se to nějak zajímavě rozvine, potenciál tu je.
Zatím bych ale zájemcům namísto téhle série doporučil raději třeba Lži Lockeho Lamory nebo cokoliv od Joe Abercrombieho.
Trošku zklamání, zatím to nejslabší, co jsem od Arta četl. Vtipných momentů že by to člověk na prstech jedné ruky spočítal, příběh i na Paasilinnu až příliš jednoduchý a spousta osobností z finské historie, o kterých nemám ani páru.
Přiznám se bez mučení, že před přečtením téhle knihy jsem o Michelangelovi věděl jen, že to byl geniální renesanční sochař a malíř, přičemž z jeho díla mi něco říkala snad jen Sixtinská kaple a socha Davida. No a už někdy v polovině čtení jsem hledal na Googlu fotografie všeho, o čem jsem se dočetl a dokonce začal přemýšlet o tom, že bych se podíval po letenkách do Florencie a Říma :)
Na začátku mi chvilku trvalo, než jsem se dokázal pořádně začíst, rozjezd byl trošku pomalejší a i Michelangelovi nějaký čas trvalo, než se pořádně projevil. Ale o to lepší bylo dál. Je v tom spousta italské historie, řada podrobností z jeho života a hlavně neskutečná spousta emocí - a je poznat, že Stone čerpal z Michelangelovy korespondence, působí to hodně autenticky.
A tak, i když nějaké výhrady bych měl, musím dát plný počet hvězdiček, byl to rozhodně zážitek.
Vzdávám to zhruba ve třetině knihy, tohle je jedna z nejzbytečnějších knih, které se mi kdy dostaly do ruky. Sice tu mám nachystané ještě dva díly série, ale po tomhle už se mi to nechce ani zkoušet.
V tomhle žánru člověk neočekává zas tak moc, jde přece hlavně o zábavu. Poslední kolonie je ale na můj vkus až moc naivní. Namísto solidního příběhu je tu spousta chaotických konspirací, navíc, aby se to nějak vyřešilo, bůh ze stroje vyskakuje daleko častěji než je zdrávo. Dávám tři hvězdy, a to trošku přidávám. Zkusím ještě Příběh Zoe, ale pokud ten trend směrem dolů bude pokračovat, nechám si to na léto k vodě :)
Když tomu sám velký Neal Asher dal na Goodreads čtyři hvězdy, nebudu vůbec ve špatné společnosti, když se přidám :) První díl se mi asi líbil trošku víc, je to ale pořád dobrá věc, někde na pomezí mezi Heinleinem a právě Asherem.
Ze "starých" vojenských útvarů se děj tentokrát přesune mezi zvláštní oddíly, Brigády duchů. K tomu bych měl jednu doplňující poznámku: klonovaní vojáci dostávají po "narození" jména po významných vědcích, filozofech, spisovatelích... Setkáte se třeba s Julií Einsteinovou, generálem Szilardem a podobně. Kolik ale myslíte, že se z těchto vojáků jmenuje příjmením Cimrman? Ani jeden, přátelé, ani jeden!
Moc pěkná a svižná space opera. Hezky napsaná, živé postavy i děj, navíc se nebere až tak úplně vážně. Prostě tohle je podle mého gusta - vypadá to, že jsem objevil novou sérii a mám na nějaký čas vystaráno :) Snad tuhle docela vysokou laťku udrží i další díly.
Taková příjemná černohumorná finská jednohubka.
Stará dáma nejen vaří jed, mimo to si dokáže poradit jak se třemi mladými kriminálníky, tak třeba i s kapitánem ruského torpédoborce nebo i se samotným Luciferem! Ve volném čase krmí kačenky a veverky, testuje jed na holubech či svých přátelích a přitom nostalgicky vzpomíná na gentlemanské německé důstojníky za války. Linnea prostě nemá chybu :)
Jak už to tak u Paasilinny bývá - lehce absurdní, tragikomické, a hlavně přečtené za jedno odpoledne :)
Upřímně řečeno nechápu, co na téhle knížce kdokoliv nad 15 let vidí. Děj je docela naivní hybrid filmového Avataru a Ztraceného světa, a co se týká postav, není tam jediná, u které by stálo za to, zapamatovat si jméno. Jako předloha béčkového hororu budiž, jestli je ale tohle to nejlepší od Rollinse, tak jsme se viděli naposledy.
Četl jsem tuhle Mitchellovu prvotinu už někdy před pár lety, myslím hned po Atlasu mraků, ze kterého jsem byl zrovna celý pryč. Tenkrát jsem si říkal, no, docela fajn, ale Atlas je Atlas... ony jsou si ty knihy totiž stylem docela podobné.
Napodruhé mě Hybatelé chytili daleko víc, a nemůžu jinak než přidat hvězdičky na maximum. Těžko by se mi vybíralo, co bylo "nej" a už vůbec nemůžu ani o jedné povídce říct, že by byla horší než ostatní. Maličko by se možná dal vypíchnout příběh hongkongské čajovny nebo Petrohrad, ale to neznamená, že ty další se mi nelíbily. Jsou prostě každá jiná a každá jinak dobrá - a dohromady dávají celek, který je "víc než souhrn jeho částí" :-)
Zase něco úplně jiného než ostatní Mitchellovy knihy, a zase je to hodně dobré.
Moc hezky se to četlo, je to jedna z těch knih které vás od začátku zaujmou - a to i přesto, že to není žádná třeskutá akce. No a jelikož Jason je přesně můj ročník (v roce 1982 mi bylo taky 13), pamatuju si všechny ty písničky, válku o Falklandy, Margaret Thatcherovou... to byla taková nečekaná přidaná hodnota.
O téhle knížce jsem poprvé slyšel od Sheldona Coopera, a musím s ním souhlasit, že je naprosto super.
Užil jsem si hlavně popisy fungování dvourozměrného světa - moc často se nestává, že bych se nad knížkou přiblble usmíval v MHD, tady se ale nedalo nic dělat. Nemocnice pro nepravidelné mnohoúhelníky, ženy, které jsou zezadu nebezpečné, zepředu hlučné a zboku k nerozeznání od kněžích... prostě paráda. A hlavně nikdy nezapomenu, že lepší je úsečka na ohmat, než kruh na pohled!
Celkem chápu, že pro bytosti z 2D světa je nepochopitelný třetí rozměr, sám si nedokážu představit třeba čtyřrozměrnou krychli, i když jsem to zkoušel, v tomhle směru na tom nejsem líp než nějaký sprostý rovnoramenný trojúhelník s mozkovnou ne větší než 5 stupňů :)
Tahle útlá knížka mě vždycky dostane. Ta beznaděj městečka uprostřed ničeho, ti zoufalci a šílenci v něm, a okolo ta pustá krajina, kterou se potloukají démoni jako Zlosyn z Bodie... to není western, to je horror.