Finn69 komentáře u knih
Sedm povídek, ze kterých se mi nejvíc líbily ta první (Transit) a poslední (Temná zhouba, uzda smrti). Zbytek byl takový nijaký, občas bez pointy i děje, což je u povídky docela problém. Pod "new weird" povídkou si představím nejspíš něco jako Vandermeerovo "Veniss Underground" nebo Miévillovo "Pátrání po Jakeovi.", což je trošku jiná liga.
Ale zejména kvůli té první a poslední povídce i tenhle "finnish weird" stojí za vyzkoušení.
Opět parádní space opera plná akce, šílených umělých inteligencí, mutovaných mimozemšťanů, vesmírných bitev a vůbec všeho co do Světa Řádu patří. Jsem moc a moc zvědavý na třetí díl, laťka je nastavená hodně vysoko.
Příběh země, která asi nikdy neměla vzniknout - aneb jak to dopadá, když se v Africe namalují hranice mezi státy podle toho, jak byly rozdělené kolonie.
Kterak se kolonie, která byla kdysi synonymem pro obchod s otroky, nakonec vyvinula do samostatné země, kde každý bojuje s každým, kde byla prakticky celá vláda zapojená do obchodu s kokainem, kde ministr obrany krade lodní motory, kde po čtyřiceti letech samostatnosti pořád ještě nefunguje vůbec nic...
Chuck je prostě svůj a stejně jako v jeho knihách, i v téhle sbírce najdete kousky, které vás současně potěší, znechutí, šokují i pobaví. Třeba "Red Sultan’s Big Boy" nebo "Zombíci", to je Palahniuk v nejlepší formě. A že bude někdy psát bajky, to by mě v životě nenapadlo - nejsou vůbec špatné.
Zatím to nejlepší, co jsem od Jareda Diamonda četl. Hlavně první polovina knihy věnovaná právě vývoji člověka jako druhu, srovnání se šimpanzi a ostatními primáty ze všech možných hledisek byla skvělá. Hodně se mi také líbily kapitoly o vývoji lidské řeči a té spousty jazyků, kterými se dorozumíváme. Je to zábavné, dobře napsané a přitom nabité informacemi.
Nechci tím říct, že druhá polovina je nějak horší, věnuje se ale tématům, které pak Diamond rozvíjel v Kolapsu a ve Zbraních, choroboplodných zárodcích... Je tam i hodně stejných pasáží, čili měl jsem dost často pocit, že už jsem to někde četl.
Je vidět, že Diamond měl svůj náhled na vztah člověka, civilizace a životního prostředí srovnaný od samého začátku, a byť jsou věci, ve kterých bych s ním tak úplně nesouhlasil, musím obdivovat jeho rozhled, vzdělání a schopnost se o to všechno s námi velmi zajímavou formou podělit.
Tak dobrá zpráva je, že kvantová teorie mě skutečně nejen nezabila, dokonce mi (až na mírné bolení hlavy) ani nezpůsobila žádné vážnější zranění.
A přestože nemůžu říct, že to všechno ze 100% chápu, řadu věcí jsem si tu ujasnil. Pro nás "nefyziky" jsou takovéhle knihy dar z nebes, na odbornou studii bych jen zmateně hleděl a tohle byla vlastně docela zábava. Do větší hloubky se nechystám, to, co jsem se dozvěděl, určitě využiji při další scifi, případně když budu chtít udělat dojem na nějakou slečnu a víc asi nepotřebuji.
"Čas je to, co ukazují hodiny."
Albert Einstein
No není to super?
Jako všechno v této edici, lidsky a čtivě podaná historie pro "nehistoriky". Projdete si minulost Kanady od osídlení severní Ameriky někdy před 15000 lety až po rok 2000, dozvíte se ledacos zajímavého a nebude vás bolet hlava z přemíry podrobností.
Já bych asi přivítal víc informací o indiánských válkách (Pontiac, Tecumseh, povstání Métisů) a třeba o životě současných Irokézů, Mohawků nebo Siouxů na úkor docela obsáhlé kapitoly o kanadské kultuře (která je vlastně jen soupisem jmen a tedy je vlastně k ničemu). Ale člověk nemůže mít všechno, že? :-)
Moc jsem od Spinu nečekal, bylo to takové sáhnutí naslepo. O to příjemnější pak bylo zjištění, že mám v ruce zase jednou zajímavou a inteligentní scifi s originálním nápadem. Nečekejte ale žádnou akční smršť, tenhle druh knihy to rozhodně není, jde spíš o klidnější záležitost. Komu se líbí trilogie "Vzpomínka na Zemi", je asi cílová skupina i pro Spin.
Ta pátá hvězdička je tam za to příjemné překvapení, opravdu jsem nečekal že to bude tak dobré.
Tohle téma mě hodně zajímalo a nemůžu říct, že by mě pan Diamond zklamal, řadu věcí jsem se dozvěděl a docela mě to i donutilo se zamyslet nad řadou věcí, které člověk jaksi považuje za samozřejmé. Jednoznačnou odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec, totiž "proč mají Evropané tolik carga a domorodci nic" jsem se sice nedozvěděl, to jsem ale ani neočekával. Ono jednoduché vysvětlení asi ani neexistuje a existovat nemůže.
A zas tak úplně mě nepřesvědčila ani vysvětlení, která předkládá Jared Diamond. V podstatě celá kniha se nese v duchu přesvědčení, že úroveň civilizace je předurčená místem jejího vzniku, Diamond v doslovu používá výstižný výraz "geografický determinismus". Zdá se mi ale, že aby tuto tezi podpořil, vybírá si jen takové argumenty, jaké se mu hodí. Občas jedna pasáž přímo popírá jinou - např. co je v jedné části světa výhodou, je jinde nevýhodou, nebo se o tom raději mlčí. Často si také pro ilustrování vybírá izolované, atypické populace zejména tichomořských ostrovů a odvozuje z nich univerzální pravdy, což je podle mě přinejmenším problematické.
Ale bez ohledu na to určitě každému doporučuji, aby si tuhle zajímavou knihu plnou informací přečetl a udělal si vlastní názor - od toho takové knihy jsou.
Pokud se chcete dozvědět všechno podstatné o historii téhle zajímavé a izolované ostrovní zemičky, navíc přístupnou a zábavnou formou bez topení se v letopočtech, sáhněte po téhle knize a určitě budete spokojení, stejně jako já.
Edice Dějiny států prostě nezklame, mám jí doma v knihovně plný regál a nelituju jediné koruny, kterou jsem do toho kdy dal.
Tak tahle série není nic pro mě, docela jsem se nudil a hlavní hrdinka mi byla vyloženě nesympatická. Vlastně tam není ani jedna postava, která by mě nějak zaujala, všechny jsou jaksi jednorozměrné a příběh také nic nového nepřináší.
Škoda že místo šesti dílů Vládců obchodu nevyšlo česky víc dílů Prádelny, Archivy hrůz jsou o tři třídy lepší.
Těžko se mi to hodnotí, Rodinný podnik je totiž jen úvod do celé série. Zatím se dá snad říct, že jde o nenáročnou scifi/fantasy s docela zajímavým námětem jakési mafie, působící jak v našem, tak v paralelním světě.
Je to úplně něco jiného, než Accelerando nebo Archivy hrůz a zatím z toho nějak zvlášť nadšený nejsem. Je tam spousta hluchých a zbytečných míst, místo kterých byl přivítal třeba víc informací o paralelním světě, chybí řada vysvětlení, všechny konce zatím samozřejmě otevřené... Na druhé straně, třeba na čtení večer před spaním to není špatná volba. Dám šanci ještě druhému dílu a uvidím, jestli budu pokračovat dál.
Na můj vkus bohužel příliš mnoho romantiky a málo historie, bylo to docela zklamání. Prostě, pokud se chcete něco bližšího dozvědět o boxerském povstání, najděte si jinou knihu.
Pokud vás zajímá romantický a dobrodružný příběh rozdychtěné anglické panny, která se dostala v nepravý čas na nepravé místo, vybrali jste si naopak správně.
Adam Williams v Číně žije, manželku má Číňanku, žili tam už jeho rodiče atd. a určitě o téhle zemi ví první poslední, já si ale, až budu příště chtít číst román z asijské historie, vezmu raději něco od Clavella.
Docela pěkná space opera, která mi celou dobu hodně připomínala Melvillovu Bílou velrybu. Kapitán Desperandum má k Achabovi hodně blízko a není rozhodně sám. Takže když jsem zjistil, že se tahle knížka měla původně jmenovat "Moby Dust", nebyl jsem nijak překvapený.
Je ale poznat, že to je Sterlingova prvotina, nečekejte žádné zázraky. Jak to tak u prvotin bývá - nápady dobré, ale provedení trošku skřípe.
Knihy s ekologickou tématikou normálně nevyhledávám, tahle byla ale opravdu hodně zajímavá a najdete tu řadu věcí k přemýšlení. Doporučuji všem, kdo se zajímají nejen o životní prostředí, ale i o historii zaniklých civilizací. Najdete tu propojení historie se současností, přičemž tím pojidlem je právě vztah k okolnímu prostředí a důsledky jeho ničení. Uvidíte řadu paralel s tím, co se děje ve světě dnes, bohužel, zřejmě pořád opakujeme ty samé chyby... těžko říct, je-li z toho nějaká cesta ven.
Vybral jsem si tuhle knihu hlavně kvůli těm historickým částem, zajímalo mě osídlení Grónska, Velikonoční ostrov atd., nakonec jsem si ale se zájmem přečetl i zbytek a rozhodně nelituji.
Skvělá věc, jak román, tak zejména povídky ze světa Schismatrixu. Je to vlastně příběh o konci lidstva, o jeho přeměnách, o mnoha cestách, kterými se vydává. Zažijete časy válečné i mírové, revoluce jak politické, tak technologické, mezihvězdné cesty, kontakty s mimozemšťany, smrt i nesmrtelnost...
Moc se mi to líbilo.
Dvě věci mě mrzí: je velká škoda, že toho ze světa Schismatrixu pan Sterling nenapsal víc a také to, že jsem tuhle knížku neotevřel dřív.
Povedená a nápaditá sbírka hororových povídek všeho druhu, doporučuji všem fanouškům žánru.
Výborné jsou zejména Pustiny, to je prostě Lovecraft jako vyšitý. Ale užijete si i třeba i Tváře, Kožešiny, Nájemníky i další. Jsou tam samozřejmě i slabší kousky (jako v každé sbírce), nudit se ale určitě nebudete - celkově to za ty čtyři hvězdy stojí.
Jo Nesbø udělal z temného Shakespearova příběhu o touze po moci něco ještě daleko temnějšího a bezútěšnějšího, je to taková "noir" verze klasické divadelní hry. Rozhodně to nečtěte, pokud nemáte aspoň základní povědomost o originálu, nemá to smysl. Vlastně doporučuji si napřed přečíst Shakespearovu hru, pokud to neuděláte, uteče vám toho příliš mnoho.
Jinak tahle kniha je něco naprosto jiného, než ostatní Nesbøho knihy, s tím je potřeba počítat. Za sebe musím říct, že se mi to líbilo, povedlo se mi dostat do té temné atmosféry a přestože děj je jasně daný předlohou, čekalo mě i pár překvapení. Celý ten projekt převyprávění Shakespearových her současnými spisovateli mi připadá velmi zajímavý a určitě si přečtu i nějaké další.
Zábavná a povedená parodie na noir detektivky, tohle se vážně docela povedlo. Je to takový koktejl sci-fi, detektivky a humoru zhruba v poměru 1:1:1, protřepat, nemíchat!
Závěrečný díl se mi líbil asi nejvíc, je to bez debaty parádní vyvrcholení celé trilogie. Tím nechci říct, že to je bez chyby, vy, kdo jste se dostali až ke třetímu dílu, určitě víte, že celá trilogie dost trpí jistou roztříštěností a nevyrovnaností. Ale také jistě víte, že jde o značně návykovou záležitost, jinak byste se nedostali až sem :)
Z kosmických ság přesahujících hranice prostoru a času pro mě asi vždycky bude výš třeba Duna, Gateway, Vesmírná odyssea nebo Nadace. Nicméně Vzpomínka na Zemi je natolik jiná a neobvyklá, že si to vysoké hodnocení zaslouží. Užil jsem si to.
Mimochodem zaregistrovali jste recept na tresku po lofotsku? Komu se tohle podaří uvařit, má u mě panáka :)
Spoiler:
Jason vytáhl z podpalubního prostoru velkou tresku se slovy, že je čerstvě ulovená. Poté vylovil i tři láhve vína, položil rybu na železný tác a polil ji vínem. Zapalovačem vše podpálil a vysvětlil, že tak vypadá tradiční lofotská příprava. Po pěti minutách se jal odtrhávat kousky stále hořící ryby a hltavě jíst.