Fremr komentáře u knih
Jsme na cestě, my všichni, dokud jsme tady. Pro někoho je kniha o ničem, pro mě je rozhodně o něčem. Moderní člověk dnešní doby nemusí myslet na tak hrozné věci, které zažívají postavy v Cestě. Ale jak dlouho ještě? Kolik máme času? To je otázka. Kdy nastane doba kdy bude mít prošlá plechovka ananasu větší cenu než lidský život? Jsou dva, otec a syn v prázdném světě, který umřel. Přesto zůstávají lidmi, těmi dobrými lidmi.
Jak se jmenují? To nepotřebuješ vědět.
Co byli zač, dokud nenastal konec? To je úplně jedno.
Proč jdou pořád dál? Netuším.
Měli byste si to přečíst? Určitě!
Tenhle rok je to již 10 let od doby co jsem Cestu četl poprvé a pořád jsou dny, kdy si na ni jen tak vzpomenu. Četl jsem ji několikrát a slyšel i audioknihu, obojí stojí za to. Styl jakým je kniha napsána je unikátní.
Neskutečně vymakaná kniha o lidském utrpení, ve které je snad vše co tam má být. Stránky při čtení ubývají neskutečným tempem, stejně jako posádka obou lodí. Teplota padá s každou stránkou, naděje také. Je to čistokrevný terror lidské duše. Je to jedna z knih, která Vás donutí zjistit vše o téhle výpravě, která dojela na ohromné množství špatných rozhodnutí. V každé postavě se odráží pokřivenost života, kterým se civilizovaný člověk vydal. Marný, smutný, ubohý život s nevyhnutelným koncem. A všechno jednou končí. Led jednou roztaje. Nezbývá mi než říct, že to byl neskutečný zážitek, smekám před Danem Simmonsem a se slzou v oku zavírám tuhle skvělou knihu, jejíž závěr Vám zamotá hlavu a možná ve Vás nechá i kousek (bez)naděje.
Lunapark, který King vydal v roce 2013 je opravdu úchvatná kniha. Lidský příběh, který mě naprosto dojal a s hlavním hrdinou jsem se po pár stránkách ztotožnil. Na 200 stránkách plných nostalgie Vás King vrátí v čase do nádherných 70. let, které nikdo z nás už neprožije, ale díky Kingovi aspoň na chvilku zažijete ty úžasné chvíle plné čisté lásky, přátelství a tajemna. Mě osobně vždycky víc sednul King, který píše o životě než ten King, který píše čisté horory. To je asi ten kámen úrazu v hodnocení této knihy, ti kteří milují civilního Kinga, budou naprosto nadšeni. Ti, které upoutá obálka a zavádějící text na přebalu "Kdo se odváží vstoupit do domu hrůzy?" budou samozřejmě zklamáni, protože tohle opravdu není horor. Je to kniha o životě, o selháních i radostech. O tom krásném, ale i zlém. A ten dům hrůzy berte jako bonus.
Povedená humorná sci-fi "one man show" na Marsu. Andy dostal geniální nápad převést Robinsona na Mars a funguje to skvěle. Na humoru se mi nejvíce líbilo to, že se pořád něco sere a Mark je pozitivní (já bych to asi zabalil a hlavně by mě tak třičtvrtě toho co tam provádí ani nenapadlo). Odborné pasáže mi vůbec nevadily, je totiž úplně jedno, že jim nerozumíte, pomáhají tomu, že věříte Markovi jako postavě. Bez nich by tam mohl bejt jakejkoliv týpek a to, že je tak geniální byste mu zkrátka nevěřili. Markovi ale věříte a prostě mu musíte fandit. A k filmu... Byl jsem na premiéře v kině a tak osekanej film oproti předloze jsem už dlouho neviděl, nehledě na to, že atmosféry Marsu jsem si téměř neužil. Za mě jednoznačně kniha.
Kniha je pro mě nádhernou studií uvažování malé dívky. Nesouhlasím s těmi, kteří hlásají, že tato kniha je slabší (na Kinga) či jen taková jednohubka. Tohle je perla. Pokud čtete Kinga kvůli tomu, aby Vás vyděsil k smrti, tak tato kniha není pro Vás... ale pokud Vás zajímá i něco víc než jen strach, budete odměněni. I když, každého děsí něco jiného. Strach číhá i tam kde byste ho ani nečekali. King Vás vezme na procházku po lese ve společnosti Trishy McFarlandové, která se jen chtěla jít vyčůrat a na chvíli zmizet od svojí uhádané rodiny. Po tom co se vyčůrala, se podívala okolo sebe a zjistila, že neví kudy přišla i přesto, že měla pocit, že ví přesně kudy se na to místo dostala. Kniha je napsaná svižně, čtivě, uvěřitelně a závěr knihy je zvládnutý velmi dobře. Strach totiž na Vás nemusí číhat někde venku, nesete si ho uvnitř sebe. Stejně jako Trisha. Mám dojem, že ten konec hodně lidí nepochopilo. Ne všechno je tak, jak to vypadá na první pohled, stejně jako koruna stromu ve tmě.
Vynikající román o lidech v malém světě, který je vytvořen z ostnatých drátů, malých porcí jídla a strachu. Kniha má těžkou, dusivou atmosféru, protože jste v jednom kole v průseru, navíc je všude pořád smrad a vlhké horko. Je to totiž napsáno tak dobře, že se doslova stanete obyvatelem Čangi, zajateckého tábora v Japonsku. Clavell Vás pomocí Krále a Petra Marlowa, dvou hlavních postav, seznámí s tím jak to v táboře chodí a jak to všechno přežít. Smrt si ochutnáte zblízka a bude Vám zle... nejen ze smrti a utrpení, ale hlavně z lidí.
Philip K. Dick v tak dokonalé formě, že mi úplně spadla čelist když jsem to četl poprvé, pak podruhé a pak ještě viděl film. Knihu budu číst zase za pár let i potřetí a jestli budu žít dlouho, tak ještě vícekrát. Temný obraz závislého člověka, společnosti, minulosti a budoucnosti zabalený do měnícího se obleku a humoru, který umí jen tento autor. Bylo mi z toho všeho nanic, zároveň jsem si užíval tu drogovou jízdu a pořád se smál... Bylo to šílený a dokonalý. Skvělý je, že díky Dickovi tvrdý drogy nikdy nezkusím, stačí mi jeho příběhy. Jedna z těch knih, která Vám toho řekne opravdu hodně i o Vás samotných a doslov to všechno dokonale podtrhne.
Gandalf si jednoho krásného dne přijde a vytáhne malého nedobrodružného hobita z jeho úžasné nory a vezme Vás na velký výlet plný dobrodružství. Fakt lump ten Gandalf, ale dobře že se ukázal, protože to dobrodružství opravdu stojí zato.
Nečekal jsem, že to bude až tak skvělé, ale hned napoprvé jsem si zamiloval Tolkienův styl. Z knihy jsem doslova cítil jak je v hobití noře příjemně, jak výborně chutná pečínka nebo jak to páchne v zatuchlém Šmakově hnízdě. Pastva pro představivost.
Uvěřitelný příběh o tom, že tlupa vždycky musí mít vůdce. I kdyby to bylo jen pár dětí na opuštěném ostrově. Máme to každý v sobě už od dětství. Někdo hlouběji než ten druhý, ale je to tam. Je jedno co je správné a rozumné, hlavní je to, co chceme, teď a tady. Neohlížet se za sebe ani do svého nitra. Děsí nás neznámé věci, to čemu nerozumíme a nebo to čemu nevěříme. Kdyby hlavní postavy byly mladé dívky či ženy, dopadne to úplně stejně. Nedělejte si iluze. Jsme lidé, jedno jestli muži nebo ženy. Všichni se můžeme stát Páni Much, stačí jen vhodná příležitost.
Neskutečná jízda a pro mě jeden z nejlepších románu Philipa K. Dicka. S každým dalším rokem v našem světě a stále modernějšími technologiemi a degenerovanější mladou generací mi v hlavě bliká vykřičník a vzpomínka na tuhle knihu. Can-D úžasná superdroga... v této knize je pro mě synonymem všeho co se teď děje již některé části populace v našem "reálném" světě.
Vzpomínám na scénu, kdy kolonisté na Marsu prostě kašlou na všechno, hlavně že mají Can-D a jejich nové hračky, do jejich hry, v jejich hlavě... Pořád se mi to spojuje např. s kosmetickými předměty v multiplayer hrách, kde si za reálné peníze oblíkáte Vaše virtuální postavičky. Někteří hráči pak ve virtuálu vypadají jako z kosmetického salonu, ale v realitě jako kluci z popelnice.
A co Palmer Eldritch? No, to si radši přečtěte sami. Tam už by to bylo na dlouhé přemítání o úplně všem. Tuhle knihu budu číst opakovaně ještě vícekrát, je totiž opravdu nabitá myšlenkami, úžasnými scenériemi a mnoha maličkostmi na kterých záleží.
Možná je to pro někoho ujeté a náročné, ale já jsem touto knihou nadšen. Chce to akorát hodně pozornosti a ochotu nechat se strhnout do neznámých vod.
Tuto knihu jsem si zkusil přečíst přibližně před pěti lety. Po sto stranách jsem ji odložil... Nechápal jsem to, první kniha od Stephena Kinga, která mě nevzala. Nedalo se to číst a děj mi byl absolutně ukradený. Jako by to nebyl King. Tenkrát byla doba, kdy jsem ještě neřešil, kdo konkrétní knihu překládal... To se časem změnilo. Proto když se objevilo nové vydání této knihy, v novém překladu Milana Žáčka, řekl jsem si, že to zkusím znovu. Byl to asi nejlepší čtenářský nápad roku! Rozdíl mezi prvním a druhým vydáním je až neuvěřitelný. Už chápu, proč mají Tommyknockeři tady na databázi tak mizerné hodnocení (na Kinga). Nové vydání je totiž úplně jiná kniha! Co jsou Tommyknockeři? 700 stránkový román o lidském bytí a umírání, fascinujících věcech, velikosti, ale i malosti a zbytečnostech. Dále o jednom neuvěřitelném páru, Bobbi a Jimovi. Bobbi - nezastavitelná kopáčka vesmírného korábu a spisovatelka westernů a na druhé straně Jim, básník, opilec a člověk, který se už chtěl zabít, kdyby si neřekl, že ještě jednou zajde za Bobbi, skočit z útesu může přece až pak (taky si říkám).
Dále sledujeme tradičně po Kingovsku osudy malého města Havenu, ve kterém žije Bobbi a později i Jim. Pokud Vás příhody místních obyvatel a hlavně Jima a Bobbi chytnou, o to velkolepější pro Vás bude finále. Kniha totiž bezvadně graduje, jak je u Kinga zvykem. V klidu se s každým seznámíte a když už se znáte a máte se rádi, King si vezme Vaše srdce. Závěr je perfektně vygradovaný a to jak Tommyknockeři dopadnou sedí jak prdel na hrnec.
Naprosto strhující vyprávění sympatické ženy, která to v životě neměla lehké... a někdy to měla kurevsky těžké. U člověka může přijít bod zlomu, místo ze kterého není návratu. A o tom to je. Dolores sedí na policejní stanici, kam sama dobrovolně přišla a v dvěstěstránkovém monologu nám vylíčí co všechno se jí v životě stalo, včetně dominantních událostí posledních let - úmrtí jejího manžela a vdovy pro kterou pracovala. Dolores nikdy nechtěla moc, jen dostat to co si odmakala a o co se zasloužila. Někdy ale člověku osud nepřeje a je čas vzít věci do vlastních rukou... King opět válí, tentokrát transformovaný do starší ženy, která nám potřebuje něco říct. Doporučuji naslouchat. Stojí to za to.
Solaris mě zasáhl až do nitra. Je to opravdu hutný filozofický sci-fi materiál. I po čtyřech letech od přečtení mám z toho stejně silné pocity. Dokáže Vám, že stvoření živé bytosti či život samotný, je zázrak. Je jedno jestli jste tady nebo v hlubokém vesmíru, pocitům a lásce neutečete, nikdy. A hlavně nic z toho asi ani nikdy nepochopíte. Chybí mi vstávání v modročervené záři...
Colorado Kid je Colorado Kid, tak jako život je životem.
Hodně věcí se děje a co můžeš dělat? Představ si, že najdeš chlápka-nekuřáka na pláži s balíčkem cigaret v ruce, rozkousaným masem v krku a omastkem na dlani, chlápek je navíc mrtvý a opřený o odpadkový koš. Asi tě zajímá proč je mrtvý.
King si psaní této krátké knihy prostě musel užít. Kniha o tom, že se okolo nás děje spousta věcí o kterých vůbec nevíme a o náhodách, které jsou tak nahodilé, že je snad lepší o nich nevědět. Všechno je chaos, většina dění se stejně nedá vysvětlit, život je život a přesně jak říká King v doslovu, Colorado Kidů je na celém světě spoustu.
Já jsem si to užil a žádnou teorii o tom, jak se ze živého Colorado Kida stal mrtvý Colorado Kid nemám. Nebyl by to dobrý příběh, protože bych si to musel vymyslet. Víte co, támhle si něco domyslíte, támhle něco škrtnete a už jste ve fikci nebo možná v reálném světě. Svět plný lží a polopravd, jojo, ten chlápek ví. Kniha, která se schválně tváří jako braková detektivka, ale je pravým opakem.
Carrie aneb dívka, která se nenarodila zrovna šťastně. Střední škola je prostě hnus a King to moc dobře ví, pokud se někdo vyčlení z tlupy a nebo je vyčleněn, tak to dopadne vždycky blbě. Carrie ale není obyčejná holka a i jí ten kyblík přeteče. Ta zloba je z toho doslova cítit a je mi jasný, že King to všechno do sebe na střední nasával jak houba a pak to všechno vtlačil do příběhu, který Vás prostě bude bavit. Lidi v městečku Chamberlain si to všechno zasloužili a Carrie mi bylo dost líto. Prostě jenom zmrvenej život jedný holky, protože žila vedle debilních lidí. Chtěl jsem víc, víc ničení, fandil jsem Carrie, škoda, že nemohla zlikvidovat úplně všechno. I tak to ale byla paráda. Je jasný, že se nejedná o nejlepší Kingovu knihu, ale i tak je to na první román skvělej příběh a je to prostě King, kterýho musíte přečíst už jen kvůli tomu, že právě Carrie všechno odstartovala.
Dokonalé a životní dílo Chucka Palahniuka, které rve na kusy lidský svět pomocí jediného člověka, který nalezne zálibu v likvidaci. A proč tohle všechno? Kvůli bolesti, kvůli reálné fyzické i psychické bolesti, která člověka dokáže probrat ze snu, který žije a který vlastně nikdy nechtěl žít nebo spíš snít? Probíráte se do nového dne a po drsném ránu v práci si vlastně říkáte jaký to má všechno smysl? Dřete a máte pocit, že Vám život proklouzává mezi prsty a vy vůbec netušíte co máte dělat? Zjištujete, že žijete v iluzi toho co VY chcete a po čem toužíte? Opravdu to jsou děti, auta, školy, práce, hypotéka, dovolená, nábytek, důchod, manželství, peníze? Nenávidíte společnost a své okolí? Tak přesně Vám bych doporučil přečíst si Klub rváčů. Sice to Váš život pravděpodobně nezmění, ale aspoň na chvilku si z těch Vašich sraček nenaděláte do kalhot a zjistíte, že trávit život vařením mýdla z lidského tuku nebo mlácení ostatních lidských trosek ve sklepě může být taky způsob života a možná bude o dost zábavnější, veselejší a uspokojivější než ten život, který žijeme?
Knihu jsem dlouho odkládal, jelikož ten námět se mi zdál moc prostinký. No už to nikdy neudělám, protože mít předsudky u Kinga je zhovadilost. Prostě si něco od Kinga vemte do ruky a začněte číst, nic jinýho nemá smysl řešit. Zase mi vytřel zrak a jak!
Bezvadně gradující příběh o spravedlnosti a touze žít. Máte rodinu, práci, přátele, peníze, lásku? Stačí blbá náhoda, která trvá třeba jen pár vteřin, na to aby se Vám změnil život a rozdrtil tyhle hodnoty namaděru. Za chyby se občas platí a cena může být hodně vysoká.
Nádherné ilustrace a poučné pohádky. Jedna z nejmilovanějších knih mého dětství. Jako malému mi to přišlo dokonalé, jako velkému mi to přijde úplně stejně dokonalé. Nemám co dodat.
Krásný lidský příběh a zároveň nejvíce motivující dílo, které jsem zatím přečetl. Velké věci se stávají snadnějšími a reálnějšími po přečtení této útlé, ovšem velkolepé knihy. Často se k tomuto příběhu v myšlenkách vracím. Čistota duše a naděje, to je tato kniha.
Když se na to podívám s nadhledem, tak je Revizor černohumorný popis lidského fungování ve společnosti, když se na to podívám bez nadhledu, tak je mi z toho blbě (z příběhu). Gogol uhodil tímhle dílem hřebíček na hlavičku. Kniha má totiž to kouzlo, že je popisem společnosti včerejška, dneška i zítřka. A ještě se u toho pobavíte aneb jak si nadělat do kalhot ze strachu, kterému se říká Revizor.