fvalek komentáře u knih
To není pěkné pokračování, to je parádní pokračování. Tahle série je tak rozjetá, že její čtení je jedna velká jízda. Jediné negativum pociťuju jen na kresbě, která se rostoucí akcí stává hrozně matoucí a nepřehledná... Jinak ale díl, co stojí za to. Chytá mě trošku smutek z toho, že tahle zběsilá jízda nevyhnutelně vede ke konci, který nadejde za tři čísla.
Nicméně tohle je potřeba si užít. Nejsem fanoušek Normanova plánu, ale sledovat tu řežbu v hlavním městě prostě musím s určitým nadšením. Autor se navíc snaží Normana zase trošku ospravedlnit tím, že využívá flash-backy ze života Girana a ukazuje, jak nehodní a děsní démoni jsou. Nicméně se pořád hraje na morální dilema, protože i démoni mají děti a tak dále a tak dále. Docela mě posadila na zadek konfrontace Emmy, Raye a Normana stylem "přišli jste pozdě", ale nějak tuším, že v příštím díle se trošku vrátíme a nebude to tak zlé, jak to vypadá. Samotná Emma a Ray nemají v díle moc prostoru, ale jelikož ve vzduchu visí nový slib, tak je jejich absence pochopitelná. Naopak Gilda s Muzikou vyloženě volají po větším prostoru a to je právě ten prvek, který v příštím sehraje velkou roli, uvidíme a já se hrozně těším. :3
Jsem rád, že jsem narazil na nějaké nepřímé pokračování příběhů jako R.I.P., Batman a Robin Znovuzrození apod., protože v tomhle pátrat po nějakém reading order, to je v českém vydávání za trest... Příběh sám o sobě není nic extra, nebavil mě tolik jako předchozí a navazující díly, ale je to obrovský milník, který překlene konec Snyderova Batmana a všechna budoucí čísla s Brucem. Docela se mi líbí, jak se vyřešila zápletka s taťkou Waynem. Stejně tak se mi hodně líbí Jokerova reakce na absenci Bruce. Dvojici Damiana a Dicka beru stále jako jednu z nejlepších možných náhrad klasického Batmana a nikdo mi to nevymluví. Bohužel trošku pokulhává naprosto obyčejná dynamika příběhu, která je dost matoucí a přesycená. Půlka postav se podle mě objevila naprosto zbytečně a motiv města v troskách je už tak ohraný, že z toho nevykřešou ani jiskřičku. Naopak ten tížený vztah mezi Thomasem Waynem a ostatními postavami autoři naprosto odflákli a ignorují spoustu možných interakcí. Co se pak týče postavy Bruce... taky velice odfláklé. Třeba ještě někdy narazím na nějaký díl, co mi doplní mezery a neuzavřené zápletky, ale takhle samostatně dost průměr...
Tenhle díl je propad... Absence Azzarella se bolestně popisuje nejen na příběhu a kresbě, ale i na samotném pojetí a stylu. Dostává se nám naprosto tuctový obyčejný komiks edice New 52, stejný jako kterýkoli jiný z tohohle rebootu... A to se přesně odráží na příběhu, který postrádá velkého záporáka a stává se šíleně epizodní. Ať už návštěvou členů Ligy, což samo o sobě není špatné, ale nějak to postavám moc nefunguje, tak i těmi epizodními záporáky. Hmyzácká královna, která působí opravdu vážně, a vypadá to na slušnou řežbu, co se ale nakonec vyřeší... ehm, stereotypně wonderwomanovsky, dále pak amazonský odpor vůči Dianě, kterému se možná ani nikdo nediví. Diana je boží prozřetelnost sama, miss hodná a ušlechtilá, ale vůdcovství nad amazonkami se vzdát nechce, přestože sama ví, jak to nefunguje a jak kvůli ní trpí.
Nicméně oni i ti záporáci jsou slabí a hloupí... Svár si tam hraje na něco extra a přitom už nic nedává. Hippolitina exka o ničem a naše úžasná Donna Troy jedno velké zklamání. Co se týče Donny, proč sakra amazonky někoho pojmenují Donna Troy, když uctívají řeckou kulturu a mají samy řecká jména? Ale to je detail. No, uvidíme, jestli to bude nějak pokračovat, ale nelíbí se mi úplně směr, kam se dostáváme.
Kosti jsou krásné finále úžasné Azzarellovské série, které ale nevyužívá naplno svůj potenciál. Na úžasně epický konec předchozího dílu navazujeme kostrbatým kecáním a válečnými přípravami a poradami, které se místo ducha pospolitosti a bojovnosti stále nesou ve sporech mezi amazonkami a jinými postavami. Je tohle ten kouzelný bájný ostrov rasy žen, která se oddělila od mužů, protože byli moc primitivní a agresivní? Dámy, zameťte si před vlastním prahem, protože Azzarello tu ukazuje amazonky v tom nejhorším a nejvíc malicherném světle, jaké jsem kdy v historii DC viděl. A všemu vévodí Diana, která si nedokáže sjednat pořádek a trošku v tom lítá. Alespoň tu máme Héru, která se zase chopí svých povinností a ukáže, že je pořádná queen.
Nicméně zbytek dílu je docela dobrý a Svár i Héra (ale i ostatní bohové) předvádí výbornou božskou show a zastiňují Dianu. Ta sice dokoná superhrdinské finále, ale na takto drsnou a děsivou sérii je to veliký downgrade, když Diana v podstatě jen ukecává zlo a samotné finále je takové šup sem, šup tam. Je to obrovská škoda, protože od začátku mě tahle série zaujala svou temnou stránkou, vážností a velkou přítomností krve, násilí a zla... Nicméně pořád je to příběh nadprůměrný oproti některým jiným, takže proč ne. :)
Tenhle díl je rozhodně zajímavější než minulý. Autor si umí pohrávat s realitou a něco klasického vyobrazit naprosto nově, případně pak vzít něco neklasického a udělat z toho ještě větší záhadu. Máme tu tajemné černé koule, které v sobě snoubí barvitost radioaktivity, ale v podstatě v sobě mají i nějaké tajemství hmoty, vesmíru, hvězd a bůh ví čeho všeho. Propojování fantasy rytířského žoldnéře se sci-fi prvky skvěle funguje. Příběh se navíc zdá delší, protože kombinuje Claustův útok společně s dalšími zápletkami, z nich nejvýraznější je asi honba za černými koulemi ala Indiana Jones. Záhada obřích mumií a ostrova, kde se nachází nějaká rasa obrů, je bonus, který možná naštve svou neuzavřeností, ale dodává další tajemný rozměr. Dokonce musím uznat, že v tomhle díle je klasický nešvar - krutost na zvířatech a mizerní postavení žen - dost tlumený a celé to funguje skvěle. Takže přestože je pro mě Žoldnéř taková oddechovka, jejímž úkolem je rychle uplynout, tak tenhle díl mě potěšil a byl pro mě víc než ostatní. :)
Tenhle díl byl takový techničtěji zaměřený na úkor fantasy a nebavil mě tolik, jako mě baví klasické létání na dracích a objevování nových zákoutí světa nebo i jiných světů. Nicméně Žoldnéř má dvě nesporné výhody, a to neustálé nápady a originální myšlenky a zápletky, dále pak tu unikátní kouzelnou old-schoolovou kresbu, která snad nemá obdoby. Bohužel víc tu asi nevyplodím, protože na čtení je to kraťoučké a celou zápletkou tohohle dílu je prostě udělat co největší bum bum a dostat Clausta...
Za mě moc povedená adaptace, která má možná poměrně nelíbivou strojovou kresbu, ale příběh je hluboký a zajímavý. Hodně často dávám Konec civilizace do trojice s 1984 (Orwell) a My (Zamjatin) a zrovna Huxley vytváří protipól oběma, když popisuje zvláštní znepokojivou dystopii, která ale svým způsobem funguje. Postavy nejsou v ohrožení, nikde není válka, v podstatě se stačí přizpůsobit a člověk může žít velmi spokojeně. A o to je to možná horší, protože ono to v některých aspektech působí opravdu líbivě a člověk si pak vyčítá, když si řekne, že tohle je lepší a tohle je funkčnější apod. Příběh nemá vyhrazeného záporák a jde tak spíš o mravní apel na čtenáře, aby si bránil vizi svobody a individuality a nepodřídil se nadsázce řádu. Asi se ani nedivím, že se v anotaci objevuje, že jde o "nejproročtější dílo", protože ze tří výše zmíněných dystopií má tahle asi největší potenciál se časem uskutečňovat. Naštěstí jsou lidé dost neřádní na to, abychom se museli příliš bát.
Jinak mě ale oproti knize překvapilo, jak je příběh osekaný, což se tedy u komiksu není čemu divit, ale tohle bylo trošku víc, než jsem čekal. Kresba sice nelíbivá, ale uházející a možná k tématu vhodná, pro mě ale nepříjemná. Finále vyobrazeno klasicky, ale přišlo mi příliš přemýšlivé na to, aby vydalo nějaké jasné poselství...
Taková menší parodie na Batmana, která snad nemůže být jinačí než dosavadní universum Černé palice... Na aktuální podobu hrdinů Spiral City jsem se těšil a možná jsem doufal ve více propojení s původními hrdiny než to, že se párkrát objevilo jméno Valdy Dardy. Příběh hodně pracuje s rodinnými traumaty a nevyjasněnými nebo hodně pokaženými vztahy. Příběh je to syrový, brutální a ve výsledku dost překvapivý. Nicméně nic víc jsem v tom nějak nenašel a rozhodně to na mě nějak extrémně emocionálně nezapůsobilo, jako třeba Doktor Andromeda. Na city se snaží působit konec, který jakoby vytvářel opak batmanovského mýtu, ale moc mi to nevyznělo. Specifická oproti jiným dílům je kresba, která pro mě byla zprvu složitější na překousnutí, ale později byla dost příjemná na pohled a vhodná. Takže zkrátka komiks to je kvalitní, co by ne, ale můj top z Černé palice to není, možná bohužel spíš můj nejméně oblíbený z tohohle universa.
Grafická stránka možná není nejlepší, ale pro edici ERB je poměrně typická a celkově tak pro všechno z aktuální produkce Francie. Takže já s kresbo problém neměl. Celkově jsem se snažil na knize hledat jen pozitiva, takže pro mě docela pěkný zážitek. V knize se skvěle snoubí božská prozřetelnost se zoufalou nevyhnutelností osudu, zároveň ale s naprosto nahodilým lidským osudem a předurčením. Vždy na začátku kapitoly se objevuje nějaké proroctví nebo boží mudrování, což mi přišlo super a docela hluboké. Samotný příběh Siegfrieda ale tak hluboký nebyl a chlapec je postava, která je místy otravná, protivná, hloupá a... asi vyjadřuje vše lidské. To se váže k podobě světa, který není v podstatě vůbec lidský a celá lidská rasa je nějaká legenda, co žije někde mimo. Těžko říct, co je to vlastně za svět. Můžou to být jiné říše Yggdrasilu, nebo počátky Midgardu. Nicméně s celým tímhle prostorem jsem byl velice spokojený, od kresby až po všechny ty nápady.
Co se týče postav, Siegfried pro mě takový průměr. Hrdina, který se dá očekávat, nic víc, nic méně. On ale ani Ódin nebyl takový, jakého bych čekal. Zaujala mě valkýra, která funguje jako vypravěč/divák celého příběhu. Její postava mohla být zajímavější, kdybychom rovnou nevěděli, co se s ní stane. Navíc mi přijde, že se až příliš často vzdává nesmrtelnosti na to, aby to dopadlo tak pozitivně... Zajímavá postava je taťka trol, který je opakem těch dobrých božských vlastností, ale o to výraznější u něj je vše pozitivní a všechny změny. Největší zklamání byl asi nepřítel... Souboj byl krátký, zcela nemystický a vlastně v podstatě vůbec o ničem. Celé to proroctví o Siegfriedovi pak vyznívá tak, že to mohl v podstatě udělat kdokoliv čímkoliv...
Ezekielův návrat, kde Ezekiel zabírá jen druhou půlku příběhu. Sice jsem si k němu nevybudoval v jiných komiksech žádný vztah, ale jako postava mi přijde fajn. Nicméně pěkně od začátku...
Příběh s Lokim a nějakou čarodějkou, o které nikdo neviděl, neslyšel, ale je jedna z nejmocnějších postav na scéně. Loki tu je v takové své dospělé střízlivé verzi, která možná trošku lépe vyjadřuje jeho roli antihrdiny, ale na mě je možná trošku příliš pozitivní a mohlo tam být více lží a podvodů. Navíc to odkazuje na nějaké příběhy s Dormamu a Strangem, které jsem doposud nenašel, tak možná pak zapátrám anglicky, ale úplně se mi nechce. Problém je, že ačkoliv je magie sama o sobě skvělá, Spider-Mana v ní moc nevidím.
Druhý příběh s návratem Ezekiela byl super, ať už nečekaným záporákem, tak celkově návratem k premise "totemické síly", která ke Spider-Manovi (alespoň v této fázi vývoje) sedí a je to taková dobrá úroveň magie, kterou snese. Trošku mě tam štvalo to daddy issues, které neustále mezi Ezekielem a Peterem probíhá a vyřeší celý příběh dost nudně, ale ve vrcholu zápletky to stojí za to. Vše trošku kazí vedlejší zápletka s MJ, která řeší neúspěšnou kariéru... Osobní rovina je tam důležitá, ale tohle mi vyloženě překáželo, když se kolem děly mnohem lepší věci.
Asi byla chyba přečíst si tuhle knihu dřív než klasickou Myší hlídku, ale prostě se mi dostala do ruky, tak co už. Bohužel musím říct, že mě to příliš nezaujalo, a to ne přímo nějakou návazností, kterou přirozeně nemám. Nezaujal mě už ten povídkový formát, kdy každá z několika povídek měla jen pár stránek. Sice se střídají umělci a žánry, asi je to pro Myší hlídku velká umělecká událost, ale nebylo tam nic, co by mě oslovilo.
Celkově je myší svět zajímavý, krásná mapa, která ukazuje své vlastní příběhy, které je třeba odkrýt, ostatní zvířata a vztahy s nimi, vznik Myší hlídky a k čemu vlastně je... Je to jistě velmi zajímavé universum, které má co nabídnout. Ale konkrétně tahle kniha toho ukazuje zoufale málo. Už jen tím, že ta vyprávění jsou často vylhaná a upravená, což je přirozené, proč kazit dobrý příběh realitou, ale je to prostě pár myších vyprávění. Chybí tam nějaká reálná historie nebo uvěřitelnější příběhy, které by informace i myší hlídce skutečně obohatily. Takhle je to prostě taková kniha myších pohádek, což je trošku zbytečné.
Jinak ale třeba mi po přečtení primární série dojde, jak hrozně jsou tyhle kraťoučké smyšlené příběhy důležité, ale zatím to nevnímám a čtenářsky jsem nebyl nijak uspokojený ani uchvácený. Nicméně jako taková mě kniha docela motivovala do četby lineárního příběhu v sérii, protože bych se s tímhle světem rád seznámil... Tak uvidíme. :)
Tak to je solidní horská dráha. V minulém díle to skončilo nepovedeným odloučením, v tomhle se jde rovnou ke svatbě. A čím to? Protože je to finále! A to jsem vůbec nečekal. Myslel jsem, že to bude jedna z těch mang, která se táhne na desítky dílů, takže opravdu překvapení. A ono je to dobře, protože tenhle příběh je dost rozsahově omezený, takže by nemělo cenu to prodlužovat. Samozřejmě by to šlo uměle natahovat jako telenovela - návrat paní učitelky z Japonska, bývalá milenka apod., ale tohle je krásné, jednoduché, decentní. Sice tam zůstalo pár zápletek, které bych rád odhalil, ale bohužel - třeba ta služka na začátku nebo jak to pokračovalo po konci...
Skončilo to pro mě uspokojivě, i když to je takový ten typ konce, co je teprve začátkem dalšího příběhu. Celkově to bylo přeslazené a hodně otravné, mnoho zápletek tam fungovalo jen s růžovými brýlemi. Ale člověk musí někdy číst i tohle. Škoda, že se v knize víc neobjevily nějaké kulturní rozdíly, přece jen Japonsko a Británie, to je velký rozdíl. Určitě vztahy mohly být složitější a více vývojové, nejen takové to "prostě vás miluji". Ale na druhou stranu pravdu jednoduchá hezká jednohubka, která si možná brzkým koncem zachovává svěžest.
Pokračuji ve vyčítání malé dynamiky, konstantního děje, který začíná nudit, a naprostá prokrastinace autora s prací na nějaké hlubší hlavní zápletce. Naopak trošku pochvala za dechberoucí honičku mezi vojákem a Šivou, souboj mezi monstry a vojákem a finální zvrat, který se týká prokletí. Naopak stále stejné mínusy za neodhalování ani drobných vodítek k hlavním otázkám vzniku prokletí, cílů říše Uvnitř aj. Docela zajímavé dilema ohledně existenciální otázky pana učitele, uvidíme, co z toho bude. Myslím, že ten závěr ohledně Šivy dodá dech na další díl, ale celkově se tahle série už zoufale musí rozjet.
Já nějak nevím, jsme v půlce dosavadní série a zatím se kromě malé honičky se strážemi prakticky nic nestalo. Nějaký král nebo kdo to je, který řídí zemi Uvnitř a bude asi hlavní hybnou silou proti učiteli, se vždy ukáže na jedné stránce a zase zmizí. Celé to postrádá hlubší zápletku, která tam sice je, ale stále ještě nebyla nijak definovaná, což už začíná být zoufalé. Ono to je miloučké, prostě malá kráska a zvíře, ale ta idylická zápletka nevydrží věčně, ani když se lehce dokoření smutkem po tetičce a útěkem před zlými proklatci. Pořád mě to baví číst, pořád to zvládám, hlavně díky opravdu rychlému plynutí čtení, kdy mám každý díl přečtený zhruba za půl hodiny, ale prostě to pro mě nějak ztrácí dech. Chci v tom už konečně nějaké odhalení, nějakou hloubku...
Třetí díl pokračuje v příjemném tempu a ukazuje zase další stránky tohohle bláznivého světa her, ve kterém asi nic nemá nějak moc velká pravidla. Někdo se probudí jako jedinečný všemocný sliz, někdo jako součást dvě stě tisícové armády orků... Alespoň se nějak lépe shrnuly a popsaly Rimurovy schopnosti, což bylo potřeba. Samotný příběh je vlastně hrozně milý. Rimuru je takový inkluzivní typ, co se kamarádí s kdekým a všechny by nejraději spojoval. Takže městečko se buduje takřka samo. Autor ale myslí i na nějakou akční stránku, a tak kromě přicházející nebezpečí vytváří i spory s ogry, což je příjemné zpestření. Celkové hledání spojenectví Ještěrců a Dryád taky dobré. Nijak mě neuráží Rimurova nová bezpohlavní podoba a na rozdíl od autora nemám výčitky, že se objevuje méně slizu. Na to, jak mě první díl nebavil, se to velmi slušně rozjelo. Chci ještě víc tohohle světa, ale zároveň víc flash-backů z Rimurovy minulosti. Více bych ocenil pravidla tohohle světa, ale jinak perfektní. :)
Další dobrá kniha, do které se mi vůbec nechtělo... První kapitola pro mě byla docela těžká, protože kresba je krásná, což o to, ale nějak moc mě neoslovila. Je to taková... naprosto tradiční a očekávatelná kresba z edice "Mistrovská díla evropského komiksu", která je lákavá a perfektní, ale už ve mně nevyvolává nějaké překvapivé wow efekty. Navíc příběh je takový... Zvláštní, hodně jednoduchý. Chápu, že tam nemůže být tuna kapitol okecávání: "Jak jsme se sem dostali a co budeme dělat?", ale tak hladké vplynutí do děje, to se jen tak nevidí. V podstatě vás přenesou na jinou planetu a vy tam tak nějak začnete žít a je hotovo. A o co víc, ono se na vás valí jedno dobrodružství za druhým, i když to se anomálií hezky vysvětluje.
Líbí se mi krásný svět Pandarve i vysvětlení její jedinečnosti a vlastností. Nádherná příroda, fauna i flora, místa prastará i velmi živá. A přesto na jejím povrchu žije plíseň, která se rozrůstá - lidé. Trošku mi to v tomhle připomínalo Druunu, kde lidé mají v podstatě stejnou roli a ničí to, co je jinak hezké a funkční. Tady jsou lidé zlí, hamižní, tyranští a prakticky jen minimum postav má nějaké dobré úmysly. A to je asi celkem nosné.
Nevím úplně jak je to s dalšími díly, protože se tu píše "prvních pět knih", ale dlouho nevyšlo nic dalšího, ale do pokračování bych asi šel. Protože po té první ne moc záživné kapitole se to slušně rozjelo a čtení mě bavilo až do konce. Určitě je to jedna ze zajímavějších knih, ostatně co odehrávající se ve vesmíru by mohlo být špatné, ale v top trojce mistrovských děl ji asi nutně nemám. :)
Začínám mít jeden závažný problém, a to ten, že mě tahle manga neuvěřitelně nudí. Přitom není problém v žánru ani příběhu, ale spíš tempu vyprávění. Je to hrozně utahané a Naho je tak neuvěřitelně apatická a laxní, až to bolí. Neříkám, že se má zápletka vyřešit po první knize, ale ona je prostě takový otloukánek, že poslouchá i sama sebe v tom deníku, natož pak holky, co ji šikanují. Jak jim nesla ty džusy, to jsem měl chuť zařvat do té knihy, co to jako dělá. Nemám rád tyhle zubožené charaktery a spíš mě to štve i kvůli ní, než že by mě to nějak otravovalo nebo tak. Nicméně tedy příběh jako takový stále ujde. Docela se mi líbí, jak se vysvětlila časová linie, i když dopisy ještě ne, a jak se vše drobně mění. No a finále a odhalení, kdo ještě dostává dopisy - pecka. Takže no... Jsme teprve u druhého dílu, asi se není čemu divit, že to je zatím takové zpomalené a v rozjezdu, ale chce to už trošku přidat. Dílů není moc, ale příběh se nemůže táhnout donekonečna. :P
To byla taková nádhera, nevěřil bych, že mě bude "životopisný" žánr takhle bavit. Celková atmosféra vyprávění je krásná a příběh od dětství až po stáří fiktivního hudebníka, který navíc kopíruje a využívá různé body evropských dějin, je prostě nádherný.
Julien není žádný hrdina, který by od počátku měl nějaké dispozice k tomu konat velké věci. Nemá těžký život, ze kterého by se musel vysvobodit. Nemá rodinu, co by ho týrala nebo mu ničila život. Není chudý, není nemocný, není dobrá duše. Je to zkrátka takový klasický člověk, co nemá jako hrdina co nabídnout, ale kopíruje dost přirozené lidské vlastnosti jako vztek, závist, strach... V podstatě je po celou dobu srovnáván s konkurenčním klavíristou, který je dokonalost sama. Chudé dítě, které hraje nadpozemsky nádherně, rve se za Židy, skládá velkolepá díla. A Julien je prostě takový ten věčně druhý, kdy každý jeho dobrý skutek je vyvážený tím špatným. A stejně pro něj máme jakousi slabost, protože tenhle neřízený život ho vrhá do různých dobrodružství, nebezpečí, lásky, soucitu i hanby. A to je na tom to dynamické a sympatické.
Příběh v přítomnosti je taky svým způsobem hezký. Dlouho mi nedošlo, co má novinářka za lubem. Pouto, které naváže s Julienem je takové přirozené a celkově je potřeba některé příběhy vyprávět. Vidět pak vývoj Juliena od dětství až ke své stařec verzi je ta tečka, co by ve vyprávění samotném chyběla. No a finále... Asi jsem pustil slzu. Ještě jsem si poslechl krásnou píseň a byl z toho úplně na hadry, takže za mě paráda. :)
S předlohou i seriálem jsem důsledně obeznámen, takže jsem se na prequel hodně těšil. Očekával jsem něco víc o Manxovi, což úvodní kapitoly splnily, ale následný příběh více postav a dobrodružství trošku akčnějšího rázu knihu parádně obohatily. Charlie Manx je typ padoucha, kterému člověk nefandí, i když o něm chce vědět víc a vidět ho častěji. Dokázaly ale zaujmout i "nové" postavy. Pěkný i byl i více psaný příběh na závěr. Celkově jsem s knihou spokojený, přestože to je vlastně tak trošku o ničem, když se to pokusíme propojit s předlohou. Tu bych si mimochodem taky přál v komiksové verzi, tak třeba jednou.
Co je na komiksu ještě k tomu hezkému ději skvělé, je kresba, která nádherně doplňuje vánoční a zimní atmosféru, dává vyniknout krvi a násilí, ale přitom je decentní a působivá. Vánoční říše je říší snů a fantazie a přesně tak na mě její grafické zpracování působilo. Krásná ale silně znepokojivá zároveň. Velké působivé kresby přes dvě strany taky zaujaly. Velký formát knihu ještě vylepšuje. :)
Páni, netušil bych, že díl, kde se Morfeus objevuje tak málo, bude i přesto tak dobrý. Barbie se vrací a konečně má co nabídnout. Je moc dobře, že se rozešla s Kenem a přestěhovala do New Yorku, protože to probudilo její potenciál. Dobrá byla i kamarádka Wendy, i když celkově nevím, co si myslet o tom konci a o těch názorech na transgender apod. Tím, že to je takové sporné - "bohové trans odmítají", Barbie se jí před lidmi taky nijak nezastane, ale nakonec to tam trošku manifestuje... Asi dost zbytečná část, která na nic neagituje, nepřemýšlí o tom moc. Zbytek skupiny čítající lesbický páreček a čarodějku byl funkční a fajn, i když ta jedna by si nutně měla nastudovat něco o sexuální výchově, protože zabíjení králíků, ajajaj.
Na své si přijdou všichni fanoušci fantasy, které tu jede na maximum a v úplně jiném stylu než dosavadní Sandman. Přesto tam je něco gaimanovského typu Hvězdný prach. Celkově se ale objevují narážky na hodně děl, od Alenky v Říši divů, přes Čaroděje ze země oz, Narnii až k Hobitovi. A mně se to líbí. Gaiman má pár sporů o autenticitu, ale myslím, že zdravě a funkčně se inspirovat není vůbec na škodu. Svět "Země" sice není tak prozkoumaný a bohatý, ale už jen v těch malých kouscích vypadá velice dobře. Zápletka s kukačkou překvapivě taky dobrá a skutečně jde tak nějak o "Hru o tebe". Hezká symbolika.
Série se krásně rozšiřuje a i postavy, které se zdály jako naprosto epizodní se vrací s velkými příběhy, je to hezké a těším se na další díly. :)