Galadwen komentáře u knih
Útlá knížka na jedno odpoledne, která ale dokáže vyprávět v tempu a vtáhnout do děje. Je tu hodně společných motivů s knihou téhož autora Prostě na mě zapomněli - střet představ, ideálů a snů o spravedlivém světě s krutou realitou a zákeřností, ale také téma odsunu, vyvlastnění a zvůle moci. Zádušní mše mi proti Prostě na mě zapomněli v některých místech připadala trochu méně uvěřitelná (třebas už za první republiky byly tituly a starý způsob šlechtického života pasé - i když úcta mezi lidmi k "domácí" šlechtě jistě přetrvávala, vyloženě nerealisticky až parodicky je vypodobněná ministerská manželka), ale i tak jsem se do příběhu hodně vžila. Z formálního hlediska je zajímavé střídající se vyprávění (relativně) objektivního vypravěče a v ichformě.
Velmi příjemné překvapení. Příběh mě zaujal nechronologickým způsobem vyprávění - skládá se jako mozaika, některými syrovými scénami a realistickým líčením života chudých lidí v Indii, a přitom optimistickým vyzněním. Film jsem neviděla, takže nemohu srovnávat, ale možná se po něm teď poohlédnu.
Typická "poirotovka" s mnoha falešnými stopami. Část záhady týkající se zmizelé paní domu jsem tentokrát uhodla, vraha jako obvykle ne.
Po přečtení červené "sestřičky" této knihy (Tolkienovy bitvy) jsem ke svazku přistupovala s nedůvěrou a byla následně velmi příjemně překvapena. Původní Dayův text (podstatně delší než ve stejně tlustých "bitvách") je čtivý, logicky navazující, přináší nejenom shrnutí příběhů a zasazení Tolkienových hrdinů do kontextu jak jejich, tak našeho světa, ale také různé informace, na které jsem narazila poprvé, zejména z oblasti lingvistiky a metod, jakými Tolkien vybíral jména svých postav. Za to obrovská pochvala. Číst je pochopitelně třeba s jistou opatrností, protože občas autor vydává své spekulace a myšlenkové konstrukty za fakta a najdou se i faktografické chyby proti Tolkienovým vydaným textům.
Co mi ale čtení hodně pokazilo, a zdá se ještě horší a zřetelnější než u "bitev", je kvalita překladu. Překladatel zjevně nečetl Silmarillion (což u knihy, jejíž celá první půlka pracuje právě s tímto zdrojem, je průšvih), takže komolí slova v sindarštině a quenijštině, skloňuje jména osob, jako by to byly lokality, používá špatnou (tj. odlišnou od zažité) terminologii. Pravopisné chyby jsou i v češtině, neporozumění původnímu textu (zvlášť, pokud se opírá právě o pojmy ze Silmarillionu) vede k nesrozumitelnému překladu některých odstavců. Další kiksy mají na svědomí pravděpodobně automatické opravy ve wordu, kterých si nikdo nevšiml (např. opakovaně Eidan a dokonce i Erwin místo Edain). Část jmen a pojmů, hlavně v tabulkách a popiscích obrázků, zůstala v angličtině.
Graficky je kniha uměřenější než bitvy, barevné obrázky jsou chválabohu od jednoho výtvarníka a není jich tolik, černobílé opět zčásti recyklované ze starších Dayových knih, jen někdy stranově obráceně.
Za překlad a odlajdanou redakci hvězda dolů. Jinak je kniha docela pěkná a v angličtině patrně lepší než v češtině.
Vidím, že kniha si své čtenáře našla, ale za mne - jsou to vyhozené (nemalé) peníze.
K obsahu jsem chtěla napsat cosi velmi podobného jako Stellia pode mnou: čekala jsem, že se autor bude věnovat bitvám Středozemě (strategie, vojevůdci, použitelné grafické bitevní plány), a ne stoprvnímu omílání Tolkienových inspiračních zdrojů a evropských paralel. Zejména v části týkající se 1. věku jsou některé pasáže zcela nesrozumitelné nebo Silmarillionu přímo odporující (např. str. 66, kde odstavec o pádu Doriathu ani po desátém čtení nezačal dávat smysl) - řekla bych, že většina těchto problémů vznikla vinou překladatele (neznalého Tolkiena nebo alespoň Silmarillionu?) a redakce (drobné podivnosti jako v tabulce: rok 260 - draci útočí na Angband, to jako fakt?). D. Day konečně přečetl řadu HoME, to mu chválím, ale nestačilo to, napsal prostě jen další nic nového nepřinášející text jako spousta Tolkiena vykládajících autorů před ním.
Co se týče grafické stránky, kniha se snaží vypadat luxusně, ale na mne působí přeplácaně - příliš mnoho ilustrátorů a příliš mnoho rozdílných stylů, a výsledek, jako když pejsek a kočička vařili dort. Část obrázků je navíc recyklovaných z Dayových knih vyšlých u nás v 90. letech. Sbírám s Tolkienem související knihy zhruba od té doby, tato patří k těm slabším.
Kombinace thrilleru a červené knihovny, s výhodami i nevýhodami obou žánrů - napsáno je čtivě, ale místy vázne logika. Jako oddechovka docela hezké, s napětím i prokreslenou atmosférou, ale žádný zázrak.
Kniha mne zaujala krásnou obálkou a ze začátku i způsobem vyprávění - kombinace průvodce, jednoduchého příběhu a vsuvek reflektujících historické události formou snů nebo představ mi připadala zajímavá a přinejmenším jako neotřelý nápad, který by mohl přitáhnout čtenáře, kteří (jako já) cestopisům obvykle neholdují. Text je bohužel zahlcený extrémním množstvím sprostot, a to jak v mluvě hlavních postav, tak ve vulgárním způsobu, jakým jsou podány vztahy. Část, která vypráví příběh českých turistů, je potom v kontrastu s částmi "průvodcovskými" popisujícími dějiny a památky Toskánska jako pěst na oko. Dobrý pokus, sporný výsledek. Škoda.
Nijak nenadchlo. Začátek mě málem odradil zdlouhavým představováním jedné (dost ploché a nudné) postavy za druhou, pak se děj nadějně rozjel k větší čtivosti, ale konec skončil úplně do ztracena, k odhalení pachatele v podstatě nesměřují žádné stopy. Dovedu si představit, že milovníci Ostravy ocení popis prostředí, ale mě kniha nijak nezaujala.
Knihu jsem si vybrala kvůli zevnějšku, tedy obálce a jménu autora na ní, a zklamaná jsem nebyla, Tolkien vnuk psát umí. Příběh je poměrně jednoduchý, ale čtivě napsaný, má atmosféru. Trochu mi vadilo malé napětí, v podstatě od prvního okamžiku je jasné, kdo je Heydrichovým britským agentem. Jako oddechovou četbu lze doporučit, ale osobně mám radši tvorbu staršího Tolkiena, ke které se vracím opakovaně už čtvrt století, zatímco k této knize asi nebudu.
Tak ani nevím, co jsem od téhle knihy čekala (krom bodu do čtenářské výzvy). Asi něco jiného, než jsem dostala. Čte se rychle, je kraťoučká, ale nějak mi nesedla ani dějem (minimální), ani způsobem vyprávění a vyznění, ani stylisticky (výrazný a hodně archaický rukopis). Nicméně jsem ráda, že jsem si o tuto klasiku doplnila vzdělání.
Knihu jsem si vzala na odreagování bez přemýšlení po sérii prací na korekturách různých textů před vydáním, na které bylo potřeba se soustředit. Nic víc jsem od ní nečekala, nic víc jsem ani nedostala. Prostředí je docela zajímavé, ale v podstatě účelově použité (ještě jsme v hornickém městě v této sérii nebyli), jednoduchá zápletka popsaná jednoduchými větami, a nebýt neustálých zvyjebanců (předkomentátoři mají, co se týče nadužívání tohoto výrazu, fakt pravdu) a různého muchlování na potkání (jak to ty holky u pana Vondrušky dělají, že pořád nejsou "v tom"?), člověk by myslel, že je to psané pro mládež (což je problém se skoro všemi příběhy Jiřího Adama nebo Oldřicha z Chlumu). Detektiv s neuvěřitelně dlouhým vedením. Jinak standard tohoto autora.
Naprostá spokojenost, děkuji autorovi. Spíš než o detektivku jde o historický román s detektivním prvkem, kde se zajímavě spojuje fikce s realitou, smyšlené postavy se skutečnými. Pro mne o to zajímavější, že bydlím v Reichenbergu (pardon, Liberci) a loni mě z práce poslali kvůli vzdělávání na konferenci o vzniku a zániku provincie Deutschbohmen, takže o Bauerovi nebo Kulichovi jsem neslyšela poprvé. Z téhle čtivé prózy si toho nakonec určitě zapamatuju víc, než z té konference :-).
Na rozdíl od části předkomentátorů mne tato novelka vůbec nezklamala (snad jenom mne překvapil dost malý rozsah). Připadalo mi, že příběh pěkně šlape a nic podstatného v něm nechybí ani nepřebývá.
Kniha mě nějak neoslovila. Forma vyprávění očima mužů, kteří procházejí Markétiným životem, je docela zajímavá, ale to je tak všechno. Příběh mi připadal poněkud naivní, nevěrohodný a nedotažený a dost mi vadilo i to, že jde v podstatě o tři nebo dokonce čtyři horko těžko poslepované povídky spojené výlučně osobou hlavní hrdinky. Na intriky, a zvláště královské, jsem do konce čekala marně. Kdyby nebylo některých temnějších motivů, řekla bych, že jde o romantické čtení pro mládež. Věřím, že si kniha čtenáře najde, ale já to asi nebudu.
Kniha mne bohužel příliš nezaujala. Větší část mi připadala utopená v nudě a chaosu, postav bylo velmi mnoho a žádná nějak zajímavá. Zůstanu-li v britských termínech, můj šálek čaje to nebyl.
Ještě víc než jiné díly mi tato kniha připomínala poirotovky. Dlouhá expozice (div ne třetina knihy, než vůbec dojde k vraždě), řešení hodně založeno na znalosti lidí, důraz je na rozplétání vztahů v rodině a portréty jejích členů. Nicméně konec se mi nějak nelíbil. Čekala jsem, kterým směrem asi vyšetřování povede (i když ne, ke které osobě), ale ne poněkud rychlý způsob, jakým byl pachatel odhalen (nebo se nechal odhalit), a psychologizování na konci týkající se Charlese Morrowa a jeho dětí mi přišlo nějaké nevěrohodné.
Hodně zajímavá kniha, spíš historický román se záhadou než opravdová detektivka. Po formální stránce mě zaujala způsobem vyprávění - Charlesovy kapitoly v přítomném čase, Savillovy v minulém. Čte se dobře, plynule a docela rychle. Doporučuji.
Jedna z nejnudnějších detektivek, které jsem kdy četla (i když mám na ni zjevně jiný názor než většina předchozích komentátorů). Připadalo mi, že v ní ani nejsou vodítka, podle kterých by bylo možné vraha odhalit, pokud by se nenechal vyprovokovat, a postavy jsou tak ploché, že jsem si je nedokázala pořádně pamatovat. A zvlášť druhá dějová linie (texty z kurzu tvůrčího psaní - vrahův pohled) mi dost pila krev. Až v poslední třetině bylo asi padesát nebo šedesát stran, kde se konečně něco dělo.
Nevím proč, ale kniha mi připadala nějak začátečnická. Postav jak na orloji, pro dvousetstránkový příběh dvakrát víc, než bylo třeba - nebyly prakticky odlišitelné. Dlouhý a naprosto zbytečný prolog. Příšerné chyby v dějinách každodennosti, od bílé kávy na snídani a matriční úřad přes rychtáře pískajícího na policejní píšťalu jako Tomáš Töpfer v Četnických humoreskách, až po podivné finanční hospodaření postav (kolik si Salaba vydělal na cestách, proboha - nebo někde vyloupil banku?). Jenom ty brambory koncem 16. století chyběly. Prvních sto stran nuda a chaos, pak to asi 50 stran vyhlíželo lépe, a konec zase úplně zabitý. Doporučit lze jenom jako naprostou oddechovku.
Takhle má vypadat historický román popisující válečné události. Dobře vybalancovaný poměr lidských příběhů a vylíčení průběhu obléhání Nových Zámků, vedlejší téměř detektivní zápletka, dostatečně "subjektivní" pohled na hrůzu války a násilí, který v některých historických románech chybí, takže spíš připomínají kapitolu z učebnice dějepisu. Za textem je vidět obrovské množství práce a nastudovaných informací. Fantasy prvek je tu v podstatě jenom jeden, byť důležitý, takže lze doporučit i těm, kdo obvykle fantastiku nečtou. Pravda je, že pro slabší povahy tento román není, krev (a další věci) opravdu teče proudem. A jsem ráda, že autor neukončil tuhle skvělou sérii po sapkowsku (tj. se všemi hlavními a většinou vedlejších postav pod drnem nebo zahranými do autu), což by bylo možná realistické, ale příliš depresivní - takovýto konec mi vyhovuje lépe.