Galadwen komentáře u knih

Začala jsem číst kvůli sedmi korunám rezervačního poplatku v knihovně - dcera objednala, přišlo v nevhodnou chvíli, kdy na knihu neměla čas/chuť, tak jsem si řekla - zkusím to sama, aby těch sedm korun nepřišlo vniveč. No - co se mě týče, za víc román nestojí. Kdyby měl poloviční rozsah, snad bych to vydržela do konce, ale takhle jsem jej po sto třiceti stranách nezajímavého děje vrátila. Za mě úplné šlápnutí vedle - nudné, vleklé, mizerně napsané, nesympatická hrdinka, která se jmenuje Makovka, a taky se tak chová (tedy pardon, Poppy). Když začali vyskakovat upíři a vlkodlaci, které upřímně nesnáším, a to dokonce i když se jim říká jinak, pochopila jsem, že povinné to není. Vzhledem k frontě rezervací, která na knihu v knihovně byla, zjevně své příznivce našla, ale já se k nim řadit nebudu. Hvězdičkami tentokrát nehodnotím, zjevně není určeno pro čtenáře mého typu.

Kniha je docela dobrá, přesto mě svým způsobem zklamala, a to pravděpodobně kvůli příliš vysokým očekáváním.
První polovina, ne-li dvě třetiny, jsou víceméně o genealogii doby předdigitalizační a bádání v archivech, což je prostředí mně značně důvěrně známé, takže nepřekvapí. K tomu trocha milostného pnutí, něco vztahů ze současné vesnice a hodně horkého jihočeského léta, a přitom jen maličko kolektivizace a 50. let, což je ta část příběhu, kterou jsem podle anotace nejvíc čekala. Teprve v poslední třetině zápletka vykrystalizuje a dojde k dramatickému (z psychologického hlediska, akci neočekávejte) vyústění a téměř bych řekla zvratu. Po cestě jsem přitom měla dojem, že zatímco některé epizody jsou zbytečně zdůrazněné, jiné detaily autor záměrně přeskakuje a později se k nim vrací stylem překvapení pro čtenáře (třeba koupě a odhalení obsahu "tajné" kroniky Tomašic bylo hodně divné).
Je to dost pochmurné čtení, a nejenom kvůli odhalenému tajemství vztahů z dávné minulosti, zrady a pomsty křivd z 50. let. Dala bych 3,5 hvězdy, zarovnávám dolů, přece jen jsem asi čekala víc.

3 29.05.2022

Čtivá kniha jednoho z podle mě nejlepších současných autorů historických detektivek. Děj je dynamický, sleduje více postav z Kuislovy rodiny a také více propletených zločinů, včetně spíše odlehčující linky pátrání po uneseném kurfiřtském psíkovi, kde dostali svých pět minut slávy Magdalenini malí synové. Na sérii "Katova dcera", a zvlášť je to vidět v tomto díle, se mi líbí, že ačkoliv postavy procházejí smrtelným nebezpečím, nakonec děj končí happyendem i proto, jak celá rodina drží pohromadě a navzájem si pomáhá. Mám ráda knihy končící optimisticky.

5 24.05.2022

Celkem čtivý životopis jednoho z nejznámějších autorů 20. století. Řekla bych o trochu slabší než Carpenterův (jehož výhodou byl osobní kontakt s Tolkienem a zřejmě lepší přístup k soukromým materiálům rodiny, např. fotografiím), lepší než Corenův (na mě dost bulvární a málo podrobný), přesnější srovnání si nedovolím, protože jmenované dvě knihy jsem četla už značně dávno. Duriezovi se myslím povedlo i vyšťourat nějaká nová fakta, což oceňuji, a podává je příjemnou formou.
Hodnotím čtyřmi , nikoliv pěti * z několika důvodů: text je sem tam nepřehledný a chronologicky skáče - třeba kapitola o Č.K.B.S. začíná ze záhadného důvodu vyprávěním o Edith roku 1911, aby se vzápětí - ovšem bez přechodu a upozornění - vrátila k Tolkienovu středoškolskému spolku, který se scházel dlouho před touto dobou (podobných míst je tu více). Je vidět určitá nevyváženost - některé informace jsou zjevně přebytečné (např. převyprávění děje Pána prstenů), jiné by mohly naopak být obsáhlejší (závěr Tolkienova života). Dovoluji si hádat, že by Tolkienovi podobně jako jiným mužům jeho generace nebylo asi úplně milé, že je skoro celou dobu zmiňován výhradně křestním jménem. A poslední výčitka směřuje k překladu, který je odbytý - mnoho slov, zejména, ale ne výhradně jmen, ve špatných pádech, chybějící čárky, které mění smysl celé věty a podobně.
Celkově ale mohu knihu doporučit.

1 16.05.2022

Kniha na jeden, nejvýš dva večery. Nadpřirozené prvky se mi tu nezdály příliš významné, myslím, že by se klidně obešla bez nich. Ve srovnání s předchozími dvěma knihami stejné autorky, které jsem četla, mi tato přijde ještě víc pro mládež, snad je to dané volbou hlavních postav. A nějak jsem si při čtení opakovaně vzpomněla na perníkovou chaloupku, což by klidně mohl být inspirační zdroj. Asi si teď dám od Darcy Coates pauzu, už mi její příběhy začínají připadat trochu na jedno brdo.

2 04.05.2022

Kniha je, jak je u autorky obvyklé, opět psaná čtivě a s lehkostí, ve více časových/dějových liniích, ale příběh samotný mě oproti Haně a Slepé mapě nijak nezaujal. Jde o komorní vyprávění o jedné rodině ve 20. století, s mnohem menší vazbou na dějinné události a důrazem na soukromá dramata a vztahy, ale nějak mě to celkově moc neoslovilo.

9 03.05.2022

Po přečtení komentářů tady na databázi jsem se upřímně obávala, že kniha bude hrozná, ale rozhodla jsem se to riskovat. Nakonec mi zdaleka tak strašná nepřišla.
Autor opravdu píše poněkud zdlouhavě a popisně - kniha je dynamičtější až ve druhé polovině, ale na druhou stranu používá docela pěkný jazyk, má širokou slovní zásobu. Příběh je celkem dobře promyšlený, má hlavu a patu i atmosféru. Volnější práce s fakty a daty přiznaná v doslovu mě nedráždila, protože kniha celkově působila, že by se mohla v rudolfinské Praze odehrávat. Co mi vadilo, byly neustálé narážky postav na údajnou Rudolfovu homosexualitu, o níž se dnes mezi určitými historiky spekuluje - ale zdůrazňuji slovo dnes, jeho současníky by to nenapadlo, a i kdyby, jistě by o tom nedrbali na veřejnosti. Docela rušivé byly i četné, a přitom zbytečné sexuální scény, které udělaly z Kateřiny Stradové takového vampa, až ji autor, podle mě nesmyslně, raději přejmenoval.

2 29.04.2022

První Kallův případ jsem četla jako dítě a vzpomínám si, že mě hodně oslovil, dokonce i inspiroval naši vlastní válku Růží. Souborné vydání jsem koupila dceři (12 let) a ohromně jsem se jí trefila do vkusu. Při té příležitosti jsem se ke Kallovi vrátila po letech i já (když nepočítám polovičatý návrat v trilogii Millenium, které mu jmény hlavních postav vzdává poctu - nebo se Kalle Blomkvist nakonec stal novinářem :-)).
Skvělá dětská detektivka z doby, kdy děti byly opravdu dětmi a rodičům vůbec nepřipadalo divné, že je doma celé dny nevidí.

1 22.04.2022

Docela čtivé, místy napínavé, ale jako detektivka poněkud nevěrohodné. Rhyme je až moc geniální, než abych věřila, že je to možné.

5 14.04.2022

Obálka sice hlásá "historický román", ale za ten knihu nepokládám. Beletrizovaný životopis, jak píší někteří předkomentátoři, je mnohem výstižnější charakteristika. V rámci tohoto žánru dobrá, hladce se čtoucí kniha místy s popisnějšími pasážemi. Sem tam mě do očí udeřilo nějaké velice nedobové slovo, které autor použil, ale celkový dojem je příznivý, zájemcům o rybníkářství a dějiny jižních Čech za posledních Rožmberků lze doporučit.

2 05.04.2022

O Roku kohouta nemůžu sice říci, že se mi líbil (jako literatura), ale rozhodně mě oslovil a zaujal. To ale o tomto textu bohužel neplatí. Je tak zkratkovitý a náznakový, až mi přišel zmatený a chaotický. Emočně mě nijak nezasáhl. To, že disidenti nebyli žádní svatoušci, asi není tajemství. Mrzelo mě, že svůj příběh (dětství i trauma nucené bezdětnosti, adopce) autorka nepojala poněkud konkrétněji.

28.03.2022

Moje první kniha od DD, a pravděpodobně i poslední, vybráno kvůli čtenářské výzvě. Že autor nepíše zrovna pro slečinky z penzionátu, jsem věděla a jistá míra (smysluplného) násilí mi v knihách nevadí, ale tento román mě vůbec neoslovil, nevtáhl a nijak na mě nijak nepůsobil, sama nevím proč. Místy jsem se vyloženě nudila. Kniha je plná hnusných scén a vulgarit, které se ale donekonečna a dost podobně opakují, až je čtenář doslova zavalený odpornostmi, přičemž policisté nejsou o mnoho sympatičtější než vrah. Ten je znám doslova od první scény. Příběh se táhne, negraduje, nepracuje s napětím. Spíš než detektivkou je tedy Bestie románovou rekonstrukcí skutečného policejního vyšetřování z počátku 90. let. Jako jeden z mála kladů knihy bych vyzdvihla její politickou nekorektnost, která patří k době a místu, kde se odehrává, takže v tomto je opravdu uvěřitelná. Jinak mi nesedl ani styl, ani atmosféra, ani postavy, ani samotný příběh.

1 25.03.2022

Moc hezká, milá, jednoduše psaná kniha, která mě opravdu bavila. Detektivka to přímo není, byť detektivní motiv zde je - spíš takový příběh obyčejného života a obyčejných lidí v Botswaně.

7 21.03.2022

Námět je bezesporu velmi zajímavý, mám ráda Šumavu (jako návštěvník), ale kniha se mi dobře nečetla. Nechronologický způsob vyprávění ani to, že vlastně nejde o detektivku, i když se kniha tak na první pohled tváří, by mi nevadily, ale vůbec mi nesedla stylisticky (vyprávění v přítomném čase, nespisovným jazykem) a nelíbilo se mi ani, jak nesympatické - nebo spíš odpudivé - jsou všechny postavy a temná atmosféra krajiny, která mi k Šumavě moc nesedí. Závěr mi přišel trochu překombinovaný, nepravděpodobný.

8 18.03.2022

Podle zdejších hodnocení jsem čekala víc.
Když srovnám srovnatelné, mnohem víc se mi líbila Jana Eyrová. Větrná hůrka je vleklejší, postavy vesměs strašně nesympatické. Zajímalo by mě, nakolik je to skutečný obraz anglického venkova přelomu 18. a 19. století (což by bylo dost smutné) - odpovídá realitě množství psychicky nevyrovnaných jedinců (u žen bych přímo řekla hysterek), mizerná naděje na dožití, podivný právní systém, opakované sňatky mezi velmi blízkými příbuznými? Zvláštní mi přišel i způsob vyprávění v první osobě, do něhož je vloženo vyprávění jiné osoby v první osobě - o hlavních postavách knihy se celou dobu dozvídáme přes dva prostředníky, a oni též vlastně zvenčí hodnotí jejich motivace a rozhodnutí.
Nemyslím, že bych se ke knize vracela.

11 03.03.2022

Zajímavá a překvapivě aktuální zápletka, dobře odvyprávěné, pečlivě nastudované reálie, jak je u tohoto autora zvykem. Doporučuji.

5 18.02.2022

Docela dobrá historická fantasy. Myška tu ve vztahu k mladému Přemyslu Otakarovi nahrazuje historickou postavu Anežky z Kuenringu, ale jinak myslím autorka zvládla české reálie dost dobře (ve skutečnosti lépe než někteří čeští autoři historické prózy), příběh je čtivý, drobné chybky odpustitelné. Kniha je o dost temnější a depresivnější, než jsem čekala. Tři a půl hvězdy, zaokrouhluji nahoru.

1 30.01.2022

Čtivé, strašidelné, ale v závěrečné části (zhruba od míst, kdy se pokusí ostrov opustit Taj) mi přišlo, že už to autorka přece jen trochu přehání. Dokud se přízraky jenom mihly, byly slyšet kroky, postavy se nevysvětlitelně ztrácely nebo umíraly, byla atmosféra děsivější, než když dům, potažmo Edgar, vybalil celý svůj arzenál. A upřímně jsem si na konci připadala nějak podvedená, kdo četl, chápe asi proč.

9 18.01.2022

Nevím, je-li to tím, že ženské romány moc nečtu, nebo tím, že jsem podle názvu a obálky čekala něco jiného, ale přišlo mi to jako dost velká slátanina. Hlavní hrdinka nesnesitelná a hysterická blbka, zezačátku zralá na blázinec, pak už jen na protialkoholní léčebnu a odvykačku od nikotinu. Její kámoš promiskuitní parodie na gaye. Její objev nevěrohodná kombinace nevychovance, macha a podpantofláka a nechápu, proč by někdo takového pitomce vůbec chtěl. Zamilování jsem ani jedné straně nevěřila. Všichni hulí jak tovární komíny. Snad jenom ten pes byl OK. Příběh podle mě ani nestojí za čtení, moc ho v knize ani není. Ale na druhou stranu je to tak jednoduše psané, že lze přeletět celkem rychle.

3 11.01.2022

Vůbec mě nenadchlo. Jako thriller dost vleklé, bez napětí a logiky. Kromě názvu a pár zmíněných místních jmen prostředí vůbec neodpovídá českým reáliím začátku 17. století. V komentářích často zmiňovaný a v knize opakovaně používaný termín víkend má nejspíš na svědomí překlad, ale rozhodně to není jediná věc, která do zvoleného historického období nepatří. Největší sek je myslím užívání šlechtických titulů, které se v našem prostředí zavedly až po roce 1627 (baron, hrabě), divné jsou majetkové poměry postav a zvolená křestní jména vesničanů, vesměs nečeská, přímo bijí do očí.

4 03.01.2022