Galadwen komentáře u knih
Když prvních padesát stránek běžel příběh, aniž by někdo souložil, chlastal a osahával velkými půvaby obdařené šenkýřky, začala jsem si myslet, že snad autor konečně vyšel z puberty. No, od strany 60 ho ta dospělost zjevně zase přešla, a bohužel se zdá, že nevymyslel ani zbytek zápletky. Jakmile vstoupí na scénu soudce Melichar, začnou se postavy bezcílně a nelogicky potácet z místa na místo, aniž by byly řádně využité (a že jich tam, naprosto zbytečných a zaměnitelných, je!). Melichar vyhrkne bez nejmenších indicií: Byl to ten a ten! - a pak už se jen obcházejí putyky a donekonečna mluví o sexu.
Co mě také hodně zarazilo, je výše požadovaného výkupného - 1000 hřiven stříbra je asi 250 kg kovu a odpovídá 60 tisícům grošů (1000 kop). Hledala jsem, a kůň stál ve 14. stotí asi 250 grošů, kráva kolem 50 grošů a pěkný dům 30-50 kop (řekněme max. 3000 grošů), takže těch tisíc hřiven je něco jako roční státní rozpočet?
Spolukomentátoři mají pravdu, slovník postav je opravdu otřesný a zbytečně vulgární. A zápletka se nekoná. Nechť autor promine, ale dvě třetiny knihy jsou hotový blábol, aby se vyplnil počet stránek. O detektivku se nejedná ani vzdáleně.
Upřímně, zklamání. Čekala jsem fantasy nebo historický román inspirovaný artušovskými legendami, možná něco jako Mlhy Avalonu nebo Kouzelník Merlin. Dostala jsem předlohu k disneyovce psanou jako pro děti, velmi mentorským způsobem, který mi leze na nervy. Stylem bych přirovnala nejspíš k Narnii, bohužel s nudnějším dějem, bez legendické (nebo vlastně jakékoliv) atmosféry. Na parodii je to málo zábavné, ale vážně to brát nedokážu. Líbily se mi asi tak dvě scény. Shánět se po dalších dílech série nebudu.
Za mě trochu ukecané a zdlouhavé (jako každý Zelazny) - večerníček natažený na celovečerák. Komu se líbí Amber, bude se mu líbit i toto, můj oblíbený autor Zelazny asi nebude.
Atmosféra knihy odehrávající se ve Vídni na sklonku monarchie se mi velice líbila. Horší už to bylo se zápletkou, která mi připadala trošku "nanicovatá", velmi dlouho se vlastně nic zajímavého neodehrálo. Hlavního hrdinu jsem si zrovna neoblíbila, dost často se chová jako namyšlený idiot. Celkově průměr.
Můj druhý pokus s Mojmírem Mrázem. Začátek mě moc nebavil, nevím proč - asi že skoro všechny slovní obraty už jsem někde četla dříve. Pak jsem se přece jenom začetla a děj začal trochu víc ubíhat. Problémem až do konce ale zůstalo, že jsem ani na jedinou minutu neuvěřila, že by se tento příběh mohl skutečně odehrát v našich končinách v pozdním středověku. Prostě mi vůbec nesedí do doby, do níž je zasazen (a to ani počínání postav, ani atmosféra, ani (ne)věrohodnost samotného spiknutí či vražedné hry založené na příliš mnoha náhodách). Myslím, že autor měl zůstat u fantastiky - do jeho paralelního světa s hejtmanem Ambrožem by se zápletka hodila lépe a neměla bych s ní takový problém.
Naprostá spokojenost. Zločin je poněkud běžnější a jeho šetření přímočařejší, než v plzeňském dílu, ale to rozhodně není na škodu. Děj pěkně odsýpá, četlo se jedním dechem, oceňuji také posun Jarošovy postavy novým směrem i jeho větší úlohu při řešení případu. Identitu Pavího oka jsem ke své spokojenosti správně odhalila, okolnosti vraždy nikoliv. Nakonec nechybí ani apokalyptická scéna hodná akčního filmu.
Kniha mě bohužel ukrutně nudila a stálo mě mnoho sebeovládání ji dočíst, protože mě vůbec nezajímalo, co z toho nakonec vypadne (pokud něco). Téma ani zdlouhavé zpracování nezaujalo.
V podstatě něžná a nenáročná pohádka s několika temnějšími podtóny. Trochu mě hlavně ke konci mátly časové souvislosti (myslím, že autorka tam něco špatně propočetla nebo podala), ale i tak docela hezké odpočinkové čtení, nic víc, nic míň.
Upřímně, ve srovnání se Ženou se lvem podstatně slabší výběr. Můj problém je, že u většiny povídek si už vzápětí po dočtení sborníku stěží dokážu vybavit, o čem vlastně pojednávaly. Čili dost průměrné kousky. Směrem k zapamatovatelnosti se vymyká Edita Dufková a Anna Šochová, každá z jiných důvodů. Komentátoři pode mnou, kteří získali pocit, že se hodně textů snaží šokovat a pohrávat s kontroverzními tématy (někdy mi přišlo, že až zbytečně), mají rozhodně pravdu.
Hodnotím sborník neúplný - ke své smůle jsem získala vadný výtisk (a pochopitelně ztratila doklad o koupi) s chybějícími stranami 61-92, zatímco povídku Darth Ziry (podle mě nejslabší kus v celé knize) mám dvakrát.
Výborná kniha, která mě od začátku chytla. Zajímavé prostředí, s nímž je autorka dobře obeznámená, a promyšlená zápletka, vzdor množství postav se mi nepletly, čili jsou dobře napsané. Překlad mi připadal povedený. Finále a rozpletení vražd a dalších záhad kolem nich mě trochu zaskočilo, podle mě k němu nesměřuje příliš vodítek, nicméně i tak zasloužené 4,5 hvězdy.
Kniha mě docela zklamala, doufala jsem, že se příběhy kolem Waldvilly nakonec doopravdy propojí více než jen v drobnostech. Popravdě také nerozumím důvodům, které autora vedly k přejmenování skutečných postav (Heinrich Liebieg, podnikatel Loewy, Karl Kostka atd.), když jinak zůstaly okolnosti jejich životů zachovány. I když na druhou stranu byla docela zábava odhalovat předlohy Stuchlého postav. V Liberci bydlím, ale jako naplavenina přehnaným patriotismem netrpím, takže celkově tuhle regionální publikaci hodnotím po literární stránce i co do čtivosti jako průměr.
(SPOILER) Příjemná kniha, vlastně románová kronika jedné rodiny zasazená od doby 1. světové války do 90. let 20. století. Autorka vypráví příběh tří generací žen a jejich často tragické osudy s lehkostí a poměrně jednoduchým stylem, který se dobře čte, ale na rozdíl od Hany se mě kniha příliš emocionálně nedotkla. Popravdě nejsilnější místo pro mě bylo na samotném konci, kdy se Alžběta konečně setká s dědicem věcí po minulých majitelích svého bytu.
Trochu mě překvapila podobnost osudů většiny postav v knize, skoro každému zemře partner za tragických okolností. Už mi to připadalo jako příliš mnoho náhod na jednu rodinu. I některé další drobnosti nedávají smysl - Boženka žijící ve smíšeném manželství, nadto s nezvěstným mužem, určitě nemusela odcházet do Německa (tito lidé zpravidla nebyli do Německa odsunuti vůbec a majetek minimálně českému partnerovi zůstával), a zvláště ne takto brzy po konci války, kdy si sudetští Němci ještě ani nedovedli představit, co se na ně chystá (její a Hermannových rozhodnutí je vyloženě divné, i když chápu, že kvůli ději to autorka potřebovala). Také dvě klíčová rozhodnutí Anežčina mi nešla na rozum, ale zase: bez nich by se děj neposunul. Budu to brát tak, že lidé pod tlakem občas dělají neuvěřitelné hlouposti.
Jak psali ostatní, kniha vzbuzuje dojem, že se bude jednat o historickou detektivku (data na začátku kapitol), ve skutečnosti jde ale o akční fantasy. V rámci žánru je to docela pěkné a svižné čtení s nápadem, ale nejde o příběh, ke kterému bych se někdy vracela. Možná i kvůli dost nesympatickému hlavnímu hrdinovi.
Klasické dílo české literatury, bohužel mě ničím nezaujalo. Dobře že kdysi před maturitou jsem se do toho nepustila - měla jsem v té době určitě méně trpělivosti a asi bych to nedala do konce.
Z knihy jsem měla dojem rozvláčného příběhu o hnusných časech a hnusných lidech. Hlavní hrdina je, přes veškerou snahu autora učinit ho sympatičtějším, odporné a sobecké individuum, které udělalo ze života peklo vlastní rodině i celé vesnici a v jejích obyvatelích probudilo ty nejtemnější stránky. Kniha je navíc prodchnutá antisemitismem a přesvědčením, že "bohatým brát" a eventuálně je vraždit jen proto, že jsou "bohatí", je vlastně v pořádku - nevím, zda je to póza, nebo opravdu autorův světonázor, což by mě moc nepřekvapilo. Jazyk květnatý a popisný - až moc. Po nějaké době se i podkarpatoruská krajina, její žijící mýty a svérázní obyvatelé v tisícím opakování člověku zají.
Jinak na Podkarpatské Rusi jsem byla před dvaceti lety a měla jsem dojem, že až na pár orezlých satelitů a nějakou tu budovatelskou sochu se tam od dob Nikoly Šuhaje zase tolik nezměnilo.
Čtivě napsaná, napínavá a místy i docela strašidelná oddechovka. Doporučuji jen čtenářům, kteří netouží po originálním ději, protože zde jsou namíchané všechny klasické přísady hororového guláše: osamělá mladá žena bez příbuzných i prostředků, dědictví po neznámé příbuzné, starý dům se špatnou pověstí stojící na samotě i příšerný dávný zločin, jehož tajemství je nakonec odhaleno. Čili nic překvapivého, ale čte se to dobře.
K ovacím předchozích komentátorů na tento román se bohužel nepřipojím. Je to příjemné historické čtení v pomalém tempu, docela mě bavilo, ale nakonec žádný zázrak.
Začátek se svatbou na Nelahozevsi se mi moc líbil, pěkně vystihuje ducha doby, ukazuje uvěřitelně postoj a nevinnost slečny ze šlechtické společnosti vstupující do manželství. Časem mi ale začalo lézt na nervy, že se hlavní hrdinka chová jako úplná blbka, a to nejenom ve vztahu k novomanželovi, ale i ve všech krizích. A není v tom sama. Konání jejích a Fabianových protivníků místy postrádá logiku nebo zůstává nedovysvětlené. Samotné vyřešení záhady je důvtipné a líbilo se mi. Název bych volila jiný, u dvora (a to Leopoldova, nikoliv Josefova) se postavy pohybují stěží pár kapitol.
Kniha trochu trpí syndromem druhého dílu (nevěděla jsem původně, že jde o pokračování) - teď nevím, zda se shánět po předchozím, protože v tomto autorka vyspoilovala jeho zápletku a děj. Nevyvarovala se ani některých chyb historických (např. v roce 1693 by ve skutečnosti dům v Kozí ulici a celá židovská čtvrť byly úplné novostavby, celá tato část Starého Města čtyři roky předtím kompletně lehla popelem) i jiných (nelahozevský kovář změní jméno, což je způsobeno tím, že většina sloužících, správců, ranhojičů apod. se v knize jmenuje Vojtěch/Vojtěcha nebo Jakub/Jakob a autorka tím sama sebe zmátla). To by se dalo odpustit, kniha ovšem obsahuje i poměrně dost chyb pravopisných, včetně velmi hrubých - např. y/i ve shodě přísudku s podmětem a přídavných jménech, což je horší. Obálka je krásná, lákavá, všechna čest.
Návrat k oblíbeným hrdinům mého dětství. Za tu nostalgii dávám tři hvězdy, i když do Jestřába má Grifin, co se týče Rychlých šípů ve Stínadlech, daleko.
Co mi nejvíc scházelo, je příjemná kompaktnost a přímočarost děje původních knih. Zde autor naopak honí příliš mnoho zajíců, ti se mu rozprchli všemi směry a někteří zmizeli ve křoví. Chybí nějaká nosná základní linie, která by děj propojovala. Naopak postav je příliš, objevují se a zase mizí a většinou zůstaly pořádně nevyužité, občas navíc mění jména (Elk je nejdřív Rudolf, pak Radek). Do příběhů zbytečně a často bez logiky zasahují dospělí. Po přečtení doslovu chápu, jak roztříštěnost vznikla (epizody táborové hry, v podstatě povídky), ale to na mém hodnocení nic nemění.
Ve vydání od Albatrosu jsou opravdu krásné ilustrace, s redakční prací si ale nakladatelství mělo dát víc námahy - kniha je plná překlepů, zaměněných teček s čárkami a ke konci i několik chyb ve shodě podmětu s přísudkem.
Vynikající, sugestivní a dobře napsaná, ale zároveň krutá a hnusná kniha s bezútěšným vyzněním. Teď si budu muset přečíst něco optimistického, abych si vylepšila náladu.
Jednoduchý příběh zasazený do zajímavého prostředí. Oddechovka na dovolenou.
Milý návrat k postavě podrychtáře Václava, tentokrát ještě mladíka na začátku kariéry. Prequel série podle mne není tak povedený a zajímavý jako některé jiné díly (chybělo mi víc humoru, který je kořením této řady historických detektivek, a některé motivy by se daly více rozvinout), ale čte se dobře.