Galaty komentáře u knih
Tak já vám nějak nevím...Možná to bylo překladem, možná tím, že nejsem na francouzskou literaturu zvyklá nebo třeba tím, že to bylo moje první setkání s touto autorkou, ale pořád hledám to ,,něco", co mi tam vadilo. O tom, že je to zbytečně dlouhé, tu padlo víc zmínek, dalo by se to určitě zkrátit, příběh je bezesporu také velmi zdařilý a čtivý, ALE...Mám pocit, že je to místy dost zamotané, některé pasáže čtete něco a najednou jste úplně někde jinde a snažíte se nějak zorientovat. Vysoké hodnocení si kniha i autorka určitě zaslouží, ale jednu hvězdičku dávám dolů za to něco, co se snažím pojmenovat a stále tápu...Je to prostě jiné, než jsem zvyklá, ale stojí za přečtení.
I když víte, do čeho jdete, stejně vás to při čtení a vlastně i po dočtení dost překvapí. Autorka píše velmi poutavě, hrozně mě to bavilo, ale je to snad poprvé, kdy se mi stalo, že se mi hnusily obě hlavní postavy. Asi to každý vnímáme odlišně, ale za mě byla vážně nemocná a manipulativní i Vanessa, která nenese o nic menší podíl ,,viny", než Strane, ačkoliv on to v první řadě neměl ani dopustit. Silné téma, ale čtivé a důležité. Takhle nějak si představuju Lolitu, i když jsem jí nikdy nečetla. Za mě by kniha měla mít ještě o něco vyšší hodnocení.
I přes to, že jsem knížku musela na více než týden odložit (akčnější dovolená, kde na to nebyla ani chvilka času), to kupodivu vůbec nevadilo. Děj je od začátku zajímavý, postav není tolik, aby se v tom člověk začal ztrácet, a proto jsem i po dovolené navázala přesně tam, kde jsem skončila, aniž bych si musela přečíst kapitolu zpětně. To podle mě nejvíc vypovídá o tom, že je kniha dobrá a že ona fakt byla! :)
Jestli budete po prvních stránkách přemýšlet o odložení, tak to nedělejte. Dejte tomu šanci, protože potom zjistíte, že se vám do rukou dostala jedna z nejlepších knížek, co jste kdy četli. Dějová linka Clary je vážně silná a detailně popsané praktiky z léčebny, vám budou nahánět husí kůži. Ta bezmoc, se kterou se Clara v podstatě musela smířit, mi připadala tak nespravedlivá a stále jsem doufala v nějaký zvrat a pomstu, kterou jsem pro Claru chtěla...Zajímalo by mě, do jaké míry spisovatelka čerpala z dochovaných záznamů z léčebny, protože s ohledem na to, že se bavíme o době před necelými sto lety, což není moc, je mi z těch praktik docela úzko a nechápu, že se tohle skutečně dělo a někdo to dokonce pokládal za správné...
Jak nerada se loučím s touto knižní sérií...Medvědín se dočkal tak fantastického zakončení, že jsem sama byla překvapená, zda může být ještě něco lepšího, než povedené první dva díly a ono se to vážně podařilo! Fredriku, tohle byla taková dávka emocí, jak na horské dráze, ale asi i díky tomu můžu říct, že to byly nejlepší knížky, co jsem kdy četla...Přitom o hokeji vím jen to, že se hraje na ledě a je tam nějaký puk a střílí se do brány...Nechápu a obdivuju, byl to neskutečný knižní zážitek.
Nedala jsem plný počet, ačkoliv se mi kniha velmi líbila. Krásný příběh, nevšední propojení minulosti a současnosti a přeci jen mi tam něco vadilo. Autorka je očividně věřící, což by mi samo o sobě nevadilo, většinou mi to ani v příběhu nevadí, ale zde jsem měla pocit, že si na to autorka vzpomněla až na konci knihy. Já vlastně věřím v Boha a chci, aby i ústřední postavy knihy byly věřící a tak to musím rychle ještě zmínit. Na mě, jakožto ateistu, to bylo moc, protože od začátku příběhu nikde ani zmínka a na konci taková nálož Boha a duchovna, až mi to bylo nepříjemné a upřímně, zkazilo mi to celkový dojem z knihy, která by jinak dostala plná počet...
Popravdě? Toto byla velmi zajímavá kniha. Z počátku jsem si myslela, že ji ani nedočtu, ale ono se z ní vyklubalo něco, co jsem ještě v jiné knize nezažila a ve finále to vlastně bylo velmi milé čtení.
Jak už tu někdo psal, tak i mně trvalo trošku déle, než jsem se v knize zorientovala a začetla se. Jakmile se vám to však podaří, tak se nebudete moct odtrhnout a budete hltat každou další kapitolu. Juvu, jakožto hlavní hrdinku, si zamiluje snad každý a o Grífovi snad ani nemusím nic psát. Hrozně se těším, co v dalších dvou dílech tyto dvě postavy předvedou a něco mi říká, že se máme na co těšit! Takže Siri, koukej se do toho psaní pustit, protože včera bylo pozdě!
Jako takhle...když už si myslíte, že máte načteno nespočet románu s komunistickou či nacistickou tematikou a že jste četli fakt už všechna ta zvěrstva, která se za těchto režimů odehrávala, ale pak se vám do ruky dostane Lustr pro Papeže...Fakt jsem si myslela, že to nejhorší už jsem četla, ale tahle knížka mi úplně rozhodila sandál. Je to až neuvěřitelný, jaký lidi dokážou bejt zrůdy. ,,Věnováno všem, kteří trpěli v komunistických lágrech, zatímco ostatní mlčeli. A mlčet znamená podílet se.” Přesně tahle literatura by se měla dostat mezi povinnou četbu, těch 180 stran zvládnou i dnešní pobláznění jůtubeři, kteří dokážou natáčet videa o kdejaký hovadině, ale v lágru by nedali ani jeden den...A to je taky to nejmenší, co můžeme udělat, nezapomenout.
Tak tuhle knihu doporučuji všema deseti. Já na biografické knihy moc nejsem, ale tohle pojetí mě hodně bavilo. Všech osm rozhovorů bylo velmi zajímavých a silných. Opravdu zajímavé osudy a pojetí života ze života šumavských samotářů. V něčem velmi obdivuhodné a inspirující, v něčem proti srsti, ale tak je to v pořádku. Žijí jinak, žijí po svém a přesně tak, jak si sami zvolili. Těším se na další autorovy knihy.
(SPOILER) Věděla jsem, že to bude kvalitní a velmi povedená kniha, ale ono to bylo i opravdu velké sousto, které jsem si dala chvilku na to, co jsem dočetla Hanu...Zuzana má perfektní a bezstarostný život, který končí v minutě, kdy přijde o maminku a pak už se to jen veze a máme tu víc neštěstí, než by dokázalo unést 15 Zuzan...Moc hezké bylo vykreslení třech nejdůležitějších postav, které byly nerozlučnou trojkou už od malička. Hanuše jsem tedy začala nenávidět poměrně brzy, ale na druhou stranu co čekat, když pocházel z rodiny, kde bylo přehlíženo násilí na ženách a nenávist k Židům byla více než patrná. Obdivuji všechny, kteří si prošli koncentračním táborem a dokázali se s hrůznými činy a vzpomínkami ,,vyrovnat", já bych to vzdala, to vím zcela jistě. Autorka si mě touto knihou získala a těším se, až se dostanu k jejím dalším knihám.
Tak já vám nějak nevím, přijde mi, že ten příběh stále nemůžu nějak pořádně uchopit...V knize jsem se začala ztrácet od samého začátku i přes to, že byly kapitoly rozděleny na časová období, což se mi velmi líbilo. Zřejmě za to mohlo množství postav a také mi asi kniha nepředala to, co všem ostatním, což nepřisuzuji za chybu autorovi. Někdy se zkrátka stane, že nepochopíme, co tím chtěl básník říci...Rozhodla jsem se tedy nechat knihu bez hodnocení, abych jí neubrala procenta a zkusím se k ní ještě někdy vrátit a třeba najdu to, co mi teď chybělo a nezapadlo do sebe. :-)
Jak tenká hranice je mezi tím, mít to ještě pod kontrolou a tím, že to pod kontrolou vlastně vůbec nemáme? Ve spojitosti s drogami je ta hranice jako nejtenčí pavučina, jak je tomu důkazem i tato kniha. Kolik lidí, kteří se ufetovali nebo se z nich stali ,,trosky", si tohle muselo říkat? Velmi se mi líbil autorčin styl psaní a ke konci i pár moudrých myšlenek. Konec zajímavý a řekla bych i dost otevřený...Hodnocení odpovídá tomu, co v sobě kniha ukrývá. Přečtěte si!
Knihy s touto tematikou nejsou pro každého. Bývají to velmi emotivní a náročné příběhy a u této knihy tomu není jinak. Zpočátku to vypadá, že kniha téma holocaustu, války, Židů a všech těchto příkoří jen naťukne a nebude zabíhat do přílišných detailů. Jak však ale čtenář pokračuje ve čtení tohoto románu, tak všechny tyto hrůzy vyplouvají na povrch. Je to hrozný, nebudeme si nic nalhávat a kdo stále ještě nevěří tomu, jaký byl nacistický režim svinstvo a co všechno za krutosti se dělo, je opravdu omezenec a přála bych mu, aby se do téhle doby mohl vrátit a všechno tohle si prožít. Bylo mi fakt hodně smutno, ale kniha je to nádherná. ,,Postrkovali nás dopředu a šeptali: ,,Auschwitz, Birkenau, Auschwitz, Birkenau.“ Osvětim. Březinka. Ach Hano, měli tě tenkrát poslat doprava, bylo by to vysvobození…
Prý je pro mě škoda kupovat knížky, protože to stojí takový peníze a já to pak za jeden den přečtu...Jenže my knihomolové naopak víme, že je to znamení toho, že je ta knížka supr. No a ona fakt byla! Nesmírně mě to bavilo od samého začátku. Příběh si plyne tak, jak má, je do něj zasazeno trošku mysteriózna, ale v rámci celého děje to spolu opravdu klape. Nebylo to zdlouhavé a zakončení to mělo parádní. Bavilo mě to fakt moc!
Tohle je takové rozporuplné hodnotit. Když jsem zaregistrovala, že vyšla nová kniha S. CH, tak jsem pro ni bez váhání běžela do knihkupectví a možná jsem se těšila tak moc, až jsem se přetěšila...Rozhodně byl příběh propracovaný a bavil mě, tomu nemohu nic vytknout, ale na druhou stranu si myslím, že kdyby měla kniha o 300 str. méně, bylo by to jen ku prospěchu. Zbytečně dlouhé a k dočtení knihy jsem se spíš přemáhala, což není úplně ten čtenářský zážitek, který bych od knihy očekávala...
Přidávám komentář ke knize až několik dní po dočtení, protože přesně takovou dobu jsem potřebovala na vstřebaní všeho toho krásna, co v téhle knize je. Miluju hlavní hrdinku, miluju tu úžasně popsanou krajinu Severní Karolíny, miluju celkově to, jakým se příběh ubíral směrem. Závěr mě vážně překvapil, neměla jsem nejmenší tušení...Je to jedna z knih, jejíž čtenáři se budou dělit na dva tábory - jedni ji budou milovat a druzí nenávidět a já to svým způsobem chápu, protože rozhodně nesedne každému. Nicméně přečtěte si ji, protože pokud budete patřit do tábora milovníků, tak vám dá opravdu hodně! Je to pohlazení na knihomolské dušičce.
A co, že tam byla kliše? Podle mě to byla nádherná a velmi dojemná knížka, napsaná opravdu citlivě. Bylo v ní několik pasáží, které mi připomněly, jak strašně ráda jsem si svého času přesně tyhle části zapisovala do notesu a že bych se k tomu měla opět vrátit.
,,Jestli někoho milujete, řekněte mu to. Protože když to neuděláte, jednoho dne bude pozdě. Ne možná, ale určitě. Jsme jen nepatrně kolečko v obrovském soukolí vesmíru a jsme tu jenom dočasně. Jakmile vyprší váš čas, už se nikdy nevrátí."
Tahle knížka se hrozně těžko hodnotí. Já si jí půjčila záměrně, abych zase o něco víc pochopila tuto nemoc. Tento účel splnila na výbornou ještě s tím přesahem, že si člověk připomene, jak moc má být vděčný za to, co má a neřešit malichernosti a ta naše ,,trápeníčka", která máme. Jsme zdraví, tak si toho važme! Kéž by se všem s touto nemocí, dařilo s ní takto úspěšně bojovat...