gemi komentáře u knih

Navazuje na Kahnemanovo Thinking, Fast and Slow a často z něj také cituje. Kniha však není tak strhující, takže po přečtení cca čtvrtiny jsem ji už jen prolistoval. V závěru je shrnutí 11 doporučení, kterých by se měl člověk držet, aby zvýšil přesnost svých předpovědí. Kahnemanovu knihu ale považuji v tomto ohledu za daleko přínosnější.

1 08.09.2019

Uf, tak konečně! Konečně mám to Kingovo opus magnum za sebou. Rok a půl trvalo, než jsem se skrz tu hromadu nekonečně nastavované kaše prokousal. Bylo to fakt utrpení, ale když už jsem byl za půlkou, tak jsem to přece musel dorazit, no ne?! Jinak bych to nemohl kritizovat.

Tento poslední díl jsem četl půl roku a musel jsem se do toho vysloveně nutit, tak jako snad nikdy do ničeho. To se naštěstí změnilo v poslední pětině knihy, kde děj dostane skvělý spád a závěr celé ságy je poměrně uspokojivý a na Kinga, který závěry neumí, je nadmíru dobrý. Prostě "Ka je kolo, které se otáčí...". Ale protrpět se skrz těch sedm bichlí (tisíce stran!) plných příběhové vaty za to fakt nestálo.

King sám říká, že u série Temná věž nejde o ten cíl, nýbrž o cestu. Pokud si ji dokážete užít, je to skvělé. Mě ale moc nebavila, s výjimkou druhého dílu, kdy Roland na pobřeží moře nacházel dveře a jeho svět se prolínal s naším. To bylo strhující. To ostatní bylo tak nějak zbytečně navíc.

A to všechno říkám jako veliký Kingův fanoušek. Jeho opus magnum je ale z mého pohledu něco úplně jiného - IT. Kam se na toto geniální dílo hrabe celá Temná věž. Takže hybaj zpátky k tomu, co tak skvěle umíš, sai Kingu - k hororům!

Jaký je Puls? Inu, vezměte Svědectví (právě to se mi neustále při čtení vybavovalo) a osekejte jej o veškeré vedlejší vyprávění a hluboké charakteristiky postav až na samotnou akčně-hororovou dřeň a zbude Puls. V obou románech je nosným prvkem putování postapokalyptickou krajinou. Na rozdíl od většiny ostatních Kingovek se Puls nepárá s nějakými sáhodlouhými popisy, vysvětlováním a charakteristikami, ale jde rovnou na věc. Akce začne na první stránce a skončí na poslední, žádný oddech, žádná slabá místa, ale konstantní akce a napětí. Pokud máte rádi romány, kde se jde bez zbytečných řečí "rovnou na věc", pak berte Puls jako povinnou četbu.

1 20.03.2018

Westernová soap opera. Pistolník byl hrozný, ale po přečtení toho dílu (a že jsem se musel do čtení nutit!) říkám - zlatý Pistolník. Úplně lituju, že jsem se do čtení Temné věže pustil.

Prvních 17 % knihy (čteno na čtečce, proto to vím přesně) ka-tet putuje za Temnou věží. Prvních 17 % knihy je napínavý, strhující příběh, který navazuje tam, kde třetí díl skončil. Pak ale King nepochopitelně přepne do růžové knihovny, která nejen že se do ságy vůbec nehodí, ale je příšerně nudná! Přes polovinu knihy King popisuje (nechtěně) směšné zdvořilostní poklonky čtrnáctiletých pubescentů, kteří při pozdravu vytrčují patu a oslovují jiné pubescenty zdvořilostním "sai" přídomkem. Navíc všechny postavy neustále všechno opakují ("...udělal jsem to, to jsem tedy udělal..."), což je po chvíli neskutečně protivné a otravné. Obyvatele Mejisu - ty venkovské, maloměstské křupany - jsem z duše nenáviděl.

Příběh nabere spád až ve třech čtvrtinách knihy, kdy se po několika stovkách stran zhmotnělé nudy (konečně!) začne něco dít. Pak už je to dobré. Do té doby jde o čiré utrpení.

Vždy jsem tvrdil, že King je fenomenální romanopisec. Jeho povídky stojí za starou bačkoru, ale čím je dílo delší, tím je lepší (viz geniální To či Svědectví). S temnou věží ale přetáhl strunu. Co by vydalo na delší kapitolu, to King roztahá do tlusté bichle. Poznávacím znamením Temné věže je to, jak neúnavně popisuje nejmenší detaily, zatímco příběh jako celek se ubírá jenom velmi, velmi pomalu. Příliš pomalu.

King sám v průběhu tvorby Temné věže tvrdil, že neví, jak se bude příběh odvíjet dál. Tomu zcela věřím a z díla je to cítit - jakoby zoufale vařil omáčku a čekal, až z ní něco vzejde. V této knize to bohužel trvalo několik set stran.

1 14.11.2017

Další z knih, které popisují "obecně známé", přesto však jakoby zapomenuté či ignorované pravdy, které vedou ke spokojenějšímu a plnějšímu životu.

1 25.07.2017

Kniha je trošku nevyvážená. Zatímco první třetina je v zásadě populární "physics for dummies", druhé dvě třetiny jsou o poznání méně stravitelné a vědecké. (Čteno v anglickém originále.)

1 16.06.2017

Zpočátku zajímavé až slibné, ale postupem času čím dál víc mimo realitu. Po sto stranách jsem to vzdal...

1 31.07.2016

Další eskapády nejúspěšnějšího českého kurevníka, pardon, romanopisce. Oproti prvnímu dílu opatrnější, větší autocenzura.

1 31.07.2016

Mám rád Kinga romanopisce, protože člověk se může dokonale sžít s postavami a každý večer se těší, až se zase v příběhu posune dál. U povídek toto nenastane, protože jde o jednohubky, které navíc nenechají žádnou zvláštní chuťovou stopu, takže nelákají brát si další a další. Je to logické, protože začátek každé knihy je více či méně nezáživný a King bohužel neumí příliš závěry. Takže při čtení povídek se nejdřív chvíli nudíte, pak se děj rozjede a většinou místo očekávaného bombastického finiše splaskne jako bublina. Tato sbírka povídek mi ze všeho nejvíc připomněla seriál Příběhy ze záhrobí. Někdy jsou povídky tajemné, někdy napínavé a někdy poněkud divné (Přerůstá vás). Pro ortodoxní milovníky hororu doporučuji povídky Zuby a Prst (ten je obzvláště výživný).

1 10.06.2016

Salem's lot je typická upířina, vyprávěná typickým Kingem. Kniha je jako jízda na horské dráze - má podobně nesourodý spád. Hned v prvních řádcích nabere takové tempo, že než se stačíte nadechnout, ujede vám vlak. Pak prudce zvolní, až máte pocit, že už se vůbec nehýbete. Ve druhé polovině zase zprudka nabere vysoké otáčky a já si říkám, že jízda to vůbec nebyla špatná, jenom ta rovinka, která trvala přes dvě stě stránek, mohla být přece jenom o něco kratší (asi tak o sto osmdesát). (Přečteno v české i anglické verzi.)

1 07.06.2016

Ale jo, no tak proč ne. Je to srdceryvné a vcelku i zajímavé čtení, které patří k tomu jednoduššímu a jednohubkovitějšímu z mistrova pera.

1 31.05.2016

Moje první Zeměplocha. Průmka, jaro 1998 a neskutečný příval humoru v podání T. Pratchetta, který nastartoval okamžitou závislost.

1 04.05.2016

Čte se to POMALU. Kniha obsahuje pár zajímavých bodů, které člověka přinutí zamyslet se nad vlastním životem, ale že by to byl nějaký strhující best-celer, kvůli kterému člověk probdí noc, to určitě ne.

Zaujala mne hlavně kapitola DECLUTTER, která je o tom, že jedním z klíčových aspektů běžného života je hromadění krámů. Kupujeme tuny naprostých blbostí, kterými si akorát zatěžujeme život. Není špatné se zastavit, udělat ve věcech inventuru, zbavit se krámů, které nepoužíváme (zlomit tu mentalitu "ale ono by se to ještě mohlo hodit") a hlavně přestat ty zbytečné krámy nakupovat. Ušetříme čas, nervy i peníze, protože trávíme většinu života v práci, která nás nebaví, abychom si mohli kupovat krámy, které nepotřebujeme, abychom s nimi mohli dělat dojem na lidi, na kterých nám nezáleží.

A pak se mi taky líbila kapitola o Mindfulness, tedy žití v přítomném okamžiku. Tím, jak neustále čumíme do obrazovky (ať už PC nebo mobilu) a pečlivě se vyhýbáme jakékoliv příležitosti být sami se sebou a svými myšlenkami tím, že si narveme špunty do uší pustíme si do dutiny lebeční hlasitou hudbu, se stáváme naprostými mimoni, kteří vlastně vůbec netuší, co se děje okolo nich.

05.11.2023

Vcelku příjemný cestopis, který ale stejně jako většina podobných cestopisů neobsahuje jednu z nejzajímavějších věcí: Informaci o tom, jak to dva mladí kluci udělají, aby mohli všeho nechat a na rok vyrazit do světa na kolech. Kde na to vzali? Jak si zařídili osobní záležitosti? Prostě zcela praktické rady, které by zajímaly každého potenciálního dobrodruha, tady úplně chybí. Autor přitom k "cyklovandráctví" přímo vybízí. Jak si to zařídit ale neporadí.

Pak mě trošku iritoval styl psaní Miroslava Pavelky. Nepochybně je to velký dobrodruh a cestovatel, ale není to spisovatel (což v závěru sám férově přiznává). Cestopis toho typu je lehké, "nezávazné" čtení, a takto je také zapotřebí k tomu psaní přistupovat. Většinu času jsem měl pocit, že čtu úřední záznam. Autor úzkostlivě dbá na formální jazyk. Místy jsou takové perly, jako: "...ale nám už z nich začíná "hrabat" (bláznit)" (str. 56). Vážně je slovo "hrabat" tak drsné, že musí být uvedeno v uvozovkách, a ještě je potřeba jej vysvětlit? Existuje v Česku snad jeden jediný člověk, který netuší, co to znamená?

Stylistická neobratnost ale nevadí tolik jako celkové vyznění. Kniha působí dojmem, že ji psal mírně zapšklý senior, který si se současným světem už příliš nerozumí. Přitom ji psal dvacátník! Při čtení jsem si občas představoval škrobená, moralizující pojednání z první poloviny 20. století. Autor má občas (vlastně docela často) tendence žehrat na poměry, zejména ve vlastní zemi. Na základě kusých informací a povrchních osobních zkušeností hodnotí život v daných zemích a srovnává jej s ČR, přičemž rodná vlast z toho nevychází nejlépe. Jednou mu např. Laosan říká, že si myslí, že v Laosu se žije lépe než v Česku, přičemž autor neví, co na to říct. Tak já bych se třeba zeptal, jestli si průměrný Laosan taky může dovolit na rok všeho nechat, sednout na kolo a vyrazit do světa? A rok po návratu domů znovu, tak jako Miroslav Pavelka, který i přesto poměry ve své zemi (a vůbec celou západní civilizaci) vnímá dost kriticky? S Pákistánci se shoduje v protiamerickém postoji, a dokonce jsou tady takové perly, jako: "Světu vládnou američtí Židé." (str. 168) Uff... O pár řádků dále v konverzaci s Pákistáncem spolu s kolegou odpovídají, že nesouhlasí s politikou Izraele vůči Palestině a dále: "Víme, že Izrael okupoval území Palestinského arabského státu, neznáme však přesně dějinné souvislosti." Zjevně. A nejen pokud jde o Izrael...

Suma sumárum, vcelku příjemný cestopis, díky kterému jsem virtuálně prožil veliké dobrodružství společně se dvěma cyklovandráky, aniž bych se musel s nimi potit, mrznout, dřít jako kůň, chroupat písek, nechat se kousat mraky komárů a ostřelovat kameny nevycválaných smradů. To dědkovské žehrání na poměry bych si ale klidně odpustil.

12.08.2022

Není to špatný cestopis, ale obsahuje dost výletů do historie, popisů různých mýtů a dalších věcí, které mě až tak nebavily. Mám raději, když se cestopis drží jádra pudla, tedy popisu cesty a zážitků s ní spojených. Tedy tak, jak to dělá legendární cykloturista Jan Vlasák.

07.03.2021

Příjemná cyklotrempská knížka, která je nejsilnější ve chvílích, kdy popisuje osobní zážitky a pocity. Faktografie (popis nějakého místa) je zcela nezajímavá. Naštěstí v knize drtivě převládá to první.

Škoda, že chybí nějaké základní informace typu kolik takové měsíční rajtování po Zélandu stojí. Na začátku je sice kapitolka "rozpočet", ta ale obsahuje pouze ceny vybraných věcí, rozpočet v ní chybí. Také bych si s chutí přečetl kapitolku "O autorovi" (která tady chybí), protože mě zajímá profil takového dobrodruha (třeba čím se živí).

Mám intenzivní dojem, že knihu krom samotného autora před vydáním nikdo nečetl. Jak jinak si vysvětlit ty mraky překlepů, hrubek a dvojitých slov? To bylo fakt možné vydat knihu bez jakékoliv korektury? Formálně je text otřesný, nicméně o to více je autentický a záživný. Dobře se to četlo.

01.01.2021

Obdobně jako u prvorepublikové Byli jsme a budem jde o popis reálií, tentokrát z doby "protentokrátu". Poučné čtení a dějinná fakta, na která bychom nikdy neměli zapomenout.

O české každodennosti v průběhu první světové války.

16.05.2020

Vcelku zajímavé, ale příliš útžkovité a nesourodé svědectví doby, na které bylo nejlepší to, že už skončila.

Kniha rozhodně není ideologická, jak se tady snaží někteří podsouvat. Pouze občas zasazuje dětské vidění světa do kontextu, který dítě v té době nemohlo chápat. A to je jedině dobře, protože jinak by to byla nostalgická komunistická agitka, což by zřejmě některým zdejším rozumbradům vyhovovalo.

26.12.2019

A další nášup poutavých příhod legendárního cyklotrempa.

08.09.2019