genie komentáře u knih
Trochu netradiční hlavní vyšetřovatel/ka, která má také svá traumata z dětství, ale zdá se, že se to na ní zas tak moc nepodepsalo ... Celkem přímočarý styl psaní, sice jsem se z počátku nemohla začíst, ale po pár kapitolách se to rozjelo a jelo to na plné obrátky až do konce. Další díl si nenechám ujít.
Knížka má spád - krom toho, že se neustále něco děje, pomáhá si autorka i krátkými kapitolkami a taky dost kombinuje. Hlavní hrdinka mě neuvěřitelně iritovala - od začátku až do konce, ale fandit jsem jí musela, to zase jo.
Všechno v knížce skvěle funguje - postavy, děj, prostředí, atmosféra a hlavně ten vygradovaný konec. Četlo se s naprostou lehkostí a zároveň napjatým očekáváním, které bylo nadmíru splněno.
Začátek knihy pro mě lehce chaotický, postupně to začíná dávat smysl. Moc se mi líbil popis cesty pár osadníků k vesmírné lodi, obecně popis planety a jejích nástrah včetně toho, jak k nim přistupují "původní pozemšťané" na rozdíl od těch "nepůvodních". Milé překvapení.
Děj celkově mě moc nechytil. Na druhou stranu nemůžu popřít, že by se mi nelíbil styl a způsob, jakým autor všechno popisuje. Atmosféra a charaktery lidí - autor to umí podat. Ale že by se mi chtělo do pokračování, to asi ne ...
Taková čtivá akční knížka. Hlavní hrdina typ "macho", geniální, velmi schopný, vysoce morální ... jen ty ženy. Člověk mu nemůže nefandit. Překvapilo mě stáří knihy (všimla jsem si až po přečtení), velmi pozitivně hodnotím často "odzbrojující" dialogy.
Anotace hovoří o humorných příbězích, já si humor představuji jinak. Autor byl na vojně asi u „rádiové roty“ v Litoměřicích a rozhodl se o tom napsat s tím, že doplnil i něco k historii vojny a odvodů už „od dob Habsburků“. Spousta popisného nezáživného vyprávění, nadpis vypůjčený napůl od Haška / Švandrlíka ničemu nepomohl. A těch chyb v textu. Tohle byl velký omyl, naštěstí málo stránek.
PS: Je snad uživatel „volek“ samotným autorem, nebo někým spřízněným? Jak jinak si vysvětlit nadprůměrná hodnocení všech (a jenom) knih J. Bálka?
Asi bylo dobře, že jsem si knihu nechala na přelom roku, kdy mám tak nějak tradičně přemýšlivé období. Kniha mě tzv. hodila do klidu a nadchla – (nejen) úsměvnými historkami ze života mladé krásné farářky, její upřímností (mj. studium původně pro titul?) i „polidštěnými“ filosoficko-náboženskými úvahami a kázáními včetně vysvětlení svátostí. Předsudky pomalu mizí, některé texty Bible mi dál zůstávají záhadou …
Uzavírám citátem z úvahy Martiny Viktorie: „Všichni mladí lidé jsou Bohem zváni a povoláni k tomu, aby se ujali toho nejdůležitějšího misijního úkolu dnešní doby v naší společnosti: stát se posly dobrých zpráv a být sami tou dobrou zprávou.“ Z tohoto pohledu bych řekla, že „její mise splněna“ (i když asi zdaleka nekončí).
Tentokrát to bylo opravdu hodně osobní, možná trochu víc té psychologie než jindy. Hunter zase bez chyby.
Moc pěkně napsané. Zajímavý vhled do života jednoho "padlého" doktora, jeho kolegů i rodiny. V některých momentech mě přemáhaly emoce (zejména pokud šlo o vztah a situaci s otcem), líbila se mi nejednoznačnost charakteru hlavní postavy.
Knihu na takové téma jsem ještě nečetla, autora však znám z předešlých titulů. A nezklamal. Kniha má spád - krátké a úderné kapitolky, nestandardní hi-tech IT zápletku, sice tu je spousta postav, ale polovina z nich jen na pár stránkách (epizodky v rolích obětí a jejich vrahů), agenti FBI, NSA, MI5 atd. - oceňuji, že je autor nechává opravdu spolupracovat a že si nejdou po krku jako v jiných knihách. Všechno je pěkně propletené a pospojované formou krátkých elektronických zpráv různého charakteru (mezičlánky mezi kapitolkami). I přes velmi střídmý konec hodnotím knížku na výbornou.
Moje první setkání s autorkou vyznívá pozitivně. Knížka na vážné téma s příběhem „po americku“ (soudy, právníci …), postupné odkrývání pohnutek i tajemství střídáním kapitol z pohledu jednotlivých postav. Lukovy kapitoly „jakoby vystřižené“ z Moudrosti vlků.
Bohužel, nedočteno ... Tedy aspoň prozatím. Ne, že by to bylo úplně špatné, ale v polovině jsem odložila, protože jsem měla dost toho vulgárního "cool" psycho stylu (v Ich formě).
Opomenu-li formu deníku jako (nepravděpodobného) zdroje vyprávění takové "akce", šlo o svižné a záživné čtení. Samotná myšlenka „hi-tech eko“ civilizace ve střetu s tou „primitivní“ není vůbec špatná. Vyprávění velmi pomohlo prokládání útržky z dalších zdrojů.
Moje druhá knížka od tohoto autora - a zase kniha, kterou prokládá filosofickými a náboženskými úvahami. Svůj smysl asi měly, ale na mě to bylo tentokrát příliš. Jinak se mi zápletka i postavy líbily.
Pěkná, jednoduše napsaná detektivka. Prolínání jednotlivých linií děj velmi oživilo. Pro mě druhá autorova knížka a zase spokojenost.
Inspirativní žena (talentovaná, ctižádostivá, zásadová, ...), která si prožila své. Velmi se mi líbil styl, jakým autor život VČ popsal.
Pěkná a čtivá knížka. Jenže pak přišel ten rozporuplný závěr, co to rozbil.
Příběh psaný "jakoby z rychlíku", zjednodušeně, bez větších detailů ... Rychlé čtení, které ve mně paradoxně (vzhledem k tématu) moc emocí nevzbudilo.
Pěkná knížka plná hlubokých myšlenek, které mi jsou v principu blízké. Ovšem intenzita a způsob podání skrze rozhovory s tetičkou Margie mi nevyhovovaly ... Každopádně Jonathan mi byl sympatický a celkem jsem mu fandila. Dobrá mi přišla i Austinova dějová linka.