genie komentáře u knih
Autorka je pro mě už vlastně sázka na jistotu. Opět velmi čtivé dílko plné různých lidských charakterů a osudů.
Moc pěkně napsané. Zajímavý vhled do života jednoho "padlého" doktora, jeho kolegů i rodiny. V některých momentech mě přemáhaly emoce (zejména pokud šlo o vztah a situaci s otcem), líbila se mi nejednoznačnost charakteru hlavní postavy.
Příběh psaný "jakoby z rychlíku", zjednodušeně, bez větších detailů ... Rychlé čtení, které ve mně paradoxně (vzhledem k tématu) moc emocí nevzbudilo.
Další krásné dílo z pera autorky, četlo se s naprostou lehkostí. Od začátku do konce jsem s hrdiny knihy "žila".
Pro mě je tento díl zatím nejlepší v sérii. První třetina knihy v pohodě, ale s příchodem Bergmana a Sylvie na scénu dostává děj opravdu slušný spád. Jednotlivé charaktery postav velmi "živé", zápletka a vyústění "bavily".
Kdybych kdysi nečetla Svědkyni ohně, řekla bych "už nikdy více" ... Jsem prostě v rozpacích - roztříštěné, nepřirozené jednání některých aktérů, zápletka nenadchla, přílišná koncentrace "bláznivých" postav. Bohužel, nic moc ...
Asi bylo dobře, že jsem si knihu nechala na přelom roku, kdy mám tak nějak tradičně přemýšlivé období. Kniha mě tzv. hodila do klidu a nadchla – (nejen) úsměvnými historkami ze života mladé krásné farářky, její upřímností (mj. studium původně pro titul?) i „polidštěnými“ filosoficko-náboženskými úvahami a kázáními včetně vysvětlení svátostí. Předsudky pomalu mizí, některé texty Bible mi dál zůstávají záhadou …
Uzavírám citátem z úvahy Martiny Viktorie: „Všichni mladí lidé jsou Bohem zváni a povoláni k tomu, aby se ujali toho nejdůležitějšího misijního úkolu dnešní doby v naší společnosti: stát se posly dobrých zpráv a být sami tou dobrou zprávou.“ Z tohoto pohledu bych řekla, že „její mise splněna“ (i když asi zdaleka nekončí).
Občas jsem musela zpomalit a číst pečlivěji. Ve výsledku to však bylo skvělé, čtivé, mělo to spád. V závěru popisované přechody časových smyček byly celkem sugestivní. A ten konec - jo, jsem spokojená. Už aby Crouch zas něco napsal ...
Uvěřitelné a realistické postavy, jedna emoce střídala druhou podle toho, čí příběh a úhel pohledu autor zrovna předkládá ... I když je knížka vážnější, dokázal mě Backman několikrát i upřímně rozesmát. Myslím, že tu hokejovou komunitu, která by se ovšem dala nahradit jakoukoliv jinou zanícenou uzavřenou komunitou, dokázal velmi dobře vykreslit. Sama ze zkušenosti vím, co v malé sportovní skupince dokáže způsobit jeden mnohem menší problémek.
Příjemný styl psaní. Určitě doporučuji.
Dostojevskij pro mě vždycky znamenal těžkou literaturu a tak to i zůstává, přestože jsem se do Idiota od prvních stran začetla a vesměs se od něj neodtrhla.
Toky myšlenek proudí většinou prostřednictvím dlouhých monologů, jejichž pointa mnohdy přichází až po několika stránkách … Ve srovnání s těmito monology byl samotný závěr odvyprávěn dosti střízlivě.
Sám Myškin je idealista s dobrým srdcem, silně empatický. Kdekdo ho „vysává“, energii nemá kde čerpat. Dostal mě hned na začátku příběhem o Marietě … Asi je zbytečné snažit se pochopit chování a postoje hrdinů. Prostě to tak je, byť se z pohledu dnešního čtenáře mohou zdát absurdní. Je třeba přijmout fakt, že Dostojevskij psal před "200" lety o ruské společnosti tehdejší doby pro Rusy tehdejší doby.
Je dobře, že jsem s četbou čekala tak dlouho a nesnažila se číst to kdysi ve škole … Tehdy bych na to neměla, dneska Idiota ocenit dokážu.
Trochu netradiční hlavní vyšetřovatel/ka, která má také svá traumata z dětství, ale zdá se, že se to na ní zas tak moc nepodepsalo ... Celkem přímočarý styl psaní, sice jsem se z počátku nemohla začíst, ale po pár kapitolách se to rozjelo a jelo to na plné obrátky až do konce. Další díl si nenechám ujít.
Inspirativní žena (talentovaná, ctižádostivá, zásadová, ...), která si prožila své. Velmi se mi líbil styl, jakým autor život VČ popsal.
Dala jsem se do knížky v rámci výzvy a na základě anotace a pár komentářů, se kterými se "chtěnechtě " musím ztotožnit. Jde opravdu o vtipnou jednohubku plnou nadsázky a absurdností založených na realitě současného světa. Pro mě velké překvapení.
Mnoho biografií jsem zatím nepřečetla, každopádně tuto řadím stejně jako "Bratry Wrightovy" na vrchol.
Ano, dalo by se říci, že "materiál jako Musk a půl je hotovo". Přesto si myslím, že autor odvedl skvělou práci ve snaze o objektivní příběh tohoto podnikatele-vizionáře-zachránce lidstva. Žádná přehnaná glorifikace ani kriticismus, prostor tu mají (kromě Muska) oba tábory - jak obdivovatelé, tak i ti, kteří Muskovi buď nevěří anebo jim svou náturou ublížil.
Kdyby to byla beletrie, asi bych byla k uvedeným skutečnostem trochu skeptická a psala bych něco o překombinovanosti. Ale tohle je realita a Muska za jeho nezdolné úsilí a realizované vize nemohu než obdivovat.
Kytice je jediná básnická sbírka, do které jsem byla ochotná v rámci ČV jít a kterou jsem byla schopná přečíst ... Velkým dílem se o to zasloužila povinná školní četba, kdy na mě (to už je hodně dávno) Erben skutečně zapůsobil (navíc k tomu přispělo filmové ztvárnění některých z básní).
Ještě zvrácenější vražedná díla než v předchozích částech. Ale rozhodně opět oceňuji způsob vyšetřování dokonalého Huntera a jeho kolegů a to, kam nás svými kroky postupně vedou až k překvapivému odhalení. Uvažuji však nad tím, jak to "prakticky" ten vrah mohl zvládnout. No nevím ...
Zase víc než brutální … Carter má ovšem dar vtáhnout vás do děje prakticky hned od první stránky, a to pak prostě nejde nečíst dál.
Autor mě zaujal svou trilogií "Propast času", takže očekávání byla vysoká … a ano, tohle dílko je zase skvělé. Nápadité, postavy "jako živé" a Peklo - bizarní a neuvěřitelně uvěřitelné. Doporučuji.
Knih na podobné téma už jsem pár přečetla, ale takhle emotivně sepsaná a navíc zajímavě poskládaná žádná z nich dosud nebyla …
Knížka plná velkých myšlenek … Vzhledem k době vzniku jsem překvapená, jak dobře se to četlo. Konec byl paradoxně opravdu reálný a asi nevyhnutelný.