Gigy komentáře u knih
Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy, abych splnila položku - kniha od severského autora. Od tohoto spisovatele jsem si chtěla už dlouho něco přečíst, Sněhuláka jsem si vybrala na základě čtenářského hodnocení zde na databázi. Těch 91% co tu kniha má slibovalo hodně, ale navzdory tomu jsem byla poměrně zklamaná. Kniha mi přišla záživná, napínavá a čtivá pouze v pasážích, kde autor líčil Sněhulákovo řádění, jinak to byla celkem nuda a celý příběh se tak nějak vlekl. Kladně by se ještě dalo hodnotit poměrně úspěšné maskování osoby vraha až do konce knihy. Tak jako tak Nesbø nejspíš nebude můj šálek kávy, ale za zkoušku stál.
Od knihy jsem čekala celkem hodně, přeci jen jsem ji často vídala v rukou ostatních žen. Nicméně mě nenadchla ani neurazila. Provázanost jednotlivých příběhů je obdivuhodná, ale v množství žen, které vypráví své osudy, jsem se často přestávala orientovat. Možná kdyby autorka zvolila poloviční počet "hlavních hrdinek" a více propracovala jejich osudy, byla by kniha přehlednější a četla by se o něco lépe. Každopádně ji mohu doporučit jako oddechovou a nenáročnou četbu na deštivý víkend.
Darcy je pro mě zárukou jistoty. Sice by se o jejích knížkách dalo dost diskutovat, kdybych se v tom chtěla nimrat, určitě bych si našla nějaké nesrovnalosti, ale já si Darcy beru hlavně proto, že umí příběh dobře vygradovat a vytvořit tu správně strašidelnou atmosféru.
Nebylo to úplně blbý, ale za mě to bylo zbytečně překombinovaný. První půlka byla ještě docela fajn, autor příběh hezky rozehrál, ale asi ho rozehrál zbytečně zeširoka. Přišlo mi, že ve druhé půlce najednou spěchá a snaží se zběsile dohnat příběh do konce. Dala bych přednost verzi, která bude osekanější co do vedlejších témat, ale zato propracovanější.
Mrzí mě, že tu není možnost dát 3,5 hvězdy.
Nebylo to úplně blbý, ale přišlo mi, že anotace na příběh moc nepasuje a vlastně láká na něco úplně jinýho, než čtenář ve finále dostane. Tolik příjmení na písmeno B byl teda taky dost úlet, pletly se mi mezi sebou slušně. Mezery vidím taky v části popisující minulost rodin, nebylo moc jasné, co se odehrává před a co po odchodu do pohraničí.
Jinak dobrý. Nejvíc jsem si užívala povedených jazyk, svižné dialogy a uvěřitelné postavy. Získal si mě popis stavu JZD v 50. letech, o tom se v beletrii moc nepíše, plus teda téma kolektivizace.
Autorka knihy trávila dětství v krematoriu a řekla si, že by bylo fajn, kdyby se věnovalo víc pozornosti profesím jako je třeba balzamovač. A profese hlavního hrdiny byla na světě. K tomu přidala ještě tragickou událost v podobě sesuvu půdy v Aberfanu, nějakou tu lásku, komplikovanou minulost i přítomnost a příběh byl na světě. Čekala jsem teda, že když vystudovala tvůrčí psaní a přednáší ho na Cambridge, bude to fakt něco. Ale nebylo. Will byl strašně nesympatický, netušila jsem, o co mu celou dobu vlastně jde a za vinu to dávám právě autorce. Zásadní milník v jeho životě byl dle mého nedostatečně popsaný a tenhle zdánlivě nepodstatný detail zkazil dojem z celé knihy. A upřímně moc nechápu, proč se knížka chlubí titulem historický román. Za mě je to zbytečně pompézní označení.
Za postavu balzamovače a tragédie v Aberfanu dávám ⭐⭐⭐ Jinak asi spíš sáhněte po něčem jiným.
Neříkám, že je knížka špatná, jen se asi musíte smířit s tím, že ta hlavní "akce" neprobíhá přímo v textu, ale spíš mezi řádky. A to, co si z knihy odnesete záleží dost na tom, jak moc umíte mezi řádky číst. Vlastně ani nevím, jak bych ji měla hodnotit. Vzhledem k v podstatě neutrálnímu zážitku nakonec volím 3 hvězdičky z 5.
Jako... Nebylo to úplně blbý. Jak se píše o kousek níž - solidní děj i zápletka. Jen si nejsem moc jistá tím, jestli si za pár týdnů vůbec vzpomenu na to, že jsem nějakou Černou díru četla a o čem že to vlastně byla. Bylo to dobrý, ale dle mého se to nijak zvlášť neodlišovalo od ostatních knih stejného žánru. Když ale budu mít nějaký ten čtenářský prostoj a nedostatek inspirace, nebudu se bránit a po Yrse sáhnu klidně znovu.
Fakt jsem se na ni těšila, o to větší zklamání bylo. Celý příběh působil divně strojeně, asi jako kdyby se nějaký vědátor pustil do psaní beletrie. Nedalo se to dočíst. Prostě nedalo.
Za mě dobrý. Sice to není pořád na to, abych udělila plný počet bodů, ale autorku jsem si přidala do oblíbených a těším se na další příběh z jejího pera. Jsem moc zvědavá na to, s čím přijde tentokrát.
Pokud se chcete o zákeřné ALS dozvědět něco víc a zároveň nechcete sahat po odborné literatuře, tahle knížka je pravděpodobně to, co hledáte. Je to napsané tak, abyste tomu rozuměli. Příběh je postavený tak, aby vám došlo, co ALS obnáší, jak se člověk trpící touto nemocí cítí a aby jste si zhruba udělali exkurz do toho, co prožívá jeho okolí. V tomhle ohledu kniha očekávání splnila. Vztahová linka je už o trochu méně šťastnější, ale ruku na srdce, kvůli tomu jsme do knihy přece nešli, ne? Berme ji tedy jako vítaný pokus o bonus, který moc nevyšel.
Kupodivu hodnotím kladně. Jazyk a styl - žádná sláva. Konstrukce příběhu - žádná sláva. O psychologii a vykreslení postav a o obálce knihy snad ani radši nemluvím. Ale i přesto to zafungovalo. Takové milé počtení, které nijak zvlášť nenadchne, ale ani neurazí.
Nesmírně si cením toho, že autor zasadil děj příběhu do Sudet před rokem 1945 a po něm a že si jako postavy vybral právě Čechy a Němce a soustředil se na jejich vzájemné soužití v nelehké době, to je na knížce jednoznačně to nej. Kdyby bylo zpracování propracovanější, mohl by z toho být solidní klenot.
Hrozně moc jsem se na knížku těšila, protože ji tu všichni chválí. Bohužel ale musím jít proti proudu a přiznat se, že Malinku odkládám. Moc se mi líbí styl autorky, jazyk je hezky barvitý a fakt na mě udělal dojem. Mám ale problém s příběhem, není tam prostě nic, co by mě jako čtenáře "nutilo" číst dál.
Upřímně, po přečtení knížky moc nechápu ty pozitivní komentáře. Asi nejvíc mi vadila samotná struktura příběhu. Kapitoly byly občas krátké, občas dlouhé, často se v nich dost nepřehledně střídala minulost s přítomností. A to nepočítám dopisy do kapitol vložené (ty teda byly z celé knihy asi to nejlepší).
Příběh byl tak nějak zvláštně splácaný dohromady. Umírající otec, temný odkaz minulosti, druhá světová, Osvětim a do toho domácí násilí. Ani jedno nijak zvlášť propracované.
Za mě celek působil jako sázka "na jistotu" a snaha zaujmout za každou cenu. Všeho moc ale škodí.
OK, je mi trochu stydno, přeci jen já, nicotná lidská existence, dávám jen 3 hvězdičky někomu jako je Ladislav Fuks. Ale mně to fakt přišlo děsně nudný, tak nějak těžko uvěřitelný, utahaný a bez života. Nevím, kde se stala chyba. Asi musím na klasiky tohohle kalibru ještě trochu dozrát. Se Spalovačem jsem ale podobný problém neměla, to jen aby bylo jasno.
Zpočátku jsem měla trochu strach, že to bude prostě jen další "brak", který se chce na poměrně vděčném tématu druhé světové války a Židů přiživit. Má předtucha se naštěstí nevyplnila. Pokud od knihy nebudete čekat hotový zázrak, budete myslím celkem spokojení. Jasně, jazyk knihy byl spíše jednoduší, příběh nebyl nijak zvlášť mistrovsky laděný a všechno bylo tak nějak průměrné. Ale i průměr může čtenáře stále ještě uspokojit. A já se uspokojená cítím. Dopisy ze Sachsenhausenu se pohybovaly na hraně, nakonec ale všechny nerovnosti zdárně vybalancovaly.
Oceňuji především zasazení příběhu přímo do válečného Německa a volbu Sachsenhausenu jako takovou (zdá se mi to, nebo autoři čím dál častěji vypráví z pohledu samotných Němců? A zdá se mi to, nebo toho do Sachsenhausenu ještě nikdo moc nezasadil?). Bezesporu je zajímavé už jen to, že hrdinkou knihy není zralá žena, ale prostě jen dívka, které je kolem šestnácti let. Ke kladům si dovolím ještě přičíst to, že se Moloney nebojí líčit konec války takový, jaký prostě byl. Surový a o nic víc radostný než bylo samotné zlo páchané během války.
Za mě stravitelné.