Gimli komentáře u knih

Zjištění, že Simpsonovi a Futurama jsou nabity mnohdy až sofistikivanou matematikou a řadou matematických vtipů, je příjemné a zajímavé. Ale kniha jako taková, která je vlastně kompilátem různých matematických zajímavostí, je průměrná. Mnohem lepší kniha o matematice je třeba Jazyk matematiky Keitha Devlina.

17.03.2019

Po Pádu titánů už jsem věděl, do čeho jdu, a bral jsem občas trochu úsměvné vmanévrovávání postav do vzájemných setkání a dějinných událostí jako nezbytný atribut Follettova záměru. A tak jsem se prostě nechal unášet strhujícím Follettovým stylem, díky němuž je velmi obtížné přestat číst nebo alespoň na hrdiny a jejich osudy přestat myslet.

3 05.03.2019

Kiplingův styl psaní mi nesedl, jelikož není schopen napsat delší souvisle plynoucí text, který by dokázal strhnout. Většina povídek na mě působila jako směs jakýchsi výkřiků na jedno téma. Kdyby se změnilo pořadí odstavců, nemělo by to na smysl a vyznění dané povídky valný vliv. Nebyly takové všechny, třeba povídka o ministrovi, který se vydal rozjímat do hor, nebo některé Mauglího příhody, byly vskutku dobré. Ale to je jenom zlomek knihy, která jako celek neobstojí. Nelze vyloučit, že se to ztratilo v překladu, ale každopádně jsou pro mě Knihy džunglí zklamání, a nevím, jestli tu poslední pětinu někdy dočtu.

1 22.02.2019

Pád titánů bylo mé první setkání s Follettem. Zpočátku mi trochu vadila předvídatelnost některých dějových zvratů a obtížná uveřitelnost některých vzájemných setkání Follettových hrdinů. Ale postupně mě začaly osudy v podstatě všech postav zajímat a naprosto mě strhlo, jak přirozeně je Follett zasadil do dějinného soukolí. Skutečné historické události, které jsou tu prostřednictvím hrdinů pojednány velice živě, detailně a z mnoha perspektiv, navíc dělají z Pádu titánů knihu efektivně poučnou, zejména v kombinaci s Dějinami 20. století od Paula Johnsona, které jsem shodou okolností nedávno četl. Určitě si na Folletta ještě posvítím!

4 10.02.2019

Velmi pěkný průvodce základy vývoje života na Zemi, který obsahuje aktuální informace a krásné ilustrace. Brzy se na to vrhneme s potomkem.

21.01.2019

Tahle kniha pro mě byla jako zjevení z jiného světa. Harari píše o víceméně známých věcech, ale často je nahlíží naprosto jinou optikou, než jsme běžně zvyklí. Těch pět set stran je tak nabito hromadou nových a vzájemně dobře provázaných myšlenek, objevů a nových interpretací. Pro mě asi nejzajímavější byly důsledky kognitivní revoluce, kdy Homo sapiens začal být schopen uvažovat a komunikovat o věcech, které neexistují, což vedlo ke vzniku mýtů, tedy něčeho, k čemu se mohli společně upnout i lidé, kteří se vzájemně neznali, což umožnilo jejich efektivní spolupráci a vlastně celý následný rozvoj druhu sapiens. Byť ony mýty v Harariho pojetí nejsou pouze známá náboženství apod., ale i např. peníze či humanismus, líbilo se mi, že to, že jsou náboženství postavena na mýtech, tedy na něčem, co neexistuje a neexistovalo, Harari prostě konstatuje jako jakýkoli jiný běžně známý fakt a nemá potřebu se k tomu dál vyjadřovat. Je to snad první kniha, kde jsem s tímto přístupem setkal, a musím říct, že je to velmi svěží přístup. Z ohlasů, kterých se knize dostalo, je ale vidět, že tímto přístupem Harari spoustu čtenářů znervózňuje až dráždí. Harari je také zřejmě výborný pedagog s ohromným vypravěčským talentem, protože poutavost a srozumitelnost, s jakou je kniha napsaná, berou dech. Více takových knih!

8 20.01.2019

Četli jsme s dcerkou před spaním. Pěkné, poučné a čtivé. A zase trochu jiné reálie, což je dobře.

5 13.11.2018

Stručné, srozumitelné a hlavně fakticky správně! Moje dvouapůlletá dcera si o Profesora Astrokocoura sama říká a fascinují ji zejména planety a Pluto, které pláče, že už planetou není.

3 10.11.2018

První půlka knihy je víceméně zbytečná a rozvleklá úlitba Vernově zálibě v popisech krajiny a komických postavičkách. Ovšem, když se hrdinové za dramatických okolností dostanou do San Fernanda, konečně se rozehraje dobrodružství tak, jak ho mám od Verna rád. Tentokrát mi dokonce nevadila ani ta do očí bijící průhlednost toho, co se stane, protože ta druhá polovina byla prostě nesmírně čtivá. Tři hvězdičky si Na vlnách Orinoka určitě zaslouží.

4 14.05.2018

Připadá mi škoda, že je jak v obsahu, tak v komentářích prozrazen zásadní dějový zvrat. Měl jsem štěstí, že jsem po knize sáhl, aniž bych o ní cokoli věděl. Mohl jsem tak věcem přicházet na kloub sám a užít si to celé dobrodružství mnohem intenzivněji. A i když mi přišla Země kožešin strhující, říkal jsem si, jak geniální by mohla být, kdyby Verne opustil schématičnost postav a dokázal jim dát větší hloubku.

7 14.03.2018

Ano, jde o román pro děti a mládež. Ano, je to dobrodružství a má to ty atributy, které to má mít. Ale tentokrát těch různých souher náhod bylo až příliš (např. vychýlení kompasu, setkání v boudě v džungli apod.) a tudíž i přitažení za vlasy bylo častokrát nad únosnou mez...

6 08.05.2017

Tak tohle je lahůdka! Už dlouho jsem nečetl tak skvěle, pochopitelně, vtipně a věcně napsanou knihu! Povinnost pro každého!

8 04.04.2017

Opět skvělé čtení. Zejména pasáže o Dawkinsově dráze lektora v Oxfordu jsou velmi inspirativní. (čteno v originále)

3 30.12.2016

Tajemný hrad v Karpatech je příjemné svěží čtení. Příjemně mě překvapil decentně humorný nádech, který se táhne celou knihou a díky němuž jsem měl při čtení neustále úsměv na rtech.

První část knihy, v níž je Sandorfovo spiknutí prozrazeno a jemu i jeho přátelům jde o holé životy, byla vskutku strhující. Ovšem zbývající části, v nichž jde o potrestání udavačů a zrádců, byly už jenom dobré. Podle mě je to tím, že postavy jsou až příliš černobílé a děj, včetně zásadních zvratů, je často dlouho dopředu předvídatelný. Ale kdybych četl Matyáše Sandorfa jako kluk někdy před pětadvaceti lety, asi bych byl nadšený.

4 11.07.2016

Na to, že jde v podstatě o dvousetstránkový popis mapy světa, který je občas proložen napínavou epizodou a nějakým tím vtípkem, se mi Robur Dobyvatel četl velmi dobře a nenudil.

2 13.05.2016

Flegrův opus magnum, v němž konečně obšírně a velmi čtivě vylíčil svou teorii zamrzlé evoluce. Základ, na kterém jeho teorie stojí, tedy předpoklad téměř absolutní pleiotropie, mi však připadá velmi vratký. Spíš bych souhlasil s prof. Zrzavým, že otázka není, zda má Flegr pravdu, ale jak často platí Flegrův předpoklad. Čas ukáže, jestli jde o teorii s ohromným vysvětlujícím potenciálem nebo o poznámku pod čarou na straně 363, kam by ji spíše řadil Zrzavý. Ovšem ať už má Flegr pravdu nebo ne, Evoluční tání je další vynikající skrytou učebnicí evoluční biologie a přečíst by si ji měl každý biolog!

10 29.03.2016

Myslím si, že název "Dějiny biologického myšlení" je poněkud nadsazený. Jde spíše o seznam vědců-biologů a jejich děl s velmi povrchními konstatováními o dobově kulturním kontextu. Uznávám, že vecpat do sta stránek téma tak široké a komplexní nelze; ostatně sám autor si toho je vědom. Ale kdyby se Komárek na úkor "dědkologie" raději hlouběji ponořil právě do oněch kulturně historických kontextů a biologického myšlení, asi by udělal lépe.

5 11.08.2015

Strhující čtení shrnující to podstatné z vědeckého i společenského dramatu odehrávajícího se kolem evoluční teorie. Jedinou drobnou ale zásadní výtku bych měl k překladu. Připadá mi chybné a nešťastné překládat "survival of the fittest" jako "přežití nejsilnějších" namísto správného "přežití nejzdatnějších". Vzhledem k tomu, že z knihy je jasně patrné, jaké dopady měly nepochopení či záměrné překroucení Darwinovy evoluční teorie, považuji za diletantské zavdávat k nim příčinu chybným překladem.

6 02.08.2015

Je to vlastně taková upoutávka na třídílné Feynmanovy přednášky z fyziky, které by měly být čtivé a srozumitelné, ale zároveň vyžadující vhled a snahu pochopit. U mě to zabralo a první dva díly Přednášek jsem si již pořídil.

24.07.2015