Gimli komentáře u knih

Podle mě ve Spalovači mrtvol vůbec nejde o přerod milujícího muže ve vraždícího maniaka. Pan Kopfrkingl je ve skutečnosti celou dobu stejný, slaboduchý prosťáček, nevzdělaný snadno manipulovatelný blb, který k životu potřebuje jedinou knihu, jediný řád a pravidelné rituály všedního dne. Nevím, jestli je ta metafora náboženského fanatismu náhodná. Každopádně největší silou příběhu je právě fakt, že se pan Kopfrkingl nemění, pouze se s nástupem nacismu ocitá v jiném kontextu, v němž ale opět pouze dbá o blaho svých bližních. Na druhou stranu, na lepší hodnocení je to zatraceně málo.

9 17.02.2015

Hartwigových obhajoba paleo stravování má hlavu a patu. Nejde o žádná kategorická tvrzení vycucaná z prstu, ale každý názor a doporučení mají argumentačně a hlavně citačně dobře podloženy. Zároveň se nebojí říci, když jsou věci či vědecké názory na věc nejasné. Základní myšlenka je v podstatě velice jednoduchá a vskutku elegantně darwinistická: Jezte hlavně (nikoli výhradně) to, co člověk jedl před vynálezem zemědělství, protože na takovou stravu je lidské tělo dobře adaptováno. Vlastně je to velmi logické (i když jsem zvědav, co nám ještě objevy o tom, co lidé kdysi jedli, přinesou). Od vynálezu zemědělství uplynulo nějakých deset tisíc let, což je z evolučního hlediska okamžik, za který se změní pramálo. U člověka se třeba za tu dobu vyvinula tolerance k laktóze (tedy v podstatě k mléku) i v dospělosti, byť touto mutací nedisponuje celá populace. Ale to je zatím málo. Hartwigovi doporučují zkusit jejich striktní paleo program na třicet dní, během nichž by se mělo většině lidí podařit změnit své stravovací návyky a zároveň by měl každý zaznamenat to nejdůležitější, tj. vliv takové změny na své vlastní tělo a zdraví. Po těch třiceti dnech by měl člověk zkoušet postupně zařazovat potraviny, které během programu nejedl, a zjistit, jak na něj působí. Cílem není do konce života nejíst čokoládu nebo pečivo. Cílem je zjistit více o sobě samém a vlivu, který na nás má to které jídlo. Pak by se měl být člověk schopen se složení svého jídelníčku rozhodovat poučeně. Momentálně jsem téměř půlce třicetidenního programu Whole30. Mimo jiné se cpu steaky i pečenými kachnami. Zatím mě přestala pálit žáha a zhubl jsem několik kilo. Uvidíme, co bude dál...

6 04.10.2014

Jsem v kosmologii těžký laik, ale přesto si myslím, že by po Elegantním vesmíru neměl sáhnout člověk, který zatím na témata speciální a obecné relativity, kvantové mechaniky a vůbec velmi neintuitivních vlastností Vesmíru nic nečetl. Mohlo by přijít hluboké rozčarování, neřku-li zklamání! Elegantní vesmír je četba pro laika vskutku náročná a byla to první kniha, kde jsem skutečně ocenil a pochopil autorova doporučení ohledně přeskakování kapitol, byť já sám jsem nepřeskočil žádnou. Green srozumitelně a přehledně shrnuje vývoj poznání v oblasti teorie strun (resp. M-teorie) a já jsem velice rád, že jsem se konečně přijatelnou formou dozvěděl, o co v těch strunách, sakra, jde. A jestli se můj pohled na Vesmír a vnímání světa zase trochu (značně) rozšířily? V doslovu se píše: "... zdánlivá samozřejmost různých věcí vůbec není samozřejmá." To si pište!

8 08.08.2014

Pro mě byl pohled Margulisové na evoluci skutečně nový. Její úvahy a práce o symbiogenezi jsou mnohem hlubší a zajímavější než pouhé tvrzení, že mitochondrie a chloroplasty jsou bakterie. Například symbiogenetické vysvětlení sexu mi zatím připadá nejelegantnější ze všech vysvětlení, s nimiž jsem se setkal. Symbiotická planeta je zároveň skvělý rozcestník na mnoho dalších knih, které se tématikou zabývají mnohem podrobněji.

PS: Netušil jsem, že Lynn Margulisová byla manželkou Carla Sagana, s nímž má dvě děti. Teď už to vím :-)

5 02.05.2014

Velmi čtivé a napínavé vyprávění o postupném odhalování putování lidstva z Afriky do celého světa. Přínos Wellsovy knihy vidím také v tom, že názorně ukazuje, jak důležitá je interdisciplinarita a jak úzce spolu zdánlivě nesouvisející věci a objevy mohou souviset.

2 26.04.2014

Slackovu knihu doporučuji každému, koho alespoň trochu zajímá, jak vlastně funguje věda a jaké strasti a slasti potkávají vědce v každodenním pracovním životě. Uniknout by si ji neměli nechat ani vědci samotní, protože alespoň zjistí, že v tom nejsou sami. Krom toho se čtenář leccos dozví o tom, jak se dospělo k významným objevům ve vývojové biologii. A všechno je to napsáno velice čtivě a vtipně; místy jsem se smál nahlas. Pět hvězdiček je prostě bez debat!

4 02.02.2014

Mám to podobně jako s Třemi muži ve člunu. Místy jsem se smál nahlas, jindy zase děsivě nudil. Přesto bych Kyberiádu kvůli těm lepším pasážím doporučil. Navíc není ani moc dlouhá.

1 25.01.2014

Ne příliš napínavá sociální úvaha zahalená do vědeckofantastického hávu. Filmařům se vůbec nedivím, že se od předlohy odklánějí. Kdyby se jí drželi, byl by z toho zřejmě dost nudný film. Ovšem je třeba uznat, že kdykoli se Wells pouští do úvah vědeckých, začíná být kniha velmi chytlavá. (čteno v originále)

4 25.01.2014

Celé je to taková sinusoida. Chvílemi jsou Tři muži ve člunu geniální, chvílemi je to nuda. Ale myslím, že ty dobré pasáže jsou natolik dobré, že to za přečtení rozhodně stojí!

2 18.01.2014

Lucidní snění jsem prožil několikrát, ale nikdy se mi nepodařilo naučit se navozovat lucidní sny, kdykoli se mi zachce. Každopádně považuji svět lucidních snů za fascinující. Díky tehle knize jsem se poprvé setkal s vědeckým pohledem na lucidní snění, který šel mnohem hlouběji než nejrůznější esotericke spisky. Rozhodně doporučuji!

29.12.2013

Atkinsovi se na pouhých sto stranách podařilo vysvětlit vztahy prvků v periodické tabulce a hlavně poskytnout vodítka, která umožňují při pouhém pohledu do tabulky stanovit základní vlastnosti a chování každého prvku. Rozhodně bych zvážil využití Atkinsova alegorického přístupu v osnovách chemie základních a středních škol.

5 05.11.2013

John Gribbin ve Schrödingerových koťatech elegantně ukázal, že Feynman zřejmě neměl pravdu, když říkal, že kvantové mechanice nerozumí nikdo. Byť to jako laik nemohu fundovaně posoudit, Gribbinova interpretace kvantové skutečnosti mi připadá opravdu celkem jednoduše pochopitelná. Ale uvidíme, co s tímto potenciálním mýtem dnešní doby bude dál. Přestože Gribbin dokáže elegantně a jednoduše vysvětlit problematiku kvantové mechaniky, myslím si, že daleko zásadnější jsou (nejen) jeho úvahy o fungování samotného oboru fyziky (a v podstatě vědy jako takové) v kapitole "Přemýšlení o přemýšlení o věcech", kde upozorňuje na to, že často zapomínáme, že způsoby, kterými popisujeme a jejichž prostřednictvím vnímáme svět kolem nás, jsou jenom naše modely skutečnosti, a že to, který model je té skutečnosti nejblíže, ve velké míře závisí na otázkách, které si klademe, a na optice, kterou danou problematiku nahlížíme. Pokud by se někdo bál, že se bez přečtení prvního dílu "Pátrání po Schrödingerově kočce" nebude chytat, může se svých obav směle vzdát. První díl jsem zatím nečetl a nepřipadalo mi, že by mi to chybělo.

5 10.10.2013

Chytře napsané vyprávění, při němž mi Bodanis doslova vnutil vědomosti, aniž bych měl pocit, že se něco učím. Některé pasáže, zejména vývoj atomové bomby, byly vyloženě strhující a místy mě doslova mrazilo v zádech nebo jsem napětím téměř nedýchal. Tohle se mi u populárně naučné knihy ještě nikdy nestalo!

PS: Pokud se někdy bude dělat dotisk, bylo by dobré odstranit překlepy, kterých je v českém vydání hromada a někdy dokonce mění význam sdělení. To mi u knih tohoto typu připadá jako čiré diletanství.

3 29.09.2013

Skvělé uvedení do světa matematiky. Kdyby nám spoustu věcí, o nichž tu Devlin píše, říkali alespoň na středních školách, mohlo by to probudit v dětech větší zájem o matematiku. Třeba zjištění, že obor racionálních čísel nezískal svůj název ze slova "rozum", ale ze slova "poměr", pro mě bylo dost zásadní. Pak by to možná nedopadalo tak, jak to velmi trefně vyjádřil Richard Dawkins (parafrázuji): "Když někdo nezná dobře historii nebo rodný jazyk, tak je to považováno za faux pas. Ovšem neznalost matematiky a přírodních věd je vystavována na odiv a lidé v tomto směru nevzdělaní jsou na svou ignoranci často pyšní." Skoro mi to připadá, jakoby se lidi báli myšlení a poznání, jak se jednou vyjádřil Oppenheimer. Každopádně, Devlinovi se podařilo velmi dobře ukázat, jak zásadně zasahuje i nesmírně abstraktní matematika do našeho každodenního života. Přesvědčivě dokládá, že mnoho věcí a výdobytků, které dnes považujeme za samozřejmosti, by tu bez konkrétních pokroků v matematice nebyly. Po téhle cestě od pojmu čísla po strukturu Vesmíru by měl člověk pochopit, že otázky, které si matematici kladou, a ohromě abstraktní problémy, které řeší, nejsou jen jakousi hrou pro ně samotné, ale mají konkrétní přínos a vliv na náš každodenní život. Jediný důvod, proč nemohu dát plné hodnocení, je ten, že jsem se občas ztrácel a to i při opakovaném čtení. Je mi jasné, že je problém spíš na mé straně, protože prostě nemám dostatečné znalosti, abych byl schopen některé nakousnuté problémy myšlenkově uchopit, ale bránilo mi to v tom, abych si knihu užil na sto procent.

6 14.09.2013

Jedna z mých nejoblíbenějších Dawkinsových knih. Velmi srozumitelně a elegantně zde vysvětluje zejména princip přirozeného výběru, jehož pochopení není takovou samozřejmostí, jak by se mohlo zdát. Troufnu si tvrdit, že s tím má potíže i mnoho vysokoškolsky vzdělaných biologů. A i kdyby pro nic jiného, tak bych Slepého hodináře doporučil pro strhující kapitolu o netopýrech a jejich ultrasluchu, v níž jsem se dozvěděl úžasné věci, které šly dost za hranici mých omezených znalostí a představ o netopýrech.

12 05.09.2013

Další příklad toho, jak i velmi vzdělaným lidem může ideologie zatemnit mozek. Byť to autor v knize přímo nedeklaruje, z kontextu je zcela zřejmé, že jeho hlavním cílem je nacpat svého boha, kam se dá. Pan profesor Mejsnar v Mýtu evoluce vykazuje zásadní neznalosti evoluční biologie, mistrně manipuluje a opakovaně lže. Nebezpečí této knihy spočívá v tom, že laik drtivou většinu autorových demagogií a manipulací nedokáže rozlišit, a navíc se Mejsnar tváří, že svůj odsudek Darwinovy evoluční teorie zakládá na vědeckých důkazech. Není tomu tak. Podívejme se na několik příkladů:

Například už v první kapitole se autor pokouší zpochybnit současný strom života, na němž mu evidentně nejvíce vadí, že poukazuje na společného předka všech primátů včetně člověka. Tvrdí, že tento fylogenetický strom je založen na značně subjektivně vnímaných znacích, kterými Mejsnar míní zejména znaky morfologické, a že kdyby se vzaly znaky jiné, dopadl by strom úplně jinak. A teď přichází ukázka promyšlené manipulace. Mejsnar zároveň říká, že molekulárními znaky (zejména DNA sekvencemi genů) se zabývat nebude, protože by to pro laika, kterému je kniha určena, bylo obtížné. Ovšem právě molekulární znaky ze své podstaty vylučují subjektivní zkreslení a současný fylogenetický strom je založen právě na nich.
Zábavné je, že Mejsnarovi vůbec nevadí následně pracovat s molekulárními znaky, konkrétně s mitochondriální DNA (mtDNA), na níž ukazuje, že předek současných lidí, tzv. mitochondriální Eva, žila někdy před 200000 lety v Africe. Dodává, že ale Neandrtálci a ostatní primáti v této linii nejsou. Posud v pořádku. Ale následující vývod, že právě proto nemají s lidmi moderního typu nic společného, je zcela nesmyslný. Stejné analýzy mtDNA totiž ukazují na to, že Neandrtálci a Kromaňonci (člověk moderního typu) mají společného předka staršího než 200000 let. Totéž platí pro ostatní primáty, což je důvod proč nespadají do větvě Kromaňonců. Mejsnar raději nevysvětluje, proč by měl být chybný stejný typ analýzy, tedy analýzy mtDNA, zahrnující např. všechny primáty, který by ukazoval (a opravdu ukazuje) na společného předka všech primátů včetně lidí. Proč to nevysvětluje, je, myslím, zjevné; nesmí to totiž připustit, jinak by se mu celá argumentace zhroutila.

V dalších kapitolách Mejsnar například kategoricky tvrdí, že neexistují situace, kdy by mutace (změna) v genu vedla k nějaké pozitivní změně ve fenotypu (v tom, jak se změna genu projeví navenek). Toto je zcela zjevná lež. Každý si může sám zkusit zagooglit po příkladech "pozitivní selekce (positive selection)" či "pozitivní mutace (positive mutations)". Takových příkladů jsou hromady.

Za asi nefatálnější neznalost (nebo úmyslnou lež?) považuji Mejsnarovy příklady toho, jak je nemožné, aby se přirozeným výběrem něco vyvinulo. Jako příklad používá již provařený kreacionistický argument, kdy tvrdí, že je přece zcela nemožné, aby náhodným zamícháním např. 100 aminokyselin vznikla funkční bílkovina, což podle Mejsnara jasně ukazuje na to, že přirozený výběr nemůže fungovat. Pominu teď fakt, že z čistě statistického hlediska to možné je (byť velmi nepravděpodobné). Co je ale naprosto zásadní, je fakt, že Mejsnar do svého míchání přirozený výběr vůbec nezahrnul, protože přirozený výběr nespočívá v náhodném jednorázovém zamíchání, při němž se poskládá složitá funkční struktura, nýbrž v postupné kumulaci malých změn od jednoduchých struktur ke složitějším. Evoluce přirozeným výběrem je NEnáhodný postupný (tedy nikoli jednorázový) proces, při němž jsou vybírány náhodně vzniklé novinky. Tedy právě ty novinky, které sice mohly vzniknout relativně náhodnou mutací, jsou nenáhodně vybrány přirozeným výběrem pouze tehdy, poskytují-li nějakou výhodu nebo nezhoršují-li výrazně šance na rozmnožení.

Dalších demagogií a lží je kniha plná od začátku do konce. Velmi často se v ní objevují rozpory, kdy jednou autor něco odmítá a jindy to používá pro podporu své argumentace. Potíž je v tom, že Mejsnar skutečně je vědec, což může laické čtenáře dovést k názoru, že jsou jeho argumenty vědecky podložené. Nejsou. Zajímavé je, že kniha neprošla žádnou recenzí ani neobsahuje alespoň předmluvu odborníka. Proč asi...

De Pauliho kniha je rozhodně důležitým příspěvkem do sporu mezi vědou (zejména evoluční biologií) a vírou (zejména tou křesťanskou). Autor ukazuje, že tento spor uměle vytvářejí zejména mladozemští kreacionisté, kteří už dávnou nejsou doma jenom v USA či Velké Británii. Už i u nás se aktivně pokoušejí prosadit, aby se na školách v hodinách přírodopisu vyučovalo např. to, že Země je 6000 let stará nebo že dokud Adam nesnědl jablko, byli lvi býložraví. De Pauli apeluje zejména na věřící, kteří nejsou ve vědě kovaní a nejsou si jistí, jestli náhodou ti kreacionisté nemají pravdu. Bohužel si myslím, že tento záměr se často může minout účinkem. Autor sice uvádí příklady z evoluční biologie, odhaluje způsob vědeckého myšlení a demaskuje klasické kreacionistické lži a demagogické argumenty, ale příliš často se vyjadřuje zkratkovitě a používá odborné výrazy, což ničemu nepomáhá, a hlavní cílové publikum to spíše odradí nebo zmate, protože právě hlavní cílové publikum dle mého příliš biologického vzdělání nepobralo.

1 25.08.2013

Další ukázka Dawkinsova umění popularizačního psaní. I když tentokrát musím přiznat, že mi některé pasáže připadaly zbytečně rozvleklé. Jestli to bylo tím, že už jsem se z mnoha argumenty setkal v jiných Dawkinsových knihách, nebo to bylo skutečně příliš zdlouhavé, nemůžu dost dobře posoudit. Jinak vesměs souhlasím s tím, co napsali TheRaven a Chogori, takže se nebudu dále rozkecávat. (čteno v originále)

3 24.08.2013

Jedna z nejdůležitějších myšlenek Jitra kouzelníků říká, že bychom neměli apriorně zavrhovat starou vědu, mýty a legendy, protože i v nich může být kus skutečného poznání. Ovšem mnoha lidem brání v poznání pouhý strach z poznání samotného, jak pěkně shrnuje následující citace:

"Žijeme dnes ve světě, kde básníci, historikové a filosofové hrdě prohlašují, že si netroufají ani zdaleka nahlížet možnost, že by poznali cokoli, co se týká přírodních věd: vidí vědu na konci dlouhého tunelu, příliš dlouhého, aby tam uvážlivý člověk strčil hlavu. Naše filosofie - pokud nějakou máme - je tedy upřímně anachronická, a jak jsem přesvědčen, naprosto nepřizpůsobená naší době.
A ve skutečnosti není pro vzdělance s dobrou průpravou o nic obtížnější, stojí-li o to opravdu, vniknout do systému myšlení, který ovládá nukleární fyziku, než proniknout marxistickou ekonomii nebo tomismus. Není obtížnější pochopit teorii kybernetiky než analyzovat příčiny čínské revoluce nebo básnické zkušenosti Mallarmého. Ve skutečnosti couváme před tímto úsilím, ne že bychom měli strach z úsilí, ale protože cítíme předem, že by vyvolalo změny v našem způsobu myšlení a vyjadřování, revizi hodnot až dosud přijímaných."

10 20.04.2013

Informační hodnota textu je vysoká, získal jsem úplně nový pohled na vědomí z hlediska moderní neurovědy a tento pohled je vskutku fascinující. Na druhou stranu se Edelmanova kniha nesmírně obtížně čte. Text doslova přetéká odbornými výrazy. Sice je v knize slovníček, ale není na něj v textu odkazováno, což je matoucí zvlášť, když některé pojmy jsou vysvětlovány v textu i slovníku zároveň a jiné ne. Vlastní text má necelých 130 stran, ale přečetl jsem ho téměř dvakrát, protože jsem mnoho pasáží musel číst víckrát, abych jim porozuměl. Možná by Edelman udělal lépe, kdyby zvolil lidštější jazyk a natáhl délku knihy klidně na trojnásobek. Takhle se sice vlezl do 130 stran, ale prokázal si medvědí službu.

1 31.03.2013