gimli35 komentáře u knih

Nikola Šuhaj loupežník Ivan Olbracht (p)

Na jedné straně skvěle vykreslená atmosféra a příroda, poutavá druhá polovina knihy a věrně popsané dobové reálie, na druhou stranu až zbytečné tlačení na antisemitskou pilu a poněkud zdlouhavý první poločas příběhu. Tři hvězdičky jsou akorát.

3 14.06.2018 3 z 5

Rychlé šípy Jaroslav Foglar

Klasika, ketrá určitě stojí za přečtení.

3 06.05.2014 4 z 5

Adventní kletba Vlastimil Vondruška

Velmi dobrá knížka, chvílemi jsem se i příjemně bál :-).

3 29.04.2014 5 z 5

Dýka s hadem Vlastimil Vondruška

Jako první knížku od pana Vondrušky jsem si vybral právě Dýku s hadem a myslím, že jsem udělal dobře.

3 29.04.2014 5 z 5

Na Zemi jsme na okamžik nádherní Ocean Vuong (p)

Krátce před Vuongovou knihou jsem četl Píseň L. od Veroniky Opatřilové, která se zaobírá trochu podobnými tématy, a tak mám možnost docela zajímavého srovnání. Právě po Písni L. jsem se trochu bál poetického stylu, kterým je NZJNOA psána, protože v prvně jmenované mne přibližně ve druhé polovině už začal trochu nudit.

Vuong na to jde ale jinudy. Jeho poetičnost a obrazivost neslouží jako výplň, kterou je čas od času možno přeskočit; neoslabuje vnímání textu, spíše naopak. Kvůli tomu se jeho text čte překvapivě pomalu, vůbec mi to ale nevadilo. Tahle bolestná, ne však přímočaře bolestínská kniha za to stojí.

Tělesnost, maskulinita, queer, rodinné vztahy - o tom všem vypráví autor prostřednictvím drobných příběhů a působivých obrazů, aniž by text ztrácel konzistentní tvar. A Trevor? Tyjo, to je postava, nad kterou je záhodno přemýšlet ještě hodně dlouho po dočtení. (U mě tedy myšleno spíše v dobrém.)

2 31.12.2024 5 z 5

Přišla z moře Miloš Urban

3,5 *.
Urban-prozaik zkompletován. Román Přišla z moře jsem si záměrně nechal nakonec, příliš velká očekávání jsem ze zdejších komentářů i ohlasů známých neměl, o to příjemněji jsem byl nakonec překvapen. Příběh je vlastně celkem střízlivý a docela jsem si užil i nečekaný směr, který kniha nabrala přibližně v poslední třetině či čtvrtině (včetně zdařilého konce). A navíc je to, jako vždy, sympaticky (sebe)ironické. Takže fajn!

2 18.10.2023 4 z 5

Český spor o Milana Kunderu kolektiv autorů

Kdo se prokouše úvodním příspěvkem Jiřího Přibáně, může si vychutnat bohatou, místy i dost ostrou polemiku desítek autorů a autorek. Je ohromně zajímavé srovnávat jejich argumenty i styly, kterými píšou.

Je dobře, že "tým Kundera" i "tým Novák" mají lepší i horší zástupce. Z prokunderovského spektra vyniká především výborný, osobní (přitom rozhodně ne afektovaný), s lehkým nadhledem a ironií psaný text Pavla Janouška; z druhé strany pak lze doporučit například článek Jána Simkaniče, který věcně a střízlivě upozorňuje na jisté problematické aspekty Kunderovy osobnosti.

Za velmi spravedlivé pak považuji, že jsou zde zastoupeny i nepříliš povedené texty obou táborů. A tak si člověk může přečíst uvzdychaný, poněkud rozblemcaný prokunderovský esej Sylvie Richterové a naopak Nováka hájící povýšený text Marka Vajchra.

Přestože Jiří P. Kříž ve sporu o Milana Kunderu rozhodně není nestranný, podařilo se mu zpracovat výbornou, čtivou a k přemýšlení vybízející publikaci.

2 02.07.2022 5 z 5

Spiknutí oběšenců Vlastimil Vondruška

4,5 *
První polovina jako by připomínala křížence Olomouckého bestiáře a Dračího náhrdelníku - dosti nepřehledný a roztříštěný příběh, mraky zrzavých postav a vlastně trochu málo děje. V druhé polovině se ovšem všechno řádně rozjelo tak, jak mám(e) u Vondrušky rád(i), a překvapivá pointa nechyběla - Spiknutí oběšenců dočtěte až do konce, zjistíte totiž, že název knihy je opravdu rafinovaně zvolený... ;)

2 18.07.2021 5 z 5

Boletus arcanus Miloš Urban

4,5*
Před přečtením této knihy jsem byl varován, že je to asi nejulítlejší Urbanovo dílo. Po přečtení mne překvapilo, jak moc s tímto názorem nesouhlasím. Boletus arcanus se mi naopak jeví daleko střízlivěji napsaný než třeba Stín katedrály, autor se místy nebojí ani ironického humoru a přes všechnu "šílenost", vyplývající z vlastností nově objevené drogy, je to plně uvěřitelný román s výrazným společenským přesahem a v druhé polovině i téměř špionážní thriller. Milé překvapení!

2 25.06.2021 5 z 5

Pole a palisáda Miloš Urban

3,5* Tak mne Urban zase překvapil. Tématem, výrazovými prostředky, svou fantazií, znalostí slovanských božstev. Není to tak čtivé jako jiné jeho knihy, ale zajímavé to bezpochyby je. (Navíc Urban dobře odhadl únosnou délku.)

2 16.05.2021 4 z 5

Hlavně o mamince Arnošt Goldflam

3,5 *, autorova fantazie je velmi bohatá, ale občas to trochu přepískne.

2 11.05.2021 4 z 5

Manon Lescaut Vítězslav Nezval

Až překvapivě čtivé, milé překvapení!

2 23.03.2021 4 z 5

Stín katedrály Miloš Urban

Více než dějová linka, obalená nánosem výtvarně-architektonicky-mysteriózního balastu, mne zaujalo promyšlené střídání výpovědí dvou hlavních postav, přičemž Klářina mluva mne - na rozdíl od jiných uživatelů - nerušila ani neurážela. Naopak, její působení i samotná přítomnost byla pro román velice osvěžující.

2 21.08.2020 4 z 5

Pěna dní Boris Vian

Joj, tak tady jsem šlápl hodně vedle. Vianův styl psaní plný prapodivných obrazů a dialogů mi bohužel absolutně nesedl, což nakonec vedlo k tomu, že jsem se knihou musel znuděně prokousávat. Dost jsem si oddechl, když jsem se konečně doplahočil do cíle.

2 03.06.2020 2 z 5

Star Wars - Ztracené hvězdy Claudia Gray (p)

Ztracené hvězdy jsem původně vnímal jako pouhou oddechovku - a velmi příjemně mne překvapilo, jak jsem se mýlil. Román je totiž velice silným a neobyčejně čtivým dílem, poutavě popisujícím osud dvou nerozlučných přátel na pozadí událostí v předaleké galaxii; krom toho poskytuje i zajímavý náhled do fungování totalitního Impéria. Ke svižnému tempu příběhu přispívá i skutečnost, že autorka dává nahlédnout na probíhající události optikou tu Cieninou, tu Thaneovou.
Jsem rád, že právě Ztracené hvězdy se staly mou první přečtenou knihou ze světa Star Wars a už teď se těším na další. :)

2 27.05.2020 5 z 5

Podivné historky ze života Arnošt Goldflam

Goldflamův styl vyprávění mi velice dobře sedl, kniha se čte opravdu lehce a svižně. Jednotlivé povídky jsou, jak už to bývá, trochu nevyvážené; výborné a nápadité (Pořádkumilovný Vilík, Krtinec, Proměna, Zmatení času) se střídají s těmi opravdu bizarními a pro mě poněkud nepochopitelnými (O jednom králi, Divné ráno, Aneanekdoty). Jako celek jsou ovšem Podivné historky ze života příjemným (byť v druhém plánu mnohdy neveselým, jak upozorňuje anotace) čtením. A poslední povídka Zatím... je vtipná, dojemá, mrazivá a lidská zároveň - výborná tečka za povedenou knihou.

2 08.02.2019 4 z 5

Sedmička Miloš Zapletal

Velice příjemná kniha, které čtenář pro její dobrodružnost, spád a ideologickou nezatíženost odpustí i občas přehnané moralizování a časté nostalgické povzdechy hlavní postavy. Za mne čtyři hvězdy - a těším se na další díly "sedmičkové" trilogie.

2 07.09.2018 4 z 5

Olomoucký bestiář Vlastimil Vondruška

Dost zvláštní Vondruška. Nic mu vlastně nechybí - tajemný vrah vraždí, Oldřich z Chlumu vyšetřuje, panoš Ota hřeší, písař Wolfgang si stěžuje... a vlastně se nic neděje, ten správný spád to dostane až na posledních padesáti stránkách. U Olomouckého bestiáře se mi také stalo to, co se u Hříšných lidí Království Českého nepřihodilo ještě nikdy - knihu jsem dočetl až na třetí pokus. Jediný problém této knížky, který dokážu formulovat je ten, že se Wolfgang s Otou až moc hádali. Poté, co po desáté čtete, jak Wolfang nadává na nepohodlnou jízdu na koni a panoš Ota se mu za to směje, modlíte se, aby už autor cesty těchto dvou postav rozdělil. Hodně upocené čtyři hvězdičky.

2 01.06.2015 4 z 5