girdi komentáře u knih
Navzdory tomu, že mi k srdci nepřirostla vůbec žádná postava, se mi kniha četla velmi dobře. Postavy jsou mistrně prokreslené a ten příběh je zajímavý. Smutné rodinné drama, ve kterém ale zbyla kapka naděje.
Jestli každou knihu od Cartera budu číst den, maximálně dva, tak na konci měsíce budu mít hotovo :-)) Bylo to opět skvělé. Brutální, mrazivé, plné napětí. Nové postavy se mi libíly a Hunter s Garcíou opět zabodovali. Těším se na další případ.
Sdílím nadšení. Příběh mě strhl a nepustil. Přečteno za jeden den s občas zatajeným dechem. Je tam všeho tak akorát, perfektní.
Na jednu stranu mě mrzí, že jsem tenhle skvost odkládala tak dlouho (v knihovně na mě Zuzanin dech čekal již od vydání v roce 2020), na druhou stranu mi teď v letních měsících kniha perfektně sedla. Poutavý styl psaní a bohatý příběh člověka rychle vtáhne. Autorka dokáže navodit atmosféru tak dokonale, že máte pocit, že ležíte v trávě s hlavní hrdinkou, cítíte vůni lesa a v dlaních teplo rukou obou jejích kamarádů. Ano, je to smutné, trýznivé a bolavé, ale opravdu krásně napsané.
Nemohla jsem se odtrhnout. Člověk si nevyhnutelně celou dobu říká, z jakého důvodu to nakonec špatně skončí a že těch možností je! Z chování některých postav mi bylo úzko až nevolno a Báru jsem tolik litovala a opravdu se o ni bála. Obdivuji autorku, jak mistrně střídá pohledy dospělé matky a její dospívající dcery. Při dočítání pozdě v noci mě mrazilo. Nemohla jsem pak usnout, nešlo to "jen tak strávit". Už je to pár dní a stejně ve mně příběh rezonuje. Kéžby takové příběhy byly jen smyšlené.
To je tak perfektní se s dětmi vrátit do vlastního dětství. Jedna z knih, které si syn zamiloval díky předčítání ve školní družině. Takže jsme z knihovny u rodičů vytáhli salátové vydání a znovu si užili všechny příhody dětí z Bullerbynu. Nadčasové!
Mega boží! Dočetla jsem před chvílí a teda fakt BOMBA. Pozitivní hodnocení mě nalákala, ale upřímně se přiznávám, že jsem se bála, že moje vysoká očekávání narazí. A ono ne. Perfektně vystavěný a promyšlený svět, zajímavé filozofické myšlenky a napínavý příběh. Navíc jsem si oblíbila všechny hlavní postavy, takže prostě WOW. Už se těším na další díl.
Neuvěřitelné jak perfektně někdo může sepsat historické události do podoby napínavého thrilleru. Byla to radost číst, i když to trhalo srdce a drásalo nervy. Za mě určitě tip na povinnou četbu. Dokonalý čtenářský zážitek.
Nadupané, nechutné, napínavé a závěr mě zase dostal. Takže spokojenost, Carter drží laťku.
Skvělá kniha. Měla jsem ji přečtenou za dva dny a kdyby to bylo na mně, byl by to rozhodně jen jeden! Autorce se podařilo přiblížit tolik zajímavých momentů, emocí a pocitů. Je to silný příběh. Prolínání minulosti a současnosti je perfektně načasované. Přiznávám, že hrdinčiny znalosti hub byly mimo mé chápání, ale bavilo mě to moc. Opravdu výborné čtení.
Opět se ukázalo, jak důležité je načasování. Do knihy jsem se začetla s velkým očekáváním, aniž bych věděla, o čem přesně pojednává. Kdybych tušila, že téma je stejně bolestivé jako v Penězích od Hitlera, které jsem nedávno dočetla, určitě bych ji aspoň na čas odložila. Takto jsem nebyla zklamána, ale rozhodně jsem nebyla tak nadšená, jak bych mohla být za jiných okolností. Načasování bylo klíčové i v knize, která předkládá hluboký a smutný příběh jedné rodiny.
Tak to byla síla! Sedm syrových příběhů, které otřesou vaším světem. Bída, hlad, strach, násilí, smrt a všudypřítomná bezmoc a zoufalství. Smíření se s krutou nelítostnou realitou a bolestné přežívání, nebo útěk. Nina Špitálníková přináší jedinečné svědectví těch, co se odhodlali uprchnout. Doporučuji.
Za mě už nepřekvapivě za pět hvězd. Zvláště ten začátek mně teda vzal dech. Byla to zase zběsilá jízda. Pecka!
Těžké téma, které se autorce podařilo zpracovat čtivě a tak nějak čistě. Ta jedna hvězda chybí právě proto. Myslím, že nás měla emočně vyždímat ještě víc, ten příběh si to zasloužil. Jen houšť takovýhle knih, které nám připomínají možnosti lidského zla i hloubku dobra v nás. Už se těším na Mlčící fontány.
Po přečtení této knihy se nelze divit, že je Agatha Christie dodnes respektovanou královnou detektivek. Příběh je perfektně vystaven, postavy výborně prokresleny, zápletka se postupně stále více zamotává. Děj vás strhne natolik, že knihu nebudete chtít odložit, dokud nebudete vědět, kdo je vrah. Ovšem na rozuzlení si budete muset počkat a to čekání bude plné napětí. Prostě dokonalá detektivka.
Netradiční úhel pohledu na velice těžké téma. Příběh ve své podstatě není nijak překvapivý, ale o to víc je znepokojivý, protože je mistrně vyprávěný. Autorka prý na knize pracovala 18 let a je to na preciznosti a niternosti výpovědí hlavní hrdinky vidět. Oceňuji všechny do detailu promyšlené popisy - to odcizení duše od těla, ty postupné záblesky uvědomění, tu bezmoc a prázdnotu. Stejně jako uveřitelnou touhu po lásce a obdivu a zároveň dokonalou manipulaci. Bylo to velmi náročné čtení, ale rozhodně stálo za to. Obávám se, že mnoho lidí v podobných situací procházejí stejným procesem "vytvoření si vlastního příběhu", díky kterému dokáží fungovat dál, přežívat, drží se ho zuby nehty, protože kdyby se rozpadl, oni se rozpadnou s ním.
Říkala jsem si, že tentokrát si už konečně ty "nejlepší hlášky" z Morta konečně vypíšu, protože to je prostě TOP kniha plná moudrosti a humoru od toho nejúžasnějšího autora. Místo toho jsem knihu přečetla za jeden a půl dne, nevypsala jsem si nic, ale nadšená jsem stejně jako poprvé. Prostě láska! Každopádně aspoň jednu "perlu" po zpětném dohledání přikládám.
str. 42:
PROČ SI MYSLÍŠ, ŽE JSEM TĚ POSLAL DO STÁJE, CO? PŘEMÝŠLEJ DOBŘE.
Mort zaváhal. Mezi počítáním koleček ve stáji opravdu přemýšlel. Napadlo ho, jestli mu ta práce má procvičit koordinaci ruky a oka, nebo ho naučit poslušnosti. Pak chvíli myslel, že je to proto, aby si uvědomil, že i malé úkoly jsou důležité nebo že i největší lidé museli začít od podlahy. Ani jedno z těch vysvětlení se mu nezdálo to pravé.
„No, já si myslím..." začal pak váhavě.
NO?
„No, já si myslím, že proto, že jste byli až po kolena v hnoji, abych řekl pravdu."
Nečekané překvapení a moc příjemné. Pozvolný rozjezd příběhu je protkán laskavým humorem, a pak přijdou na řadu i gejzíry smíchu a na konec i trocha slz. Ač se to zdá na začátku nemožné, Muž jménem Ove vám totiž přiroste k srdci a budete si přát, abyste aspoň jednoho takového bručouna s příliš velkým srdcem měli i ve svém životě. :-)
Svět Duny mi otevřela moje máma už před 20 lety prostřednictvím seriálu, který mi tehdy přišel fakt zajímavý. Doteď si pamatuji, jakou jsem měla radost, když jsem v menších rolích takového krutopřísného sci-fi díla poznala české herce. Ovšem knihu jsem tehdy do ruky nevzala, takže na mě čekala a jsem za to ráda, protože nevím, jestli by mě tehdy upoutala tolik jako dnes. Obsahuje totiž kromě perfektně vymyšleného universa, příběhu a propracovaných postav i mnoho hlubokých myšlenek o politice, ekologii, náboženství, technologiích...byl by to dlouhý seznam.
Přečetla jsem za tři dny skoro jedním dechem a bylo to mega moc super. Duna má neuvěřitelný přesah a obávám se, že v nedaleké budoucnosti bude ještě aktuálnější. Rozhodně doporučuji a těším se na nové filmové zpracování.
Já si tak krásně pobrečela. Prvních pár desítek stran jsem se bála, jestli to tentokrát nebude trošku zklamání. Ale ne! Backman je PAN autor. Ta kniha není dlouhá a přece jsou v ní celé a hluboké lidské osudy. A tolik emocí, prožitků, smutku i naděje. Nádherné to bylo. Dotklo se mě to hluboko pod kůží. Mé srdce to pohltilo. Neuvěřitelně silný příběh.