Gregorie komentáře u knih
Dobře napsaný příběh. Smutné však poutavé. Vnitřní monolog mě vtáhnul do děje. Reálné, uvěřitelné. Každý člověk se se ztrátou vyrovnává po svém. Líbila se mi osobnost Caroliny. V duši zůstává dívkou, i když jí přibývají roky. To je moc pěkné, když toto v člověku přetrvává a polidšťuje ho to.
Nebýt konce tak dám hvězdičku jen jednu. Celou dobu jsem se u čtení nudila. Pak přišel závěr a já byla ráda, že jsem vydržela. Celkově ale nic moc.
Krásná knížka, zajímavý příběh, skvěle napsaný. Málková je výborná vypravěčka. Hlavní hrdinka mi taky lezla na nervy (viz komentář níže :-), ale právě skrz ni jsem si uvědomila, jak se za nesympatickou fasádou osobnosti často skrývají bolesné zkušenosti, slabosti a strachy. Líbilo se mi jakým způsobem byl příběh vyprávěný. Autorka má svůj osobitý styl, který mě zaujal už v jejích předcházejicích knihách. Moc doporučuji!
(SPOILER) Možná, kdyby na knihu nebyly pěny takové chvalospěvy, dala bych o hvězdičku víc, protože autorka rozhodně odvedla kus práce, při studiu dějinných souvislostí. Díky tomu, jsem se dozvěděla hodně zajímavých věcí z historie počátků republiky. Kniha se ani nečetla špatně, ale je znát, že autorka je teprve začínající spisovatelka. Postavy nejsou moc autentické. Např. jednání Jurka, kdy mu stačí pobýt jen pár hodin s Jürgenem, aby odhalil nevěru, následné velkorysé odpuštění, atd. Zvláštní je i jednání Ludwika, který za celé roky nepátrá po svých sestrách a ani starší sestry se nezajímají o osud jediného bratra. A pokud se tato linka objeví až v dalším díle knihy, je to stejně špatně, protože zkušený autor by si pro to připravil nenápadně půdu už v prvním díle. Takových nedotažených míst je v knize spoustu. Jako nepatřičnou vnímám i chválu na to, jak autorka zachází s jazykem. V knize je spoustu dovysvětlování nebo opakování již řečeného, popisování zcela zřejmého. Některé věty působí křečovitě, jejich stavba je nemotorná, používání přechodníků jazyk nepovyšuje, naopak působí archaicky. Na to kolik lidí se podílelo na redakci knihy, vidím tento nedostatek spíše u nich. Ono totiž slovo "usebrat se", jak je použito ve větách na stránkách 292 a 337, opravdu neznamená "sebrat síli, vzchopit se."
Výborná knížka! Dick Francis nikdy nezklame, říkala moje maminka :-) Byl to oblíbený autor mých rodičů a já teď čerpám z jejich knihovny. S chutí se pustím do další knihy tohoto autora.
Radka Třeštíková se pustila do konceptu, který je čtenářsky/divácky velmi vděčný. Proplétání, na první pohled na sobě nezávislých osudů, bylo v literatuře a ve filmu použito už mnohokrát. Bohužel se autorce nepovedl onen "majstrštyk", kdy se všechny osudy protnou, vzájemně se ovlivní. To je vtip tohoto konceptu. V případě Bábovek to byl pouze guláš příběhů, guláš postav, které se po pár kapitolách začkou plést. Ještě se mi nestalo, abych si při čtení knížky vzala blok a tužku, a dělala si poznámky kdo je kdo :-).
Křečovitě na mě působila snaha do každé kapitoly napasovat nějakou zmínku o "bábovce" (bábovka jako moučník, bábovky na písek... atd.), jako by bylo třeba ospravedlnit název knížky.
Podle čtenářského zájmu a následného zfilmování Bábovek, bych očekávala větší invenci a ne tento průměr. Úspěšnost autorky ve mě vzbuzuje otázku, jak by se jí umělecky dařilo, kdyby nevyvdala příjmení Třeštíková.
Že mě zklame knížka Ireny Douskové, bych nečekala. Jako by na ni pan Pluháček z Druhého města tlačil, na termín, na počet stránek a Rakvičky mi přijdou jako nedodělek. Pár pasáží mi přišlo v příběhu vlepených jakoby násilím, byly zbytečné nebo nedávaly v kontextu s vyprávěním žádný smysl. Část motivací hlavní postavy jsem vůbec nepobrala. Z některých scén trčela snaha "šokovat". Atmosféra bolševických osmdesátek je vykreslena moc pěkně, ale to je na knížce asi to nejvíc. Nesedl mi způsob vyprávění. Nejsem si jistá jestli to byla er-forma nebo co vlastně bylo. Ztrácela jsem se ve vnitřních úvahách postav. Často jsem nevěděla, čí jsou to vlastně myšlenky. U takto renomované autorky mě to víc než zaskočilo. Pak je tu samozřejmě ještě možnost, že jsem nepochopila umělecký záměr.
Bohužel jsem čekala víc. Několikrát jsem knihu odložila, ale nakonec jsem ji dočetla. Stále jsem čekala, že se něco stane, co změní můj názor. Nestalo.
Dechberoucí, srdcervoucí, úchvatné... Skvěle vyprávěný krásný, dojemný příběh! Naprosto mě pohltil.
Ať se děje co se děje, tohle čtení mě baví. Líbí se mi, jak autorka dokáže zacházet s banálním příběhem tak, aby banálně nevyzněl. Její hrdiny jsem si zase oblíbila hned na prvních stránkách. Moc hezká práce s jazykem. Nadchlo mě, kolik jsem díky knížce objevila krásných metafor. Bezvadně se mi to četlo, dobře jsem se bavila. Jelikož jsem pražák, moc dobře Hostivař znám (jako čtvrt na Praze 15, která je jedním z důležitých motivů knížky), a když jsem ji dočetla, lákalo mě to vyrazit na procházku okolo Hostivařské přehrady. Nemohla jsem odolat :-)
Co dodat? Prostě výborná knížka. Sice jsem trošku bojovala s těmi kráťoučkými kapitolami, ale jinak se mi kniha četla výborně. A proč nedávám plný počet? To kvůli tomu závěru. Ale to už je tam moje :-) Všem ale velmi "Světla" doporučuji.
Prvních sto stran jsem musela překousat. Potom jsem ale četla a četla. To, jak se někdy může život zašmodrchat mi nahánělo až hrůzu. Silný příběh, dobře vyprávěný, ale závěr mě už tak nebavil, jako předcházející děj.
Trochu delší rozjed, ale potom dobré. Autorka je dobrá vypravěčka. Trochu už jsem odrostla od tohoto typu literatury, ale další díl si ze zvědavosti asi přečtu :-)
A souhlasím s Latté - překlepy a editorská práce na knize není nic moc :-(
Tuhle knížku jsem četla, když mi bylo 18. To už je dávno :-) Nevím, jak bych ji hodnotila tenkrát, ale dnes jsem byla moc spokojená. Je skvěle vyprávěna, popisy Karlína výstižné, i když dnes už je to jiný Karlín, a taky nesmím opomenout, že mě nostalgicky vrátila do mladých let. Připomněla mi, proč se můj syn jmenuje Tadeáš! Tehdy jsem si hlavního hrdinu zamilovala i jeho jméno :-).
Skvělá! Proč takováto knížka nebývá propagována jako bestseller? Zlaté pečeti, reklama v tv... :-) Je to proto, že je to opravdu dobrá knížka a podbízivou reklamu nepotřebuje? Irving je můj velký oblíbenec a znovu mě nezklamal. Přikláním se k názorům, že je tato knížka trochu ve stínu svých slavnějších předchůdkyň.
Číst od prostředka se nemá..., moje chyba. Ale stejně jsem čekala víc.
Stejně jako Sněhulák - DOBRÉ! I Levhart není tuctová detektivka. Tajemný způsob vražd, ještě víc zhýralý HH a podezřelých je víc než dost. Děj strhne hned od první chvíle. Schéma se sice opakuje a konec se zbytečně vleče, ale Nesbo je tak dobrý, že mu čtenář leccos odpustí. Chvilku si od šikovného Nora odpočinu a na jaře se vrhnu na Červenku.
No... dobrý. Napětí, které neurazí, však neuchvátí. Stejně mě to ale bavilo, proč zapírat. Chtěla jsem odpočívat s nenáročnou napínavou knížkou, která není blbá, tak jsem udělala dobře, že jsem sáhla po Nočním lovu. Ale zase je to jedna z těch průměrný detektivkových knih, které jsou protežované reklamou víc než je zdrávo. Vždycky na to skočím :-)
John Irving. Mám ho ráda. Mám ráda jeho způsob psaní. Miluju jeho zvláštní, tajemné, často až bizarní postavy. Je skvělý pozorovatel se smyslem pro detail. Díky jeho hrdinům si uvědomuju, že lidi kolem mě, že všichni, jsme nějakým způsobem "ulítlí", jen si to musíme připustit a dobře se dívat.
Ulice Záhadných tajemství nebyla tak strhující jako Pravidla moštárny nebo Modlitba za Owena Meanyho, ale rozhodně mě nezklamala.
Souhlasím s komentářem, který napsal někdo přede mnou: Pokud Irvinga rádi nemáte, nebudete mít rádi ani tuto knihu.
Je moc dobrá :-)