Hadati
komentáře u knih
Soudné sestry
Terry Pratchett
Tenhle román byl před mnoha lety zfilmován do animované podoby ve stylu starých Disneyovek a v naší zemi několikrát alternován v divadelních představeních. Považuji ho za první příběh, kdy už si Pratchett svou představu o Zeměploše upevnil ve své mysli a už jen prováděl lehčí úpravy svého světa.
Bábi Zlopočasná přitvrdila a vzbuzuje větší strach u běžných občanů než v Čaroprávnosti, kde se objevila poprvé. K sobě pak přibrala další čarodějku Stařenku Oggovou, která Bábinu vážnost vyvažuje svým veselím i počtem svých potomků. Třetí čarodějkou je pak mladá Magráta Česneková, která je ve svém oboru nová, takže postupně zjišťuje od zbylých dvou, jak to vlastně v čarodějnictví ve skutečnosti funguje.
Tyto tři čarodějky se náhodou připletou do politických machinací maličkého království Lancre. A protože čarodějky jsou z principu zvídavé a nesnesou, když se k nim někdo chová neuctivě, stanou se i hybatelky osudu celého království, přestože by si měly od toho podle tradic držet odstup.
Soudné sestry mají jako stěžejní téma zejména parodii Shakespearových her, zejména Macbetha. Nemusíte sice nutně znát Shakespeara, abyste se při čtení této knihy bavili, ale je to lepší. Humoru je tu tolik, že by se dal nabírat vidlemi.
Vyhlazovací stroje
Bryan Hitch
S Ligou spravedlnosti jsem měl vždy problém, že se Supermanem v čele se vždy těžko hledal nepřítel, který by se jim vyrovnal mocí. Proto je skvělé, že si scénáristi našli způsob, jak ho zaměstnat (i když to byla slabá berlička, jak si vypomoci), aby ho odklidili z cesty a větší část zachraňování světa tak zůstalo na ostatních členech Ligy. Zajímaví jsou i nepřátelé, protože přestože jsou obě skupiny nepřátel hrozbou pro Zemi, nejste si jistí, zda Liga nedělá špatně, když se obě nepřátelské skupiny, které si naši planetu vybrali jako bojovou zónu, snaží zastavit. Na rozlouskunutí této otázky si ale musíme počkat na další pokračování.
Phulova rota
Robert Asprin
Tuto knihu bych označil za komediální sci-fi, kde prakticky jedinou dějovou linií je, že kapitán Jester se snaží z největších looserů Vesmírné legie udělat fungující vojenskou jednotku. Asprin zde neklade moc důrazu na logiku příběhu, kdy nejvíce vás asi překvapí optimismus knihy, že prakticky z jakéhokoliv darebáka lze vykřesat čestnost a věrnost ke své jednotce, ale odbydete to mávnutím ruky, protože je zábava o tom číst a kniha se nebere nijak vážně.
Jediná škoda je, že z této série vyšly v češtině pouze první dvě knihy. K jejich přečtení to ale tolik nevadí, protože první kniha nemá otevřený konec, a druhá jen lehce. Mně osobně toto nevydání celé série nakonec donutilo začít číst tuto sérii v angličtině, abych si ji mohl přečíst celou.
O krok před peklem
Jiří Pavlovský
Jedná se o soubor povídek ze světa Kladiva na čaroděje, kdy dějově se většina z nich odvíjí v době, kdy Felix Jonáš měl své úderné komando ve složení telepatky Klaudie, nekromanta Waltera a rváče Vincence.
Na některých povídkách, zejména na té první, je znát, že autoři nebyli sžití se světem ani s postavami. Naštěstí jednoznačně převládají ty příběhy, kde to šlape tak jak má. Některé z povídek jsou o celém komandu, ale každý z výše uvedených má v tomto sborníku nejméně jednu povídku, která se věnuje jen jemu.
Dozvíme se tak něco o Felixově minulosti, proč se stal knězem a jak se dostal k VVK (jedna z těch nejlepších), jak si Klaudie užila svůj gympl, jak to dopadne, když se Vincenc dá sám do detektivní práce, nebo když se s ním do pátrání dá Klaudie, anebo jak si Walter užije conventicon (sraz) pro nekromanty (téma sice zní zajímavě, ale byla to jedna z těch nejslabších povídek).
Nejvíc si mě ale získala povídka pojednávající o boji mezi dvěma vietnamskými mágy, kteří emigrovali do naší země. Měla humor, nápad, příběh a celou partu v akci, takže vše potřebné pro dobrou zábavu. Přiznávám, že po jejím přečtení se už asi nikdy nebudu na naše vietnamské trhovce dívat tak, jako dosud.
Bláznivý úplněk
Jim Butcher
Policistka Murphyová si pozve Dresdena na konzultaci v jednom krvavém případu. A Dresdenovi je hned jasné, že je do toho zainteresovaný nějaký vlkodlak. Už tak nebezpečný případ se zkomplikuje ještě více, když mu Murphyová přestane důvěřovat. Navíc je do toho opět zapleten mafián Marcone.
Druhý díl Harryho Dresdena je více akční a krvavější. Navíc je vám pak po přečtení zřejmé, že se dříve nebo později objeví hlavní protivník Harryho Dresdena, který je hlavním strůjcem událostí v Harryho městě, co se týče nadpřirozených zločinů. Je jen otázkou, ve kterém díle bude jeho identita odkryta.
Nositelé dubového listu
John Flanagan
Ve třetím komiksu se seznámíme zejména s troly žijícími nedaleko od města a potvrdíme si, že se většiny z nich není třeba bát. Většiny. Naneštěstí, tanhle díl má otevřený konec, takže budete nedočkavě čekat na pokračování.
Hilda a kamenný les
Luke Pearson
Ve třetím komiksu se seznámíme zejména s troly žijícími nedaleko od města a potvrdíme si, že se většiny z nich není třeba bát. Většiny. Naneštěstí, tanhle díl má otevřený konec, takže budete nedočkavě čekat na pokračování.
Hilda se vrací
Luke Pearson
Příběh pokračuje, kde první skončil. Hilda se se svou matkou musí odstěhovat do města a srovnat se s velkou změnou prostředí – z divočiny na město. Po čase si zde najde i kamarády a zapíše se do skauta. Objeví se zde i další fantasy tvorové jako jsou třeba domácí skřítci.
Hilda: Hilda a troll / Hilda a půlnoční obr
Luke Pearson
Tento komiks na první dojem působí, že je určen pouze pro děti, ale nenechte se mýlit pouhou dětskou kresbou. I dospělí si v Hildiných příbězích najdou dostatečnou zábavu, stejně jako tomu je např. u takového Asterixe a Obelixe. Hilda je malá dívka, která prožívá svá dobrodružství ve fantasy světě, kde vedle lidí žijí pro většinu ostatních neviditelní malí elfové, trolové, co se přes den mění v nepohyblivé kameny, nebo obři, velcí jako hory. Přestože je soužití takto různých ras vedle sebe obtížné, až na občasné rozmíšky, nevedou tyto rasy proti sobě žádné otevřené války. První díl Hildy se odehrává v divočině, kde Hilda žije pouze se svou matkou. Díky tomu se také rychle seznámíme se třemi výše uvedenými nelidskými rasami.
Komiks mě uchvátil i tím, jak je kreslíř schopen nakreslit některé scény, aniž by potřebovaly jedinou bublinu s textem. Autor také pracuje s humorem, ať už vyjádřeným textem nebo jen kresbou. Mně se každopádně jeho humor velmi zamlouvá a už se těším na další díly tohoto komiksu.
Díky oblibě tohoto komiksu se můžete také podívat na třináctidílný seriál, který uvedl Netflix. Kvalitativně je srovnatelný a graficky zcela shodný s předlohou. Příběhů je zde více než ve třech komiksech o Hildě, které u nás zatím vyšly.
Lobo versus Maska
Alan Grant
Lobo mě potěšil zejména komiksem Kontrakt na Boga nebo Kostějem nesmrtelným. Zajímavým počtením byl také omnibus Masky. Proto jsem byl plný očekávání, jak to zvládnou Lobo a Maska v jednom komiksu. A jako u většiny komiksů, kde se objeví více celebrit najednou, velké zklamání. Trochu zaspoileruji, když řeknu, že se komiks dá rozdělit do tří částí: 1. Lobo bojuje proti Masce. 2. Lobo spolupracuje s Maskou. 3. Lobo je Maska. První část je asi nejzábavnější, kdy se Lobo rozvtekleně snaží zabít Masku a pomalu dochází ke zjištění, že ten je nezničitelný. Druhá část sází na to, že Maska si prostě dělá srandu i ze spojenců a její kanadské žertíky bývají většinou smrtonosné. Třetí část je pak dokonalá nuda. Dá se to přirovnat k tomu, jako když ve filmu Maska od Stanleyho Ipkise získá masku hlavní záporák, který nemá smysl pro humor, a podle toho se taky Maska chová. Po tomhle zklamání mi asi bude nějaký čas trvat, než se odhodlám k otevření podobných komiksů.
Úkol přežít
V. Mahaněnko (p)
Hodnotit tuto knihu je velmi složité. Předně nutno říct, že pokud nejste fanoušci RPG her, ať už počítačových nebo těch stolních, tak tuto sérii rovnou zahoďte. Bavit totiž může jen lidi, kteří se vyžívají v tom, že hrají za nějaké postavy, které jsou na začátku nicky, táhnou se od jednoho questu ke druhému, zabíjejí jednu krysu za druhou, a postupně se dostávají na levely, které jsou zajímavější.
Pokud spadáte do kategorie RPG hráčů, tak vězte, že vás čeká jízda od první úrovně. Svět, ve kterém se příběh odvíjí, je podle mě velmi naivně vymyšlen, a nepochopil jsem, jestli měl Mahaněnko nějaký konkrétní důvod, proč si vymyslel tak zbytečně utopistickou budoucnost. Každopádně není problém to překousnout, protože se jedná o málo podstatnou kulisu, kdy hlavní postava je za trest poslána do online hry, kde si musí odpracovat 8 let nebo vydělat zde neskutečné peníze, aby jí byl zbytek trestu odpuštěn. První díl této série se odehrává v trestaneckých dolech. Naivní scénář autora pak pokračuje tím, že hlavní postava nalezne kličky v systému, které předtím jiní trestanci nenašli. Což mu asi odpustíte, protože by jinak byla velká nuda sledovat, jak celých 8 let stráví v dolech kopáním rudy. Užijete si tedy kopání v dolech, zabíjení krys a levelování. Na závěr knihy pak dojde i ke klasickému raidu do dungeonu plného pastí a bossů. Hráči, teda vlastně čtenáři, si pak také užijí spoustu vyskakujících statistik při levelování.
Knize bych asi nejvíce vytkl, že se autor až moc zabýval craftováním hlavní postavou, kdy jsem po určité době začal mít chuť tyhle popisné části přeskakovat. Další výtkou je, že přestože hlavní postava Mahan několikrát neuspěje v plnění questů, vše se vždy obrátí v jeho prospěch. Chápejte, nevadí mi, když se to občas v ději stane, ale pro Mahana prakticky vše spěje ke zdárnému konci. Nic špatného, co se mu stane, ve výsledku není vlastně nic zlého. Pokud takhle bude autor pokračovat i v dalších knihách, zmizí jakékoliv napětí.
Po přečtení první knihy jsem nabyl dojmu, že na Mahana byla úmyslně nastražena past, co se týče jeho trestného činu, tak jsem zvědav, co se z toho v budoucnu vyvine. Na co se netěším, až se ve statistikách dalších knih začnou objevovat pravidelně boje s příšerami, které budou mít běžně statisíce životů. Tohle mě u RPG her vždy štvalo a byl jsem rád vždy z her, kde jsem na místo statisíců zlatých měl jen nějakých 120, ale přesto jsem byl boháč.
Batman / Želvy nindža
James Tynion IV
Jeden z mála případů, kdy prolnutí dvou komiksových světů funguje. Želvy ninja se hrou osudu ocitnou v Gothamu a spojí tak svůj humor s ponurým batmanovským světem. Autorům se podařilo oba dva světy propojit, aniž by se jeden v tom druhém zcela ztratil. Ani kresbě nelze nic vytknout. V mém případě je jediné minus to, že v tomto komiksu se objeví Batmanův sidekick Robin. Nikdy mi nepřišlo jako dobrý nápad, strkat do komiksů superděcka. A narozdíl od teenagerovského chování ninja želv mi Robin přišel v tomhle komiksu jako malý otravný a namyšlený spratek.
Císařovna
Roman Bureš
V časově promíchaném světě se vůči Antonii, která vede Nový Řím, sbíhají noví protivníci. Přestože těchto nepřátel je několik, každý z nich představuje trochu odlišnou hrozbu. Dokonce se tu objevují protivníci, kteří jsou nebezpeční i Sereninu modernímu bojovému robotovi. Do hry se také zapojí vysoká politika a intriky, ve kterých je Antonie zoufale nezkušená, a její humanistické ideály, kterých se zuřivě drží, jí život ještě více komplikují. Druhý díl Propasti času se směle vyrovnává s prvním dílem. Fakticky má jedinou slabinu, slabinu většiny sérií, že ztrácí na originalitě nápadu. Na druhou stranu má Roman Bureš dostatek fantazie, aby do děje zapojil nové historické časy z budoucnosti, takže i kousek té originality tu přeci jen nechybí. Doufám ale, že třetí díl přinese i nějaké historické období z minulosti. Třeba takové mongolské výboje by nemusely být špatné.
Krev elfů
Andrzej Sapkowski
Sice první kniha v románové sérii Zaklínač, ale přesto doporučuji si nejprve přečíst povídkové sbírky. Budete pak mít větší povědomí o tom, jaký je vztah mezi Geraltem a Yenefer, nebo Geraltem a Ciri, dozvíte se o původu Ciri, o přátelství Zaklínače a Marigolda, válce s Nilfgardem apod.
Krev elfů je jen pomalým rozjezdem série, ale už na prvních stranách vás pohltí Sapkowskiho vyprávěcí um, který si dal velkou práci s každým detailem svého příběhu. Sledujeme zde zejména osudy Geralta, Ciri, Yenefer a Marigolda, které se zatím moc neprotínají. Stejně tak se tu teprve začínají objevovat náznaky různých pletich, ať už se jedná o čaroděje, panovníky nebo vznikající třenice mezi lidmi a nelidmi. Zatím můžete jen vytušit, že se sbíhá nějaká katastrofa, ale zatím nemáte ani tušení, koho toto soukolí semele na prach, a kdo přežije.
Marťan
Andy Weir
V současnosti asi existuje jen málokdo, kdo by nevěděl nic o knize/filmu Marťan. Pokud porovnám knihu s filmem, tak kostra příběhu je stejná, v knize je jen víc katastrof, které musí marsovský trosečník Mark Watney překonat. Kniha je také více zaměřena na technické potíže, které se Andy Weir snaží pomocí deníků Marka Watneyho vysvětlit natolik, aby je pochopil i laik. Román je pak rozdělen na dva druhy vyprávění. Prvním jsou záznamy z deníku Marka Watneyho, druhým pak reakce ostatních lidí, zejména pracovníků NASA a posádky lodi Hermes, kteří Marka nechali na Marsu, když si mysleli, že je mrtvý. Záznamy z deníku jsou odlehčovány humorem hlavního hrdiny, kdy na vás tedy tolik nedoléhá jeho situace, kdy víte, že když záznam z deníku napsal, tak v té době ještě žil. Více emotivní jsou pak situace lidí na Zemi a na kosmické lodi, kteří prožívají situaci, kdy mu nemohou pomoci více, než nějakou tou radou, a kdy řeší, zda ho mohou nějak zachránit.
Hero Bible - Akční příběhy knihy knih
Jeff Anderson (p)
Vhodné zejména pro ty, co by si alespoň něco málo chtěli dozvědět o Bibli, ale nemají chuť si ji přečíst celou. Dvě třetiny jsou věnovány Starému zákonu, zbytek Novému zákonu. Je to zhuštěné do 200 stran, takže komiks není nijak podrobný. Kresba neurazí, ale ani nijak zvlášť nezaujme. Očekával jsem špetku humoru, ale o to se autoři nijak nesnaží. Takže kromě toho, že byly biblické postavy vizuálně ztvárněny superhrdinsky, není komiks ničím výjimečný.
Jak poznat, že vaše kočka touží po vaší krvi
The Oatmeal (p)
Zejména první část vtipů je zábavná a několikrát jsem se i zasmál nahlas. Kdyby styl humoru zůstal i nadále takový, dal bych komiksu 80 %. Jenže pak následují kapitoly Boba a Boba, koček, které chodí do práce s lidmi a mluví s nimi jako rovný s rovným. Ten nápad jako takový nebyl špatný, ale humor klesl značně pod mou úroveň, kdy vtipy začaly být dost obhroublé a hloupé. Kvůli vtipnému začátku ale nemůžu dát méně než ty dvě hvězdičky.
Apokalyptická suita
Gerard Way
Příběhově se to dá asi trochu přirovnat k Watchmenům, když je přikořeníte humorem a parodií na superhrdiny. K mému zklamání se ale kvalitě Watchmenů vůbec neblíží. Pominu, že se tu nikdo ani nesnaží vysvětlit, jak zvláštní schopnosti hlavních hrdinů a záporáků fungují. Ve spoustě jiných superhrdinských komiksech tomu není jinak. Ale velmi mě zklamalo, že přestože přečtete pár stovek stran, nezjistíte, co za superschopnosti vlastně hrdinové přesně mají, zjistíte jen málo o jejich pohnutkách a jejich minulosti, a nic o jejich původu. Jestli si to autoři nechávají na další díly, tak si toho nechali příliš mnoho, aby mě to zaujalo číst další díl z této série.
My jsme legie
Dennis E. Taylor
Při hodnocení této knihy musím trochu spoilerovat, ale nenapíšu víc, než je v tiráži, nebo než napovídá název knihy. Hlavní postavou je fakticky umělá inteligence, kopie mysli zemřelého člověka. Je to zcela netradiční pojetí a moc se mi ten nápad líbil. Zpočátku jsem měl obavu, jakým způsobem skloubí autor potíže s cestováním ke vzdálenějším soustavám, ale zhostil se toho celkem dobře. Nejprve se příběh odvíjí jen kolem jedné postavy, ale brzy se objeví další. Vzhledem k tomu, že jednotliví hrdinové knihy se vyskytují v jiné části vesmíru, měl jsem při čtení občas pocit, že spíše čtu jednotlivé povídky z jednoho universa, což mi ale vůbec nevadilo. Jediným problémem pak bylo, že se ke konci knihy v příběhu pohybuje více postav a musel jsem se více soustředit, abych si vzpomněl, která postava je která. Určitě by tomuto problému, alespoň částečně, pomohl „genealogický“ strom. Knihu každopádně hodnotím jako velmi vynalézavou, i když mě trochu mrzí, že se jedná o dalšího autora, který se z toho snaží udělat další ságu. Čekejte tedy otevřený konec.
Deník Anne Frankové
Ari Folman
Už samotnému deníku A. F. jsem dal vysoké hodnocení, takže zde jsem se zaměřil hlavně na hodnocení komiksové stránky, a byl jsem velmi příjemně překvapen. Nejedná se o suchopárné převedení deníku do komiksu. Autor komiksu si zde pohrává s fantazií a humorem, kdy máte pocit, jako by ten komiks vymyslela sama A. F., jako by zde ona sama převedla své představy zapsané v jejím deníku. Když píšu představy, tak to tak i myslím, protože komiks je často záměrně přehnaný, humorný a satirický, tak jak často události do deníku zapisovala sama A. F. Převedení deníku do komiksu, však nechci upřít autorovi komiksu, který dokázal vytvořit vyvážené dílo, které je vtipné, ale nijak urážlivé. Ten také komiks vytvořil s úctou k původnímu dílu, k jeho pisatelce a k osudům dalších osob, o kterých A. F. ve svém deníku psala. Nelze než doporučit těm, kteří netouží číst samotný deník, ale chtěli by poznat alespoň to nejpodstatnější z tohoto díla.