Hall3006
komentáře u knih
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Útlá knížka psaná jako dopis někomu...to se dozvíte na konci a za ten point dávám třetí hvězdu. Je to spíše kniha na zamyšlení, ale v japonském stylu. Knížka se čte dobře, ale ten svět, kde věci mizí pro další den života vůbec nepocítíte a autor se tomu hezky vyhnul, protože popisuje jen vnitřní svět hlavního pisatele. Ten hodně pláče, protože vzpomíná co vše promarnil a nyní nám dává poučení jak svůj čas a život nemarnit. Jiný způsob, ale stejný cíl jako Půlnoční knihovna či Veronika se rozhodla zemřít. Vybral jsem si jí pro její název hodící se do ČV 2024.
(Obecné zamyšlení bez přímé souvislosti na tuto knihu): Hm, možná bych se měl zamyslet nad svým životem, když mi takové knihy stále padají pod ruku. Jo už vím, neztrácet čas s pokleslou literaturou a konečně číst něco u čeho se jen neodpočívá nebo co nemá až takovou reklamu. Bohužel čím dál častěji se mi stává, že kniha, kterou si nevyberu sám, ale je mi ze všech stran doporučována, mě nakonec zklame.
Město knih
Akram El-Bahay
Knihu jsem si pořídil pro ten název a anotace moc neprozradila. Úplně jsem neřešil zařazení do žánru fantasy, které moc nevyhledávám, protože jiné knihy nejsou tak pohádkové a přesto tam spadají. Tato kniha mi jako čisté fantasy přišla. Orientální pohádka, která více než knihy řeší bájné postavy, krále a nadpřirozené bytosti. Do poloviny mě i zajímalo jak se bude děj vyvíjet, ale pak se začal točit v kruhu s tím, že přibývaly další bytosti a kouzla. Fanoušky žánru jako odpočinek zřejmě bude bavit.
Volání hvězd
Emma Donoghue
Mé hodnocení je čistě subjektivní, ale nechtěl jsem to nechat bez něj, i když zřejmě nejsem cílovka. Tato kniha, ač má velmi zajímavou dobu děje (proto se mi dostala do ruky), je bohužel pro mne uchopena zcela jako ubíjející, plná beznaděje a bezděje. Tedy, něco se tam děje, ale to stále dokola z čeho mi nebylo dobře. Kniha se odehrává v jednom pokoji přeplněné nemocnice na konci první světové války, kdy řádí Španělská chřipka v Irsku. Nemocné jsou těhotné ženy a my sledujeme útrapy jak je popisuje sestřička, jenž po odpadnutí ostatních je na toto "oddělení" sama. Čteme o měření teplot, převlékání pomočených postelí a další chuťovky spojené se starostí o tyto pacientky. Většinou zasloužilé matky, které žijí v době, kdy se razí heslo "Dokud mu nedáš dvanáct dětí, dostatečně ho nemiluješ" a věřící v další nesmysly, se kterými musí vzdělaná sestřička bojovat.
Já se chci četbou nejen pobavit, ale i něco dovědět o době. Jenže kdybych chtěl vědět to, co je popisováno v této knize, stačila by mi příručka pro sesterskou péči. Takže kandidátky na zdrávku, co chtějí poznat minulost svého povolání "od podlahy" (nočníku), tak s chutí(?) do toho. Koho opravdu zajímá nějaký příběh s dějem v této době použije štítek španělská chřipka, kde najde opravdu kvalitní knihy.
Ti druzí
C. J. Tudor
Třetí kniha od autorky a zatím nejlepší. O půl * lepší než Křídák. Příběh je napínavější díky tajnému spolku jenž pomáhá pomstít nespravedlnost. Nejsilnější poselství je, že msta se vždy vymstí. Že vzít spravedlnost do svých rukou znamená, že se stanete sami nespravedlivými. Příběh Gabea, který přijde při přepadení o svou ženu a dceru je velmi tíživý a jeho bloudění při pátrání po autě, kde si myslí, že viděl svou dceru v době, kdy se odehrává tragédie v jeho domě. Kdo je ta holčička a kdo byl zabit? Proč mu tchán nedovolí identifikovat těla? Velmi promyšlený příběh a ač jsem byl po Jámě rozhodnutý, že tohle bude poslední kniha od autorky a další si již nepořídím, Ti druzí zase trochu zvýšily zájem přečíst si další knihy. Takže tuhle knihu rozhodně doporučuji.
Jáma
C. J. Tudor
Po Křídákovi jsem si dal další knihu autorky a měl jsem neodbytný pocit, že má osvědčenou kostru příběhu - temné tajemství z minulosti ovlivňuje přítomnost - a tu znovu použila. Tentokrát se vrací učitel Joe do školy svého dětství rodného města, odkud utekl po děsivé tragédii v rodině. Tu si oficiální historie pamatuje docela přímočaře, ale sám Joe ví, že je mnohem spletitější. Jeho dávní spolužáci a jejich rodiny si pamatují různé verze co jí předcházelo. Jedno je však spojuje. Jáma. Velká díra v zemi, která nevznikla díky intenzivní těžbě uhlí jako sloje okolo, ale díky starodávné víře. Co se stane, pokud člověk této víře podlehne a nechá se jámou pohltit?
Tajemství kolem jámy bylo zajímavé, ale to okolo mě spíš vadilo. Podrobně popsaná šikana a utrpení dětí i zmar jejich rodičů v chudém kraji po zavření dolů na uhlí. Napětí nebylo takové jako u Křídáka, ale spíše dokreslovalo celkovou temnotu života v Arnhillu. Za mě slabší než prvotina, takže tři hvězdy.
Dějiny lidských průserů aneb Co všechno jsme podělali
Tom Phillips
Čekal jsem víc odbornosti a méně vulgárnosti. Ale i tak jsem rád, že jsem si knihu přečetl, nedozvěděl jsem se nic extra nového, jen to bylo podáno standup formou. Takže ano, bylo to vtipné, i když bych vlastně čekal zamračeného kárajícího mentora, knihu napsal hodnej strejc co je veselá kopa, ale zajímají a pálí ho vážné věci. Protože pokud odhlédneme od bodrého tónu, kniha je docela slušná žaloba na naší civilizaci a neplechy co stačila napáchat. Takže máme tu deset kapitol výčitek a závěr, který už tak vtipný není. Určitě ale stojí za přečtení.
Toulavá země
Liou Cch'-sin
Po dvou letech od četby slavné trilogie, která autora vynesla na výsluní literárního nebe, jsem si mohl přečíst sbírku povídek napsané v průběhu desetiletí před a po přelomu milénia a váhám mezi třemi a čtyřmi *.
Některé povídky byly originální, bohužel protknuté tehdejším Čínským pohledem na svět a nyní o dvě desetiletí později až patetickém. Některé nápady zas tak originální nebyly, ale inspiraci hledal autor u těch nejlepších jako Clarke či Asimov. Stoletý Hawking v "Čínském slunci" či titulní "Toulavá Země" se četly dobře, jiné zase o něco hůře. Hlavně "Požírač" byl dost bláznivý. Kniha není takové to čtení co slupnete za víkend, některé dny jsem zvládl dvě povídky, jindy mi stačila jedna a raději jsem si po jejím dočtení pustil seriál Silo pro odpočinek mozkových závitů. Je to pestrá sbírka a pro čtenáře sci-fi určitě příjemná četba.
Neúprosný Měsíc
Mary Robinette Kowal
Tak bohužel dočíst tento hnůj nešlo. Je tolik krásných knih a ztrácet čas na tuto slátaninu je život moc krátký. Ač jsem si říkal, že jsem připraven po prvních dvou dílech na ledasco, co se zde rozhodla autorka prezentovat "předčilo" mé představy. Předně byl krok vedle do třetího dílu dát novou hrdinku Nicol. Opustili jsme linku z prvních dvou dílů, které i tak trochu voněly sci-fi. Nyní se autorka rozhodla nám předestřít příběh další astronautky. A evidentně si po udělených ocenění (čímž byly naprosto zneváženy, protože tyto ceny drží velmistři žánru, kteří by tyto knihy považovali za parodii) řekla, že pro úspěch pořádně přitlačí na pilu.
Jsem přesvědčen, že by se pro své vlastnosti Nikol nikdy astronautkou stát nemohla. Nenávistná, arogantní anorektička by se nikdy nemohla stát vedoucí v jednom z modulů kolonie Artemis na Měsíci. Její skrytá agresivita a nenávist vůči bílým heterosexuálním mužům v oblecích a rozněžnělost nad černými dělníky v monterkách korunovala svým vztekem, když jí někdo podržel dveře nebo, nedej bože, zachránit život. A že to v partě, kam se dostala potřebovala často. Partě, co od startu rakety lítali z průšvihu do průšvihu, kteří prošli sice výcvikem, ale na Měsíci byli permanentně před zhroucením. Knihu jsem chtěl odložit co každých 50 stran, ale říkal jsem si, že vydržím. První třetina se věnuje přípravě a letu na Měsíc. To už jsem obracel oči proč někdo, kdo má problém spolupracovat a má problém sám ze sebou se vůbec stane astronaut. Nimrání v nesmyslech a v každém škobrnutí pokračuje i v druhé části, kde jsem bláhově čekal popis budování a krás kolonie na Měsíci. Kdepak, zjišťujeme, že problémů bude přibývat a začíná "vyšetřování" kdo může za sabotáže. To už nebylo otravné, ale trapné. Nakonec jsem se dostal i do třetí části a když jsem viděl tu zoufalost a neustále řešení jak jíst a nepozvracet se (a že toho zvracení je v této knize požehnaně) a jak jí to neustále "rozčiluje" že na ní někdo kouká, zda jí či chodí pravidelně spát aniž bych se dozvěděl něco co by příběh posouvalo. Při představě, že se tam s nimi budu plácat dalších dvě stě stran když přečtení dosavadních 413 zabralo týden, knihu jsem zaklapl. Jsem staromil a dobré sci-fi aby člověk pohledal - většinou v klasice co mám ve své knihovně. Nová vlna autorů zřejmě musí svá díla psát pro úlitbu moderního pohledu na svět a hlavně moc nezatěžovat čtenáře vědou u které by musel přemýšlet. Je jen škoda, že tato modernost úplně drtí to co na sci-fi mám rád: invenci, neotřelé a i šokující směry objevů a pohledů na lidstvo. Je kousavě ironické, že dokud budou takové knihy dostávat ocenění, kvalitní díla s pohledem do budoucnosti budeme nacházet už jen v minulosti.
Sukuby
Edward Lee
Přestal jsem se vyhýbat čtení hororů, odměnou mi bylo překvapení, jak mohou být sexuální, násilně sexuální a sexuálně násilné scény napsané čtivě bez nadbytku vulgárností s postavami, které mají charakter (není démon jako démon, mrk mrk pane Kotleta). Takže číst o temné sektě staré tisíce let ovlivněné předřímskými, předdruidskými či před frískými vlivy přežívající v jednom malebném, klidném městečku, kam jsem se chtěl pro jeho vykreslení vydat, může být napínavé, vzrušující i opovržlivé.
První věta "Vařily hlavy" (ano ony) nás zavádí na archeologické naleziště a ihned zaujme popisy brutálních rituálů od jedné výzkumnice, takže nemáme pochyby jakou jsme to knihu začali číst. Další linka je plná násilí a opravdu odpudivých zločinů jenž páchá dvojice uprchlých sociopatů. Třetí linkou se dostáváme díky Ann, hlavní postavě, právničce z velkoměsta, která má mít dovolenou, do jejího rodného městečka Lockwood. Zde se nám všechny linky velmi umě a velmi krvavě protnou. Takže žádný brak, ale velmi příjemně znepokojivé čtení a těším se, až se dostanu k další knize autora, který psát rozhodně umí. Pokud Vám bylo 18, tak s chutí (i nechutí) do čtení.
Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal
Doposud jsem viděl jen filmovou verzi tohoto díla. Odlišnosti byly překvapivé i potěšující. Některé scény by zřejmě film znepřístupnili, byly tedy vypuštěny. Kniha byla více přímočará a méně učesané věty, dlouhá souvětí a svérázná větná skladba jistě někomu činí potíže. Je to však klasika pana Hrabala, která však má stále co říci. Jsem za čtenářskou výzvu rád, kvůli ní jsem si knihu s filmovou obálkou a fotografickou přílohou pořídil. Nechci psát, že je to povinná četba, ale poctivý čtenář by si neměl vybírat jen módní literaturu a občas sáhnout po klasice.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Kniha, jenž jsem právě dočetl, čekala na ten správný čas až na ni dojde řada. Věřím, že je to tak se vším v životě a tato kniha, která má na obálce "román", není jen obyčejný román. Děj, zápletka a postavy jsou jen kostra na níž je umě vysocháno poselství o životě, filozofii a víře (ne náboženství). Je to mnohem čtivější než podobně laděné knihy Paula Coelho (Veronika se rozhodla zemřít). V každém životě Nory odehrávající se na stránkách najdeme nějakou pravdu o životě a nejde vůbec o to navštívit co nejvíce paralelních vesmírů. Vlnová funkce hroutící se v každém rozhodnutí do nového vesmíru tu je popsána velmi svérázně a ani nemusíte číst knihy o kvantové mechanice od Johna Gribina (ta s těmi koťaty je výborná) či jiných vědců zabývající se paralelními světy a dualitě "kočky v krabici".
Tuhle knihu by si měl přečíst každý a je jen na vás zda na konci víte, že žijete dobrý život nebo si řeknete: "hele tak já s tím životem něco udělám". Přečtěte si jí. Doporučuji a doporučuji ji doporučovat ji dál.
Kříďák
C. J. Tudor
Knihu jsem si pořídil na základě doporučení i když byla dost různá. Podotýkám, že anotaci jsem nečetl příliš pozorně, o to víc mě příběh překvapil. Bylo to na prvotinu mnohem čtivější než předtím dočtený Kopírák, prvotina jiné autorky. Dvě časové roviny, které se po celou knihu střídaly stupňovaly napětí a postupné odhalování tajemství, která parta kluků a jedna dívka měli, v dospělosti bylo nápadité a autorka nám pěkně podstrkovala různé podezřelé. Rozuzlení bylo nečekané, ten konec jsem si řekl "no teda". A oceňuji životní moudra pronášená různými postavami ve správných chvílích. Takže za mě povedená kniha a milovníci krimi by ji určitě neměli minout.
Kopírák
Sam Holland
Průměrný thriller od začínající spisovatelky. Kniha má vlastně originální nápad. Ale to zpracování... Motivace vraha je...? Proč ten konec?
Pro začínající čtenáře, kteří dosud tento žánr nečetli asi dobrý úvod. Pro ty co už nějaký ten rok čtou bude kniha plná klišé, šablonovitého děje, nejasného motivu a trapných přešlapů policie. Brutalita byla nápaditá, zřejmě inspirovaná Carterem a chtěla ho překonat a tím trochu zhutnit docela řídký děj plný děr a naprosté absence invence. Podotýkám, že sám na sobě cítím přehlcení krimi knih a pokládám si otázku, zda četbu tohoto žánru omezit a více se zaměřit na jiné žánry. Nebo to byl jen krok vedle a určitě u nás vycházejí i kvalitní díla, která nemají takový marketing. (Proč?)
Atlantida
David Gibbins
Po dlouhé době kvalitní román o Atlantidě, respektive o jejím hledání. Moc pěkně zde autor nastínil jednu z možností jak to s Atlantidou bylo na základě střízlivých vodítek držící se vědeckého poznání. K úplné dokonalosti chybělo, resp. přebývalo, mnoho stran zabývající se konflikty mezi mafiány bažící po pokladu a hrdiny, kteří si necenili jeho nominální, ale kulturní hodnoty. Kdyby místo nich byly tyto stránky naplněny popisem, ač spekulativním, života a migrace dávných lidí prchající z Atlantidy, bylo by to asi na plný počet. Knihu jsem měl poměrně dlouho v knihovně pořízenou na nějakém blešáku, ale rád si přečtu i další knihy jenž spojuje hlavní postava Jack Howard. Doporučuji.
Hlubinná bouře
Lincoln Child
Velmi nečekaný příběh oproti anotaci. Nejprve jsem si říkal, že první část měla čtenáře nalákat na pořádnou atlantskou záhadu a nakonec se z toho vyklubal napínavý technothriler s pěknou klaustrofobickou podmořskou základnou, stojící na objevu vskutku zničujícím. Je lidstvo připraveno na takový objev nebo by nemělo tolik pospíchat do míst, kde není pro pozemský život místo? Vyhrajte vědec nebo voják? Knihu jsem dostal a jsem za to rád.
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Stephen King
Knihu jsem dostal k zapůjčení v nemocnici po přečtení vlastních zásob a nějak se stále nemohl začíst. Nejprve to bylo dost monotónní, ale postupně se zvyšovalo napětí až do bodu kdy jsem už nevěřil v nějakou naději. Tíživá atmosféra ztracené holčičky byla náročná na čtení, no závěr mě emočně zasáhl. Dát však větší hodnocení nemohu vůči jiným dílům mistra.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Alegorie o vzestupu a selhání totality je pro čtenáře, jehož země totalitou prošla a nemá pokřivené vidění zcela jasná. Ač kniha je útlá je tam vše, co pro usvědčení z totalitarismu stačí. Moc povedená kniha, která mi ukratila dlouhou chvíli na nemocničním lůžku a pomohla ji nevnímat.
Černá smečka
František Kotleta (p)
Výborná kniha pokud jste upoutáni na lůžku na JIP a nic jiného nemáte po ruce. Díky tomu všemu jsem knihu dočetl. Ono to není napsané zle, stránky utíkají a občas se zasmějete přirovnáním či výrazům použitých v dialozích. Ale celkově je kniha zcela mimo to, co mě baví. Jelikož jsem tuto novinku chtěl přečíst jako to "pravé kotletovské", abych měl ponětí co zde znamenají "kořeny tvorby" se v dalších knihách zaměřím na vývoj od těchto kořenů.
Sextrapásky
Jiří Müller
Kdo se pustí do takové knihy, nemůže přece čekat vysokou literaturu. Sáhl jsem po ní abych se odreagoval a zasmál. Hodnotím 60% celek protože jednotlivé texty měli různou kvalitu. Někde byla satira kousavá či zápletka povedená, jindy se však vtip či pointa nepovedla. Občas mě napadlo "vida nejsem sám kdo zažil takový trapas". Není důvod jí necist, když chcete na pár chvil vypnout.
Noční lovec
Chris Carter
Třetí případ detektiva Huntera byl zase o něco zajímavější a propracovanější než minulý díl, kde byla i ezo linka, která mi moc nesedla. V tomto díle chytají vraha, který zase vraždí ženy, ale jinak a z jiného důvodu než v první knize, motiv byl řádně ujetý a vlastně hodně smutný.
Nápady, kterými oplývá Carter, jsou originální a nechce se mi věřit, že to někde nevyčetl. Na druhou stranu jsem rád, že to je fikce, protože to co vrah předvádí je opravdu brutální. Zatím nejlepší díl, ale než si dám další, zkusím něco oddychového. Jen postřeh na okraj: je zajímavé, že ženy mají více chvály na knihy Cartera než muži. Čím to bude?
