Han-nah komentáře u knih
Knihu jsem přečetla na základě výzvy. Detektivky mám ráda, z uvedených v této knize mnohé ani neznám. Zaujaly mě rozbory a techniky při tehdejším vyšetřování. I při tv sledování starších detektivek si uvědomím, jak doba spěje dopředu. Nové , moderní techniky dovedou vyšetřit i staré , nevyjasněné činy.
Tak nějak je tato série vyšetřování vražd s úžasnou inspektorkou Kim a jejím sympatickýmn týmem návyková. Originální příběh, zpočátku klidnější rozjezd.Z předešlého dílu se vynoří psychopatka Alex, která je sice ve vězení, ale opět škodí a využívá a zneužívá všechny kolem sebe. Samozřejmě největší pifku má na Kim, která ji sem dostala. Dělá vše, aby jí ublížila. Ta se tak musí opět vyrovnávat s krutou minulostí a vztahem ke své matce. I tím se čtenáři více otevírá poznat Kim z osobního i pracovního života, kdy před kolegy chce vypadat ta "silná", i když je někdy na rozsypání. Těším se velmi na další díl.
Dvě dějové linky z období 2.sv. války a dvě postavy Ava a Elaine, které nás čtením provázejí.
Ava , je vyslána z Ameriky do relativně neutrálního Portugalska, aby mohla zasílat informace, takže hlavně kupuje noviny, to je její hlavní činnost. Setkává se ale také s mnoha lidmi, poznává kulturu země, obyčejný i společenský život lidí, ale i jejich denní činnosti, hlavně i dostatek jídla, když všude v okolních státech zuří válka a je bída.
Druhá linka s Elain je velice napínavá a nebezpečná z oblasti Francie a odboje.
Hlad, obava z udání, nebezpečí na každém kroku. Kdykoliv může dojít k prozrazení, pak jen kruté mučení, koncentrák i smrt. Přes toto vše muži a ženy bojují v odboj, na tajných tiskárnách tisknou letáky, ženy je roznášejí v tajných schránkách. Nehledí na svůj život a jsou tu pro pomoc druhým.
Když jsem dostala otázku, proč tyto knihy plné násilí a krutosti čtu, odpovím:
Jsem šťastná a vážím si toho, že žiju v míru a doufám, že něco takového nezažiju.
Smutná, ale čtivá detektivka, kde se vše propojí. Vraha čtenář odhadne docela brzy ale knihu potřebuje dočíst., protože současný příběh a druhá dějová linka z minulosti pomůže čtenáři pochopit podstatu činů a proč ....... U linky z minulosti mi velice vadilo písmo, ale to je jen moje poznámka.
Říká se. že v každém člověku je zlo. Otázkou zůstává, kdy vypluje na povrch, aby dotyčný spáchal tak kruté skutky. Má na to vliv výchova nebo okolí. A vyplave to nejkrutější zlo nebo se dá vnitřní silou ovládat.
Zaujal mě název a téma knihy. Každý má nějaké tajemství, při čtení mi ale některé pasáže připadaly zbytečně zdlouhavé, závěr zase zhuštěný a utnutý,
Líbí se mi recenze od Obelixe 15, kdy postavy přirovnává k "Výměně manželek". A tak jsem si připadala při čtení knihy. Velké pokrytectví, zneužívání a využívání blízkých, jak ve vztahu, tak i přátelství. Když to ale těm lidem vyhovuje ... proč ne? Horší je o tom nevědět a dozvědět se to tak, jako v této knize, až se něco stane.
Mám ráda Haileyho a tato brožovaná kniha z poličky do "Výzvy" a pro mě další velké plus, že je napsaná ve slovenštině. Jsem generace Československa a tento jazyk mi je hodně blízký.
Napínavý příběh na palubě letadla čtenáře uchvátí. Samozřejmě se musí oprostit od toho, že dnes je technika úplně jiná.
Díky vám, čtenářům , se dostávám k těmto krásným knihám. Do knihkupectví, ale i do knihovny velmi ráda chodím. Ta atmosféra vzít knihu do ruky a listovat.
Něžná obálka, ale děj knihy je zasazen do Londýna a 2. sv. války. Ač je Anglie ostrovní stát, boj je se shora.
Dvě kamarádky se od svých rodin stěhují do Londýna. Čekají krásný, společenský život, těší se na novou práci, lásku, ale je tady i krutá realita války, bombardování. Viv začne pracovat v obchodě, Grace, ač jí knihy nic moc neříkají, dostane místo v knihkupectví u trochu nerudného staršího pána Evanse. S jeho svolením vzala obchod do svých rukou a svými schopnostmi vytvořila jedno z nejlepších , po bombardování, bohužel poslední nejlepší knihkupectví. Naučila se lásce ke knihám a slovu, tuto lásku předávala dál a vytvořila komunitu lidí, kteří si ji přicházeli poslechnout. Dávala lidem přátelství, ale i naději při strachu. Ukazuje lidem okolo sebe, jakou má kniha moc. Moc slova stmelit lidi.
Byla mladé, krásné, bavily se, byly naživu a přes to se snažily ze všech sil pomáhat druhým.
Tato smutná kniha , dějem zasazená do Irska, je napsaná na podkladě faktů ke stému výročí pandemické chřipky r. 1918 a vzpomínku na ženu - lékařku, v této době nedoceněnou a neuznávanou, protože byla žena, doktorku Kathleen Lynnovou.
Děj je vyprávěn s pozice porodní sestry Julie Poverové, která pečuje o nastávající maminky v malinkém pokoji nemocnice. Při popisu různých úkonů a možností zdravotníků v této době, je jen těžko si vybavit. Jejich náročná práce, otřesná pandemie, chudoba, mnohačetné porody žen, umírající, jak ženy, tak děti. A pořád neustálý vliv církve. Nastoupila zde i mladá pomocnice Bridie, která se trochu rozpovídá o svém dětství a životě.
Četla jsem už více knížek na téma "Magdalénky". Tak krásné jméno a v Irsku , skoro až do konce minulého století, vyvolává hrůzu.
Magdaleniny prádelny, zvláštní školy, sirotčince, vězení, stoupy. Využívání dětí a mladých "poskvrněných" žen ve jménu církve ke zlepšení, ale hlavně zneužívání, jejich situace.
Pro sestru J. Powerovou, ale i pro ostatní zdravotníky i pomocný personál je naučit se žít s krutou realitou a tou je "smrt".
A " Hodinky", na které si sestra Powerová vyrývá znaky , jsou pro ni mapou - nebe pro ty, které doprovodila.
Každá rodina žije svůj život a má svá menší nebo větší tajemství. Tady jde spíše o drama. Kniha je rozdělena na tři části. Menší prostor je věnován otci a matce, největší jejich synovi Teovi.
Otec - pracující člověk, možná trochu flegmatik, ale pro Tea s velkým tajemstvím. Kam se tatínek vytratí každé nedělní odpoledne a proč se o tom nesmí mluvit.
Matka - její traumata z dětství se prolínají do dalšího života, je to náboženská fanatička. Navštěvuje se synem náboženské centrum - sektu, vychovává Tea a jelikož je "divný" a nechodí do školy, tak se s ním učí doma. Je neustále s ním, ovlivňuje ho a vyžaduje neustálý dohled.
Syn Teodor - jemu je zde dán největší prostor, jelikož na něm se vše podepisuje. Doma má ve skříni fiktivního kamaráda Hyna. V centru poznává kamaráda Vychcana, až později se projeví dosah tohoto seznámení. Na druhém stupni už chodí do školy a jeho život pokračuje přes pubertu až do dospělosti a.....
Autorka zde otevírá témata, jako jsou traumata přenášená z dětství, jak ovlivňují další život nejen jich, ale i těch, s kým žijí. Absolutní nedostatek komunikace a zatajování. Vše časem vyjde na povrch, tak jako i tady, se Teo doví, kam chodil v neděli odpoledne jeho otec.
Dostala mě věta - Moji rodiče mi pouze předali genetickou informaci, jinak s nima nemám už nic společnýho...........
Je mi líto těchto dětí, protože, jestli budou mít ony své děti, udělají většinou stejnou chybu a je to neustálý kolotoč.
Po závěrečném oslovení v prvním díle zde máme strhující pokračování. Nechybí láska, odpuštění, pocit viny i křivdy a hlavně i zrada. Ta od těch nejbližších bolí nejvíce.
A závěr opět čtenáře opravdu dostane.
Ale, jak je napsáno. Vždy je tu naděje....... na vše, co život přináší....na vše pěkné, co každého čeká.....
Na upozornění jsem si půjčila hned oba dva díly a udělala jsem dobře, protože poslední slovo tohoto dílu by mě asi v klidu nenechalo, co bude dál.
Tato romantická kniha má svou hloubku. Začíná sice tragickou událostí, která ovlivní životy všech zúčastněných a jejich rodin. Každý se s touto situací snaží vypořádat podle svého. Je tady láska, erotika, ale i nenávist, pocit viny sami za své činy, ale i za činy svých blízkých. Jak se má dítě vyrovnat s vinou rodiče, když hledá vinu i u sebe? A jak se s tím naučit žít? Pomalu, jako skládačku, autorka čtenáři dávkuje a odkrývá tajemství.
Celou tuto sérii mohu jen doporučit. U této knihy mi maličko něco chybělo. Doplnění života některých postav, takové neuzavřené, přesto krásné. I tak autorka završila tuto sérii, která se dá číst i samostatně, z poválečné doby a osudů lidí v okolí Přerova.
Každá z postav a, že jich tam není málo, je dobře psychologicky rozebrána. Některá se čtenáři líbí víc, některá méně.
Dluhonický svatojánský dům - prokletí generací, ale s pýchou dodržována tradice, která je násilně ukončená nařízením strany, tak jako plno dalších tradic.
Dnes některé žijí ve vzpomínkách, některé se snažíme obnovit a připomenout jak práci, ale i dobu.
A, jako vždy, jde i o charakter lidí.
Krásné, oddechové čtení, pro někoho asi ťunťavé, mladá žena trochu praštěná, ale to se zrovna mě na tom líbilo.
Panička a nalezené koťátko. Přes prvotní pocity, že kotě doma ne, já přece musím mít sterilně uklizeno, zjistí, že to tak má být. Velice úsměvný příběh i s trochou romantiky.
Taky jsme měli nalezenečka, ze kterého vyrostl mohutný kocour Murášek. Je již za duhovým mostem. Přesto se mi při čtení této knihy vybavily jeho kousky a nádherný kukuč. Zvířátka jsou velmi vděčná a dají našemu životu jiný rozměr.
Potomci šlechtického rodu hraběte Kostky z Kostky žijí v Americe. V Čechách dostanou zpět zámek . S nadšením sem přijede František Antonín s manželkou, která neumí česky a rodově prokletou dcerou Marií. S jakými ideály si převzali zámek i s perzonálem a co je čeká , to se dočtete v této knize, psné Marií formou deníku. Některé pasáže jsou vtipné, některé vynucené.
A tady je situace, kdy někteří čtenáři knihu chválí, jiným se moc nelíbí. Ale to je správné, nemůžeme mít stejný vkus a ten nutit druhému. Je to, jako v životě a v čase, kdy a v jakém rozpoložení vezmeme knihu do rukou.
Kniha je velice čtivá, z dějových linek zde graduje hlavně téma domácího násilí. Je pořád neuvěřitelné, co dokáže násilník vymyslet, jak týrat svou oběť, tady je to Grace. Nesoudím, ale při čtení mi při týrání samotné naskakovala imaginární bolest týrané. Ale sama nevím, co bych v takové situaci udělala a hlavně , komu bych věřila. Byl by to ten správný a zajistil by mi ochranu? Přeji všem týraným svobodu, ale také ať je hodně těch, kteří pomáhají. I nám již známá vyšetřovatelka Maddie se mimo jiné tomuto tématu věnuje. A její ,dosud nabručený kolega Harry, začíná být lidštější. Dobrá dvojka.
A mám za sebou další čtivý díl této série. Moje oblíbená Kim a její skvělý tým, objeví se i Daniel, no s tím se uvidí. Je tu i věčně dotěrná reportérka Tracy. Vyšetřování jde do minulosti a spojitosti s vraždami. Každý si myslí, že něco z minulosti zůstane utajeno, snaží se před tím utéct, ale vždy vypluje na povrch.
Moc se mi líbí hlášky mezi kolegy. Dějové linky se na závěr navzájem propojí. Autorka popisuje emoce těch, kteří byli v dětství výchovou rodičů narušeni a trauma z tohoto období si většinou nesou po celý život. Ale to neznamená, že se z nich mají stát špatní lidé. Že s tím dokáží žít, to nám ukazuje Kim a Tracy. Život Tracy byl v tomto díle více odhalen.
Píše se rok 1943 a "Německá Říše" se rozpíná. Příběh vypráví mladá árijská dívka, zdravotní sestra, Franka. Přišla o všechno a o všechny své blízké a v Černém lese, v jehož blízkosti měla její rodina osamělou chatu, chce ukončit svůj život. Tam její plány zmaří nalezení pilota Johna, pro jehož záchranu dělá vše.
Bílá růže byla v té době skutečně studenstská organizace, která bojovala proti Hitlerovi.
Tímto příběhem autor ukazuje pozadí války z pohledu obyvatel Německa, ať jsou to fašisté, antifašisté. Je zde boj Němců sami mezi sebou a svými rodinami, strach, udávání, jen aby si zachránili krk.
Některé pasáže se mi zdály trochu přitažené za vlasy.
Obálka knihy je krásná a pro mne zcela vyjadřuje krásu, hrdost,odhodlání a boj proti nacismu hrdinné Franky.
I v tomto dalším cestopise nás autorka knihy provází dalšími krajinami a státy, opět s krásnými fotografiemi a hlavně vysvětlivkami, které jsou velice dobře umístěny na okraji stránky, hned u textu.
Opět tři státy, příroda, kultura a život lidí, který se druhým může zdát odlišný, ale někteří lidé jsou chudí a svůj pozitivní přístup života nečerpají z majetku, ale z přírody, náboženství a dané kultury země.
Tam, kam se nepodívám , aspoň si o tom přečtu.
Velmi úsměvný příběh dvou duchů, kteří po pětistech letech prokletí, mají šanci k vysvobození. V jiné době ale dochází k úsměvným situacím. Jak se tito svárlivíí duchové se svou nadějí poperou?
Nechodím do kostela, ale věřím. Každé ráno poděkuji vesmíru, že jsem se probudila a večer za prožitý den. V nadpřirozené věci umírněně věřím, ale vím, že život si řídím sama, ale s nějakým osudem. To, co udělám , si taky zdůvodním. Hodně jsem se poučila z již prožitého. Dovedu pomoci, odpustit sobě i druhým, snažím se s pokorou vážit toho, co mám. Jak mi řekl jeden známý léčitel, svou energii čerpám z přírody, procházky a zahrada. V těžké chvíli, kdy jsem pečovala o umírajícího manžela, mi sílu dodával v blízkém lesíku vysoký strom. Vždy, když jsem šla se psem na procházku, zastavila jsem se u něj, obejmula ho, podívala se do koruny stromu a vše jsem mu vyříkala, abych domů přišla usměvavá a svěží pro svého manžela. Vždy jsem svému milovanému stromu poděkovala a i teď , po letech, si k mému stromu zajdu jen tak, k zamyšlení a pozastavení se v našem hektickém životě.