hanak_v_exilu
komentáře u knih
Světy za obzorem
Julie Nováková
V první třetině sbírky mi moc nesedla témata. Postupně se dojem vylepšoval, jenže i pak zůstal jeden citelný nedostatek - až na výjimky povídkám chyběla silná pointa, která by jim dodala šmrnc.
50 % Etuda pro výjimečnou mysl - kdyby seriál Black Mirror točil Jiří Chlumský a hrála v něm Anna Polívková s Tomášem Matonohou, takhle by vypadala jedna z jeho epizod.
50 % Všechny vůně světa - chytrý nápad, který autorka bohužel nerozvinula do chytré povídky.
50 % Poslední intifáda - námětem se do sbírky moc nehodí, protože sci-fi prvků je v něm jen aby se neřeklo, a žádný není vyloženě důležitý.
60 % Bódhisattwa - chytrý nápad, který autorka bohužel nerozvinula do chytré povídky. Nepsal jsem to už někde?
60 % Arkádie - znovu nevyužitý potenciál. Námět je jako stvořený pro mrazivou povídku se silnou pointou, jenže výsledkem je vybledlá historka s morálně diskutabilním závěrem.
80 % Spi sladce, Joe - zdánlivě neoriginální, ale vynikající námět, kterému tentokrát nejednoznačné zakončení vyloženě svědčí.
50 % Ve sloní kůži - jsme zpátky v podprůměru. Povídání o slonech je sice příjemná změna, ale nevede nikam.
80 % Katedrála - dokázal bych si představit méně uspěchaný děj a lépe prokreslené emoce. Jinak nemám co vytknout. Do tohohle světa bych se rád podíval v nějaké knížce.
60 % My stíny - pátrání po vrahovi v cirkusu vždy slibuje jistou pikantnost. V cirkusu s takovým personálem je to ovšem bizarnost sama.
50 % Jinýma očima - Nechápu zlobu hlavní postavy. Celou dobu jí všichni podávali pomocnou ruku a ona nakonec přemýšlí o pomstě!?
80 % Symfonie prachu a ledu - časová vzdálenost mezi dvěma liniemi je trochu ujetá, i když logicky zvolená. Vyprávění o osudu nešťastné expedice má sílu a potenciál.
70 % Šeré město - zamotaná detektivka (?) z města na pokraji zhroucení, v níž je bohužel prostředí zajímavější než samotný děj.
60 % Dar - jedna z novel v Icehenge od Kima Stanleyho Robinsona téma vyjádřila lépe a úderněji.
80 % Vzduchoplavci Aury - dobrodružství z chytlavě vymyšleného světa, které bych rád viděl jako počítačovou hru, protože takový film by nikdo nezaplatil.
80 % Zatanči si elegii, svou vlastní - takhle, dámy a pánové, vypadá drtivý závěr. Skvělá povídka o bezohlednosti posedlých lidí.
80 % Město - Bradbury ft. Solaris. Stylisticky nejpovedenější práce s fantasticky hutnou atmosférou, která na posledních deseti stranách bohužel rozbředla do zmatené nepřehlednosti. Závěr povídce spíše uškodil, než aby jí dodal na mrazivosti.
40 % Vzpomínka z konce času - astrofyzikální věrnost je důležitá u vědeckého článku, ale u poezie bych ocenil citovou odezvu.
Přístav nebezpečí
Ian Livingstone
Je to typické livingstonovské dobrodružství, ve kterém existuje jediná správná cesta, na níž je nutné poshánět několik důležitých předmětů. Životně nezbytné jsou tuším tři, ale užitečných je víc než tucet. Postupně jsem jich posbíral tolik, že bych si mohl otevřít vlastní vetešnictví. Abych toho dosáhl, musel jsem prošmejdit úplně každý kout. Což je problém, protože některé lokace jsou vyloženě stavěné jako bludiště plné slepých cest. Špatně odbočíte a zemřete. Na dalším rozcestí volíte znovu. Stejně tak si nemůžete vybrat, jestli během putování přiberete sympatickou společnici, nebo budete pokračovat sólo. Buď se skamarádíte, nebo se vydáte čtyřmi různými cestami do hrobu. Přesto se mi kupodivu hrálo dobře. Možná za to můžu poděkovat vlídné obtížnosti soubojů, a částečně za to mohl příběh, který se otřel o známou lokaci a zmínil několik dalších.
Hitlerovy možnosti
Kenneth Macksey
Knížka má trochu nepřesný název, zřejmě vybraný z komerčních důvodů, protože z deseti předestřených scénářů vyžaduje Hitlerovu iniciativu jen šest, možná sedm. Zbytek jsou strategie které mohly být rovinuty západními Spojenci. Za přesvědčivou považuji především Středomořskou strategii, a poté Operaci Seelöwe - kterou autor rozepsal v samostatné knížce. Operace Orient by si ji zasloužila také a Operace Wotan by si zasloužila přepracovat, protože jestli mohli Němci vůbec porazit Rusy, tak takhle nejspíš ne.
Desátá oběť
Robert Sheckley
Robert Shecley je verzatilní autor, který bsal brak i vzletnou sci-fi, humoristické povídky i ostrou satiru. Tohle je od všeho něco. Děj tepe do povrchnosti konzumní společnosti otupěné násilím, ale činí tak s lehkostí a ležérností rozeného vypravěče. Tahle alegorie je vtipná, úderná a překvapivě chytrá. Kniha posloužila jako předloha stejnojmenému filmu, který natočil podceňovaný a politicky vyhraněný režisér Elio Petri. V hlavních rolích si zahráli Marcello Mastroianni a Ursula Andress, což na přiblížení jeho kvality doufám stačí.
Zvláštní zpráva č. 4 (tajné)
Jiří Hanzelka
Spravedlivě posoudit Zvláštní zprávu č. 4 je složité. Na dobu vzniku to bylo politicky odvážené dílo, jenže i kdybych přijal tuto optiku, měl bych s ním dva problémy. Za prvé, Zikmund a Hanzelka byli kde co, ale ani jeden z nich nebyl školený ekonom nebo analytik. Proto je otázka, jestli není jejich souhrn poznatků jen fajnovější reportáž s nezaslouženou pověstí přelomového textu. Ten druhý problém je, že i když oba vidí mraky nedostatků a přímo strašidelnou míru šlendriánu, ani jednou nezapochybovali, že jediná správná cesta z tohoto marasmu je socialismus a leninská demokracie. Oba pánové všechny chyby přičítají "stalinistické úchylce" a jejímu přetrvávajícímu dlouhému stínu, ne řízené ekonomice a názorové nesvobodě. Krásným příkladem je kapitola věnovaná propagandě, kde si postesknou, že i když má Komunistická strana monopol na informace a pravdu, využívá toho mizerně. Podle autorů tedy není řešením diskuze a hledání alternativ, ale upevňování linie. Tady se žádné reformy čekat nedají.
Vězeň Zhamanaku
Lyon Sprague de Camp
Větší část příběhů ze světa Viagens Interplanetarias byla napsaná na přelomu čtyřicátých a padesátých let, a ta menší v období od druhé poloviny sedmdesátých let do první poloviny let devadesátých. Kupodivu to nejde poznat ani na stylu, ani na tempu, ani na kvalitě. L. Sprague de Camp si ve svých pětasedmdesátých letech vzpomněl na chvíle svého mládí, takže i když se tomuhle podžánru sci-fi říká meč a planeta, Vězně Zhamaku by mnohem lépe vystihoval název meč a postel. Původně nenápadný (až na fyzické charakteristiky) a puritánský, suchopárný úředník se postupem času pořádně odvázal, takže přijdou krvavé bitky, krkolomné situace a povolné ženštiny. Tenhle díl opravdu není pro stydlivé.
Věže Zanidu
Lyon Sprague de Camp
Série v níž všechny názvy obsahují jméno začínající na Z pokračuje svým nejslabším dílem. Tentokrát jde o dvě novely s tématem technologického pokroku krišnanské společnosti. Do obou autor vlámal sadistickou scénu narušující dojem odpočinkového dobrodružství, který si série úspěšně držela. Víc mě zaujal druhý příběh, odkazující na předchozí události a vracející do děje jednu z bývalých vedlejších postav. V tomhle podání jsem s ním skoro sympatizoval. Zešská panna je na slabší tři hvězdičky, Věž Zanidu na silnější tři.
Rukojmí Ziru
Lyon Sprague de Camp
Doba pokročila a na planetu Krišna už nemíří jen dobrodruzi a lidé žijící na hraně zákona, ale i renomované cestovní kanceláře nabízející exotické zážitky. Vše je pečlivě naplánované a bezpečné. Alespoň tak to popisují firemní brožury. Jenže planeta je pořád polodivoká, domorodci mají sklony k násilí a průměrný turista má pudu sebezáchovy asi jako pár dní staré štěně a polovinu jeho sebeovládání, takže se neustále dostává do problémů. Fergus Reith se bude muset pořádně zapotit aby přežil nejen on, ale i jeho svěřenci. Zdá se, každý pozemšťan který přicestuje na tuhle divotvornou planetu, v sobě najde hrdinu a neodolatelného svůdce žen. V zásadě s tím nemám problém, protože dobrodružství, i když je čím dál nepravděpodobnější, je pořád zábavné.
Ruka Zeina
Lyon Sprague de Camp
Druhé dobrodružství na planetě Krišna je na na první pohled variací toho minulého. Dva loajální zaměstnanci se vydávají na výpravu za ztraceným generálním ředitelem, která jednomu z nich změní život. L. Sprague de Camp popustil uzdu fantazie a zavedl postavy na ještě neobvyklejší místa a nechal je prožít ještě větší dobrodružství. Ani tady nechybí udatní muži, svůdné ženy a boje na život a na smrt. Hrdinou se stává i ten, který by to od sebe nikdy nečekal. Ruka Zeina je snad ještě větší brak než Královna Zamby, a ději to rozhodně prospělo. Tohle vyprávění má šmrnc, nápaditost a zvlášť v druhé polovině velmi slušné tempo.
Mezigalaktická výprava
Timothy Zahn
Je to tak nějak mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Námětem, postavami a vypravěčským talentem autora spíš na čtyři, ale zvraty, logikou a především připitomělým závěrem spíš na tři. Autor do děje narouboval Obi-Wana Kenobiho a Anakina Skywalkera, bez nichž by se příběh v klidu obešel, a aby toho dosáhl, obětoval tomu polovinu rozsahu knihy. Další čtvrtinu stránek věnoval představování admirála Thrawna - a tahle investice se bohatě vyplatila. Ten zbytek je diskutabilní. Pokusy dodatečně zaplnit bílá místa ve vytvořeném světě většinou nebývají úplně povedené, protože jim schází hladkost a nenucenost organicky vytvořeného příběhu. Seznam toho co se musí stát a toho co se musí vysvětlit je tak svazující, že tím trpí jak příběh, tak čtenář. Timothy Zahn proti tomu bojoval statečně, ale některé bitvy se vyhrát nedají.
Kruh se uzavírá
Kirsten Beyer
Pátá kniha ze série Voyager relaunch. Zároveň je to první díl Kirsten Beyer, která pak napsala i zbylých devět, začátek mise do kvadrantu Delta a příběh navazující na minisérii Volání osudu. Proto asi dává smysl, že nakladatel předchozí čtyři díly vynechal. Naštěstí autorka jejich děj sem tam připomněla, takže jsem ani moc netápal. Knížka je rozdělená na dvě diametrálně odlišné poloviny. Ta první je příjemně dobrodružná a sympaticky obtočená okolo známých postav. Ta druhá se odehrává ve stínu zkázy, kterou za sebou zanechala vyhlazovací válka Borgu. Tón je najednou mnohem vážnější a povahy labilnější. Kupodivu mi ten ostrý přelom ani nevadil, protože dává logický smysl a dotváří charakter oblíbených hrdinů.
13 hororových povídek
* antologie
Spíš než k mistrovským povídkám mají příběhy blíž ke Stopám hrůzy, protože tady se žádná extratřída nekoná. Co se ovšem sbírce upřít nedá, je široký záběr, a schopnost udělat dojem. Prokleté předměty, mystické potvory, sociální fóbie, krimi thriller, tvorové ze záhrobí i gotický horor v novém hávu. Sbírka oplývá variabilitou a nápaditostí. Většinu povídek jsem si poctivě odžil a zapamatoval. Zejména strašidelné Ďáblovy stopy, uspojivou J.R.E. Ponsford, melancholickou Janeček a jeho domeček a nepřesvědčivou, ale syrovou Mít někoho blízkého.
Na hranicích Nadace
Isaac Asimov
První tři díly série vycházely postupně jako povídky, takže si i v knižní podobě zachovaly stručnost a údernost. Když se po téměř třiceti letech Asimov k Nadaci vrátil, navázal na původně vedlejší motiv, v trilogii jen letmo zmíněný, a rozmáchl ho do rozsahu románu. Není tedy divu, že příběh ztratil hodně z tempa a napětí. Kdybych byl jen trochu kritičtější, tak bych zmínil, že se děj nepěkně táhne a zbytečně rozpitvává malicherné minizápletky.
Druhá Nadace
Isaac Asimov
Prvnímu dílu jsem vyčítal zvláštně zastaralou společnost Galaktického Iméria, ale v tom třetím si Asimov uvědomil, že lidstvo prodělalo dvacet milénií vývoje, a přidal do děje trochu sci-fi a trochu mystiky. Duševní výcvik členů Druhé Nadace připomíná magii sesterstva Bene Gesseritu, nebo předzvěstnou schopnost navigátorů Guildy. Ve srovnání s nimi sice vypadá trochu lacině a fádně, jenže logicky navazuje na autorem mnoho let rozšiřovaný vesmír.
Nadace a Říše
Isaac Asimov
První díl působil téměř dějepisně, protože upřednostnil historické události před postavami. Ten druhý zredukoval počet krizí ze tří na dvě, což prospělo atmosféře, srozumitelnosti i aktérům. Kniha je rozdělena na dvě "novely". Bel Rioseova je podobná těm z předchozího dílu, ale Mezkova už naznačuje myšlenkovou hloubku, k níž se série postupně propracovává.
Padlí hrdinové
Dafydd ab Hugh
Mám rád když star trekovské příběhy respektují pravidla seriálu, a ideálně jsou nerozpoznatelné od epizod. Rebelantsví autora vyjádřené přáním pobít všechny postavy mě tudíž příliš nepovzbudilo. Netrvalo to ovšem dlouho a tato vize si mě získala. Jeho příběh je svižný a na univerzum překvapivě temný survival, občas přesahující až do hororu. Dovedl bych si ho představit zfilmovaný někým jako je James Wan - a on si o zfilmování říká, protože některé scény jsou přímo lahůdkové. Nebýt poslední kapitoly, kdy posádka velína asi zmagořila, bylo by to za plný počet.
Kouzlo útěku
Frank Herbert
Velebený talent Franka Herberta na koncipování exotických společností se tady projevil naplno, přesto se přiznám, že mě víc potěšily civilnější kusy. Sbírka je nevyrovnaná, jak už to bývá. Ovšem ne do kvality, ale co do zaměření. Kombinuje příběhy z velice komplikovaných realit s těmi ze světů téměř neodlišitelných od toho našeho. Povídky Zasedání výboru a Neobyčejný starý dům působí jako něco od Roberta Heinleina. Velký zpěv - volání rodu pak jako kdyby ji napsal Brian Aldiss.
Star Trek Kusy
* antologie
Ruku na srdce, tohle je s přehledem nejhorší kniha, co jsem ze Star Trekovského univerza četl. Jak už to u povídkových sbírek bývá, tak je kvalita kolísavá. U většiny antologií kolísá od skvělých po ty méně povedené, tady se křivka potácí v hlubokém podprůměru. Opravdu dobrá je jen Žár slabosti. Ta mi připomněla civilnější věci od Raye Bradburyho, především díky deziluzivní pointě. Prima kšeft a Odkud není návratu se četly dobře, ale vynikají jen v téhle bídné konkurenci.
Syntéza
James Swallow
Námět není špatný, bohužel žádnou ze slibných zápletek autor nerozvinul a vcelku je promrhal. Civilizace strojů si zasloužila hlubší mytologii, exotický Nepřítel měl dostat více prostoru a nová členka posádky se začlenila až příliš poklidně. Díky jeho stylu psaní a jisté lehkovážnosti vtisknuté členům posádky, ztrácí děj na naléhavosti a temná atmosféra - typická pro začátek knihy, vyvanula dávno před závěrečnou třetinou.
Meč Damoklův
Geoffrey Thorne
Zaplať pánbůh autor pochopil, že když bude do placu házet jméno za jménem a přiřazovat k němu živočišný druh, tak mi v tom udělá akorát guláš. Za čtyři díly jsem si z posádky nezapamatoval téměř nikoho, a většinou si je představoval jako lidi. Čtvrtý díl se soustředil na pár vybraných členů a umožnil mi utvořit si k nim vztah. Bohužel se to stalo během předvídatelného a nenápaditého příběhu. Vyprávění mi i tak přišlo zmatené a občas jsem měl potíže zařadit si události do lokace.