hanak_v_exilu komentáře u knih
Brian Herbert mě během četby Předeher přesvědčil, že je přinejlepším lehce podprůměrným spisovatelem. Lovci Duny se však kvalitou přibližují původní šestici knih jeho otce. Pochopitelně jim chybí jejich hloubka a literární vytříbenost. Na druhou stranu děj je promyšlený, postrádá logické lapsy a mnou často kritizované, za vlasy přitažené zvraty prakticky vymizely. Autor si odpustil neustálé omílání odkazů na předešlé události, a příběh tím získal na čtivosti a tempu.
Série je zatím jako na houpačce. Nejprve šla kvalita zvolna nahoru, poté bohužel zakolísala. Tohle pokračování ji znovu táhne vzhůru. Kniha je čtivá a především uvěřitelná, což je zvlášť ve srovnání s předchozím dobrodružstvím výrazné plus. A to i přes značně bizarní vesmírnou "civilizaci", která napjala mou toleranci k exotičnu až ke krajnosti. Představa, že by i něco takového mohl Borg asimilovat, šla možná i kousek za její hranici. Trochu mi vadila postava T'Ryssy. Připadala mi rozháraná, nepřirozená a napsaná především pro efekt. Opravdu si nemyslím, že by vždy uhlazený a přísný Picard vedle sebe někoho takového snesl.
S bídou za tři. Upřímně, při pohledu na námět jsem v nic lepšího ani nedoufal. Je nepravděpodobný a tak křečovitě vymyšlený, že nutně poznamenal celý děj. Kdyby se autor trochu víc držel reality, nemusela by knížka působit tak brakově a s trochou dobré vůle by došlo i na boj flotil. I když pravděpodobně jen Česko-Rakouského námořnictva na vodách Jaderského moře. Á propos, jsem sám komu z knihy vychází Česko-(Slovenské) království jako horší varianta R-U? Slováků je v ději pomálu a Němci vůbec žádní. Když uvážím, že by Češi měli být ve svém státě menšinou a přitom se v ději nevyskytují jiné národy, vyjde mi z toho, že běžná praxe je dost možná ještě bezohlednější, než v tom neblahém "žaláři národů".
A jsme kvalitou zpátky v průměru. Musím říct, že jsem od Petera Davida čekal mnohem více. Nebo přesněji řečeno zajímavý a uvěřitelný příběh. Protože co se týče stupňování hrozeb a protivníků, "více" jsem opravdu dostal. Borg je zlověštnější, nelítostnější a neporazitelnější než kdykoliv jindy. Děj se pravidelně dostával za hranu uvěřitelnosti a párkrát se otřel o okraj fantasmagorie. I zdánlivě všemocná a neuvěřitelně adaptabilní rasa by se měla pohybovat ve svém, už tak dost širokém rámci. J. M. Dillard jsem vyčítal, že neudržela míru a tady je to ještě na kvadrát. Trochu se bojím, kam tenhle přístup sérii zavede.
Jestli není Hyperion dokonalá kniha, tak k tomu má strašlivě blízko. Dan Simmons napsal skvost, který se vzpírá jednoduché charakteristice. Někteří říkají, že je to povídková sbírka s kolísavou kvalitou. Tihle lidé namají pravdu. Jiní říkají, že je to rozvleklá kniha, v níž je první část jen zbytečná předehra. Ti se mýlí ještě víc. Hyperion je meditativní úvaha o podstatě lidství a zároveň obraz blížící se bouře, která může lidstvo navždy spasit, nebo navždy zničit. Jako bonus představuje vizi Boha, se kterou by se dokázal ztotožnit i umírněný ateista. Á propos, víte jak poznáte epický příběh? Když se vás někdo zeptá na děj, tak zjistíte, že by odpověď zabrala půl hodiny vyprávění, neustálé odbočky a skákání v čase. A i tak by většina podstatného zůstala nesdělena.
Jestli není Hyperion dokonalá kniha, tak k tomu má strašlivě blízko. Dan Simmons napsal skvost, který se vzpírá jednoduché charakteristice. Někteří říkají, že je to povídková sbírka s kolísavou kvalitou. Tihle lidé namají pravdu. Jiní říkají, že je to rozvleklá kniha, v níž je první část jen zbytečná předehra. Ti se mýlí ještě víc. Hyperion je meditativní úvaha o podstatě lidství a zároveň obraz blížící se bouře, která může lidstvo navždy spasit, nebo navždy zničit. Jako bonus představuje vizi Boha, se kterou by se dokázal ztotožnit i umírněný ateista. Á propos, víte jak poznáte epický příběh? Když se vás někdo zeptá na děj, tak zjistíte, že by odpověď zabrala půl hodiny vyprávění, neustálé odbočky a skákání v čase. A i tak by většina podstatného zůstala nesdělena.
Sám se dívím, že jsem od Lukjaněnka zatím četl jen Lorda z planety Země. Jeho styl mi sedí téměř perfektně, a nápady kterými ve svých knihách plýtvá, by jinému autorovi stačily na celou kariéru. Nanečisto je krásnou ukázkou jeho talentu. Už samotný motiv je výborný a mohl by sloužit jako zápletka skvělého paranoidního thrilleru, nebo temného psychologického románu. No a zbytek, ten je ještě bohatší a slibnější. Jako bonus jsou v knize roztroušené různé trefné postřehy a poznámky. Nejvíc mě zaujal spisovatel sci-fi, který rozebral tvorbu svých kolegů. Na něco takového musíte být nejen slušný analytik, ale nejspíš za tím stojí i dlouhé roky četby. Jen ten nedomrlý závěr mě trochu zamrzel.
Sám se dívím, že jsem od Lukjaněnka zatím četl jen Lorda z planety Země. Jeho styl mi sedí téměř perfektně, a nápady kterými ve svých knihách plýtvá, by jinému autorovi stačily na celou kariéru. Nanečisto je krásnou ukázkou jeho talentu. Už samotný motiv je výborný a mohl by sloužit jako zápletka skvělého paranoidního thrilleru. A nebo temného psychologického románu. No a zbytek, ten je ještě bohatší a slibnější. Jako bonus jsou v knize roztroušené různé trefné postřehy a poznámky. Nejvíc mě zaujal spisovatel sci-fi, který rozebral tvorbu svých kolegů. Na něco takového musíte být nejen slušný analytik, ale nejspíš za tím stojí i dlouhé roky četby.
V době kdy Karel Marx psal svůj Manifest komunistické strany, vypadala budoucnost dělníků vcelku jasně. Buď skončí kapitalismus, nebo stále rostoucí bída a bezvýchodná situace dožene dělníky ke vzpouře. Politické špičky se zachovaly racionálně. Kapitalismus se přizpůsobil a přežil. Převzal spoustu z původně nepřijatelných požadavků dělnického hnutí. Zdravotní a sociální pojištění, dovolená, důchody, zákaz dětské práce, výpovědní lhůta, právo na odbory. Aneb jak kdysi řekl Václav Cílek "Není alternativa k systému, jehož podstatou je alternativa." Manifest komunistické strany je, jakkoliv už dávno zastaral, stále zajímavá literatura. Minimálně jako výpověď o situaci, kterou by nikdo z nás nechtěl zažít. Á propos, ti kdo nevěří, že by se kapitalismus mohl zhroutit kvůli stoupající bídě, deziluzi a pocitu bezvýchodnosti, ať si připomenou proč se zhroutil socialismus.
Pětihvězdičkové hodnocení ani házení do odpadu neodpovídá realitě. Výkřiky nenávisti, označování spokojených čtenářů za primitvy, odsuzující moralizování, či naopak přehnaně pochvalné komentáře na adresu autora nejsou na místě. A srovnání s Hitlerovým pamfletem je úplně mešuge. Tahle kniha je stravitelně přepsaný politický program hnutí ANO. Nic více, nic méně. Když ji srovnám s oficiálním politickým programem Babišovy strany, má jednu nevýhodu - je podstatně delší, a jednu výhodu - je podstatně čtivější. Jedno se dá tvrdit téměř s jistotou. Vytvořit ji byl dobrý nápad a jen jen škoda, že se ostatní politické strany neinspirovaly. Mohly by své nesrozumitelné a většinou nečtené programy přiblížit voličům. Hvězdičkové hodnocení odpovídá formě, ne obsahu. Styl autora mi příliš nesedl. Ocenil bych kdyby šel víc k věci a odpustil si barvité popisy a podobenství.
Zmatené, protahované, neukotvené. První díl ságy mě rozhodně nenadchnul. Proto není překvapivé, že až na pár silných scén a opravdu výbornou první větu knížky, se mi po pár dnech vykouřil z hlavy. Nedá se říct že by si to úplně zasloužil. Roland a Muž v černém jsou zajímavé postavy, a Svět kterým putují, je do jisté míry uchvacující. Jen kdyby byl jejich příběh čtivější a dával alespoň trošku smysl.
Teď to nemyslím neuctivě, když napíšu že je tahle kniha moje oblíbené záchodové čtení. Je chytlavá, napínavá a historicky vyčerpávající. Bohužel občas její čtení vyčerpává i mě. V textu se to hemží čísly jednotek, jmény malých vesniček a stovkami výpovědí řadových vojáků. Údajů je zkrátka až příliš a ani mapa při ruce moc nepomáhá. Ovšem když naslepo otevřu libovolnou stránku, tak se vždycky s chutí začtu. A je téměř jedno, že se mi pasáž za chvíli vykouří z hlavy. Jen mi vadí glorifikace německých sil. Je pravda že od autora se to dá čekat, ovšem fandit Wehrmachtu se mi lidsky příčí.
Na Hvězdné války je tam podezřele málo války. Nabízí se srování s vynikající trilogií Thrawn, ale až na některé postavy spolu knihy moc společného nemají. Přízrak minulosti je méně o bitvách a strategii, a více o manipulování, machinacích a politikaření. Bohužel i přestože je příběh napínavý a čtivý, Timothy Zahn mu nevtiskl onu atmosféru osudovosti, díky níž se jeho knihy téměř přiblížily filmům.
Už dlouho jsem nečetl něco, v čem by byly tak odporné postavy. Sympatický mi nebyl nikdo. A většina sebevrahů mě přímo iritovala. Určitě je to jeden z důvodu, proč mě knížka nevzal zdaleka tolik, jak asi autorská dvojice zamýšlela. A druhý důvod je přílišná překombinovanost děje. Časem jsem z těch hromadících se náhod přestal kroutit hlavou a přemýšlení nad zápletkou jsem vzdal. Je to škoda, protože atmosféra je správně temná a rozuzlení není dopředu odhadnutelné, což je v kriminálkách vždycky plus.
Před přísnější kritikou by kniha nejspíš neobstála. Některé méně důležité události sotva zmiňuje, ty důležité přibližuje jen povrchně. Na žádné hlubší zkoumání není ani prostor. Všechny své nedostatky ovšem vynahrazuje ohromnou čtivostí. Často se mi stalo že jsem náhodně nalistoval stránku, a než jsem se odtrhl, přečetl jsem tři kapitoly. Lidem kteří se orientují v dějinách Druhé světové války asi moc nedá. Těm ostatním bude stačit, nebo jim poslouží jako velice slušný úvod do problematiky.
První, eseistická část je podnětná a zajímavá. Na beletrii ovšem až příliš filosofická a roztěkaná. Druhá část se dá charakterizovat jako dystopie pro levicové intelektuály. Což je sice téměř každá dystopie, ale málokdy je to tak očividné, jako tady. Anthony Burgess tvrdí, že 1984 je sice určeno pro dělníky, ale je ceněno intelektuály. S tím se dá souhlasit. Ovšem Orwellovu knihu si může otevřít každý kdo na ni má žaludek, a její drtivost na něho dopadne silou cihly hozené mu na hlavu. Čtení 1985 se pak podobná dlouhému temnému tunelu, kterým pomalu projíždí vlak. Když z něj vyjede, cestující chvíli zmateně mžourají do světla, a pak na zážitek zapomenou. Čímž chci říci, že kniha je zdlouhavá, lehce nepřehledná, a i kvůli chaotickému ději a nepravděpodobným postavám jsem si z ní nic moc nevzal.
Tahle série - jestli to je série, se zlepšuje každým dalším dílem. K tomu třetímu mám jen několik připomenutí. Pointa mohla být rafinovanější, nebo alespoň údernější. A kdyby autor některý z kontaktů s Q nechal bez vysvětlení, taky by se tolik nestalo. Snaha naroubovat tucet rozdílných epizod do jednoho scénáře působí občas trochu křečovitě. A jak už jsem říkal dříve, nedomrlá pointa tomu taky nepomáhá.
Důstojné pokračování vynikajícího prvního dílu. Leoš Kyša nepíše žádné tlustopisy, takže i s relativně jednoduchým dějem má kniha spád. Na hluchá místa nebo vedlejší zápletky není čas. O to víc oceňuji, že si autor našel prostor na přiblížení reálií svého vesmíru. A další plus dávám za princip fungování Alláhova hněvu. O něčem podobném jsem ve sci-fi knížkách tuším ještě nečetl. A to jich mám za sebou několik stovek.
Zdá se, že se Nové republice stýská po časech povstalecké Aliance, a ochotně sklouzává do beznadějných a zoufalých bojů proti mocnějšímu nepříteli. Třetí díl charakterizují stejné klady a stejné zápory, jako jeho dva předchůdce. Thrawn ještě přidal na genialitě a děj je sice nepochybně epický, ovšem někdy trochu nepřehledný. Napětí a čtivosti to ovšem neublížilo.
Komentář k prvnímu dílu bych mohl zkopírovat i k tomu druhému a nemusel bych na něm měnit ani čárku. Snad bych jen dodal, že ve dvojce už mně Thrawnova brilantnost a neomylnost trochu iritovala. Chvílemi se mi zdálo, že snad věští budoucnost, protože z těch několika drobných náznaků si nemohl vývoj událostí nijak odvodit. Timothy Zahn mu měl sebrat 30 bodů IQ - stále by byl hluboko v oblasti geniality, a pohlídat si popis akčních scén. Občas jsem přesně nevěděl, jak si mám probíhající děj představit.