hanak_v_exilu komentáře u knih

To co jsem vyčítal prvnímu dílu, je v tom druhém ještě výraznější. Linie se zbývající posádkou z Columbie je znovu slabina. Je nezajímavá, nudná, brzdí napětí a vývoj událostí. Subjektivně zabírá tři čtvrtiny knihy. Těžko říct kolik skutečně, protože mám pocit, že jsem se k Enterprise, Aventine a Titanu dostal vždy jen na krátkou návštěvu, než jsem se musel vrátit k rozvleklému a nikam nevedoucímu martyriu v novém Erigolu. Naopak průzkum Auzorové mlhoviny je nápaditě vymyšlený, atmosférický a nabitý zajímavými událostmi. Zážitky posádky Titanu jsou trochu slabší. Očividně platí, že vše co se točí okolo Caeliarů, je bída.

1 23.06.2018

Občas mě napadá kacířská myšlenka, že tu nejlepší lovercraftovskou povídku nenapsal mistr sám, ale je dílem Francise Wilsona. V Pustinách dovedně skloubil atmosféru dávných polozapomenutých časů a obyčejnost moderní Ameriky. Když se o to samé pokusil podivín z Providence, pravidelně selhával.

1 19.06.2018

Co na to říct? Fabian kombinoval, kombinoval, až překombinoval. Je potěšující, že své knihy skloubil dohromady. Úplně by mi stačilo, kdyby všechny patřily do jednoho chytlavě vymyšleného a stále plastičtěji vykreslovaného vesmíru. On šel ještě dál, propojil je a dal jim určitý přesah. Ovšem způsob jakým to udělal, je těžkopádný a občas trochu křečovitý. Ani se nedivím, že autor nechal vyprávění otevřené. Navázat na Dies Irae nebude jednoduché.

3 18.06.2018

Zvláštní kniha. Celou dobu jsem si říkal, že je vyprávění těžkopádné, že vymyšlený svět ani není zajímavý a že bych ocenil sofistikovanější děj. A najednou byl konec a já jsem si uvědomil, že jsem se výborně bavil a taky jsou dvě ráno a já za čtyři hodiny vstávám do práce. Takže tak. Začátek je rozpačitý, ovšem čím dál se sled událostí dostal, tím víc jsem si to užíval. Pochopitelně je kniha brak, takže kdo čeká dalšího Franka Herberta, nebo Dana Simmonse, tak ji ani neotvírejte. Kdo čeká dalšího Jiřího Kulhánka, nebo Roberta Fabiana, tak je tu správně.

9 18.06.2018

K výbornému prvnímu dílu má tenhle šestý pořádně daleko. Přitom všechno podstatné jsem v něm našel - zajímavý příběh, atmosféru i fantazii stimulující otázky. Frederik Pohl psát nezapomněl, takže v jednotlivých pasážích je to stará dobrá Brána. Bohužel tempo kolísá, vyprávění se vede odnikud nikam a místo aby se napětí stupňovalo, tak postupně upadá. Povídka Chlapec, který chtěl žít věčně, tvořící třetinu příběhu, je v tomhle ohledu mnohem lepší, protože má všechny klady románu a žádnou z jeho nevýhod. Mrzí mě, že série zůstala nedokončená. Respektive jestli to byl plánovaný závěr, tak nechal klíčové otázky neodpovězené.

2 18.06.2018

Excelentní kniha. Až někdy uslyšíte nějakého přechytralého nedouka poučovat svět o levicovosti nacismu, můžete ho s ní umlátit. Číst ji totiž nebude.

2 03.06.2018

Magický prazdroj patří k těm nemnoha knihám v sérii, které jsem nepřečetl už kdysi dávno na základní škole. Dostal jsem se k němu až teď a po poslední stránce musím říct, že jde spíše o průměrný díl. Pochopitelně průměr z ranné tvorby Terryho Pratchetta je pořád kvalita, za kterou by byl leckerý autor ze srdce vděčný. Přesto Mrakoplaš zažil zajímavěji napsané a vtipněji popsané dobrodružství. Postava Conniny je ovšem skvělá.

3 28.05.2018

Námět je bezpochyby impozantní. Po dlouhých letech oťukávání a mnoha utržených výprascích Borg konečně vyrazil proti Federaci. Válka probíhá přesně jak slíbila Guinan. "Pokud zaútočí, zaútočí se vším co mají. Nejsou to žádní troškaři." Hvězdná flotila ztrácí lodě děsivým tempem a pokud se nestane zázrak, prohra je neodvratná. Tolik k úvodu do děje. Jeho těžištěm jsou osudy posádek čtyř hvězdných lodí ve dvou časových rovinách. To by bylo matoucí samo o sobě. Ale protože postav je opravdu hodně a většinu z nich jsem na obrazovce nikdy neviděl, v příběhu jsem se pravidelně ztrácel. Možná měl autor ubrat na megalomanii a alespoň jednu linii vyškrtnout. Kupříkladu osudy Columbie šlo rekonstruovat jen z deníků a zlomků počítačových záznamů. Tajemné atmosféře by to jen prospělo.

4 16.05.2018

Pořád to ještě není Terry Pratchett v plné síle, ale už od toho není daleko. Smrť je vynikající postava, jak díky svému suchému, praktickému humoru, tak pro svou svéráznou filosofii. Škoda jen že tenhle morální relativismus v pozdějších knihách opustil.

5 16.05.2018

Je to už docela dávno co jsem přečetl kompletní tetralogii (tehdy). I když její kvalita neustále klesala, první díl byl tak výborný, že ji považuju za jednu z nejlepších sci-fi ság. Cesta na Gateway se četla sama. Povídky jsou svižně napsané, napínavé a díky nim jsem si připomněl, jak pekelně dobrý námět série má.

2 05.05.2018

Přišlo mi to takové nedotažené, a kupodivu krátké. Pratchettovy knížky mají často pokojný nástup a pozvolna se rozjíždějí k drtivému finále. Tady přišlo tak rychle, že jsem ho téměř nepostřehl. Z námětu se určitě dalo vytěžit víc, ale jsem rád, že se vytěžila alespoň Bábi Zlopočasná.

3 17.04.2018

Souhrných dějin Druhé světové války je bezpočet. Sám jsem četl tuším patery, včetně těhle. A nejenže jsou nejčtivější i nejvyváženější. Všímají si všech důležitých bojišť ve stejné míře, což rozhodně není pravidlem. A i díky tomu se tenhle monumentální konflikt jeví v trochu jiné perspektivě. Ocenil jsem množství postřehů a střízlivých hodnocení. Naopak jsem neocenil trochu schématický závěr.

2 11.04.2018

Rozečetl jsem to třikrát a pokaždé skončil před půlkou prvního dílu. Solženicyn své stěžejní dílo pojal ve velkém stylu. Na stovkách stran líčí osudy tisíců lidí a složitou mašinérii státního pronásledování, politických procesů a poprav. Po přečtení jedné stránky jsem však zapomněl co bylo na předchozí, protože záplava faktů nemá žádnou strukturu. Souostroví Gulag uznávám jako neocenitelnou výpověď očitého svědka. Sedmdesátá léta jsou ovšem dávno pryč a od té doby vyšlo dost skvělých knih o Sovětském systému táborů. Možná nedosahují této komplexity, zato jsou mnohem čtivější. Pokud nutně chcete přečíst něco od Solženicyna, zkuste Jeden den Ivana Děnisoviče.

7 29.03.2018

Čtivá a vzácně vyvážená je tahle politická biografie. Což se cení o to více, že Miloše Zemana jde jen těžko sledovat s odstupem. Lubomír Kopeček to zvládl na horší jedničku. Občas omlouval, občas kritizoval. Ke konci ovšem trochu zakolísal a sem tam do výčtu událostí propašoval své osobní postoje. Od popisovaného asi ještě neuběhlo dost času. Kdo hledá Zemanovy memoáry, tak tady nepochodí. V knize najde jen o málo víc než výčet nejdůležitějších momentů života. K pochopení některých motivů to stačí, ovšem ocenil bych, kdyby šel autor víc do hlouky.

3 13.03.2018

Věcné, názorné, důrazné. Takové jsou argumenty Tilo Sarrazina. Jeho kniha totiž stojí na tvrdých datech a množství statistiky. Což má dva důsledky. Není příliš čtivá, protože v každé kapitole se čtenář musí prohrabat několika tabulkami a číselnými údaji. Jako bonus k tomu sem tam dostane graf. Druhý důsledek je, že se jeho vývody obtížně vyvracejí. S tím se kritika vypožádala typicky. Buď je ignorovala, nebo onálepkovala autora a odsoudila onu nálepku. Musím uznat, že Sarrazin na mě občas působil jako lehce asociální technokrat. Ovšem to je to nejextrémnější, co o něm můžu říci.

3 13.03.2018

První výplňový díl mě hodně překvapil. Je čtivý, napínavý a odpustil si většinu nectností starších knih Briana Herberta. Protože samotného Spasitele Duny považuju za jeden z nejslabších dílů původní šestice, tak si ani nemyslím, že by za její kvalitou výrazně zaostával. Jako už tradičně ovšem platí, že její myšlenkové hloubky nedosahuje.

2 09.03.2018

Kdyby byl Karel I. geniální panovník s vizemi budoucnosti, kdyby při Československých legiích stáli všichni svatí, kdyby Ústřední výbor KSSS byla banda neschopných pitomců jak o nich tvrdil autor, kdyby náhoda vždy zasáhla ve prospěch preferovaného vývoje situace a kdyby všechny kladné postavy byly racionální, tak by se popsané stát mohlo. Ergo, je to možná zajímavá vize, ale nestojí ani na vodě, ale přímo ve vzuchoprázdnu. Drnkovi přiznám, že se jeho alternativní historie krásně čte. Nevěřil jsem jí ovšem ani minutu.

2 02.03.2018

Zajímalo by mě pod jaké pasáže se podepsal Frank Herbert, a jaké jsou dílem autorského dua. Kniha má ambice přijít s obřím finále, uspokojivě uzavírajícím celou předlouhou ságu. To se povedlo v příběhové rovině - konec tam opravdu je, ovšem mnohem méně v emocionální rovině. Závěr je nedomrlý. Postrádá jak osudovost, tak uvěřitelnost. Vše se zakončuje až příliš idealisticky a netypicky pro svět Duny. Popis monumentální vesmírné bitvy je stejně tuctový, jako v Křížové výpravě strojů. Překvapivá neutralizace smrtelné hrozby je přinejlepším rozpačitá a pátrání po zdroji poruch na lodi je dopředu odhadnutelné. Všechny trumfy které kniha měla, postupně bezúčelně promrhala.

7 19.02.2018

Knihy o alternativní historii mám rád. A pokud se snaží o vědecký přístup, tak tím lépe. Tenhle sborník mi ovšem moc nesedl. Možná proto, že se neodvažuje příliš odchýlit od reálných událostí. Ať už je kontrafaktuál jakýkoliv, v důsledku dopadají dějiny téměř stejně. Přestože si myslím, že šance malé země ovlivnit politiku velmoci (1968), nebo se ubránit nepřátelskému sousedu (1938) byly omezené, i tak jsem doufal, že autoři zahodí historický determinismus a minimálně navrhnou neprozkoumané alternativy.

1 12.02.2018

Existuje jednoduchá poučka. Pokud si chci přečíst knihu o kontroverzním tématu, je dobré si vybrat buď renomovaného a objektivního autora, nebo sáhnout po knize z doby, kdy téma budilo daleko menší vášně. Dějiny Ruska od Václava Vebera splňují obě podmínky. Z celé řady Lidových novin patří k těm lepším publikacím. A když počítám jen původně české práce, je z těch mnou čtených asi nejlepší.

7 02.02.2018