Hanka_Bohmova
komentáře u knih
Exhorty
Bernard Bolzano
Bolzana jsem zatím znala jen jako matematika, jehož věty a důkazy jsem se učila na zkoušky z analýzy. Exhorty jsou už z principu o dost čtivější :o) Narozdíl od autorky předchozího komentáře jsem měla dostatek času se jimi postupně probírat. Zanechalo to ve mně pocit srdečné a ušlechtilé atmosféry, která nestojí jen na povznášejících myšlenkách, ale také na schopnosti udržovat kontakt s posluchači a "vlít" do nich něco ze svého vlastního entuziasmu.
Mladí lvi
Irwin Shaw
Po první kapitole jsem rozvažovala, jestli je tohle knížka, které chci teď věnovat svou energii. Naštěstí jsem si to rozvážila dobře. Byla by strašlivá chyba ji odložit, něco tak silného jsem dlouho nečetla. Human beings! Nemám slov.
Mladí páni v kamaších
Pelham Grenville Wodehouse
Maximálně dva, tři denně, jinak mi příběhy přestávají připadat vtipné, ale při dodrženém dávkování je to zábavně šílené - 3,5 hvězdičky.
"Jak tak spolu šli po náměstí, uvažoval: Zde je dívka, jejíž uši jsou více méně na úrovni mužových úst, takže poznámky, které pronese, se snadno dostanou z jednoho bodu na druhý bez nejmenších průtahů. Když mluvíval s Elizabeth Bottsworthovou, vždycky mu bylo, jako by halekal dolů do studně a kojil se nadějí, že upoutá pozornost některého malého nálevníka na dně."
Hovory k sobě – ohlédnutí za psychoterapií
Irvin D. Yalom
Předchozí knihy od Yaloma mi přišly zajímavé, ale hlouběji mě neoslovily. S Hovory je to jiné, snad i kvůli tomu tématu smrti. Zvlášť mnou pohnul příběh Sally, nakonec mě definitivně ponoukl svou vlastní staaaarou krabici otevřít a převyprávět si ji. A vida, neumřela jsem na to! :o)
Mám ráda knihy, které mi pomůžou něco zdravého udělat.
"Teď už jste úplně dospělá. Jste provdaná za muže, kterého milujete, jste matkou dvou dobrých synů. Moc se vám líbí být naživu a dnes jste tady a plánujete, že se budete věnovat svému skutečnému poslání. Urazila jste velmi dlouhou cesta, Sally. A přesto se držíte představy, že vás minulost vcucne zpátky. Jak - kdy se ve vás ten divný mýtus uchytil?"
Vyznání
Jean-Jacques Rousseau
"... kdežto já, který jsem se vždy pokládal a který se ještě dnes pokládám za člověka celkem vzato nejlepšího z lidí..."
Autor je nejenom sám sebou fascinovaný, což v případě autobiografie asi nemusí vadit, ale má úplně nerealistické mínění o své jedinečnosti a kvalitě, což mě při čtení rušilo opravdu hodně. A život si odehrává ve své hlavě. Rozlítostňuje nebo rozněžňuje se nad sebou, nad svým fantazijním prožíváním, zveličenými ctnostmi a idealizovanými představami o lidech, místech, vztazích. Zprohýbaná vemlouvavost Vyznání se odhalí, když o téhle knize vyprávíte a přijde na ty nejpřízemnější otázky: kde bydlel, čím se živil, jak vypadaly jeho vztahy, jeho rodinný život, co se stalo s jeho přáteli.
Ale je možné ji číst i tak, že tyhle věci člověk vnímá jako nepodstatné oproti odvážně nekonvenčnímu životnímu stylu a zajímavým, novým myšlenkám. Výsledný dojem pak bude určitě jiný než můj.
Případ otrávené bonboniéry
Anthony Berkeley
Óóó! To je ale moc pěkná detektivka, důvtipně a zábavně napsaná. Autor nám servíruje nejenom očekávatelnou záhadu, ale hlavně názorně dokládá, že detektivní román je mnohem spíš koncertem přesvědčovacích schopností než logiky. A při svých šesti gradujících "rekonstrukcích" si příjemně hraje s tónem a stylem, jak to odpovídá povahám vypravěčů.
Dopis dAlembertovi
Jean-Jacques Rousseau
O čem sní Jean-Jacques Rousseau pro nás všechny.
Pro aktualizaci jsem si místo divadla dosadila televizi nebo Netflix, tak se nad tím dá aspoň trochu přemýšlet. Když se autor zrovna drží tématu. Jeho pasáže o ženách může dnes číst s klidem jen žena velmi otrlá, hádám podle své zkušenosti :o)
Jakub Fatalista
Denis Diderot
Mohl to zkrátit na padesát stránek, i tak by čtenář pochopil ústřední sdělení - tedy že je autor chytrý a kurážný a totálně nad věcí a umí napsat něco víc než trapný (sentimentální) román. Gratulujeme.
Herbář prapodivných potvorů pro dospělé děti
MaComix (p)
Děti si tohle poručily z knihovny, básničky prý znají z ábíčka. Slibovaly mi mj. škrtka, ten sice v knížce není, ale jinak jsem se docela bavila, slovní hříčky mám moc ráda. Jen jedna mi dlouho ne a ne dojít :o)
Pečeme s láskou 5
Dr. Oetker
Impulsivní úlovek z knihobudky. Umím jen bábovku, štrůdl, mazanec, svatební koláčky a perníčky. Tohle vypadá dostatečně pestře i blbuvzdorně. Tak uvidíme :o)
Návštěvní dny u Šimka a Grossmanna
Miloslav Šimek
V mém lesním pohraničním dětství mě formoval gramofon, především desky s Cimrmany, mayovkami a s Šimkem a Grossmannem. Není divu, že ze mě vyrostlo, co ze mě vyrostlo. Ten humor je geniální, znala jsem jen některé z povídek, a při čtení v duchu zřetelně slyším jejich hlasy. Přiznávám, že písničky jsem přeskakovala.
Hrst prachu
Evelyn Waugh
Waugh píše úplně filmově, záběry, dialogy, střihy. Forma příběhu je taková lehkonohá, jako by autor vůbec nepotřeboval na čtenáře tlačit, nechat na něj pořádně dolehnout krutosti, kterých je tu - jako důsledek vypjaté světskosti - plno. Na mě to fungovalo, WTF momenty, které se vlastně neřeší, objevují se "mezi řečí" a hned zase zaplouvají, ale o to drtivější dojem po dočtení, když se z toho kolotoče vynoříte.
Svižné a odlehčené čtení, pod povrchem zásadně smutné. 3,5 hvězdičky.
Boj o špetku... aneb Soumrak spojitého písma
Ivo Vodička
Aneb jak propiska hodila vidle do výuky rukopisného psaní.
Nejmladší dítě jsme si ukuchtili levoruké, takže učit ji psát je větší výzva než u těch předchozích a cítila jsem potřebu nějakého širšího informačního backgroundu. Tohle pro mě byla hodně užitečná publikace (záběr je mnohem komplexnější než jen leváctví), vede člověka k větší všímavosti a promýšlení zdánlivě samozřejmých postupů. Zdálo se mi, že se autor trochu zbytečně opakuje.
"Zatímco dospělí se přou o smysl a podobu rukopisného písma, děti a dospívající se nikoho na nic neptají a průběžně mění své písařské návyky, které získali při nácviku spojitého písma ve škole, a intuitivní nápodobou tištěného písma od něj přecházejí k nespojitému, protože je to pro ně z jejich uživatelské pozice prostě výhodnější."
Arrowsmith
Sinclair Lewis
Všechny knihy Sinclaira Lewise, které znám, jsou si navzájem myšlenkově hodně podobné. Arrowsmithe čtu teď podruhé (dokonce potřetí?) a je to pro mě pořád tak na 3,5 hvězdy. Rozhodně atraktivní námět, před dvaceti lety mě příběh inspiroval k řádce přírodovědných úloh. Společenská satira jak křen. Část odehrávající se na Sv. Hubertu je emoční masakr. Ale celkově mi připadá, že je toho v té knížce příliš mnoho a místy příliš polopaticky.
Věrnějšího Lewisova čtenáře určitě pobaví kratinké setkání s G. F. Babbittem :o)
Rozmanitosti z historie Království českého
Bohuslav Balbín z Vorličné
Abych neučila baroko jen teoreticky, přečetla jsem letos řádku barokních děl. Moc jsem si to neužívala, až na dvě výjimky: pedagogické texty od Komenského a hlavně, hlavně Balbínovy Rozmanitosti. To je totiž něco! Po pár stránkách mě napadlo, jestli Václav Cílek není Balbínovou moderní reinkarnací :o) Jelikož jsem nadšená turistka a přírodovědkyně, bylo pro mě čtení jako rozhovor se spřízněnou duší. Spousta věcí, které mě zajímají, s občasnou odbočkou k humorné historce (papoušek!), ačkoli ochránce zvířat ve mně místy krutě trpěl.
Balbín občas dojímá roztomilou vědeckou naivitou (z dnešního pohledu), s níž dumá, nebo se dokonce pokouší navrhovat vysvětlení pro jevy z říše pohádek. Co má chudák dělat, když o nich opakovaně svědčí důvěryhodné zdroje. Ovšem leccos z přírodovědy už také ví a nové poznatky se snaží šířit. Často chválí své učené přátele, opírá se o jejich znalosti a cituje z jejich informací, jindy zas uvede protichůdné nebo zvláštní názory s dovětkem, že sám o tom netvrdí nic, čtenáři, přeber si. A stojí na straně empirie: "Taková odpověď... se mi zdála přímo směšná. Jako bychom pro přítomný jev měli dohledávat dávné doklady a jako by se měly nejdříve číst knihy o něčem, co člověk právě drží v hrsti."
Nakonec, když jsem si k jistému dni nakreslila do svého deníku medvěda hnědého a pár hub s jejich výtrusy pod mikroskopem a zapsala geologické poznámky, jsem si vesele uvědomila, že vlastně už třicet let píšu takové malé Rozmanitosti. A rozma-rně jsem si představila, jak moje ilustrované životní zápisky zvědavě luští mimozemšťan, který přiletěl zkoumat pozůstatky lidské civilizace. Věčná škoda, pane mimozemšťane, že postrádám Balbínův zábavný styl :o)
Čtyři příběhy o daleké pouti
Pär Lagerkvist
Znepokojivé. Jako by člověku byl jeho život nějakým způsobem nepřiměřený. Jako by člověk byl svému životu (nebo se svým životem světu, realitě) vydán bez možnosti pochopit, zorientovat se a účinně jednat.
Plavý kůň
Agatha Christie
Drobnost: V mém vydání zní poslední věta na str. 151 "Obraťme list." - ještě nikdy jsem v detektivce neobracela list s takovým veselím :o)
Poslední cesta: Doktor Korczak a jeho děti
Irène Cohen-Janca
Příběh Janusze Korczaka jsem poznala před lety v jeruzalémském památníku holokaustu Jad Vašem. Strašně jsem to tehdy vořvala. A teď znovu (Bohu díky, že člověk nezískává imunitu), akorát jsem se tedy vynasnažila neplakat na stránky, jelikož jsou vypůjčené z knihovny.
Moc pěkně vypravená knížka, srozumitelně zobrazuje nejen hrůznost holokaustu, ale i Korczakovu pedagogiku založenou na úctě k dítěti.
Barokní architektura v Čechách
Richard Biegel
Kniha neuvěřitelného záběru a ponoru. Věnuje pozornost i oblastem, které jsou obvykle opomíjeny (regionální tvůrci, řemeslníci, dispozice obytných budov).
Kvak a Žbluňk jsou kamarádi
Arnold Lobel
Tři děti jsem naučila číst, třikrát jsem předčítala a později si nechala předčítat všechny Kvaky a Žbluňky a pány Sovy s jejich humorem na hlavu padlým, a přece tak dojemně ze života. V téhle knížečce mám obzvlášť ráda poslední vyprávění, kde si chudák Žbluňk odžívá ve snu, co ho ve dne vnitřně užírá. Protože ono je jistě fajn mít šikovného a chytrého kamaráda, ale... :o)