Hanka_Bohmova
komentáře u knih
Boží duha
Jaroslav Durych
Pořád to ve mně zůstává trochu vzpříčené, připadá mi, že žena tu nevystupuje jako člověk, ale spíš jako prostředek vysněný k vypravěčovu (a autorovu?) vykoupení. Monolog převlečený za dialog. Nějak se mi to nezdá správné.
Písně lidu fyzikálního
Jan Obdržálek
Už za studia jsem manželovi záviděla atmosféru, která u nich na škole vládne. Tahle blbinka k tomu taky nějak patří. Ach není tu, není, perpetuum mobile... :o)
Kameny zrozené v ohni
Oldřich Janeček
Manžel mě vzal na rande do muzea, tak jsem si rovnou vyprosila i katalog, abych si trošku té nádhery odnesla domů. Doprovodný text o minerálech vulkanických hornin a o nejdůležitějších vulkanických regionech světa je zajímavý, ale hlavní devízou brožury jsou samozřejmě barevné fotografie.
Ze zámoří do Čech - čokoláda, čaj a káva v raném novověku
Karel Černý
K téhle knize jsem se "prostudovala" oklikou přes banány a... no je prostě neuvěřitelná, dozvíte se tu první poslední o historii kofeinových nápojů. Já tohle všechno vědět - tedy všechno ty prameny probádat, pročíst, mám hlavu jak pátrací balón. Obdivuju autora. A není to vůbec nudné, dojde i na verše nebo se dozvíte, kdo jsou to "kávové sestřičky". Užitečné pro mě byly také odkazy na další literaturu, např. v oblasti archeobotaniky.
Pro úplnost doplním, že na kafe, čaj ani čokoládu jsem při čtení chuť nedostala :o)
Pan Lišák má knihy rád!
Franziska Biermann
Lahůdka! Vždycky mě povzbudí, když někdo žere Bratry Karamazovy :o)
Papírové království Richarda Vyškovského
Josef Kropáček
Půjčila jsem kvůli dceři, která moc ráda lepí modely architektury. Ji to nezaujalo, jen litovala, že je knížka z knihovny a nemůže si tudíž složit obsaženou vystřihovánku soběslavského kostela a radnice. Já jsem si těch pár rozhovorů a vzpomínek přečetla ráda.
Neznámé Čechy - Posvátná místa středních Čech - II. díl
Václav Vokolek
Obrazově skutečně dobře zdokumentované, ezo pasáže jsem nějak přetrpěla.
Vítězství
Joseph Conrad
Místy snad trochu šroubované, ale to lze přejít. Kdybych měla knihu vyjádřit jedním slovem, tak tedy konfrontace. Postavy mají určité sebepojetí, určitý přístup k životu - a do tohoto prostoru vstupují události, jimž se nelze vyhnout. A jimiž se leccos v člověku odhaluje. Napjatost a donucení ke střetu jsou tu strašně silné. Zase jsem si musela vzpomenout na Bernanosovu větu o tom, jak jsme všichni společně svázáni hříchem - jedni aby se jím kochali, druzí aby jím trpěli.
Láska, sex a něžnosti v říši živočichů a rostlin
Filip Kolář
Jako obvykle oceňuju, že tenhle učební text věnuje velkou pozornost základním konceptům. Knihu jsem otvírala už po určitém promýšlení tématu (vzděláním jsem chemik, ne biolog) a měla jsem v hlavě hned několik průřezových otázek, k nimž jsem si chtěla něco vyhledat. Všechny tu byly osvětleny nebo okomentovány. A s nimi i další, které bych ani nedokázala zformulovat. Pro mě velmi obohacující.
Ilustrace tradičně rozverné.
Pět báječných strýčků
František Nepil
Vzala jsem ji dětem :o) Knížka plná baronů Prášilů, v uměřeném množství je to zábavné, na více stránkách už by asi unavovalo. Vyprávěním se proplétají praštěné Bornovy ilustrace z (pořekadlového) života čertů.
Jídlo a pití za Rudolfa II.
Magdalena Beranová
V knihovně mi na ni zrušili rezervaci, kniha prý přestala existovat. Přechozímu čtenáři asi připadala tak skvělá, že než ji vrátit, raději s ní uprchl do Mexika.
Každopádně je to zajímavé čtení. Protože se na proměnách kuchyně učíme se synem dějepis, jde mi hlavně o historicky nové postupy a suroviny, což je zde v receptech i v doprovodném textu pěkně doloženo (vidličky, patizony). A recepty jsou... no, taky zajímavé, ehm, samé maso nasladko... naštěstí syn dokázal vybrat pár jídel, která je ochoten spoluvařit a hlavně pak ochutnat.
Prsten Nibelungův
P. Craig Russell (p)
Snad je lepší, když člověk zná předlohu, jinak příběh může drhnout na (ne)pochopitelnosti motivací postav. Připadalo mi to místy trochu fragmentární. Jasně, pořád se kniha dá číst tak, že věci se prostě dějí a my je sledujeme.
Krásná kresba občas spadne pod obvyklou úroveň - tím myslím, že výraz nevyjadřuje to, co by měl. Hrozně se mi líbil Loge, tam ta stylizace perfektně ztvárnila můj dojem z něj. Zato jsem se pokaždé lekla Brunhildy - a asi to tak má být.
3,5 hvězdy
Případ Mauricius
Jakob Wassermann
Kniha-zápas na mnoha osobních rovinách. Zápas o pravdu a spravedlnost, naproti tomu zápas s pravdou ve snaze uchovat si svou iluzi, konstrukt. Když se zřítí konstrukt, je možné žít dál?
Hadrián z Římsů a jiné veselohry
Václav Kliment Klicpera
Místy je to přímo ukrutně vtipné. Jestli ale tahle kvalita ospravedlňuje pozvednutí veselé historky na divadelní hru? Pokud jde o mě, ne úplně přesvědčivě.
Ptáci a jiné povídky
Daphne du Maurier
V knize na mě silně působilo to nepřímo vyslovené: sny, vzpomínky, myšlenky. Zpochybňují představu, kterou jsem si o postavě utvořila, nutí mě přehodnocovat, co je realita. Tahle dvojakost je pořádně znepokojivá. Autorku obdivuju od chvíle, kdy jsem před mnoha lety přečetla Dům na pobřeží - mistrný popis propadu do závislosti, "schovaný" v dobrodružném mysteriózním příběhu. Je na čtenáři, jak jej bude číst, čeho si bude všímat. A podobné je to i u těchto povídek.
Lucy Crownová
Irwin Shaw
Bolavá knížka, konflikt vyhnaný na ostří nože. Lucy, Oliver i Tony do něj vstupují s obrovskými hendikepy, neznají sami sebe - u Tonyho vzhledem k věku zcela pochopitelně a je strašné, jak se na něj rodiče pokusí svalit tíhu rozhodnutí. Proto také svým jednáním nezískají, v co doufali. Uběhne tolik promarněných let a událostí, které nelze vrátit zpátky, než se konečně podaří přenastavit kurz.
Nemůžu Lucy hodnotit úplně negativně, pro mě vnitřní autonomie hodně znamená a z jejich pokroucených rodinných vztahů na mě šel až strach. Takže pro její chaotickou vzpouru mám pochopení. Ale když si představím, co mohlo být, kdyby byli schopni včas udělat obrat k něčemu konstruktivnímu...
3,5 hvězdičky
Velká čtyřka
Agatha Christie
Lámala jsem si hlavu, proč vedle Deseti malých černoušků atd. je zrovna Velká čtyřka vybraná do jistého čtenářského programu pro děti. Copak Agatha nenapsala přehršel mnohem nápaditějších a inteligentnějších detektivek? Ale ono je to možná právě kvůli té odlišnosti. Jako nabídka pro čtenáře, kteří neocení Poirotovo sezení v křesle a dumání nad zločinem v domě.
Takže tuhle záhadu jsem pro sebe vyřešila uspokojivě, ale můj rozpačitý dojem z knihy to stejně nevylepšilo. Kdyby bylo po mém, rozdělila bych ji na pár uměřených povídek.
Stín z času
Howard Phillips Lovecraft
Přelouskala jsem teď ze studijních důvodu celou řádku hororů, z nichž většina za přečtení nestála. Se zářivou výjimkou H. P. Lovecrafta, ten je pro mě objevem letošního léta. U něj mě obvykle těší už samotné pobývání v příběhu, ani nepotřebuju geniální pointu. A ten "vědecký přístup"... u geografie a geologie v Horách šílenství jsem se tetelila blahem. Opravdu příjemné překvapení, v budoucnu po něm ráda sáhnu znovu.
Čtvrtá kniha krve
Clive Barker
Zajímala mě ta vzpoura končetin, na niž jsem náhodou narazila v souvislosti s Bradburyho povídkou Kostra. Nápad fajn a úplný závěr taky, ale všechno mezi tím na mě kdovíjaký dojem neudělalo, včetně "vyřešení" revoluční krize. Zbytek knihy jsem prošla spíš zběžně, celkově mi připadala slabá.
