Hanka_Bohmova komentáře u knih

Mužíček Šibeníček je zábavný a napínavý příběh s trochu umělým koncem, který vylepšuje vtipné poučení o tvrdosti měny. Zato s Rusalkou jsem se natrápila. Předmluva cituje sto let staré vyjádření překladatele, chválícího pohádku jako "útlojemnou". To mi připadá výstižné. Záleží pak na osobním vkusu, zda vás to spíš naláká, anebo odradí.

06.06.2023

Pamatuju si z dětství i s ilustracemi, přišlo mi to tehdy strašidelné. Dneska jsme k tomu s dcerou poslouchaly Fibichovo zhudebnění.

Myslím, že knížka má docela potenciál oslovit lidi, kteří by chtěli nad ničivými návyky čerstvě a sami za sebe přemýšlet. Třeba proto, že se naučili tak akorát odrecitovat desatero. I nevěřící člověk by si mohl leccos odnést, přestože řada argumentů pro něj nebude relevantní.
Bylo zajímavé sledovat, co si předchozí čtenáři v knížce podtrhali. Nadprůměrně se mi líbila závěrečná kapitola o nespokojené, omrzelé pasivitě - o hříchu lenosti. Běžný význam slova nám dnes brání na první dobrou chápat, o čem je vlastně řeč.

1 06.06.2023

Doteď jsem znala McBaina jen z jedné Plíhalovy písničky, ale když se člověk nudí při nemoci, přečte (skoro) všecko. Přestože to pro ukrácení dlouhé chvíle nebylo špatné, mám v oblibě jiný typ detektivek a k autorovi se už nejspíš vracet nebudu.
Hodně mě pobavily bezvýznamné dialogy policistů, které se blíží až absurdnímu humoru (Kobylky a Mravenci). Připomnělo mi to mou práci pro jazykový korpus - tohle jistě muselo být odposlechnuto v reálu!

4 06.06.2023

Výrazné ilustrace se k černohumorné moralitce výborně hodí, výsledek je zábavný, ale o level výš básničku posouvá závěrečné vyprávění o panu R. L. Stevensonovi a jeho nevlastním synkovi s dětskou tiskárnou.

06.06.2023

Manson je rozporuplná postava, střetávají se v něm ideály, odhodlání něco dokázat, také nezůstat dlužen a nebýt nikomu za hlupáka. Výslednice v průběhu času kolísá - co pro sebe považovat za úspěch? Pěkně napsáno, zajímavé prostředí, ale na mě místy příliš sentimentální a didaktické. 3,5 hvězdičky
Trošku mi to připomínalo kdysi dávno čteného Arrowsmithe.

1 06.06.2023

Vombaten a vombata mají spolu... to už si musíte přečíst v knížce. Anotace má pravdu, je trošku praštěná. Překladatel projevil slušnou invenci, když všechny ty blbiny převáděl do češtiny.

Teda, číst Northangerské opatství hned po Radcliffové je mnohem zábavnější než číst ho jen tak. Ve své prvotině Austenová ironicky až jedovatě tepe nemravy a pošetilosti a dvě stovky let jí nijak neubraly na svěžesti.

"Máme-li dobrou hlavu, vybavenou vědomostmi, znamená to, že postrádáme schopnost zalichotit marnivosti ostatních, a toho by se rozumný člověk měl vždycky vyvarovat. A zvlášť to platí pro ženu: pokud se jí stane ten malér, že něco umí, měla by vynaložit všechen svůj důmysl, aby to na sobě nedala znát."

12 03.05.2023

Po pár stránkách je zřejmé, kdo je cílovou skupinou knihy. Za nás vycházely Stopy hrůzy, dneska upírská YA, jak se tahle skříňka jednou otevřela, už ji nikdy nikdo zavřít nedokáže.

Sama od sebe bych si Otrantský zámek určitě nepřečetla, ale když mám plasticky vyučovat literaturu, nemůžu se tvářit, že na světě jsou jen Puškin s Máchou, žejo. Naštěstí tempo je svižné a počet stránek skromný, tak akorát na delší cestu vlakem. Pokud jde o příběh... no, snažila jsem se ho číst s otevřenou myslí :o) Vyskytuje se tu nezvykle komunikativní přilba s chocholem (představovala jsem si ji podle tohoto obrazu: https://1url.cz/vrxot) a k dokonalosti chybí snad už jen slavné mistrovo: "Ty nejsi Vlasta? Ty jsi Vlasta?!"

Když se mě manžel ptává, jakou kytici bych chtěla k narozeninám, vždycky říkám červenou, oranžovou a žlutou. Žádný div, že se mi líbí železáky.
Knížka je pěkná ke koukání a užitečná při hledání, ale nejvděčnější jsem, že mě konečně přiměla sehnat někoho, u koho je možné kameny rozříznout a vyleštit. Bez toho zůstane většina krásy schovaná.

Když se dostanu k "zemi krásnou, zemi milovanou", tak u toho bulím...

11 03.05.2023

Pohádkový příběh mě úplně neoslovil, ale verše stály za to. A věnování! Člověk by čekal, že na začátku takového díla bude něco o národním pokladu nebo moudrosti předků, a zatím by pan Puškin rád vzbudil u děvčat "trochu zájmu o autora" :o))

1 03.05.2023

Kniha místy dost inspirující, ale čte se převážně špatně. Je vyčerpávající a monotónní jako nějaká skripta. Nedělala jsem si poznámky, takže bych si ji potřebovala projít znovu s tužkou v ruce, ale pochybuju, že se k tomu v nejbližších letech odhodlám.

03.05.2023

Shodou okolností mi v poslední době přišel do rukou Démon od Lermontova a Jekyll a Hyde, což mě přivedlo na myšlenku zkoumat s dcerou v literatuře romantismus. Mezi autory, od nichž jsem zatím nic nečetla, patří i Sheridan Le Fanu. Jeho strašidlácké historky mě za srdce nechytily, ale pro didaktické účely je to výborný materiál. Akorát si dám pozor, abych po nocích k poradenství a ke studiu nepila zelený čaj. Nestojím o to, aby mě za pár let stalkoval nějaký oživlý paragraf :o)

5 01.04.2023

Mohla bych do toho koukat celé hodiny...

1 01.04.2023

Úlovek z knihobudky, Vonneguta jsem četla už na gymplu, i když mě tehdy moc nenadchnul. Teď to dopadlo dost podobně.
Překvapilo mě, v kolika ohledech se Snídaně podobá Skupinovému snímku s dámou od H. Bölla, který jsem dočetla jen o dva týdny dřív a vznikl asi ve stejné době. Připadá mi, že hlavní odlišnost nějak souvisí s "vírou v budoucnost". Böllova vize cesty mu umožňuje postavit doprostřed šílené společnosti až jakousi pohádkovost, naivitu, a ustojí si to bez posměšků. Z Vonneguta mám pocit, že vidí kompetence člověka mnohem poničenější, proto volí mnohem "poslednější" prostředky a snad i jako by psal spíš pro sebe než pro druhé.

4 01.04.2023

Mám to přesně naopak než nightlybird přede mnou - Skupinový snímek jsem si vybrala kvůli autorovi, jehož předchozí knihy se mi líbily, ale netušila jsem nic o tom, jakým způsobem je to napsané. Takže trochu hukot zezačátku. Hodně zvláštní věc, řekla bych šílená, pečlivě dokumentující šílenství negativní, kontrující "šílenstvím" vlastně pozitivním.
K přemýšlení: odpírání výkonu v éře sociálních sítí.

"On sám není, řekl na závěr Werner Hoyser, žádný nelida, je vstřícný a liberální až k nejzazší hranici, kterou mu jeho výchova vytýčila; je otevřeným příznivcem pilulky i sexuální vlny, a přesto se považuje za křesťana, je, chceme-li to tak vyjádřit, fanatik čerstvého vzduchu, a právě to se musí udělat s tetou Leni: musí se tam vyvětrat. Ne on, to ona je nelidská, protože jak dokázala teologie a jak s tím stále více souhlasí i marxističtí filozofové, zdravé usilování o zisk a majetek tkví v samotné lidské přirozenosti."

(1944/1945) "Ta knihovnice naštěstí hned poznala, že to od Leni není provokace, a tak jí někde stranou přesně, ale úplně přesně vysvětlila, že ten Kafka byl Žid, že všechny jeho knihy jsou zakázaný a spálený atakdál, a Leni určitě zase vyrukovala s tím svým zničujícím "No, a co?", a ta paní jí potom sice pozdě, ale zato důkladně vysvětlila, jak se to má s Židy a s nacisty, a ukázala jí Stürmera - tenhle antisemitský plátek přirozeně v knihovně měla -, a když potom Leni ke mně přišla, byla celá vyděšená. Až teď jí to konečně došlo. Ale stejně nepovolila, toho svýho Kafku chtěla mít a přečíst si ho, a taky ho dostala."

1 01.04.2023

Po předení, tkaní a karetkování jsem se v rámci living history propracovala ke sprangu/krosienkám. Autorka představuje pletení na pravoúhlém rámu nebo jeho improvizované nápodobě, my jsme použili "pravěký" ohnutý lískový prut a šňůry (inspirace z internetu). Základní technika je jednoduchá a na fotografiích dobře názorně vysvětlená, údajně ji zvládne i desetileté dítě. Opravdu, zvládlo po dvou předvedených řadách.
Práce rychle přibývá, severskou čepičku z doby bronzové nebo síťovku na ovoce máte hotovou raz dva. Podle návodů se mi podařilo i barevné vzorování, vyplétání dírek a tkanina. V závěru příručky jsou uvedeny náměty na konkrétní oděvy a oděvní doplňky. Moc mě nelákaly k realizaci, ale potomstvo se dožadovalo aspoň šály, tak jsem pár pěkně barevných umotala (na štaflích).
Za knihu jsem ráda, s internetovými návody bych nejspíš skončila jen u obyčejné jednobarevné síťoviny. Můžu doporučit i pro úplné začátečníky bez speciálního vybavení.

01.04.2023

Kdykoli na výletě vidíme jmelí... no schválně, co byste řekli, že se ozve? Dlouholetý monopol pánů Svěráka a Smoljaka narušila až zcela nedávno písnička Jmelí od Kapitána Kida. Ale je to z louže pod okap.