Hanka_Bohmova komentáře u knih

Toužila jsem pro loňský advent a Vánoce jen po několik málo slovech. Prohledala jsem knihovničku a našla modlitbu svaté Alžběty. Boží přebývání v člověku - lidské přebývání v Bohu - a jako odpověď uctívání a víra v Boží lásku, rozšiřující se postupně na všechny životní okolnosti.

... a dají mu jméno Immanuel, to je "Bůh s námi"

Útlá vzpomínková knížka. Otec Metoděj se nejeví nijak mimořádně, nezdá se být předurčen přenést karmelitánský řád nocí komunistické totality. Ale jeho veliká láska k povolání a věrnost řeholi jsou pro tento úkol cennou, možná tou nejlepší výbavou. Krásné mi také připadalo spojení letničního a mariánského akcentu jeho víry, to je mi blízké.
V Kostelním Vydří jsem poprvé pobývala pár týdnů před smrtí otce Metoděje, nikdy jsme se nesetkali. A přece díky téhle knížce ovlivnil, jak prožívám své vlastní povolání. Bohu díky.

28.12.2022

Od obálky do poslední stránky je to celé... naprosto přesné :o))

Knihu P. Kohuta jsem poprvé četla loni touhle dobou a nemůžu ji dost doporučit. Pomohla mi pokračovat tam, kde jsem se před lety zastavila, na stále nově darované cestě vysvobozování a otevírání, vtahování lidského srdce i světa do Boha. Od závislostí ke svobodě, od sentimentality k lásce, od modloslužby k adoraci.

Kdybych měla mít nějakou výhradu, přimlouvala bych se za střídmější užívání vykřičníků.

3 24.11.2022

Letos jsem konečně uspořádala svou mineralogickou sbírku, existující do té doby v silně roztroušeném stavu napříč celým bytem. Přestože je to sbírka jen dokumentační, nejstarší dceři se velmi zalíbila, a tak jsem ji s postranními myšlenkami na výuku chemie povzbudila k založení její vlastní. Knihu jsem pořídila kvůli podrobnějším informacím o nových lokalitách. Posloužila nám dobře, i když od data vydání už některá místa změnila podobu. Bonusem jsou opravdu krásné fotografie.

Podle mě se autorovi jeho úmysl vydařil beze zbytku. Archeoložkou už se stát nestihnu, ale aspoň si to přečtu znova celé od začátku.

4 24.11.2022

Nevyhovovalo mi mixování zázračně účinkujících intrik se sladkobolnými pasážemi o životních vážnostech. Rozhodla jsem se tedy celou knihu číst jako komedii, a byl to příjemný zážitek.

1 03.11.2022

Zajímavé ne-detektivky. Psychologie neúprosně postrkuje postavy k finální situaci - za zoufalého přihlížení čtenáře. Zadostiučinění či spravedlnost se zdají být křehkým dílem náhody, snadno by k nim nemuselo dojít.

03.11.2022

(SPOILER) Hruškadóttir je pro mě sněním o hezké rodině, o přátelství, o lásce. Především příběh lásky tu slouží k potvrzování citlivé a vnitřně nejisté hrdinky. Právě ji dokáže ocenit zkušený starší muž, ze všech lidí právě ona ho, bezmocného, provede údolím smrti... takový daydreaming na papíře, dojemný a současně znepokojivý až strašidelný. Je to kniha bolestně mladá, s typickou sebestředností, hladem po vnějším uznání, touhou být někým novým a škrtnout své danosti (slepá skvrna v podobě hrdinčiny vlastní rodiny anebo pohrdání, s jakým v závěru mluví o svém těle a zlost na Šimona promítá do něj). Smutnou cenou za připoutání k tatínkovské náruči je pozdější neschopnost unést normální, reálný partnerský vztah.
A do živého ťaly Šimonovy laškovné konverzace zastírající strach, bezradnost, prázdnotu, špatné svědomí. Ať není vtipný, ať není vtipný, úpím s hrdinkou. V duchu ho zaklíná, ale sama tolikrát přihodí další repliku, místo aby tu komedii rozetnula.

4 11.10.2022

Tápání a životní boje člověka, kterému jeho vnitřní, duchovní realita znemožňuje být prostě konformní a jít vyšlapanou cestou. To je silný námět, který mám ráda a který jsem nedávno četla zpracovaný např. v Klíčích království. Maughamově knize ovšem ubližuje, že nejdůležitější postava je zároveň nejvybledlejší a nejméně živá. Nemyslím, že Larry by byl sám o sobě neuvěřitelný, přinejmenším ne pro mě. Znám osobně lidi, kteří se rozhodli podobně jako on, ačkoli to na nich nepoznáte, když je ráno potkáte v metru. V tomhle to není. Ale v porovnání s ostatními Larry zůstává víc myšlenkou než skutečnou osobou. Mohla by to být věc zkušenosti. Má Maugham větší zkušenost s takovou Isabelou či Elliotem, s jejich prostředím a jejich uvažováním? V závěru přiznává, že do Larryho proniknout neumí. Popisuje nám jeho pohyb světem, ale pro mě je to příliš vnější a příliš hladké, než aby to nějak silněji zapůsobilo.

Jinak jazykově kultivovaný a nesmírně čtivě napsaný román, jak je u Maughama zvykem. 3,5 hvězdičky.

2 11.10.2022

Když kniha před pár lety vyšla, dala jsem si zprávu o tom do záložek, abych si ji výhledově prolistovala. Tím to taky celé zhaslo. Naštěstí při nedávném "záložkovém úklidu" na mě vykoukla a připomněla se. Pokud tohle téma sledujete soustavně, nebude to asi nic objevného, v každém případě jde o dobré shrnutí všech podstatných informací, zacílené přímo na změnu praxe.

2 03.10.2022

Skoro na pět hvězdiček, ale místy mi to připadalo přece jen příliš pohádkové.
Ústřední téma je hodně oslovující - vnitřní svoboda a zavazující sebe-vědomí (František) vs. oblíbenost a společenský úspěch v rámci systému (Anselm). Nejde o protiklad dobroty a zlovolnosti, spíš o citlivost a otupění, o životní trefu a minutí se směrem... Dobré uvědomovat si, nakolik nám to hrozí. Jsme smutní a roztrpčení ze špatných skutků těch mocnějších, a o týden později už jim přikyvujeme a vrtíme ocáskem - protože si nás všimli, vzali nás mezi sebe, dali nám podíleček na svém významu a lesku. Kolik to pro člověka znamená! "Anselm v nás" si podobné kompromisy vždycky přesvědčivě odůvodní.

1 03.10.2022

"Myslel jsem si, že to vše dělám z lásky k Ježíši."
(Richard Rohr o sobě)

Knihu jsem četla během duchovních cvičení, jako součást dlouhodobější cesty obrácení. Připadá mi, že nejhouževnatější překážky, které stavíme Bohu, je třeba hledat v oblasti svých silných stránek a nadání. A k tomu se vyjadřuje také enneagram.
Být tolik připoutaná ke svému sebeobrazu, že si neuvědomuju rozporuplnost svých pohnutek k jednání. Nevidět, jak málo prostoru dávám ve skutečnosti Bohu, navzdory přesvědčení o své oddanosti a lásce. Jak moc jsem místo toho "pod zákonem" nějakého svého nereflektovaného vnitřního imperativu, který jsem si během života vyvinula. Hodně napoví (pokud jsem ochotná to jako nápovědu vnímat) niterná reakce na člověka, který mou umanutou iluzorní hru nehraje - hru na dokonalost, hru na láskyplné dávání, hru na úspěch atd. podle nastíněné typologie.
Autoři slouží druhým jako průvodci v bolestném úsilí o sebepoznání, o větší svobodu pro Boží vedení a milost, o schopnost pustit se zdánlivých dober a přijmout ta skutečná. S vědomím, že lidé se vyvíjejí a že tahle požehnaná touha přichází ke slovu až časem, po období živelného "vyžívání se ve svém životním dobrodružství". Jakkoli může být pak konverze otřesná, Bůh je větší než to všechno a jeho přítomnost neponechává prostor pro zoufalství či sebenenávist.

Ještě jeden aspekt: pestrost. Neexistuje žádný profil "správného křesťana", do nějž by bylo potřeba se vměstnat, jak se o to lidé občas snaží. Na cestě duchovního boje a rozlišování nemůžeme zůstat stejní, to ne. Ale zůstáváme sami sebou, nesměřujeme k něčí kopii nebo ztělesnění svých/cizích zbožných fantazií. A zatímco někomu tohle zní úlevně, jiný to vnímá jako útok na sebe. Zase jde o načasování: ne v každém okamžiku svého vývoje jsme schopni přijmout určitou myšlenku. Není to fatální. Bůh na nás čeká a "cesta jde pořád dál a dál".

Bylo pro mě hodně užitečné porovnávat Rohrovy zkušenosti a svá vlastní sebepozorování a experimentování i podněty od mého duchovního doprovázejícího. Současně mi některé části knihy připadaly vyloženě naivní, nekritické. A mnohé jsem prostě přeskakovala, nakolik se to netýkalo mé cesty. Proto nehodnotím hvězdičkami.

Vyhovovalo mi členění do krátkých kapitolek vhodných pro příležitostné čtení, což je časový formát, na který jsem teď povětšinou odkázaná. Kniha opravdu zaujme bohatstvím a plasticitou informací, často pobízí k dalšímu studiu - a taky k okamžitému sdělování nejbližšímu okolí.
Roztomilým překvapením byla pro mě ukázka "dopisu mrtvé". Značně se podobá dopisu ze staroegyptské detektivky Agathy Christie, kterou jsme právě doma četli. Sama v předmluvě říká, že byla při psaní inspirována existujícími nálezy, takže může jít o tentýž text. Hned jsem se o to podělila s nejbližším okolím :o)

1 03.10.2022

Předčítala jsem synovi a dala jsem číst dceři, když jsme se učili o starověkém Egyptě. Abychom neměli jen samé dávné prameny. Zdá se mi to jako šikovný text, zprostředkuje mnoho reálií, na něž se dá navazovat. A samozřejmě je to detektivka, docela dobrá, i když pro mě zbytečně naředěná romantickými úvahami hrdinky. Poslední kapitoly už syn nevydržel a dočetl je sám, přece nebude čekat další dva dny na odhalení vraha.

Čteno z nouze, potřebovala jsem urgentně něco k psychohygieně pro pečující a nic lepšího v knihovně neměli. Když místo zdravotních sester dosadíme nejbližší příbuzné, část problémů se shoduje, jen je to všechno mnohem emocionálně zatíženější. Otázky zdrojů, hranic, komunikace, překonávání/akceptování nespolupráce... a také rozpoznání svých slabých míst a nereflektovaných přesvědčení, aby si člověk při tom všem slepě nezničil vlastní život.
Dobrá, užitečná a povzbudivě napsaná příručka.

3 13.09.2022

Další z výborně napsaných učebních textů Biologické olympiády. Baví mě studovat je i čistě pro radost, tento aktuálně používám při výuce systematické zoologie (spolu s internetem a hromadou FIMO hmoty).

1 13.09.2022

Na internetu jsem při zkoumání tajů morfematiky objevila první část této příručky. Protože mi připadala opravdu dobře napsaná, půjčila jsem si ji z knihovny a pročetla i zbylé části, abych nasbírala další impulsy pro svou vzdělávací kreativitu.
Srozumitelnost i údernost textu je skvělá. Našla jsem víc, než jsem hledala - v což vždy doufám, když si jdu pro odbornou inspiraci. Díky racionální struktuře jsem se rychle zorientovala v tom, co mi bude užitečné, a co lze přeskočit.

4 24.08.2022

Obvykle si na DK nedávám knížky, které čtu dětem, ale Vike si zaslouží výjimku. Legrační, nezvykle hubaté a moc pěkně ilustrované. Šťavnatá manželská hádka v první kapitole dá člověku dobrou představu o duchu, v němž se příběh ponese dál: "To jsem slyšel už stokrát." - "Tak si to poslechni po sto prvé!" :o)

5 24.08.2022

Příjemně klidný, místy příliš sentimentální příběh o obrácení zajištěného, vladařského lidského srdce. Motiv přesahující konkrétní osoby, plynoucí nad celými rody.
3,5 *
"Dobří lidé jsou silní, nejen dokud žijí, ale i po smrti."

6 14.08.2022