Hanka_Bohmova komentáře u knih

Hlavní část knihy obsahuje otázky a odpovědi týkající se emocí a konkrétních životních situací, které s nimi souvisejí. Druhá část je rozvolněnější, objevují se spíš dotazy k soudobým společenským tématům.

První otázka míří přímo k jádru věci: "Co si počít, aby se člověk od neuspořádaných citů osvobodil?" P. Augustyn odpovídá, že to není možné ani žádoucí. Emoce nám přinášejí informace o dějích v našem srdci, k nimž nemáme přímý přístup. A bez poznání není skutečné svobody, tedy ani duchovního života. I zkušenosti dalších tazatelů dokládají, že namáhavému úsilí o "emocionální kulturu" se nevyhneme, že ho nelze nahradit např. soustředěním na racionalitu nebo přísunem nových podnětů. Nemůžeme být osvobozeni od citů, "zato můžeme být svobodní v nich".
A tak se otázka proměňuje: Jak zajistit, aby neuspořádané city neovládly náš život, nepřipravily nás o všechnu energii, pozornost a prostor ke svobodě? V první řadě je pozorně přijímat a učit se je číst. Pak P. Augustyn radí nezůstávat s nimi sami. Promluvit o nich nahlas s vhodným člověkem, potom také s Bohem, který uspořádává a uzdravuje. Zároveň jít něco udělat, někomu pomoci, interagovat s lidmi. Tak své rozpoznané pocity otvíráme širší realitě, abychom prožili jejich skutečnou relevanci a váhu.

1 29.05.2022

Kniha představuje službu duchovního vedení, soustředí se při tom víc na její aspekty psychologické a obecně lidské. Snaží se ukázat, jak prospěšná je taková služba člověku, který touží chodit s Bohem.
Autorovi se v jeho úvahách skutečně podařilo vykreslit překrásný obraz "Ženichova přítele, kterému je svěřena nevěsta, neboť právě on má střežit setkání Ženicha se svou nevěstou".

1 03.05.2022

Obvykle vnímáme svátost smíření jako akt, kterým se něčeho zbavujeme, resp. jsme zbaveni. Tahle knížka se spíš snaží vzbudit touhu, prosbu o dar Ducha, kterého Pán prosícímu neodepře. Nejen se něčeho zbavit - ale po něčem lepším natáhnout ruku. Jednotlivé invokace představují možnost proměny a plnosti, která se člověku nabízí.

03.05.2022

Ke knize jsem se dostala pozoruhodným řetězcem událostí: dceři jsem zadala za slohové cvičení napsat kousek hrdinského eposu, předčítala jsem jí z překladů starověké literatury, ukázala jsem jí metrické stopy, ona pak přišla s pozorováním, že daktyly jsou jako valčík, já jsem si zkusila vyhledat něco víc o metru a rytmu a našla jsem kromě skvělého webu www.rymy.cz také WuWejův zápisník a na něm recenzi na Světlíkovu Poetiku. Jako milovnice slovního humoru jsem si takové dílko rozhodně nemohla nepřečíst!

Odolám-li nutkání citovat autorovy vtipné veršíky, není mnoho co dodat k Stiliconovu komentáři. Snad tohle: protože nad většinou vědění přemýšlím i z hlediska výuky, rezonovala ve mně právě ta hluboce smysluplná směs názornosti a kreativity. Když už mám učit děti literární teorii, tak nejlépe na jejich vlastní tvorbě, pro potěšení z činnosti.

2 03.05.2022

Četla jsem Frišův přebásněný "výtah" a je to jednoduše moc pěkný kus literatury. Příběh perfektně drží pohromadě, klidně bych uvěřila, že byl takhle v jenom kuse napsán originál. Přebásnění do češtiny je umělecky povedené a snadno se čte. Vedle ušlechtilých myšlenek a vesele živých detailů (sup se raduje z přicházejícího jídla, démoni budí obra, opičí armáda se zlíská...) se mi líbily také zdobné a neotřelé popisy přírody.

1 03.05.2022

"Veškerá nuda tohoto nezajímavého Julienova života jistě postihla i čtenáře."

Autor to myslel jinak, ale já s ním musím souhlasit doslovně: ano, to bohužel postihla, na víc jak pěti stech stranách. Spíš než zrcadlo společnosti mi to připadalo jako nějaká pradávná young adult, milostné peripetie, tajemná dobrodružství, přepjaté emoce brané smrtelně vážně. Pro mě ve výsledku dost nestravitelné, Balzac je v podobné směsici společenského a psychologického přirozenější i zábavnější.
Určitě jde o výmluvný doklad z dějin literatury, ale kdybych nemusela ležet s covidem, odložím knihu po první stovce stránek. Tím bych se ovšem připravila o jednu z mála fakt geniálních vět tohoto románu: "V semináři existuje určitý způsob, jak jíst vajíčko na měkko tak, aby z něj byl patrný pokrok dosažený ve zbožném životě".

6 03.05.2022

Knížku jsem četla na doporučení psychologa a moc mi pomohla.
Má svůj význam, že autoři jsou zrovna křesťanští psychologové. Jednak je křesťanství se svým důrazem na obětavost a sebezápor prostředím, v němž problémy s hranicemi snadněji vzniknou a snadněji se posilují. Nějaký ten odstrašující příklad asi potkal v církvi leckdo z nás. Druhým důvodem je speciální motivace, kterou křesťan ke zkoumání hranic má. Pokud budeme jednou dávat svou definitivní odpověď Bohu a tou odpovědí budeme my sami, to, co jsme ze sebe udělali, pak schopnost formovat svůj život (vnitřní svoboda) nabývá na důležitosti. Hranice zviditelňují prostor naší zodpovědnosti a zabezpečují potřebnou zpětnou vazbu.
Autoři se ale víc než "teorií" zabývají procesem budování hranic a praktickými záležitostmi při rozmotávání problémů s nimi. Opakovaně zdůrazňují význam podpůrné skupiny nebo vztahu (i terapeutického), které jsou bezpečným záchytným bodem umožňujícím naše životy měnit. Těžko se totiž vymezit vůči blízkému člověku, nemáme-li kam jinam jít ať už emocionálně, anebo doslova. Pro mě byly také důležité "signály uzdravování". Mohou to být znepokojující vnitřní prožitky a když si třeba přisadí i okolí, nespokojené, že jeho malé hrubosti už mu neprocházejí jako dosud, člověk by mohl být v pokušení vyhodnotit si směr jako pomýlený a začít couvat. Ujištění zkušenějších je v takovém okamžiku cenné.

A s tím souvisí i hlavní myšlenka, kterou jsem si z téhle knihy odnesla. Totiž že v našich trápeních je obrovský rozdíl mezi tím, jaké my si myslíme, že máme možnosti, a jaké skutečně máme možnosti. O tom se ale nic nedozvíme v pasti svého soukromého vesmíru, to nám pomůže nahlédnout až někdo zvenku.

4 08.04.2022

Četla jsem svým dětem nejznámější části v klasickém překladu Otmara Vaňorného. Verše se snadno předčítají a Odysseova mluva je místy tak živá, že dramatično do přednesu přichází úplně přirozeně. Nečekala bych, že třeťák a šesťačka vydrží poslouchat hexametry tak dlouho a ještě se budou dožadovat přídavku. Jen se po zkušenosti s Gilgamešem bojím, že si z Homéra zapamatují hlavně Zoru růžovoprstou a stříkající mozky :o)

Vyprávění je hodně didaktické, nečetlo se mi úplně dobře. Podobné pocity jsem měla nedávno u Loukotkové.
3/4

2 08.04.2022

"Pracovníci v pastoraci, kteří si myslí, že to všechno dávno mají zvládnuté, že jsou přece služebníky evangelia a zajímá je tedy jen a jen jejich služba a nedělají nic z vlastního zájmu, ti si něco namlouvají. (...) Otázka, o niž zde jde, zní: Kdy je velmi tenká hraniční linie překročena? Od kterého bodu se určujícím faktorem v mé službě stávají mé potřeby?"

Autor se z pozice psychologa zabývá sexuálními delikty v pastoraci, přičemž je nevnímá primárně jako přečin sexuální, ale jako zásadní zranění a narušení důvěry (často dokonce víry) člověka, který přišel vyhledat pomoc. Rozděluje je do několika modelových oblastí na základě působících psychologických mechanismů a tedy i možnosti nápravy pachatele a prognózy jeho návratu k práci. Na jednom konci spektra stojí klasický "predátor" s psychotickými rysy, na opačném konci naivní pomáhající, kterému chybí znalosti, nemá povědomí o svých potřebách a přeceňuje úroveň své osobní zralosti a kompetence prostě proto, že sám sebe důkladněji nezkoumal ani nezkoušel.

Kniha apeluje na dostatečnou přípravu i osobní zralost pracovníků v pastoraci: nalezení vlastní životní a pomáhající identity (tedy i položení si hranic chápaných jako životadárné, nikoli překážející), rozpoznání a zvědomění svých potřeb a integrování sexuality. Současně zdůrazňuje význam supervize, jak platí ve všech pomáhajících profesích.
Součástí knihy jsou i otázky na čtenáře a podněty k sebepoznání a reflexi.

15.03.2022

Pro mě skvělá kniha. Název naneštěstí evokuje poněkud jiný obsah (osobní hledání, konverzi nebo snad sociologické téma), a ona je to přitom praktická příručka svatosti křesťanského laika. Aneb jak žít duchovní život "kategorie A" nikoli navzdory tomu, že jsme ve světě, ale přímo skrze naše bytí ve světě. Protože to se nám jistě nepřihodilo náhodou, to Ježíš nás poslal jako toho muže z evangelia: Jdi domů ke svým a vypravuj jim, jak velké věci pro tebe udělal Pán.
Asi týden po dočtení knihy jsem se účastnila duchovní obnovy zaměřené shodou okolností právě na laickou spiritualitu Madeleine Delbrêl, kde přednášela Pavlína Bílková (vybrala a přeložila Madeleininy texty v této knize) s Katkou Lachmanovou. Byla to taková třešnička na dortu, praxe ještě praktičtěji.

3 15.03.2022

Kdybyste Hellerovu Davidovi sundali brýle, viděli byste na jejich sklíčkách shora dolů napsáno stále totéž:

JÁ JÁ JÁ JÁ JÁ
JÁ JÁ JÁ JÁ JÁ
JÁ JÁ JÁ JÁ JÁ
JÁ JÁ JÁ JÁ JÁ

Jistě by bylo možné životní příběh takové postavy zkonstruovat na zelené louce, ale využití všeobecně známého, dokonce kanonického materiálu nabízí jinak nedostupné umělecké možnosti. V biblickém králi Davidovi autor získal potřebnou linii úspěchu a životního vzestupu, válečnický naturel i bohatství zápletek přístupných volné reinterpretaci. Kontext v podobě Písma (bohužel části českých čtenářů nedostupný, jak tu bylo vícekrát zmíněno) a historie pak poskytují široké pole pro ironický humor a "zcizovací efekty".

2 15.03.2022

Čte se to pěkně, jako detektivka. Ale neměla jsem pocit, že autor psychologicky zvládnul hlavní postavu, pokusy protlačit tam nějakou slabost byly silové a málo uvěřitelné, i když na tom autorovi očividně dost záleželo. Za mě měl radši vygenerovat dalšího Watneyho, výsledek by méně kodrcal.

4 03.03.2022

Kniha o krajině, které potěší intelekt i smysly. Není to nenáročná publikace, na mnoha místech je určena spíš milovníkům přírodovědy než jen milovníkům přírody. A jedno negativum - pan Cílek mi připadá jako jistého druhu chrlič, která občas nenechává své myšlenky, věty doznít. Takové odstavce se mi obtížně četly.

03.03.2022

Čeho se lidé přidržují, když už se není čeho chytit.

4 08.02.2022

V románu na mě nejsilněji zapůsobilo to, co dnes nazýváme "radikalizací" a co autor musel sledovat i ve své době. Slovník se epochu od epochy obměňuje jen málo, verbíři stále nabízejí tlustou čáru, očištění a smysl, stále jim k tomu vyhrává muzika. Připadá mi, že jde i o určité vysvědčení společnosti - nakolik počítá s lidmi, kteří by brali její proklamované hodnoty opravdu vážně, nakolik je v ní přítomno něco konstruktivního, co by si také žádalo krajního nasazení síly a přinášelo smysl i příležitost vymanit se z předchozího života. Anebo je tohle možná příliš velké sousto a přikývnout násilí a verbířům je prostě jednodušší.

4 08.02.2022

Psychologický rozměr byl pro mě o hodně zajímavější než ten společenský (jak poznamenal níže Disease, zřejmě proto, že nejsem příslušník americké střední třídy) a zvlášť mě zaujaly postavy Waltera a Connie. U obou se jejich boj s démony navenek projevuje ceněným až obdivuhodným jednáním a postoji. Jenže při bližším pohledu už to tak bezproblémově nevypadá (Walterovy pocity při řízení automobilu jsou popsány skvostně). A stát se plněji člověkem by znamenalo zradit své ideály/"ideály".
3,5 hvězdičky

7 08.02.2022

Na knihu jsem slyšela pozitivní ohlasy, proto jsem trochu zklamaná. Neoslovila mě forma "cestoletopisu" složeného z mnoha vypůjčených a nastudovaných informací, také vypomáhání si proslulými jmény a událostmi, aniž by v textu plnily nějakou funkci. Autorka si užívá svou nespornou schopnost nápaditě popisovat, ale nikde se příliš nezdrží, nikde nekope do hloubky. Celkově se mi kniha zdá docela vnitřně chudá, svědčící hlavně o autorčině potřebě a radosti psát.

5 08.02.2022

hystericwidow zmiňuje Stephena Kinga, já se zas cítila jak u Roberta Holdstocka.
Kniha mi připadala výrazně "mladá", to ta zauzlovanost pod povrchem a nezúčastněnost vůči druhým, podaná s určitým obdivem. Pater Angelo na konci říká, že lidé by za jiných okolností mohli vidět v Josefovi nového Krista - vidět sílu osobnosti a zaujetí posláním a neuhýbavost na cestě, to lidé umí vnímat. Ale v hloubce tahle paralela není pravdivá právě pro Josefův odstup a nevztahovost. Ve skutečnosti mi připadá, že nekomunikuje, svět je pro něj jen ozvučná deska - "dělám to proto, že se mi chce". mirektrubak ve svém komentáři velmi příhodně vzpomněl Goldingova děkana Jocelina, zde je ale poměr autora k postavě odlišný. A tak jsem nakonec víc než o příběhu přemýšlela o tom, co byl Steinbeck za člověka, když tuhle knihu psal.

3 25.12.2021

Pro mě bylo naopak fascinující, jak moc s tehdejšími šumavskými obyvateli sdílíme - stejná ubohost lidí, stejná pohotovost ublížit...

7 25.12.2021