hasmikr komentáře u knih
Intimni vzpominky syna na otce, ktery se stydi projevovat lasku, o hvezdu min, jako v predchozi komentari, za hazeni viny na francouzske politiky, anebo jste, mimo jine,to co jste neudelali, nerekli, odpor otce ke vzdelani a adorace maskulinity vam k lepsimu zivotu nepomuze. Naopak Pro vladnouci je politika nejcasteji estetickou otazkou:zpusobem mysleni, zpusobem videni sveta, utvareni sebe sama. Pro nas znamenala zivot ci smrt nabizi cernobile videni sveta, zaroven chapu ze velka skupina lidi (nejen ve Francii) se citi (opravnene) nevyslysena, prestoze vydatne krici
Na zacatku nadseni z tematu knihy, pak vlivem rozhovoru na DVTV rozporuplnost az nastvani, po precteni knihy smireni. Ilustrace originalni a povedene. Casto pocit, ze jedina osoba, ktera ve vezeni fungovala, a to i nad ramec svych povinnosti, byla pani autorka. A v hlave otazka o kom vlastne kniha byla, o autorce nebo o dvanacti veznenych??? Obdivuju odvahu napsat po necelych dvou letech prace ve vezeni takovou knihu. Kazdopadne kniha ctivost nezapre.
Škatulkujici, konzumni, nerozmanity, povrchni a instantni pohled na vztah a kdyz uz nic jineho tak pravidlo cislo jedna nikdy nevynechat je opravdu zavadejici-mit sex jednou tydne a do prekazek nepocitat unavu a bolest hlavy??? Plusy za prijemnou, jemnou a citlivou ilustraci.
Dva komorní příběhy o tom že opakem smrti je láska. A jedna bez druhé nemůže být. Jdou do války a říkají tomu mírová mise...silný,snový,skutečný...
Každý z nás má svoji osobní cestu životem, kde potkává věci mezi nebe a zemí, obklopuje se lidmi, které (ne) dobrovolně "přitahuje", stává se svědkem situací, událostí, míst, setkání a podle vlastních zkušeností a citlivosti toto vše reflektuje, nebo jen pozoruje, někdy i v tichu. Víc jsem rozuměla mluveným slovům pana Formánka - např. rozhovor pro DVTV, kde jsou jeho myšlenky ojasňovány otázkami. Knize opakovaně místy nerozumím, jsou to intimní výpovědi člověka, který na prahu padesátky "přišel k moudrosti". Některé situace a zkušenosti jsou nepřenositelné, jako psychospirituální krize, setkání s Bohem, bytí v tichu. Kniha na mě působila místy chaoticky, nepřehledně, nesrozumitelně. Panu Formánkovi přeji všechno dobré, má toho spoustu za sebou, a užívá si teď zaslouženého štěstí, rodinné pohody, klidu, ticha. Spousta lidí, ale žije úplně jiný život. Na druhou stranu chápu, že je to trend (téma - kniha působí, jak jde všechno hladce vyřešit, jak je všechno teď úžasný, v klidu,v tichu, zázraky se ději, jsem vděčný, milý na všechny, poutě,...), marketing, PR (název knihy, medializace) a nutno dodat, povedlo se...kniha se nedala sehnat. A zpětně, po získání a přečtení...nečíst knihu, o nic nepřicházím.
Zajímavá cesta životem aristokratické třídy, na tehdejší poměry liberální, tolerantní a odvážné způsoby a vztahy.
Bylo to pěkný,moc pěkný.Sen nebo realita? Nebo obojí? Maran neexistuje,aspoň ne na mapě,ale může to být jakékoliv místo na Zemi.Vtipne byly překlady rodů,ovlivněné ruštinou.Bylo fajn být zpátky v Arménii,ikdyz o ní nebyla přímo řeč,vyjma jmen postav.
Vzrušující, rafinovaná kniha o podobách lásky a rozkoše, o kráse lidského těla.
Četla jsem jako rodič,zvuky probouzení hrdinky v knize a zvuky naseho probouzení jsou stejně bolestivé,rušivé,posilující,obohacující...obdivovala jsem bezpodmínečnou lasku,chápala zvíře v nás,plakala i usmívala se s autory,tohle se nedá představit, jedině žít.
Obdivuju nadhled a humor autorky a plno věcem rozumím,knihy a klavír všude s sebou,půjčit si na důležité věci i kdyby na chleba nebylo,mít k jídlu jen brambory,někdy ani to ne...a hlavně udělat domov všude tam kde žiju.
Bavila nás hodně,některé hlášky zdomácněly ... Nechce se mi věřit že dospělost je mýtus,ale knížka dávala často za pravdu...
zážitek odloučenosti vyvolává úzkost, odloučenost,opuštěnost,odříznutí=bezmocný, neschopný, s pocitem studu a viny - je zde nejhlubší potřeba překonat odloučenost - a tak hledáme únikové cesty (konzumní způsob života, víc chtít, zažít, mít, být, říct, ...). E.Fromm nabízí praxi - víra, kázeň, soustředěnost, trpělivost, nejvyšší naléhavost, aktivita. A podle hloubky vztahu, živosti a síly každého z partnerů dojít k poznání lásky - dávalo mi to celkově smysl, zažít pocit, že jste nakonec opuštěný a sám je někdy velmi osvobozující, i když ne se všemi podobami lásky jsem se ztotožňovala.
základy minimalismu, někdy potřeba opakovat...
Svižná,vtipná kniha,taková krumbachová-svobodna, ztřeštěná,někdy bolestná,hrdá,smutná - jako život.
Čteme poněkolikáté,krásný obří svět,dobrý i zlý.Videli jsme i film,v kombinaci s knihou mnoharozměrný zážitek,čoklidi :)
Petra Soukupová = kvalitní četba, potvrzeno i v této knize, přečteno s dětmi celkem rychle, každý večer jsme byli zvědaví na dobrodružství kamarádů, kteří ještě netušili o svém kamarádství
Pěkný příběh, o to děsivější, že je skutečný, klobouk dolů před celou rodinou
První setkání se samotáři se mi zdá povedenější...nebo jsem se jich "přejedla"...u některých osob jsem si nebyla jistá se "samotářstvím", resp. s upřímností jejich volby...