Hejkalka komentáře u knih
Ona vypráví, jako když chci já něco vyprávět!! :-D
Ne, vážně... Tento styl vyprávění (ne)příběhu jsem nečekala, nejdřív mi to lezlo na nervy, ale pak mě to začalo bavit. Dejte té knížce šanci.
Paní překladatelka, jak už tu bylo níže mnohokrát zmíněno, má můj upřímný a obrovský obdiv.
Super! Moc vtipné, bavila jsem se celých asi patnáct minut čtení.
Čas ztracený čtením knihy - žádný, stejně sedím ve vlaku... :-)
Četla jsem ji už kdysi, na střední škole. Ale teprve teď jsem se opravdu skvěle bavila. Díky za Čtenářskou výzvu, jinak bych se k této knížce už asi nevrátila. A to by byla škoda.
Tak tohle byl děs. Docela brzy bylo jasné kdo a proč. Celý zbytek knihy mi lezla na nervy zabedněnost a zaslepenost postav. A ten konec? Grace bych fakt chtěla mít za kámošku...
Nerada nechávám knihy nedočtené, snažím se dát každé šanci, že mě třeba ještě zaujme. Ale nebýt, díky karanténě, prodloužené výpůjční doby z knihovny, tuto bych nedočetla.
Mám ráda horory, ale toto horor není. Vlastně nevím, co to je. Snaha za každou cenu šokovat čtenáře? U mě to tedy neklaplo. Silný žaludek a pevnou psychiku (jak je psáno na obálce) jsem klidně mohla nechat v šuplíku. A to nejsem nijak zvlášť otrlá a u knížek se umím bát. Možná nejsem tak "duchovně vnímavá", jak by bylo třeba (viz komentář k autorovi od Pavla z Brna) :-P
Autorovi přeji hodně štěstí, své fanoušky si našel a další jistě najde. Já mezi nimi ale nebudu.
Druhý díl lepší. Zvlášť dobře se mi četlo za současného poslechu Colemana Hawkinse, Duka Ellingtona a podobných. Hlavní hrdina se sice stále často chová jako blbec, ale jsem ochotná mu občas odpustit, když má tak dobrý hudební vkus... Třetí díl přečtu, ale už jako e-knihu, tyhle "tlustoknihy" se v tašce pronesou.
Atmosféra meziválečného Berlína super. Ale měla jsem velký problém dočíst tak tlustou knihu, když hlavní hrdina mi byl od začátku tak strašně nesympatický. Komisař, který nechce nálepku prominentního synáčka, ale chová se přesně jako prominentní rozmazlený fracek. Nakonec jsem za těch pár náhod, které děj urychlily, byla vděčná. Druhý díl ještě zkusím, ale kvůli Gereonovi to nebude...
Za mě rozhodně ano. Možná trochu drsný příběh o hledání. Ta atmosféra bezútěšnosti, ale přesto ne beznaděje. Pořád je co hledat, tím je tu i naděje, že něco najdeme.
(A k některým dřívějším komentářům - nikdy nemůžeme přesně pochopit, jaké to je, na takových místech žít. Protože, i když se tam vydáme, víme, že za pár dní jedeme zpátky. Ale i tak - zajeďte si někdy k Jezeru, uvidíte...)
Nedokážu říct, který z prvních dvou dílů se mi líbil víc. Ale chvíli jsem měla nutkání dát čtyři hvězdy, protože takhle skončit knížku, když jsem 400 kilometrů od třetího dílu, no to se prostě nedělá! ;-)
Krásné. Krásně napsaný příběh o hrůzách, kterým se ani věřit nechce. Ale nemůžeme zavírat oči a tvrdit, že se nic takového stát nemohlo, protože je to přece příliš hrozné. Proto díky za každou knihu, kterou nejde nedočíst, která se čte tak snadno. Protože bez připomínání rychle zapomínáme...
Mohla to být pěkná, temná severská detektivka. Nevím, co je to v poslední době za módu, že hlavní hrdina musí nezřízeně pít nebo se cpát léky, případně obojí dohromady. V tomto případě ještě doplněno o neustálé myšlenky na sebevraždu, to vše kvůli jednomu životnímu přešlapu. Škoda, knížka se docela dobře četla, zápletka ušla, občasné duchařské úlety bych taky odpustila, ale hlavní hrdina, jinak dost chytrý chlapík, mi byl fakt hodně nesympatický.
Za mě to rozhodně není "příběh o věži a revolučních časech plných života". Věž je jen lehce v pozadí. Hlavní je bohužel "milostná" slátanina plná postav s jednáním příliš předvídatelným a hloupým, že to nedokáže omluvit ani doba, ve které se vše odehrává, a intrik, kterým nerozumím a rozumět nechci.
Čekala jsem detektivku, thriller... To mám za to, že jsem po knížce sáhla narychlo, spíš podle obrázku, při hledání čtiva na dovolenou. A nevšimla si podtitulu. Nějak jsem celému tomu příběhu za celou dobu nedokázala uvěřit. Jen tu chajdu v lesích, bez lidí kolem, tu jsem jí občas záviděla...
Občas jsem se ztratila, ale jinak zajímavé čtení. Miluju poznámku pod čarou na straně 178 (tu, co pokračuje na stranu 179 a 180). Můžu totiž teď ohromovat svého syna spoustou informací o jeho oblíbených bramborových lupíncích. Vlastně... spíš bych měla mít spoustu informací o sýru... no nic... :-)
Těžko hodnotit. Od roku 1973 věda pokročila (to bude asi i důvodem rozporu v délce poločasu přeměny uranu 238, o kterém níže píše Finvarra), zajímalo by mě, jak by knížka vypadala, kdyby ji autor psal dnes. Ale každopádně je to poutavé čtení.
Četla jsem jen kvůli čtenářské výzvě (jakou jinou pohádkovou knížku bych měla se svým nickem číst, že jo...). A jsem ráda, že moje děti už jsou relativně velké. Nápad na příběh dobrý, ale od knížky pro děti bych očekávala o hodně lepší práci s jazykem. Podle mého názoru mají dětské knížky děti přivést k další četbě, rozvíjet jazyk, slovní zásobu... Toto mi přijde tak trochu narychlo "spíchnuté", bez snahy využít, co naše krásná čeština nabízí. Jo, taky bych to úplně neuměla, ale proto jsem účetní a ne spisovatelka. Svým dětem bych chtěla nabídnout čtení, které nebude ani mně připadat hloupé, o to větší chuť mám si s nimi potom číst.
V poslední várce knížek z knihovny jsem zjevně neměla "šťastnou ruku". Už dlouho se mi nějaká knížka nečetla tak špatně, jako oba díly Funebračky. Na druhém díle je nejlepší fotka autora - je na konci a autor je na pohled sympaťák.
Knížka bude čtivější asi pro ty, kdo pražské metro znají. Nevím, jak bych na tom byla s "dokreslováním" si příběhu v hlavě, kdybych ty stanice nikdy neviděla... O hvězdu míň dávám kvůli přemíře "huh" - nejdřív mi přišlo vtipné, pak mi lezlo na nervy a ke konci už jsem čekala, kdy na mě zas vyskočí, což mě trošku rušilo v soustředění se na děj :-) .
Skvělé! Záložka v takové knížce je holá zbytečnost - odložit nešlo, přečetla jsem na jeden zátah. Po pitomém dni v práci tak přišlo příjemně strávené odpoledne (náš pes na to má, pravda, trošku jiný názor :D ).
Možná jsem čekala další Nikdykde, proto se mi dlouho nedařilo začíst se. Možná jen nemám ráda dlooooouhá souvětí. Ale nakonec jsem se na snovou vlnu naladila a jsem ráda, že jsem knihu neodložila nedočtenou. A navíc ty krásné ilustrace Pavla Čecha!