het2 komentáře u knih

Stejně jako nejspíš i mnohé z Vás i mne k téhle knize přivedl nápaditý název ve spojení se zajímavou obálkou. Zdejší solidní hodnocení (v tuto chvíli 87%) spolu s anotací mojí zvědavost jen prohlobily. A tak jsem se spolu s partou kriminalistů z Ostravy pustil do rozplétání záhádné brutální vraždy v odlehlé vesinčce někde v Beskydech.
Je to jako by si "Případy prvního oddělení" daly dostaveníčko se severským thrillerem a sem tam pokukovaly po "Vraždách v Midsommeru" (zejména díky izolovanému prostředí osady na samotě a řadě svérázných, místy až absurdně působících, postav a hluboko ukrytých tajemství).
Autorovi nelze nepřiznat jistý literární um i celkem solidní detektivní zápletku a její vyšetřování. Má to ale několik ALE. Předně (a to je patrné už od samotného začátku) je tam zbytečně moc postav a hlavně i zbytečně mnoho kriminalistů (minimálně třeba bez Davida, by se to obešlo úplně) a je dost obtížné se s tím hlavně na začátku nějak srovnat. Inu co snese televizní obrazovka, nemusí snést stránky knihy. Také se nemůžu zbavit dojmu, že se to dalo zvládnout bez té slovenské linky. Chápu samozřejmě proč tam je, ale určitě to šlo vymyslet líp.
Největší problém mám ale s tou koncovkou, pachatel ještě jakž takž dobrý (taky jsem ho měl v hledáčku), i když motiv úvodní vraždy, spolu s časovou sousledností a tím, jak moc to měl připravené, nesedí s jeho motivací a jeho impulzivním chováním dál. Co bylo ale mimo, byla ta brutalita a nechutnosti (obzvlášť jeden její aspekt, který nechci ale spoilerovat) v závěru. Jako by se z toho celého najednou autor snažil udělat "Muže, kteří nenávidí ženy" po Ostravsku a pro mne to tím tedy celé vlastně zabil. Do té doby solidní detektivka se změnila v absolutní WTF. To co fungovalo Larssonovi tady nefunguje ani omylem, problémem je hlavně modus operandi pachatele a to co jsem psal výš. A ta brutalita to nezachrání. Protože opět narozdíl od Larssona, tady to nemá žádný hlubší smysl, cílem je jen šokovat... 2,5*
---
P.S. Taky jste v tom majoru Václavu Cestovi viděli Bolka Polívku z Případů? Já se toho nemohl celou dobu zbavit...

10 28.04.2021

Chvílemi mi opravdu běhal mráz po zádech. Nenechte se zmást prvním dojmem při pohledu na některé ty barevné obrázky, tohle je opravdu temné a děsivé čtení. Za nejlepší považuji povídky "Vedlejší dům" a "Hnízdo" (tak nějak by nejspíš vypadal comics kdyby byl Laird Barron žena a uměl kreslit :)). Výtvarná stránka je povedená, líbí se mi ten styl a hlavně nápaditá práce s písmem. Ani nevím, proč mi to tak dlouho leželo doma. Je to pecka a určitě se k tomu vrátím. 4,5*

10 12.11.2020

Po prvnim sešitu tak nějak tušíte, kam to celé povede (lehký spoiler: v tom smyslu, kdo komu odpustí, kdo všechny zachrání a kdo se obětuje), a Lemire Vás tentokrát nepřekvapí. Jediné, o čem nemáte ani šajn, je povaha krize, kterou bude Val se skupinkou dětí překonávat. To, co se stane při a po příletu k čerpací stanici, nabídne pár twistů (mimochodem tady fyzika mezihvězdných letů dostává v zájmu příběhu totálně na prdel, protože tahle zastávka je naprosto nesmyslná), ale stejně si nakonec řeknete, že takovýhle konec jste tak nějak čekali.
Přes všechnu tu brutalitu je to vlastně milé čtení a anotace nelže, že pohladí po duši, ALE až na ten první sešit, který je skvělý, to bohužel nemá žádné grády. A to je škoda.
3,5*

9 25.08.2023

"Smršť" začíná dobře. Tajemstvím a zneklidňující atmosférou tak trochu pokukuje po skvělé Karikově "Trhlině". Jenže v momentě, kdy se pátrání rozjede a knížka by měla začít nabírat na obrátkách dochází k naprostému opaku (s čestnou výjimkou pana Fajnara, a to hned několikrát). Napětí, strach a touha přijít záhadě na kloub? Nic z toho se strašně dlouho nedostavilo. Těžko říct proč. Řemeslně je to dobré... ale postavy jsou nudné a šablonovité (a jak je Karikovým zvykem i celkem nesympatické), děj utahaný a ta "babka" kolem které se to celé točí? No ta "babka" je prostě jen taková "babka" u cesty... dlouhou dobu nic víc. Ať se autor snaží sebe víc. A já se nudil.
Vlastně mne to začalo jakž takž bavit až v poslední čtvrtině, zhruba od přejezdu hranic, kterou tady paradoxně část hodnotících zatracuje. To je dle mého část, kdy nejen onen tajemný fenomén, ale i Karika sám, začne konečně ukazovat svou sílu. Atmosféra houstne, zkoumání povahy reality (i když nijak převratné) z mnoha úhlů pohledu (psychologie, filosofie, kvantovka) mne bavilo a Karika je prostě v popisu těchhle "trhlin" a stržených opon dobrý. A i ten konec by ušel. Nebýt toho naprosto zbytečného několikastránkového závěru, který vlastně úplně změnil vyznění celé knihy. Škoda...

---------
Poznámka pod čarou: Pokud se chcete bát každého zaševelení větru, přečtěte si raději Bradburyho "Vítr". Zabere Vám to mnohem kratší dobu, ale bát se budete mnohem déle. Vlastně asi napořád ;)

9 16.04.2021

Po přečtení mi vlastně ze všeho nejvíc zůstává pocit nevyužitého potenciálu. Tohle mohla být fakt pecka, ale ve finále je to "jenom" dobré. Hlavním důvodem je asi dějová rozpolcenost (ty dva zásadní motivy se propojí tak nějak mimochodem) a jistá nedotaženost. Také bych byl mnohem radši, kdyby se příběh víc než na historii Singerovic rodiny soustředil na Maxe. Jeho přerod z na počátku částečně až parodické figurky v něco mnohem zlovolnějšího a mocnějšího je parádní a třeba ten celostránkový obrázek v závěru, kdy se ukáže "naplno", je skutečně děsivý. Což mne přivádí ke kresbě. Musel jsm si trochu zvykat, přece jen u temného fantaskního dobrodružství bych očekával, trochu jiný styl, ale nakonec jsem si zvykl. Musím ocenit jednak samozřejmě postavu Maxe, o tom žádná, ale i práce s panely a celkovou kompozicí je podařená. Některé ty tiché atmosférické pohledy na město či krajinu jsou úžasné. A Betty je docela kočka :) 4*

9 25.10.2020

Vlastně bych to normálně nečetl, ale kvůli tomu, že mne zaujala anotace na "Muže z chatrče" (druhá knížka v sérii), jsem si řekl, že začnu hezky od prvního dílu. A rozhodně toho nelituji. Napsané je to fakt dobře, hrozně se mi líbila ta atmosféra 90. let a zavzpomínal jsem si na svoje mládí:) První půlka knihy nemá k dokonalosti daleko. Je to to čtivé, postavy jsou zajímavé a ústřední dvojice dostatečně sympatická a hlavně atmosféra je tíživá a zmizení Sáry Vám nedá pokoje, takže hltáte jednu stránku za druhou. Ale někde v půlce (asi objevením Divouse) se to nějak změní a ta druhá půlka je podstatně slabší. Hodně mi to tím zpracováním, rekapitulacemi osudů a nostalgickou až smutnou atmosférou v závěru připomnělo lepší díly TV kriminálky "Odložený případ".

9 20.09.2020

Laird Barron je můj oblíbený spisovatel. Jeho horrorové povídky jsou úžasné. A i když jsou často těžko uchopitelné, dostanou se Vám pod kůži. Takže na jeho výlet do žánru noir/thriller jsem byl opravdu zvědavý. A i podle námětu jsem čekal divokou jízdu, něco, co mne vtáhne, sežvýká a nakonec vyplivne. Knížka, kterou dám za jeden večer, ale X dalších dní jí nedostanu z hlavy. Ksakru, těžko jsem se mohl mýlit víc. Trápil jsem se a nakonec to četl skoro měsíc (!). Má to všechny správné ingredience - rozvráceného hrdinu, rodinná tajemství a traumata, mafii, gangy, městské slumy, divokou a tajemnou krajinu, panoptikum zajímavých postav a ve středu toho všeho snaha najít ztracenou holku a jednou v životě udělat správnou věc. Jenže nějak to celé nefungovalo. Stejně jako Hlavsa v Cimrmanově Poslu světla jsem "viděl jen výjevy"... Izajáš nepátrá, on tápe, sem, tam a zase zpátky. Občas u toho "udělá bugr" (ale není to tak často, jak by čtenář čekal). Takže navštívíme místní mafiánskou i společenskou smetánku, žoldáky a veterány, indianský gang, nácky, rednecky v horách a dojde i na taťku a trochu romantiky. A všechny tyhle epizody jsou fajn, ale nedrží to pohromadě a ten ústřední motiv tak nějak vyšumí. Necítil jsem tíhu a tlak najít Rebu. Najít jí včas, živou a zdravou...Pokud vyjde pokračování (Černá hora), dám Izajášovi určitě další šanci, ale když už vo tom parchantovi v životě neuslyším, chybět mi nebude... Tož tak. V závěru potřeba opět pochválit Jakuba Němečka. Překlad je dokonalý, stejně jako množství doplňujících vysvětlivek. Už jsem to tu psal, ale jeho láska, ke knížkám a k tomu, co dělá, je vidět na první pohled. 3,5*

9 28.09.2019

Jedna z nejkrásnějších knih, jaké se mi dostaly v poslední době do rukou, a to jak po stránce výtvarné (ty kresby jsou prostě nádherné), tak po stránce obsahové.

8 06.12.2023

Taková fajn jednohubka. Nejlepší o tom vlastně nic nevědět, takže napíšu jen, že příběh se mi sice líbil, ale až na pár opravdu originálních prvků - sekera, košík a něco málo dalších, je to, co se na ostrově děje, vlastně jen snůška mnohokrát viděných či čtených klišé. Ale zas tak moc to nevadí, protože to rychle odsejpá a člověk se u toho baví. A ta trochu oldschool Leomacsova kresba se k tomu perfektně hodí. Takže jo, je to fajn, ale že by to byl zázrak na absolutní hodnocení, to to teda ne. 3,5*

8 30.06.2023

Neskutečně těžká (do ruky i na čtení :)) epická sága v dokonalé vizualizaci Juana Gimenéze.
Incal i Poslední Incal se mi četli výrazně lépe, ale tohle je tak nějak osobnější. Možná jednou napíšu dlouhatánský rozbor (a možná taky ne), teď bezprostředně po dočtení na to nemám sílu. 4,5*

8 21.06.2023

První dvě třetiny jsou famózní, asi jako kdyby setkání s Rámou napsal H.P.Lovecraft. Je to originální, parádně napsané a astronauta Garyho, ztracného uprostřed mimozemského artefaktu, si prostě zamilujete. Někde kolem těch dvou třetin (setkání se "skřítky") se to ale změní a měl jsem pocit, jako kdybych najednou přepnul na hodně temnou a krvavou epizodu z Červeného trpaslíka. Škoda. Pořád je to příjemné čtení, ale na konci jsem měl trochu pocit promarněného potenciálu.

8 23.05.2023

U jedničky jsem komentář zakončil slovy: "Ale nevím, další díl si asi nechám ujít...". No a nakonec nenechal a dal jsem tomu ještě šanci. A já prostě nevím, co na tom všichni vidí a odkud se berou ta pozitivní hodnocení. S mytologií to dle mého pracuje stylem hollywoodského braku, což by samo o sobě vlastně nevadilo, ale hlášky jsou suché, příběh jednoduchoučký, napětí nula a je to celé vlastně jedna velká nuda zabalená v líbivé kresbě a vychytaných barvách (to se tomu upřít nedá, ale je to zatraceně málo). Takže tentokrát komentář zakončím takhle: "A já už vím, další díl si už určitě nechám ujít." 2,5*

8 05.12.2021

V doslovu Ladislav Nagy srovnává Andrew Michaela Hurleyho s M.R.Jamesem. A jo, asi má tak trochu pravdu, jenže to, k čemu Jamesovi stačí pár stránek/desítek stránek nedokáže Hurley ani na bezmála dvou stovkách. I když možná právě to je ten problém, tohle by asi jako povídka fungovalo mnohem lépe. Takhle je to jen utahané, zdlouhavé a vlastně i předvídatelné. I když jedna věc mne překvapila, to jak ten konec tak nějak vyšumněl v nic. Ten poslední obraz má možná sílu, ale neospravdlňuje těch dvě stě stran nudy předtím....

8 05.11.2021

Na jednu stranu celkem zajímavá a neohraná variace na Artušovskou legendu
(a nejen na ni), na druhou stranu to vlastně není ničím dalším vyjímečné. Troufám si říct, že si to za týden už nebudete pamatovat. Je to vlastně jen další dobrodružná historka nesoucí se v poměrně odlehčeném tónu (občas se i nějaký ten vtípek povedl, to uznávám), která je ale na můj vkus vyvedena v příliš pestrých barvách a takové té moderní čisté kresbě, která mi k tomu příběhu a světu moc neseděla. Plusem je, že ten příběh je více méně uzavřený. Ale nevím, další díl si asi nechám ujít...

8 09.07.2021

U Sandovalova "Vodního hada" jsem napsal, že je to prostě krásný a nic dalšího nemá smysl psát. Byl jsem unešenej, okouzlenej, dojatej...To všechno platí i u "Doomboye", ale tady mám potřebu toho napsat víc, takže je jasné, že budou nějaká "ale" :)
Příběh je fajn, ale je to tak o třetinu delší než by mělo být. Nevadilo by mi, kdyby ta "výplň" byly Sandovalovy snové a surreálné kresby, tady je to ale často spíš takové přešlapování. Linka s Rickem a později s Trevorem a Špagetou mi přišla zbytečná. Asi pro Tonyho Sandovala nějaký smysl měla, ale mně unikl...
Výtvarně je to zajímavé, ale "Vodní had" mi přišel vyzrálejší. Tady je pár dechberoucích obrazu, kdy to Sandoval naplno rozbalí (hlavonožci), ale je jich překvapivě málo.
A nemám rád ten formát "naležato" do knihovny se to dát pořádně nedá a blbě se to čte :)
Bonusy na konci jsou super a ta poslední kresba (od Francois Amoretti) nádherná. Chtěl bych plakát na zeď, tak v A2 :D.
Takže, líbilo se mi to, ale čekal jsem víc. Pokud Comics Centrum vydá dalšího Sandovala (a že je ještě z čeho vybírat), určitě si to pořídím, ale druhý "Vodní had" tohle není...

8 01.07.2021

Miluju příběhy o setkání s neznámem. Ať už je to neznámo jakéhokoliv druhu. A ta vize, kterou nám předkládá Peter Watts je dechberoucí a množství nápadů omračující. Tohle není jen kniha o prvním kontaktu s bytostí/bytostmi naprosto cizími a nepochopitelnými v tom nejlepším odkazu Clarka a Lema, tohle je kniha zkoumající také (a možná mnohem více) lidstvo na hranici singularity (tak jak o ní před mnoha lety začal psát Vernor Vinge). A nebo už možná lidstvo za hranicí singularity, ve světě, který je vlhkým snem nejradikálnějších transhumanistů a noční můrou těch ostatních.
S většinou postav, které se vydávají zkoumat mimozemský artefakt až někam na nejvzdálenější hranice Sluneční soustavy, a s jejich myšlenkami bychom nedokázali držet krok. Tak moc jsou nám vzdálené. A právě proto potřebujeme našeho vypravěče Siriho, který sice nerozumí, stejně tak jako bychom nerozuměli my, ale díky svému nadání dokáže tlumočit. Nejlépe, jak umí. Přebrat si to musíme sami. A to je asi největší úskalí "Slepozrakosti". Chápu, že tohle je autorský záměr, ale ta kniha je těžká, není jen "eganovsky" těžká, je ještě mnohem těžší. Jestli tohle vzdáte, nikdo se na Vás zlobit nemůže, ale byla by to sakra škoda. Fakt že jo, takových knih se ve světě objeví pár do roka. A kolik z nich si najde cestu na náš trh ani raději nemluvit. Škoda, že volné pokračování "Echopraxia" u nás asi nikdy nevyjde a tohle teda nevím, jestli v originále dám...

P.S. Jen dodám, že po přečtení knihy a poznámek a odkazů, na můj seznam, "to si musím přečíst, ale nevím, jestli to pochopím" :) přibylo hned několik položek.

8 20.05.2021

S Mikem Mignolou to začíná být problematické. Kouzlo původního Hellboye se někam vytratilo a Mike sám se navíc začíná děsivě opakovat. Vlastně začínám mít raději Arcudiho a sérii Ú.P.V.O. I tam se ta romantika a kouzlo ztratilo, ale alespoň ustoupilo monumentálnímu boji o osud světa a je tam patrný nějaký tah na branku, vše směřuje k apokalyptickému finále a kromě toho je tam zajímavý vývoj postav. Mignola se jen plácá pořád v těch samých "mrtvých vodách" (cha).
Tady navíc míchá na padesáti stránkách tolik motivů a témat, že to sám nedokáže ukočírovat a tak z toho ve finále poněkud trapně uteče. A myslím, že stejnou pointu už použil minimálně jednou.
Kresba sama o sobě je fajn a hezky evokuje to 19. století, ale k Hellboyovi mi zrovna dvakrát nesedla.
Znovu musím zopakovat, že nechápu proč se Comics Centrum nesoustředí na hlavní linku Hellboye a Ú.P.V.O. a nedotáhne to už konečně do konce. A tyhle zbytečnosti a spinoffy (z nichž většina vyšla až po End Days) nenechá na později nebo se na ně nevykašle úplně. Za těch skoro dvacet let bychom si to dokončení už konečně zasloužili...
2,5*

8 01.04.2021

Po Dobrodružstvích kapitána Steina a notáře Barbariče bez kapitána Steina (Vlk a dýka) přicházejí Dobrodružství kapitána Steina a notáře Barbariče tentokrát bez notáře Barbariče. Vlka a dýku jsem chválil jako prefektní historickou detektivku. V Lese přízraků se přesouváme zpět do Čech, konkrétně do Podkrkonoší, do Trutnova a na Stříbrnou skálu (hrádek kapitána Steina) a jsme zpátky u dobrodružného historického románu s lehkou detektivní zápletkou. Ani tady není o tajemství a nějaký ten zvrat nouze, jen na to "vyšetřování" jdou kapitán se seržantem trochu jinak než Matěj Barbarič. Akce je víc a je krvavější a to nejen díky Jarošovi a jeho umění s tesákem a sadou instrumentů z jeho brašničky. V závěru mi to přišlo celé lehce překombinované (minispoiler - ten návrat jedné z postav, tam být už asi nemusel a jiné drobnosti), ale četlo se to hezky a navíc autor rozehrál pár dějových linek i do budoucna (hlavně okolo Jaroše). Tak se těším. Měl jsem rád i Červenákovy fantasy, ale tyhle čistě historické knížky jsou o úroveň lepší. Pomalu a jistě se z něj stává takový slovenský Bernard Cornwell...

8 20.04.2020

Druhý svazek francouzských comicsových adaptací Howardova Conana přináší další tři příběhy - Dcera pána mrazu, Stíny měsíční záře a Šarlatová citadela. Dcera pána mrazu je úžasná. Je to asi nejlepší adaptace, jakou jsem měl možnost číst. Kresba je dokonalá - zasněžené horské štíty, nádherná, chvílemi rozverná, chvílemi dráždivě svůdná titulní postava, její obří bratři a Conan, který je rozhodnutý, že tentokrát to všechno skončí jinak než obvykle. Skvělé jsou i Stíny měsíční záře s tajemným ostrovem, rozvalinami prastraých chrámů a znepokojivě vypadajícími kovovými sochami v jednom z nich. Oproti tomu Šarlatová citadela se mi nelíbila a musel jsem se nutit, abych jí dočetl. Ani původní povídka/novelka není zrovna moje nejoblíbenější, tady mi ale nesedla ani kresba a hlavně celková vizualizace. Conan je pro mne prostě ono "Dark ages" - starověk mixnutý orientem, vždycky jsem ho viděl, tak jako v původních comicsech či filmových adaptacích. Tady vše vypadá jako ve středověku a to se mi prostě nelíbí, gotické hrady a hradby Tarantie, ne nepodobné Karlštejnu, mi prostě nesedly. Tohle není "moje" Aquilonie a tohle není "můj" Conan. Takže celkově se mi to hodnotí špatně. Budu dělat, že tam ta Šarlatová citadela prostě není, protože je mi jasné, že k Dceře pána mrazu se budu vracet a vracet a vracet. Tak dobrá je. 4,5*

8 09.04.2020

Pokračuji v kompletaci Karikových knížek a po Trhlině a Strachu jsem se vrhl na Tmu. A nebudu chodit okolo horké kaše a rovnou napíšu, že Tma je z téhle trojice jednoznačně nejslabší. Je to vlastně studie několika věcí - vůle přežít, strachu, (ne)příčetnosti a ještě něčeho, co napsat nemůžu, protože by to byl spoiler:) Hlavní hrdina (televizní scénárista, jehož manželství je v troskách, a který tolik potřebuje nabrat dech) je sám v mrazivé horské pustině a z jedné špatné situace se dostává ještě do horší a horší. A tak pořád dokola. A to je ten problém... Když se hrdina zabírá vlastními myšlenkami, tak se opakuje znovu a znovu, a když dojde na akci, s přibývajícím časem je vše méně a méně uvěřitelné. Karika, slovy svého hrdiny, sebe sám neustále omlouvá ("S tímhle by mne produkční vyhodil.", "Tomuhle by prostě v televizi diváci neuvěřili, ale tohle je prostě realita." atd. atd.). Dojde i na nejeden zvrat, ale většinu z nich jsem tušil dávno dopředu. Škoda toho rozsahu, být to povídka nebo kratší novela, bylo by to super, na román je to dlouhé a opakující se.

8 24.08.2019