hko komentáře u knih
Tahle kniha je jiná.
Je vtipná, budete vyprskávat smíchy v tramvaji. Je znepokojivá, zvlášť apokalyptický konec. Je nepředvídatelná. Je satirická a to velmi.
Suma sumárum, tahle kniha rozhodně stojí za přečtení, rozhodně ve vás zanechá hluboký dojem.
Na knihu jsem se díky kladným recenzím těšila, ale nakonec to bylo spíš zklamání. Přišlo mi, že autorka chtěla obsáhnout všechny aspekty života v KLDR, čímž ovšem trpěla soudržnost příběhu. Nesedl mi ani styl vyprávění, kdy autorka vysloveně ždímá ze čtenáře emoce, což u mě bylo kontraproduktivní. Kniha by podle mě měla být řazena spíš k young-adult, tam je tento typ práce s emocemi vítaný.
Kniha vypráví těžký příběh, ale nikdy nesklouzne k sentimentu, dokonce ani v závěrečné scéně.
Tohle bylo příjemné překvapení. Čekala jsem další klasicky vyprávěný historický román, ale Madeleine Thien napsala opravdu dobrou knihu. Nezapírám, že se četla pomalu, skáče se mezi různými časovými rovinami a od čtenáře vyžaduje pozornost, ale já jsem nadšená. Není divu, že se objevila na shortlistu Bookerovy ceny.
Jako upřímně, je to brak. Ale čtivý, to se nedá popřít.
První dvě třetiny byly výborné, pak ale autorce nějak došel dech a skončilo to trochu rozpačitě. Celkově ale fajn kniha, i když k plnému počtu hvězd chybí soudržnější příběh a lepší pointa.
Tahle kniha mi vůbec nesedla, už od prvních stránek. Vůbec jsem nepochopila pointu, proč autorka příběh vůbec vyprávěla.
Cosi v této knize mě nutilo číst dál a dál. I když téměř všechny postavy jsou vesměs zavrženíhodné a čtenář sleduje úpadek rodiny, farmy i země. Vyprávění proudem vědomí má něco do sebe.
Dle anotace jde o "průlomové dílo", za mě je to poměrně standardní historický román.
Ač je z kategorie pro mládež, já, jakožto dospělá, jsem se moc bavila. Ta kniha je prostě vtipná. Hvězdička dolů za trochu odbytý konec, ale stejně ji budu doporučovat svým známým.
Taková milá, laskavá kniha. Někdy až křečovitě pozitivní, trochu jako Doktor z hor.
Je to taková pohádka, ale chytrá a já se bavila moc. I když poslední čtvrtina knihy byla slabší a milostné linky těžko uvěřitelné. Moc se mi líbila přiznaná inspirace jinými knihami i literární odkazy.
Didionová je k sobě nelítostná, i přes ztrátu, která ji postihla. Já tu její nezdolnost vlastně obdivuji, ale muselo pro ni být strašně těžké vydržet sama se sebou.
Poměrně standardní historický román. Nicméně pro mě bylo obrovským zklamáním, když jsem zjistila, že osud skutečné Lukrécie se velmi lišil od knihy. Čekala jsem, že příběh bude alespoň v hlavních obrysech odpovídat skutečnosti.
Tato kniha je taková "zabydlená". Kdyby postava otevřela skříň, čtenář ví, co tam bude. A to je vzácné.
Největší výtky jsou k příběhu. Ten plyne tak trochu odnikud nikam, s absurdní hrdinkou a neschopnými zloduchy. Připomínalo mi to filmy bratří Cohenů nebo Quentina Tarantina.
Pohádky jsou fajn a dětem se líbily, nicméně vadilo mi, že v nich neplatily fyzikální zákony - planety se svévolně vydávály do jiné sluneční soustavy a zpět, černá díra uměla vyplivovat věci atd.
Nějak jsem nečekala, že ta kniha bude až tak špatná. Černobílé ploché postavy v nudném příběhu, kterému by slušelo osekání na polovinu stran.
Autor měl zřejmě problém s náboženstvím a ženami. V knize v zásadě nic jiného neřeší.