hledaseniki komentáře u knih

Už nějakou dobu jsem se na tuhle knihu chystala, teď nastal čas a já musím říct, že to určitě nebyla ztráta času, protože kniha mi dělala společnost několik večerů a čím víc jsem se blížila konci nemohla jsem knihu odložit, což je samozřejmě dobře, což knize nemůžu brát, protože se čte velmi dobře. Jedná se o prvotinu britského autora, který ukazuje, že umí psát a nenechá se zahanbit skandinávskými autory, přesto něco tomu chybělo, asi pořádná finální jízda, která by čtenáře uzemnila, to se nekonalo, což mě zklamalo....
Celou dobu čekáte na odhalení pravdy, protože po celou dobu jako by autor čtenářům házel klacky pod nohy a zamotával jim hlavu, což je naprosto v pořádku, jen po tom dlouhém hraní nenásledovala žádná bomba a překvapení se taky nekonalo, alespoň já překvapená nebyla. Přesto kniha byla dobrá a doufám, že to nebyla poslední kniha S. J. Watsona.

2 02.02.2015

Harlan Coben pro mě byl velkou neznámou a nebýt toho, že kniha má medaili bestsellerů, tak bych si knihy ani nevšimla především kvůli samotnému lehce přehlédnutelnému názvu. Začetla jsem se do knihy v cuku letu, nebyla jsem schopná jí odložit až takhle mě vtáhla do děje, což je kouzlo, které by měla mít každá kniha, ale bohužel cca v polovině knihy se to celé změnilo, přišlo mi to až zbytečně přeplácané a ten pocit se mě bohužel držel až do samotného konce, který byl pro mě jedním velkým zklamáním. Kdyby to dopadlo jinak, tak bych odpustila i tu část, která byla přehnaná, ale bohužel, tak se nestalo.
Neříkám, že je Harlan Coben špatný spisovatel, to rozhodně ne, protože jeho kvalitu dokazuje fakt že čtenáře dokáže vtáhnout do děje a jestli a doufám že něco znovu napíše, tak mu dám šanci.

2 12.10.2014

Nebojím se Vraní dívku označit jako výbornou knihu. Samotná obálka knihy si mě získala a vlastně byla to první, co mě na ní zaujalo. Nálepka JEN PRO SILNÉ POVAHY bývá na hodně knihách a tak jsem se obávala, že ji zařadím mezi další marketingový tah, ale tak tomu rozhodně nebylo. Kniha se dobře čte a měla by potenciál k tomu jí přelouskat raz dva, jenže je tam ta drsná část a když se k ní dostanete, tak je to tak neuvěřitelně napsané, že Vás to pohltí a není Vám z toho dvakrát dobře. Mě tedy rozhodně ne, a tak jsem knihu musela několikrát odložit. Vyhovoval mi styl psaní a celková forma knihy. Četlo se to samo a v určitém bodě mi kniha dokázala i vyrazit dech.
Vraní dívka je prvotřídní severské čtení, které toho může nabídnout skutečně hodně a mě už je teď jasné, že tuhle knihu jen tak nezapomenu, ale hlavně s napětím očekávám pokračování.

2 22.06.2014

Dlouho jsem se nesetkala s fantasy, které by mě takhle chytlo a pustilo až na samotném konci. Příběh se liší od ostatních fantasy alespoň v tom, že hlavní pole působnosti dostali lovci démonů nebo-li lovci stínů a samozřejmě nechybí vlkodlaci upíři a čarodějové. Což v dnešním světě upírů-vlkodlaků je docela ojedinělé, takže to je velké plus. Dalším plusem jsou skvělé postavy jako například Jace či Clary. Teď budu znít jako totální puberťák, ale tomuhle mladému párečku prostě musíte fandit. Takže po dlouhých letech se ze mě stal puberťák, ale upřímně si to užívám a těším se, kdy tomuhle páru bude konečně nakloněn osud.
Je to hrozně čtivé, žádná nuda, navíc nový svět lovců a jak už jsem zmiňovala řada skvělých postav.
Nemusím snad dodávat, že se okamžitě vrhám na druhý díl, vlastně se tak už stalo.

2 13.01.2014

Knihu Parazit jsem přelouskala za 3 dny a nemohla jsem se od toho odtrhnout. Všechno je to perfektně promyšlené, krásně to do sebe zapadá. Co ještě dodat, je to jedna z těch lepších knih se kterými jsem se setkala, nechci řikat nejlepší, protože tam bylo pár drobných much, ale jinak je to perfektní.

2 01.02.2013

Kniha, kterou mám doma už pár let. Po přečtení musím konstatovat, že mi akorát v knihovně zabírala místo.
Příběh, který se bohužel dost často stává krutou realitou dnešního světa, něco co nikdo nechce zažít a rozhodně to ani nikomu nepřeje...střelba ve škole.
Už jen to vyslovit je nepopsatelné natož to prožívat, příběh u kterého rozhodně nebudete odpočívat a proč, že to říkám, protože autorka to tak úplně nezvládla. Příběh, který měl být osobní byl naopak naprosto neosobní, vyprávění o hrůzách se mě nijak nedotklo a to přiznávám, že jsem velká citlivka, vyprávění z úhlů několika pohledů tady prostě nefungovalo, stejně jako samotná snaha o napsání poutavého thrilleru.
Tohle prostě už nikdy víc a myslím, že po tomhle kousku nemám chuť ani zkoušet další autorčiny knihy.

1 06.02.2025

Slíbila jsi, že budeš žít i za mě
Kniha, kterou mám doma už nějaký ten rok a protože jsem se v letošním roce rozhodla číst také to, co mám v knihovně už dlouho, konečně na ní přišla řada.

Příběh o přátelství a o tom jak se vyrovnat se ztrátou, takových knih vychází rok od roku víc a je to určitě dobře. Jak začít, na úvod řeknu, že kniha se mi četla strašně dobře, až to překvapí pokud víte, že velkou součástí příběhu bude i zármutek. Jenže to byl ten problém, příběh se mě vůbec, no dobře ne vůbec ale nijak zvlášť se mě nedotknul, nešel až na dřeň a spíš to klouzalo po povrchu.
Absolutně jsem se nedovedla ztotožnit s hlavní hrdinkou i přesto, že jí bylo přes 30 let (do té kategorie spadám i já) některá rozhodnutí pro mě byla dost nepochopitelná. Druhá část knihy byla daleko lepší a díky tomu dostává 3 hvězdičky.
Řekněme, že o téhle knize můžete říct, neurazí, ale ani nenadchne.

1 31.12.2023

Dashe a Lily zbožňuju, mám na mysli tu první Knihu přání. Po dlouhém čekání na Dvanáct dní Dashe a Lily jsem se s velkým očekáváním pustila do čtení v období Vánoc a musím říct, že tohle mě vyloženě zklamalo.

Ten příjemný a hřejivý a milý pocit, která jsem měla z prvního dílu se vytratil a hodně dlouho mi trvalo než jsem se začetla. Vánoční příběh protkaný víceméně depresí a nedostatkem komunikace mezi všemi postavami.
Rozumím, že kniha je určená hlavně mladším čtenářům a tak i přesto, že já už dávno do téhle kategorie nepatřím, měla jsem jisté problémy s chováním postav, takže tam zůstává jakýsi nádech toho teen, ale tohle je čistě můj problém.
Tentokrát to za mě nevyšlo, ale nezatracuju je a doufám, že u nás vyjde i další díl a já jim dám šanci.

1 31.12.2023

Jsem velkou obdivovatelkou Agathy Christie a Hercule Poirot byl vždy mým velkým oblíbencem. Přečetla jsem toho od ní mnoho a málokdy nebo spíš nikdy mě její knihy nezklamaly až do Třetí dívky. Co tohle vlastně bylo?! Jestli jste její milovníci jistě Vám neuniklo ani filmové zpracování a Třetí dívka se mi líbila, proto jsem byla nemile překvapená knihou.
Když to řeknu velice stručně, tak v příběhu se vůbec nic nedělo, většinu času Poirot přemýšlel o tom, co mu tam chybí, co mu tam nesedí a celková zápletka se nedá nazvat ani zápletkou, jelikož se nedá mluvit ani o vyšetřování, protože svým způsobem nebyl zločin. Všechno se pořád točilo v kruhu. Velkou výhodou bylo, že se v příběhu kromě Poirota objevila i paní Oliverová, která to zase obohatila svým osobitým způsobem. Kdyby tomu tak nebylo, tak to hodnotím o něco hůře.
Je mi to líto, ale Třetí dívka je podprůměrná kniha, kterou bych ani nenazvala detektivkou.

1 02.09.2023

Další z mnoha knih, kterou jsem si koupila hned po vydání, ale přečetla jsem jí až teď, proč já tohle dělám!
Tohle bylo prostě skvělé, odkládala jsem jí i přesto, že jsem o ni četla samou chválu, ale místo toho abych se rozhodla začít číst tuhle autorčinu knihu jako první, přednost jsem dala Magii havranů a to bylo zklamání. Kouzla rodu Thornů jsou všechno jen ne knižní zklamání. Je to čistokrevné fantasy, které i přes svou délku Vám bude dělat společnost velmi krátce, protože tohle se četlo úplně samo. Řekla bych, že i přesto, že je to celkem tradiční fantasy, tak je tu skvěle vystavěný svět, který rozhodně není všední a který knihomol by v tomhle světe nechtěl žít, že?! Překvapilo mě, že tu není prakticky žádná omáčka a příběh se rozjíždí hned od prvních stran a pak už je to prostě jízda. Postavy si musíte zamilovat, protože pardon Silas, Nathaniel a samozřejmě i Elisabeth to je prostě úžasné trio, nemůžete se jich nabažit. Margaret Rogerson si u mě napravila reputaci a rozhodně dám šanci i jejím dalším knihám. Tohle si prostě musíte přečíst, i když nejste cílovka.

1 12.08.2023

Pardon!
Co tohle mělo být? Už hodně jsem nečetla knihu, která byla tak strašně vidět a byla tak příšerná. Upřímně absolutně nechápu co čtenáře na tomhle zaujalo.
Podrobné popisování úklidu, které je protkané celou knihou, hodně mizerná detektivní zápletka. Šílenost!

Tohle je jednoznačně zklamání roku.

1 30.11.2022

Zase tu máme starou dobrou Darcy Coates, která je zárukou toho, že když máte knižní krizi nebo nevíte co číst, tak její knihy vás z toho dostanou.
Celkem tradiční zápletka, která je v tomto případě obohacená o kresby, což bylo příjemné zpestření. I přesto, že mám vždycky problém s autorčiným zakončením příběhu a jsou to knihy podobného rázu, tak nikdy neodolám a vždy si její knihy přečtu ráda a Fantom z Blackwoodu nebyl výjimkou. Hlavní hrdinka mě bavila stejně jako ten přístup k domu, kresby jsou krásné a tak nějak doplňují čtenářovu fantazii. Moje nejoblíbenější kniha z téhle série je Přízraky domu Carrowů a já pořád čekám, kdy mě Coates překvapí a tuhle knihu vyšoupne z prvního místa, čekám a asi už navždycky budu, protože i přesto, že mám nějaké výhrady, tak mám potřebu její knihy stejně stále vyhledávat.

1 24.06.2022

Kombinace fantasy a detektivky se zase tak často nevidí, navíc to není série a můžu říct, že se to čte hodně dobře, vlastně jedním dechem.
Děj není kdoví jak propracovaný, ale bavil mě svět rozdělený do čtyř kvadrantů, bylo ta pár zajímavých momentů, každopádně ta detektivní zápletka mohla být náročnější. Je škoda, že se nám čtenářům z toho světa nedostalo víc, protože to bylo vlastně zmíněno víceméně okrajově.
Hlavní hrdinové jsou sympatičtí, jejich cesta za záchranou mě bavila a kniha byla příjemným překvapením až na těch pár much.

1 15.04.2021

Mé první setkání s Kateřinou Šardickou a určitě ne poslední. Téma slovanského folklóru v knihách, tak často nepotkávám a tohle mi vyloženě sedlo.
Má to vynikající atmosféru, nevzpomínám si, že bych něco podobného četla. Hned v úvodu vás autorka nahlodá a zvědavost vám nedá a nutí vás to číst. Je to ideální podzimní/zimní čtení, protože samotná kniha se odehrává v tomto období. Hlavní hrdinové, potažmo hlavní hrdinka je sympatická. Fandíte jí, doufáte, že se jí povede odhalit záhadu zmizení jejího bratra. Líbí se mi ten nápad a ty ilustrace v té knize jsou nádherné, škoda, že jich tam nebylo trochu víc.
Závěrečné rozuzlení bylo na můj vkus trochu uspěchané, ale nemění to nic na tom, že tohle prostě číst chcete!
Už se těším na autorčinu prvotinu (Zmizení Sáry Lindertové) a doufám, že kniha Noci běsů nebude její poslední knihou.

1 04.12.2020

Na Imaginárního přítele jsem byla hrozně zvědavá. Když jsem prvně vzala knihu a začetla se, tak mě příběh neuvěřitelně pohltil, nutil mě otáčet jednu stránku za druhou, svou atmosférou a i tím stylem psaní to neuvěřitelně připomíná Stephena Kinga, děj plynul a s každou stránkou jsem byla zvědavější. Bohužel jsem z toho nebyla vystrašená a řekla, bych že označit to za horor je mimo mísu. Má to mnohem víc motivů, ale dle mého horor vypadá jinak. Mnoho lidí knihu přirovnává právě k TO od Stephena Kinga, ano jistou podobnost tam vidím, ale jak říkám u toho se čtenář dokázal vyděsit. Kdybych měla říct slovo, které by nejlépe vystihlo tuhle knihu, tak to bude nevědomost, protože naskočíte do příběhu a i když jste za polovinou, tak nejste o moc moudřejší a pořád vlastně tápete. Posledních 200 stránek byla neskutečná jízda, přišlo pár zvratů a celkově ten příběh je dobře promyšlený, jenže ten závěr byl pro mě neskutečným zklamáním, nicméně je to můj osobní problém.
Imaginární přítel nebude pro každého, kniha je dost obsáhlá a řekněme si upřímně, neuškodilo by pár stránek ubrat, postav je tam celá řada, jsou dobře vykreslené a jako celek to není špatná kniha, jen mi přišlo, že Chbosky si tak trochu hrál na Kinga a chtěl napsat další TO.

1 20.10.2020

Young adult žánr se mě už dávno netýká, přesto se tomuto žánru absolutně nebráním, ba naopak si ráda přečtu něco docela jiného. Dvůr trnů a růží mám na svém seznamu už od jeho vydání a kamarádka do mě tak dlouho šila, až jsem to konečně přečetla.
Dvůr trnů a růží se dost podobá disneyovce Kráska a Zvíře, nicméně Sarah J. Mass se rozhodla jít svou vlastní cestou a vložila do příběhu své nápady a to je jedině dobře. Musím říct, že Kráska a Zvíře je jedna z mých nejoblíbenějších pohádek vůbec, pochopitelně mám na mysli zrovna tu animovanou od Disneyho!!! A kniha, která má okolo 440 stánek, se mi dostala pod kůži ostatně jako samotné postavy.
Feyre jsem měla občas chuť nakopnout, ale řekla bych, že to bylo úmyslné, protože přece jen jde o knižní sérii a autorka chtěla její postavu rozvíjet a to se povedlo, takže v průběhu příběhu se čtenářům vztah k hlavní hrdince změní, alespoň já jsem to tak měla. Sarah J. Mass nám ukazuje nový svět plný víl a musím přiznat, že mě to vážně dostalo. Kdo by nezbožňoval kousavého Rhysanda (ano, přiznávám bez okolků, chtěla bych si ho vzít). Zhltla jsem to raz dva, jen mě zatraceně mrzelo, že tam Rhysand nebyl daleko víc. Zamilovávat do postav se mi stává hodně málo a v teen příbězích už vůbec ne, tady se to vážně povedlo a při čtení některých pasáží jsem si myslela, že jsou snad v příběhu stránky z 50 odstínů…

1 19.09.2018

Opuštěné městečko, do kterého přijíždí nová dívka, která není jen tak obyčejná. Protože tyhle série toho mají vždy dost společného, tady se dvojice autorek rozhodla pro změnu, protože příběh čtenářům vypráví mladík Ethan, který ve městě žije odjakživa, takže na ženskou temnou vypravěčku zapomeňte. A řekněme si to upřímně, je to docela příjemná změna.
Postavy se chovají přiměřeně ke svému věku, ale někdy je toho cukrování ze strany Ethana a Leny trochu moc. Lena je coby hlavní postava docela otravná, pořád omílá to samé dokola a to jak působila ve filmu, se diametrálně odlišuje od toho, jak se chová v knize. Je to malé ufňukané děcko. Celkově mi přijde ten nápad, co se zaklínačů týče dobrý, přece jen v knihách podobného ražení se spíš objevují vlkodlaci, upíři apod. Myšlenka je rozhodně dobrá, jen bych řekla, že autorky to pojaly, tak že je to celé určeno snad jen třináctiletým dívkám, které touží po podobné lásce, jakou mezi sebou mají hlavní hrdinové, nemá to žádný větší rozsah, což je upřímně škoda, protože když si vybavím jednu z mých oblíbených sérií Nástroje smrti, tak tady máme pochopitelně také velkou lásku, ale není to jen o tom, ten příběh je daleko propracovanější a přesně tu propracovanost děje tady postrádám. Snad nikdy se mi nestalo, že by film byl lepší než kniha, ale tady to přesně tak vnímám, ale druhému dílu dám šanci, protože mě docela zajímá, jak to bude pokračovat.

1 26.10.2017

Útlá knížečka, která vám bude dělat jen krátkou společnost, je takovým jemným pohlazením po duši. Sledujeme dvě dějové linie, i když převažuje ta s knihkupcem, majitelku červeného zápisníku - Lauru, můžeme poznat skrz její osobní věci a především skrz její zápisky. Děj je předvídatelný, ale pokud hledáte něco odpočinkového tak není co řešit, obzvláště pokud to má 190 stránek. Nejde o nic světoborného, je to vlastně prostý romantický příběh vyprávěný trochu jinou formou, za což kniha získává o jednu hvězdičku navíc. Já jsem velký milovník Paříže a tak si nemůžu nechat ujít ani knihy, které jsou zasazené do nádherného města jako je Paříž. Asi největší vadou knihy není to, že je to předvídatelné, ale je ta forma vyprávění, protože obvykle jsou dialogy v uvozovkách, jenže tady tomu tak není, takže se občas v textu lehce ztratíte, což není úplně dobré. Ženu s červeným zápisníkem bych doporučila především ženám, snílkům, kteří doufají, že něco takového mohou skutečně zažít. Jednoznačně příjemné oddechové čtení se sympatickým hrdinou.

1 11.10.2017

Patřím mezi velké milovníky Larse Keplera, a ještě se mi nestalo, že bych se sérii ve které je policejní komisař Joona Linna spálila, ale i když jsem manželskému páru věřila v jejich další práci a nikdy bych nesrovnávala Playground a jinou jejich knihu ze série, to se prostě nedá. Důkazem toho je Playground, neměla jsem od knihy přehnaná očekávání a byla jsem zvědavá. Co nás čeká po smrti, existuje druhý břeh? Každý věříme v něco jiného a po přečtení téhle knihy věřím, že existuje přístav. Páni, tohle byla jízda! Je pravda, že trošku trvá než se začne něco pořádného dít, než se Jasmine vrátí opět do přístavu, ale nevidím v tom zase tak velký problém, přece jen čtenář by měl Jasmine poznat trochu lépe, jak funguje v běžném životě apod. Větší problém jsem viděla v jiné části knihy, někdy okolo 150 stránky, kdy mi Jasmine začínala lézt krkem a měla jsem trochu problém se v tomto stádiu začíst, jenže pořád nesmíme zapomínat, že jde o Keplera, takže i když mě to z počátku nechytlo, pořád vás to nutí číst, otáčet jednu stránku po druhé, kapitoly jsou krátké, jasné a končí v tom nejhorším možném případě nebo vlastně v nejlepším? Prostě vás to nutí číst, což je hlavní rys každé keplerovky. Systém fungování v přístavním městě je vymyšlený špičkově a celkově to funguje skvěle a to nejsem velký milovník čínské mytologie. Jasmine by jste v mnoha ohledech nakopli do zadku a na můj vkus jí dost dlouho trvalo než se začala chovat jako člen armádní jednotky, ale i přes její mouchy jí člověk musí držet palce. Nejzajímavější postavou je bezpochyby Tching, pokaždé když se objevil na scéně mělo to hned větší šmrnc, jeho laškování, vtipkování a jednoduše mě bavil. Vzhledem k tomu, že Playground má být také na pokračování, upřímně doufám, že se s ním ještě potkáme. Playground má všechno co by měl mysteriózní thriller mít a touhle knihou si Kepler ostudu neudělal.
Líbí se mi, že nakladatelství Host pojalo Playground jako samostatnou jednotku a tím pádem ač je to keplerovka má to odlišné kapitoly a zrovna tak styl písma. Má to rysy Keplera a to je tak všechno, Joonu Linnu v tom nehledejte a že jsem jeho velký milovník a obdivovatel, tady mi nechyběl i když jsem očekávala, že bude. Takže Lars Kepler opět překvapil.

1 06.05.2017

Dvě dějové linie, dvě odlišné dívky, ale přesto všechny je něco spojuje. Zatímco sledujeme Claru, která se všem snaží vysvětlit, že není blázen a že je zavřená neoprávněně, Izzy bojuje v nové škole se svými novými spolužáky a snaží se zapadnout.
Každá z dívek dostává svůj vlastní prostor, střídání kapitol je dnes už věcí dosti běžnou a musím říct, že styl autorčina psaní se mi velmi líbil, protože je to skvělá vypravěčka, tak lehce jsem se do příběhu začetla, držela jsem hlavním hrdinkám palce, i když k srdci mi přirostla spíše Clara a její životní příběh, jednak protože to byla velmi silná hlavní hrdinka a hlavně protože příběh nabízel něco docela jiného než co jsem doposud četla. Tím nechci říct, že by část s Izzy nebyla zajímavá jen se tam promítlo moc těch školáckých problémů, což mi ten celkový dojem trochu kazilo, myslela jsem, že autorka půjde na dřeň ostatně u Clary to tak bylo. Přiznám se na rovinu, že jsem od knihy očekávala něco docela jiného a má očekávání nebyla příliš veliká, ale jsem velmi ráda, že jsem se spletla, protože jsem se do příběhu položila a dostalo se mi neuvěřitelného zážitku, u kterého jsem někdy nemohla ani dýchat. Na konci jsem uronila i slzičku,což se mi u podobných románů stává málokdy a upřímně doufám, že od autorky se u nás něco objeví, protože má rozhodně co říct. Ještě podotknu, že Clara je jednou z nejpozoruhodnějších ženských postav s jakou jsem se kdy v románu setkala a tak jí musím přiřadit k mým nejoblíbenějším postavám k knihách, protože ona si to rozhodně zaslouží.

1 04.05.2017