hnatlubo komentáře u knih
Je to taková typicky akademická práce. Není třeba ji zatracovat, ale ani ji vyzdvihovat, nicméně v knihovně ji mít nepotřebuji,
Výborně, coby pamětník jsem si znovu prožil hudební devadesátkovou jízdu.
Dost špatně napsaná, často odbíhá od tématu.
Je to taková povrchní encyklopedie pro laiky. Nevidím jediný důvod ji mít v knihovně. P.S.: o rokenrolu se nedozvíte ani slovo.
Zpočátku mi to přišlo, jako kňourání rozmazleného fracka. Ale když jsem se zamyslel nad nechutnými praktikami paparazziů a nad faktem, že ho nepodpořila ani vlastní rodina, musel jsem uznat, že bych reagoval stejně.
Velice zajímavá knížka, je však škoda, že je pojata až příliš akademicky. V množství dlouhých poznámek a popisků fotografií se člověk lehce ztratí. Také mě mrzelo, že na několika desítkách stránek není o Františku Fajtlovi ani slovo.
Velmi zajímavá kniha, oceňuji grafické zpracování. Naopak časté opakování některých témat a absence kritických příspěvků mi docela vadilo.
Velmi zajímavá kniha. Na rozdíl od předchozích přispivatelů nemám pocit, že by publikace byla jazykově nějak výrazně odfláknutá.
Málo kdy se mi po přečtení knihy stane, že vlastně nevím o čem byla.
Ač je kniha napsána stejným způsobem, jako předchozí Kam kráčíš ČSA (tzn. formou vzpomínek se na ní podílelo více autorů) je mnohem lépe zpracovaná avšak ani jí se drobné chybky nevyhnuly.
Hodně zajímavé paměti, které se nevyhýbají žádnému tématu.
Dobře a čtivě napsáno. Zdeněk Macháček mi pár let dělal šéfa, po prvotních rozpacích jsme se dopracovali k vzájemnému respektu.
Kniha, kterou u nás uvedlo na trh nakladatelství Pangea, vyšla v USA poprvé v roce 2017. Je členěna do sedmnácti kapitol, každá se věnuje jednomu albu. Prvních šestnáct je napsáno podle jednotného schématu: úvod, který obstaral sám autor a poté několika stránkový rozhovor s lidmi, které Popoff označuje za odborníky na AC/DC. Většinou jde jejich o fanoušky z řad hudebních publicistů a někdy i muzikantů. Pouze poslední kapitolu jejímž tématem je deska Power Up (2020) napsal novinář Luiz Felipe Carneiro tvoří souvislý text.
Čtenář se na začátku každé kapitoly dozví encyklopedické údaje typu sestava, producent či datum vydání, samozřejmostí je také přetištění obalů jednotlivých elpíček. Tyhle informace jsou sice lehce dohledatelné na Wikipedii, avšak publikace je soustřeďuje do jednoho celku což není rozhodně špatné. Horší je to s již zmíněnými rozhovory.
Autor si ke každé desce vybral dva až dva až tři respondenty, s nimiž má ambici album rozebírat, leč ne vždy se to úplně nepovede a interview se stočí do obecných témat. Vadilo mi, že povětšinou není jasné, podle jakého klíče si Popoff své respondenty vybíral.
V knize jsou velmi zajímavé informace. Škoda ovšem je, že je dost nevyvážená. Zatímco šedesátým letům je věnována většina publikace, pozdější období jsou odbyta několika stránkami.
Byla sice o něco horší než Kniha v barvě krve, přesto jde o vynikající dílo, které mohu s klidným svědomím doporučit.
Je to taková knižní jednohubka, která se sice hezky čte, ale ničím vás neobohatí.