Honey0105 komentáře u knih
Na návrat na zemi jsem se opravdu velmi těšila. Nakonec, ale přišlo mírné zklamání. V sérii už se objevily lepší díly. Přesto příjemný poslech, znovu skvělý Martin Stránský. Navíc jsem ráda, že se nám k posádce připojila Fifinka. Odchod Guiseppeho byl takový nečekaný. Ne, že by to vadilo, ale nějak mi to tam nesedlo. Tak teď uvidíme, co přinesou další díly.
Do čtení se mi skoro až nechtělo. Když přišla na řadu tato kniha, tak jsem si uvědomila, že se mi s tímto světem ještě loučit nechce. A to i přestože jsem s předchozíma knihama bojovala. Když jsem se pustila do čtení, tak jsem se nabádala k tomu, že si musím knihu šetřit. Vzhledem k počtu stran, to vlastně nebyl problém. Prokousávala jsem se tím postupně a už v půlce jsem zjistila, že to vlastně chci dočíst rychle, protože už je to opravdu dlouhé a dost mě to přestává bavit. Takže od půlky jsem tomu věnovala více času, abych to prostě jen dočetla. Po dočtení už mi ani smutno nebylo, naopak jsem byla ráda, že to mám za sebou.
Osud třináctky překvapil. Jinak ale kniha moc překvapivých zvratů nepřinesla. Člověk tak nějak čekal, že to takhle dopadne.
Série dvorů se mi velmi zalíbila. O této sérii to stoprocentně říct nemohu. Moc jsem se nezžila s postavama a celkovým konceptem příběhu. Zajímalo mě, jak to dopadne, takže jsem četla dál. Musím ale říct, že všechny díly byly až zbytečně dlouhé. Asi každá kniha by šla zkrátit na polovinu a možná by byla série napínavější a zajímavější. Nemám problém se čtením dlouhých titulů, ale zde mi to přišlo zbytečné a naopak mi to asi celý příběh trochu zprotivilo. Každopádně autorka píše dobře a rozhodně se časem pustím i do dalších knih od ní, o tom žádná.
K téhle knize jsem asi přišla s moc velkým očekáváním. Vídala jsem jí všude na sociálních sítích a slyšela jsem na celou sérii mnoho chvály. A první stránky docela navnadily, takže jsem se těšila, co bude dál. Bohužel pak přišlo velké zklamání.
Osobně jsem spíš fanynkou romantických komedií a romantických příběhů, kde je méně explicitních scén. Ale dobře, ani ty by nevadily, ale.. Tohle bylo klišé nad klišé.. Mnohovrstevnaté srdce, vrcholení s jeho jménem na rtech.. Bla, bla, bla.. Prostě klasická eroťárna, jen trochu temnější, protože jedna z hlavních postav prahne po pomstě. Hm, bohužel v tomhle žánru mi tyhle "mafiánské výlevy" přijdou spíš směšné, než aby to příběh pozvedlo.
Tenhle žánr vyhledávám, když opravdu nad ničím nechci přemýšlet. Navíc jsem masochista, takže když chci vypnout, tak dost často sáhnu i po autorovi, který se mi napoprvé nelíbil. Je tedy možné, že se mi někdy do rukou dostane i další díl. V nejbližší době to ale neplánuji. Nechala jsem se moc navnadit dopředu a to byla tentokrát chyba.
(SPOILER) Velkým highlitem tohoto dílu byl Lorcan. Opravdu sympatická postava, která trochu oživila celý děj. Navíc jeho cestování s Elide, top.
Aelin mě klasicky vytáčela, to se od prvního dílu nezměnilo. To její neustále tajnůskaření a namyšlenost. Navíc na každé druhé stránce opakování toho, že je Aelin G. No, to by klidně mohlo být trochu proškrtané.
Dost mě ale potěšil konec. Aelin pryč a Lorcan s Gavrielem mají zrušenou přísahu. Těším se na poslední díl. Věž se mi tolik číst nechce, ale snad se tím také prokoušu.
Hledala jsem oddechovku, našla jsem oddechovku. Už jsem četla první díl série, tak jsem tak nějak věděla, co od autorky čekat. Osobně se mi asi více líbil příběh s Ronanem. Tady mi trochu trvalo, než jsem si oblíbila postavy.
Už u jedničky jsem psala, že epilog ve stylu "šťastně až na věky" nemusel být. Nemusel, ale nakonec ani ten neurazil.
Myslím, že v budoucnu sáhnu i po dalších knihách od spisovatelky.
Kamarádka říkala, že je lepší si povídky přečíst až po přečtení alespoň prvních dvou dílů v sérii. Já po nich nakonec sáhla po prvních třech dílech. Potřebovala jsem trochu oddech od uceleného příběhu a povídky se trochu lépe odkládají. Tyto na sebe nakonec dost navazovaly, ale stejně jsem se čtením nepospíchala. Sice se zde trochu doplní příběh, ale na druhou stranu si myslím, že už je série sama o sobě dost dlouhá a nemusela být ještě dál uměle natahována povídkovou sbírkou.
Navíc mě dost iritovalo, jak na každé druhé stránce bylo neustále vyzdvihováno jméno hlavní hrdinky. Taková četnost byla spíš na škodu.
Nečetlo se to špatně, ale Celaena se i zde chová až moc jako kladný hrdina, přestože má vystupovat jako nejobávanější Adarlanský zabiják. A opravdu to je pěkně rozmazlené kvítko. I v dalších knihách mě trochu štve, ale zde jsem opravdu protáčela oči.
Jako celek nakonec řadím do kategorie nenadchne, neurazí. 50%
Povídku "Kdo má pod čepicí" už jsem nějakou dobu zpátky četla. A vím, že jsem si říkala, že to je fajn jednohubka, ale celý román je přeci jen lepší. Jenže když vyšla tahle celá povídková sbírka, tak jsem jí nemohla vynechat. A ještěže jsem to neudělala. Tím že povídek bylo hned několik, tak bylo stále na co se těšit. Nechyběl Tvrdík, Stehlík, ani Karel. Povídka s Marcelou trochu slabší, ale také neurazila. A v budoucnu uvítám klidně i další povídky s hrdiny této série. A stejně tak se těším i na vydání "Jak se vaří netopýři".
Autorčin styl mi velmi připomíná americkou autorku Janet Evanovich, jen v českém prostředí a to mě opravdu baví. Tak zase příště.
Osobně nejsem fanynkou stand-upu. Můj muž je má ale docela rád a právě Lucku se mi snažel i několikrát pouštět. Ve stand-upu mě neoslovila, ale když jsem zjistila, že vydala i knihu, tak jsem si říkala, že tohle by možná mohlo být pro mě. Koupila jsem si knihu v audiu, že si jí poslechneme společně s manželem cestou na dovolenou. A poslouchali jsme spolu, ale ani jeden z nás z toho nebyl dvakrát unešen. Muž nakonec poslech vzdal úplně a já si knihu sama doposlechla až při návratu z dovolené. Něco bylo docela vtipné, ale něco na mě bylo spíš moc vyumělkované a humor přemrštěný. V knize se navíc objevilo dost věcí i z jejích stand-up show. Musím říct, že tohle bohužel nebyla moje krevní skupina a Svatební historky raději vynechám.
Potřebovala jsem zase nějaké oddechové čtení. Předchozí díl s Payton se mi docela líbil, tak jsem se rozhodla v sérii pokračovat. Tento díl byl pro mě ale velkým zklamáním. Ani jedna z postav mi nebyla sympatická. Joseph byl na mě až moc hrubý, i když se to Em líbilo, tak mě to od čtení odrazovalo. Nejzajímavější bylo, když se objevila Payton společně s Dominikem. Jinak oceňuji pouze zápletku s panem Červeným. Až budu ale znovu potřebovat nenáročné čtení, kde nemusím zapojit žádnou mozkovou buňku, tak po autorce zase ráda sáhnu.
(SPOILER) Druhý díl se mi určitě zalíbil o dost víc, než ten předchozí. Rozhodně mě již stáhl do vílího světa a některé pasáže jsem hltala. Nějak se ale nemůžu srovnat s tím, že se z Tamlina jen na základě pár věcí najednou stal záporák. Tam mi přišlo, že to byla chyba jak Feyre, tak jeho a bylo poměrně divné, jak se na něj vše najednou hodilo. Až na konci to opravdu přepísknul, když se objevil v Hybernu, ale i tam vyjde třeba najevo, že předtím hledal stále možnosti, jak přetrhat pouto s Rhysandem. Tak nevím. On sám měl problémy se spaním a noční můry a Feyre se o něj v tomhle ohledu také nezajímala. Takže tohle mě zaskočilo, na druhou stranu zajímavej zvrat. Na scénu pak přícházejí opravdu zajímavé postavy. Rhysand, Cassian, Azriel, Armen i Mor. Všechny jsem si oblíbila. Feyre mě chvílemi zase trochu iritovala, například její melodramatický výstup, když zjistila pravdu o poutu s Rhysandem. Asi to nemuselo být tak přehnané, ale co. Konec zase přišel s velmi zajímavým zvratem po Feyřině hereckém výkonu. Tak hurá zpátky na Jarní dvůr, jsem zvědavá, jak se to vyvine.
Vůbec jsem netušila, kdo je Jennette McCurdy. Knihu jsem otevřela na základě doporučení v podcastu Knižního klubu. Ve čtení memoárů nejsem moc zběhlá, ale po přečtení této knihy si myslím, že to změním.
Příběh herečky, která je nyní skoro ve stejném věku jako já byl opravdu zajímavý, šílený. Samotná kniha šokuje už názvem, ale i vzpomínky Jennette jsou šokující. Ať už jde o sprchovací rituály, stravovací návyky, či uvádění do životopisu, že umí brečet na přání.
Kniha je velmi dobře napsaná. Jennette vzpomíná na dětské roky a píše to očima právě toho malého dítěte. Postupně dospívá a její pohled se na některé věci mění. Kapitoly jsou krátké, ale rozhodně ne nudné. Svižné čtení, které vyvolá mnoho emocí. Určitě doporučuji k přečtení.
Tenhle díl byl trochu slabší. Vrahoun byl jasný už od začátku. Josefína baví stále a těším se i na další díly, ale jsem ráda že mám tento již za sebou. Poslouchala jsem znovu v audiu a byla jsem překvapená, protože je kniha namluvená stejnou autorkou jako díly předchozí, ale některé postavy jsou najednou namluveny s úplně jinou intonací. A to zejména paní starostka. Přesto se ale poslouchalo příjemně. V knize se objevilo plno vtipných momentů a nezbývá než se těšit na pokračování.
Na doporučení jsem sáhla po této knize, ale očekávání jsem velká neměla. Young adult už moc nevyhledávám. Na začátku jsem si připadala spíše jak v příběhu Kráska a zvíře a několikrát jsem měla chuť knihu odložit. Až tak do 70% knihy se v podstatě nic moc nedělo, nebo nic co by mě zaujalo. Od těch 70ti procent to ale začalo být zajímavé a příběh najednou získal na napětí. Od té chvíle jsem to slupla raz dva. Nakonec sáhnu i po druhém dílu, tím jsem si jistá. Ať YA, tak někdy poměrně šťavnaté a kruté. Po neustálém čtení fantasy z pera Kotlety docela odlehčující. Přesto si ale myslím, že to nemuselo být tak zbytečně natahované. A nic se nemění na tom, že mě hlavní hrdinka opravdu dlouho iritovala. Uvidíme, jak se příběh ještě vyvine.
Opravdu jednohubka, kterou člověk zhltne hned. Musela jsem přečíst, aby mi náhodou ze série něco nechybělo. Abych ale pravdu řekla, tak ucelené příběhy z pera autorky mi sedí více. Vím, že jde o povídku, ale bylo to na mě takový moc šup, šup. Mrtvola, tady je vrah, hotovo. Chybělo tam to zdlouhavé Josefíny pátrání a zásahy komisaře Tvrdíka. Pro celistvost série nutnost, ale nejsem fanouškem povídek, takže hodnocení se odvíjí hlavně od toho.
Kotletu mám opravdu ráda. Začala jsem ho poslouchat hlavně v rámci audioknih na zpříjemnění nočních směn. Příběhy má nabité akcí a většinou se člověk nespálí při výběru. Tento příběh byl také svižný a poslech byl příjemný. Samotný děj mě tentokrát ale neuchvátil. Chvílema jsem se i přistihla, že vypravěče moc neposlouchám a musela jsem párkrát přetáčet zpět. Už je to nějaký ten měsíc, co jsem to poslouchala a s ohledem času musím říct, že tato kniha ve mně nic moc nezanechala. Kdybych si nepřečetla popisek, tak už bych si ani nevzpomněla o čem vlastně byla. Takže pro mě tentokrát zařazeno do kategorie nenadchne, neurazí.
Původně jsem si říkala, že po předchozím dílu se k sérii už nevrátím. Nakonec jsem ale přeci jen i tento díl otevřela. Hledala jsem knížku u které nebudu muset zapojit ani jednu mozkovou buňku a tato kniha to opravdu splnila. Po druhém dílu bych řekla, že tento byl ještě o něco horší. Chování Williama mi přijde opravdu trapné. Stejně tak postava Lilith. Teď mi to ale nezabránilo otevřít ani čtvrtý díl, jelikož jsem pořád ve stavu, že složitější literaturu bych nepřelouskala. No, jedná se nejspíš o dno tohoto žánru, ale asi to nakonec přečtu celé. Občas má prostě člověk chuť nepřemýšlet, ale stejně si chce číst. Nakonec když jsem některé opravdu trapně napsané pasáže předčítala manželovi, tak jsme se nad sklenkou vína dost zasmáli. Takže vlastně to, jak je to naprosto naivně napsané funguje docela jako taková absurdní parodie na normální knihu pro ženy a může to být až zábavné.
Po velkém trápení s první knihou jsem se touto prokousala docela rychle. Donutil mě k tomu hlavně konec té již zmíněné první knihy. No. Nejspíš to bylo rozpoložením, ale u tohoto dílu jsem se rozhodně trápila méně než u toho předchozího. Payton mi přišla docela zajímavá a stejně tak Dominik. Ale co si budeme. Příběh taky skoro žádný, hlavně neuvěřitelná dávka sexu a prasáren. Zítra už nebudu vědět o čem kniha byla (tedy ne, že by o něčem vlastně byla), ale na druhou stranu mě tentokrát ani takovýto žánr neurazil. Uvidím v budoucnosti, zda zabrousím znovu do takovýchto vod a zkusím další knihu od autorky.
(SPOILER) Abych pravdu řekla, tak jsem od knihy moc neočekávala. Nakonec jsem byla překvapená. Chvílema se to trochu táhlo, ale ani to nevadilo. Zajímavá zápletka i postavy. Vzpomínky Antona knihu dost oživily, člověk s ním až chvílema soucítil.
Oněgin byl Rusák - to bylo překvapení! Kniha se mi moc líbila a opravdu pobavila. Hned jsem si sehnala i pokračování Darda. A boj začal.. Skoro jsem měla dojem, že čtu knihu od úplně jiného autora. Několikrát jsem si musela ověřit, že mám v ruce opravdu správný výtisk. Ale byl to ten správný výtisk, jen už v něm chybělo Helenčino veselí.
V půlce se mi kniha začala i líbil a pochopila jsem trochu koncept. Přesto mě trochu mrzí, že jsem tenhle díl četla. Mám skoro až dojem, že by bylo příjemnější pamatovat si jen mladou, ztřeštěnou Helenku a nečíst o všech nástrahách, které se vyskytly v životě dospělé Heleny.
Abych pravdu řekla, tak se mi na knize nejvíce líbila závěrečná slova od pana Zdeňka Vančury. V tu chvíli jsem si říkala, že kniha měla určitě zajímavý dopad na začínající americkou prózu.
K samotnému příběhu vlastně ani nevím, co napsat. V některých ohledech určitě zajímavé, ale vlastně mě příběh vůbec neoslovil. Největším utrpením bylo přelouskat úvod z celnice. Ráda v knihách hledám něco nevšedního a ukrytého, ale tady mi to nešlo. Špatně se to četlo, příběh se táhl. Nezasáhl mě ani konec. Teď jsem jedině ráda, že už mám dočteno.