hroubek komentáře u knih

Mám rád knihy. Tahle věta je sice prostá, ale je naprosto všeříkající. Jelikož mám rád knihy, tak je i velká pravděpodobnost, že bud rád číst. Čtení knih mě baví, přesto se styl, jakým čtu knihy, se za ty roky změnil. Dříve jsem čtení knih bral jako sprint – co nejrychleji jí přečíst a jít k další. Dnes je beru jako běh na dlouho trať, nebo jako maraton – nespěchám dopředu, užívám si samotnou četbu a mám radost z přečtené knihy. Taky jsem zjistil, že je opravdu dobré střídat žánry, zkoušet nové autory, nebo dát na doporučení od přátel nebo blízkého okolí. Tímhle stylem jsem se dostal ke spoustě luxusních knížek a poznal výborné autory. Jednou z těch knih bylo Norské dřevo od Haruki Murakamiho a narovinu Vám říkám, že to byla láska na první přečtení. Kniha se mi opravdu hodně moc líbila, sedl mi autorův styl psaní a popisovaní. A proto jsem se rozhodl, že si od něho přečtu co nejvíce knížek. O čem je konkrétně tahle kniha?? Název knihy přesně vystihuje, o čem kniha je. Kniha je o tom, jak se Murakami stal spisovatel, jakým způsobem tvoří knihy, kde bere inspiraci, jak vnímá literární ceny a taky o spoustě dalších věcí spojených s povoláním spisovatele. Není to první kniha, ve které se Murakami zamýšlí nad konkrétními otázky, již dříve jsme dostali knihu se jménem O čem mluvím, když mluvím o běhání – zde Murakami popisuje, co pro něho znamená běh, jak běhá a taky o tom, jak se to projevuje při jeho tvorbě. Samotná kniha nefunguje jako manuál na to, aby se z člověka stal úspěšný spisovatel. Nicméně Murakami zde zmíní dost praktických rad a návrhů, které lze pak aplikovat v běžném životě a v různých povoláních. Spisovatel několikrát vzpomene, že jde čistě jen o jeho osobní názor odvozený z jeho zkušeností a poznatků. A v neposlední řadě nezapomene poděkovat štěstěně za to, že měl štěstí a podařilo se mu prorazit a mít přes čtyřicet let dlouho kariéru jako spisovatel. Číst tuhle knihu bez znalosti Murakamiho tvorby by bylo trochu zvláštní. Určité věci by Vám nedávali takový smysl, když neznáte kontext. Tohle je kniha pro fanoušky Murakamiho tvorby, ve které nám autor dává nahlédnout do složitého procesu vzniku jeho knih i jeho vnímaní života, úspěchů a povolání spisovatele. Murakami se zde snaží být upřímný, otevřený a říká věci, které mají hlavu a patu. Po přečtení pochopíte, proč lidé mají tak moc rádi jeho knihy. Spisovatel jako povolání není kniha pro všechny, ale já jako fanoušek jsem dost spokojený a spoustu myšlenek si chci zapamatovat a následně je aplikovat ve svém životě a přístupu.

14 04.09.2021

Kdysi jsem viděl film, který mě opravdu dostal. Pak jsem dlouhou dobu chodil kolem knihy, kterou jsem si chtěl koupit. Na konec jsem jí koupil kamarádce k Vánocům, takže jsem z ní nic neměl, o několik let později jsem měl to štěstí, že jsem jí i já sám našel pod stromečkem. Do knihy jsem se pustil s velkým nadšením, jelikož už jsem byl připravený na styl vyprávění od Johna Irvinga(Poslední noc na Klikaté řece, Dokud Tě nenajdu). Na víc mě tento příběh byl svým způsobem nejbližší a přišel mě o trochu více "jednoduší" a lépe stravitelnější. Irving tady nějak extra zbytečně necestuje kolem světa a ani nestřídá tolik míst, celé to pak působí mnohem ucelenějším dojmem. Dost se mi líbilo jak se přes doktora Larche dostáváme k samotnému Homerovi, jehož příběh je dost zajímavý, strastiplný a hodně nádherně napsaný. Líbily se mi vedlejší postavy jako je Candy, Wally nebo postava Melony. Je to nádherně napsaná knížka, která se čte doslova jedním dechem, a které nechybí něco hlubšího co si budete pamatovat i dlouho po přečtení.

14 12.06.2015

(SPOILER) Další kniha od Murakamiho, kterou jsem si musel přečíst. Samotné povídky jsou fajn, některé jsou lepší, jiné jsou horší. Nicméně pořád je to ten starý dobrý Murakami.

Polštář z kamení - povedená povídka hned na začátek knihy. Krásná ukázka autorova stylu, který se objevuje napříč celou jeho tvorbou. Někomu to nesedne, ale já byl spokojený. Povídka je krátká, nicméně to jí neubírá na zajímavosti. Má v sobě jistou melancholii a smíření z toho, jak plyne čas a jak některé vzpomínky blednou a mizí, a jiné v našich myslích září jako hvězdy. Hezká povídka ze života. 8/10

Smetana – tak tahle povídka mi moc nesedla. Ze začátku se to hezky rozjíždí a je to takové příjemně zvláštní a hodně to připomene to, co se děje hlavním hrdinům v románech od autora. Prostě absurdní situace lehce vyhnaná do nepochopitelných rovin. A pak přijde zlom. A já byl zmatený jako hlavní hrdina. Povídka má něco do sebe, a to že pointa je to, že to pointu nemá, je celkem chytré a sebeshazující. Nicméně jako celek mi povídka tolik nesedla. 5-5/10

Charlie Parker hraje bossanovu – tohle byla povídka, která se Murakamimu psala od srdce. Každý, kdo četl od něho nějakou knihu, tak moc dobře ví, že Murakami miluje hudbu a jazz patří k jeho oblíbenému žánru. Opravdu se mi líbilo hlavní téma povídky a i její vystavění. Autor by dokázal psát moc krásné recenze. Ta práce se slovy je precizní a je vidět, že má velké znalosti ohledně jazzu. Nekrásnější část přichází na konci, který je velmi zajímavý a silný. A vlastně si dovedu představit, že bych chtěl něco takového prožít. 7-7,5/10

With the Beatles – zajímavá povídka. Hned v úvodu si mě povídka zaháčkovala, aby během následující stránky změnila směr a začala vyprávět o něčem jiném. A nebyl by to Murakami, aby to za pár stránek znovu změnilo směr. Pravdou naštěstí zůstává, že je to moc dobře napsané, ze života, a je tam krásně popsáno jak si hlavní hrdina (asi i autor) našli cestu ke skupině The Beatles. Hodně se mi líbila celková myšlenka o zamilovanosti, stárnutí a samozřejmě o hudbě skupiny The Beatles. Opět mohu napsat, že povídka má dobrý konec. 7/10

Básně o Yakult Swallows – není to špatné čtení, ale popravdě mi to tolik nesedlo. Murakami se věnuje dalšímu ze svých oblíbených témat – baseballu, a popíše nám jak si k němu našel cestu, kdo je jeho oblíbený tým a proč o nich píše básně. Mě osobně nejvíce zaujala zmínka o otci a jejich vztahu. Jako povídka to není špatná, ale nicméně mě to tolik nebavilo. 5,5-6/10

Karneval – moc povedená povídka. Během prvních dvou stránek jsem byl zaháčkovaný, ale to, co přišlo pak jsem nečekal. Nepřišlo totiž nic mysteriózního a nečekaného. Tohle je úplně obyčejná povídka o tom, jak si jeden muž a jedna velmi ošklivá žena povídají o skladbě Karneval od Roberta Schumanna a poslouchají její různé verze. Obyčejný námět, který Murakami dokáže vytěžit na maximum, a udělat z toho luxusní čtení. 8/10

Zpověď opice z Šinagawy – další povedená povídka, jenž mi vykouzlila úsměv na rty. Murakami přijde s lehce absurdní zápletkou, kterou prodává, tak nenuceně a přirozeně, že jsem mu vysel na každé stránce. Samotná povídka se mi četla velmi lehce a dobře, měla spád, dobré tempo a pointa byla přirozená. Hodně dobrá práce. 8/10

První osoba jednotného čísla – tato povídka má v sobě všechny předpoklady, aby se mi líbila. A ona se mi dost líbila. Jenže je tady jedno velké ALE. To ALE spočívá ve zvratu a v následném konci, u kterého jsem vůbec nechápal, co se stalo, a jaký to mělo význam. Škoda. 6/10

13 04.10.2022

Parádní kniha, která mě moc sedla. King je borec a jeho knížky se mi líbí čím dál více, a rozhodně nezůstane jen u těch, které jsem zatím přečetl. Jako první jsem viděl seriál, který mě ke knize přivedl. Seriál je hodně dobrý, ale má spoustu změn, přesto kniha se mi líbila mnohem více. Je to pomalejší, ale o to více do detailů. King nikam nespěchá a nechá nás poznat hrdiny, jejich motivace, rozhodnutí, a hlavně chyby. Postavy si díky tomu snadno oblíbíme, a budeme s nimi soucítit a fandit jim. King umí skvěle gradovat, takže díky tomu si krásně užijeme dramatické a napínavé momenty. Opravdu jsem dost ocenil jak moc je příběh detailně popsaný. Od historických informacích, Kubu, studenou válku a samotnou dobu. Sedla mě linka s Derry, romantická linka v Jodie a samozřejmě detektivní linka se samotným incidentem. Oblíbil jsem si postavy a bavilo mě číst co se jim stane a jak to zvládnou. Dallas 63 je parádní kniha, a jediný co mě dost mrzí je to, že jsem prvně viděl seriál, než jsem četl knihu, jinak by to bylo za plnou palbu.

13 23.04.2018

Ani si nepamatuji jak jsem se k této knize dostal, ale vím, že se mi hodně moc líbila a dojala mě. Je to nádherná ukázka toho, že když je dobrý příběh a myšlenka, tak není potřeba to rozepisovat na stovky stran. Jednoduše a úderně. Kniha o velkém přátelství a ceně, kterou oba musí zaplatit.

13 06.07.2015

Hodně povedená knížka. Spisovatele S. Craig Zahlera znám více jako režiséra drsných chlapských filmů, které jsou velmi povedené. Po přečtení této knihy mohu potvrdit, že Zahler není jen parádní režisér, on je i parádní spisovatel - chci další knihy od něho. Kniha mi hodně sedla a užil jsem si styl, jakým je to napsané. Zahler svému textu dává "filmový pohled", tím pádem mají dialogy spád, jsou přesné a úderné, nechybí jim černý humor, ironie, sarkasmus nebo "béčková přepálenost". Spisovatel moc dobře ví, jaký příběh tvoří, zná pravidla žánru a nebojí se je poručovat a být brutální a nekompromisní. Některé části příběhu nejsou pro slabší povahy, nicméně po příběhové stránce to dává smysl a pomáhá to ve vykreslení celkové atmosféry. Prakticky skoro všechno, co se v příběhu stane má své opodstatnění. Není to oslava násilí. Je to jen ukázka toho, co lidé dokáží udělat druhým. Díky tomu hlavním hrdinům mnohem více fandíte, jelikož víte, že na hrubý pytel musí přijít ještě hrubější záplata. Zahler by si určitě rozuměl s Frankem Millerem, který vytvořil komiksovou sérii Sin City, jenž je podobně drsná a nepříjemná. Samotná kniha se mi četla parádně. Má to výborné tempo (až na jednu část ke konci, která mě nebavila), suprovou atmosféru a osobně jsem v prostřední části místy ani nedýchal z toho, co se na stránkách dělo. Kniha má perfektně napsané postavy, kterým fandíte, i přestože moc dobře víte, že rozdíl mezi nimi a některými zločinci je jen odznak. Z mé strany velká spokojenost a doporučuji všem, kdo si chtějí přečíst drsnou detektivku.

12 27.03.2022

Další Murakami za mnou a já jsem opět spokojený. Jelikož, od autora mám už hodně načteno, tak směle mohu tvrdit, že jsem dostal "typický Murakamiho román". Je sice pravda, že Tancuj, tancuj, tancuj je jeho šestá kniha, ale k nám se dostala teprve nedávno a díky tomu jsem měl možnost si přečíst romány, které přišly pak, a kde je Murakamiho styl vysoustružen k dokonalosti. Tato kniha se čte opravdu moc dobře. Sedlo mi to a krásně jsem se ponořil do příběhu a užíval jsem si zajímavé charaktery a to, co se v knize dělo. I přes větší počet stránek jsem neměl pocit, že bych se výrazně nudil. Problém nastává, že se o knize špatně mluví/píše a těžko se někomu doporučuje. A pokud by tohle měla být první kniha od autora, kterou si přečtete, tak hodně narazíte. Mám pocit, že knihu nejvíce ocení Murakamiho fanoušci, jenž svého autora znají, vědí jakým stylem píše, jak tvoří charaktery a jak moc se opakuje. Trochu mi nesedlo to "tajemno", které se běžně v Murakamiho knihách vyskytuje. Opět jsem byl lehce zklamaný, že se autor rozhodl některé linky nechat otevřené, nicméně po tolika přečtených knihách už bych s tím měl počítat. Z mé strany spokojenost a mohu říci o Tancuj, tancuj, tancuj že je to krásná a dobrá kniha.

12 14.11.2021

Velká spokojenost. Max Brooks se zde profiluje jako velmi sebevědomí tvůrce, který má své myšlenky hezky srovnané a umí se na daný problém koukat jak z lokálního hlediska, tak i globálního. A čte se to luxusně. Dané segmenty mají, co říci a vždy dokáží něčím překvapit. A navíc se krásně doplňují a vytváří zajímavou mozaiku. Za mě opravdu povedená kniha, která v sobě má mnohem více, než se na první pohled zdá a představuje dost svěží vítr na dané téma.

12 05.06.2021

Než, jsem se do knihy pustil, tak jsem na ní četl hodně chvály a doporučení, že je to velká pecka, která je hodně napínavé a působivá. Teď po přečtení mohu s těmi slovy jen a jen souhlasit. Z počátku se jsem byl z knihy trochu nervózní, bál jsem aby kniha nebyla složitá na lodní terminologii a všelijaké postupy mořeplavectví. O to více jsem byl pak překvapen, jak to autor Dan Simmons velmi přehledně popisuje a jak s danými výrazy pracuje. A s dalšími stránky se začalo ukazovat, že Dan Simmons je skvělý spisovatel, který umí udržet pozornost, krásně budovat napětí, pracovat se zvraty a naším očekáváním. Simmons skvělé popisuje okolí, prostor, a hlavně postavy. Každá postava je výborně prokreslená a propracovaná, a díky tomu nám na ní záleží, mrzneme s ní, bojíme se o ní, hladovými s ní, a truchlíme nad jejím skonem, ať už hlady, nemoci nebo z jiných mnohem hrůznějších příčin. Simmons umí nádherně prodat nepříjemné okamžiky, jenž se dostávají pod kůži jako neklesající arktická teplota. Je to nepříjemné a opravdové. Ale jak už jsem psal, o to více je to působivější a čtenářsky velmi vděčné. Těšil jsem na každou další stránku a byl jsem zvědaví co se bude dít, jak se naši hrdinové vypořádají s hrozby, které jsou před nimi postavené. Terror je luxusní knížka, parádní a napínavý příběh, výborná práce s vyprávěním a charaktery. Mohu jen doporučit.

12 26.02.2019

Kvalitní a dobře napsaná kniha, kterou jsem si moc užil. Můj jediný problém je v tom, že znám film, pointu, a díky tomu se nedostavil moment překvapení. Kdybych neznal slavný film, tak by mi samotná pointa vyrazila dech. Autor Robert Bloch odvedl velmi dobrou práci a osobně mi dost sedlo jakým způsobem vypraví děj. Bloch vypraví děj velmi zlehka, krásně buduje atmosféru a napětí, a nemá problém zvolnit. I kapitoly, kde je "jakoby nic neděje" mají v sobě něco, co žene čtenáře dál. Velkou radost mi udělala parádní práce s postavami, kde každá dostala dost prostoru a autor si hezky vyhrál s některými momenty. Psycho je zajímavá a dobrá kniha a já jsem rád, že jsem si jí mohl přečíst.

11 25.08.2023

KURVA!!! Předem se omlouvám za to sprosté slovo, ale v tom slově je vše podstatné a výstižně vystihuje mé dojmy z tohoto komiksu. V první řadě, tohle je pro všechny opravdové komiksové fanoušky povinnost. Chápu, že je smutné, že to trvalo dvacet let, než se k nám tento příběh dostal, na druhou stranu bude spoustu čtenářů, který tento příběh neznají a nebudou mít vůbec páru, co dostanou za nářez. Faktem zůstává, že já jsem z tohoto komiksu nadšený a mám obrovskou radost, že ho můžu mít ve své skromné sbírce, že jsem ho mohl číst, a v neposlední řadě jsem mrtě spokojený, z toho že mám celou jednu komiksovou řadu v jedné luxusně provedené bichli.

Vydavatelství Argo odvedlo velmi dobrou práci a já jsem ze samotného komiksu měl obrovskou radost. Pevná vazba, hodně bonusů, kvalitní papír, barvy a k tomu samozřejmě ta pravá velikost amerického omnibusu. BBArt musí prominout, ale takhle tady měl vyjít jejich Daredevil a Captain America. (Je to škoda. Ale v té době to byla úplně jiná situace, než je tomu dnes. Dnes jsou marvelovské filmy na vrcholu a dost pomáhají v prodeji komiksů).

Scénárista Brian Michael Bendis odvedl luxusní práci. Jeho příběh je hodně moc povedený a zajímavý. To jakým způsobem pracuje s hlavní hrdinkou Jessicou, kontinuitou marvelovského světa, realistickým pojetím vztahů, problémům s alkoholem, drogy, sexem, je prostě úžasné. Bendis se rozhodl být, co nejvíce realistický v marvelovském světě a přitom ho nepřipravit o jeho kouzlo. Což, se mu povedlo na výbornou. Hodně tomu pomáhá i fakt, že si jako hlavní hrdinku vybral, ne tak známou postavu a mohl jí dát nový rozměr, směr a příběh. To, že příběh vycházel v sérii MAX umožňovalo Bendisovi se chovat k hrdinům tvrdě. Ukazovat je v nedokonalém postavení, nechat je dělat velké chyby a špatné rozhodnutí. A co si budeme povídat, je to hodně osvěžující vidět naše oblíbené postavy, které se nechovají, tak uhlazeně. Bendisovi tento styl sedl a vtisknul mu jistou autorskou vizi. Rozhodně jsem neměl pocit, že by to celé bylo jen na oko, nebo že by autor chtěl bořit nějaké tabu atd.

Samotný komiks je moc hezky nakreslený a má luxusní barvy. Osobně mi udělalo velkou radost to, že se několikrát změnila stylizace, barvy, kresba a další věci. Ukazuje to velkou pestrost vyprávění a pochopení příběhu. Kreslíři si s příběhem hodně vyhráli a krásně převádějí Bendisův scénář na stránky. Některé přechody mezi panely byly luxusní záležitost, desítky stránek jsou pastva pro oči a já jsem jen koukal, co se mi to před očima odehrává. Pro čtenáře komiksů to je naprostá radost pohledět.

A teď něco k záporům komiksu. Čekal jsem, že komiks bude mít ucelený příběh, a to jsem bohužel úplně nedostal. Neříkám, že to vyprávění jeden velký příběh na tři až pět sešitů nefunguje, protože to funguje tak jak má, a díky tomu se můžeme posouvat nejen s Jessicou, ale i celkově. Nicméně pravda je taková, že ucelenější příběh by mi udělal větší radost. Druhý největší zápor je ten, že jsem kdysi četl Bendisova Daredevila a to bylo to nejlepší, co Bendis vytvořil. Takže ta laťka se nedá jen tak překonat.

Alias je jeden z nejlepších komiksů roku a pokud jste ho nečetli, tak neváhejte ani minutu. Bude to KURVA luxusní četba.

11 13.11.2022

Tato kniha má spoustu prvenství v kariéře autorky Ruty Sepetys. Je to její první kniha, která se odehrává čistě jen v USA. Je to její první kniha, která se neodehrává za důležitých historických okamžiků (druhá světová válka, Francův diktátorský režim ve Španělsku, revoluce v Rumunsku v roce 1989). Je to její první kniha, ve kterém lehce změnila styl psaní a vyprávění. Potrhaná křídla jsou autorčin druhý román, takže všechno, co jsem napsal platí, když budou na její kariéru nahlížet jako na celek. Další věc je ta, že Potrhaná křídla stojí bokem od ostatních knih autorky, protože zbylé knihy jsou propojené skrze postavy. Nicméně, to nic nemění na tom, že je knížka povedená, moc hezky napsaná a Ruta Sepetys odvedla parádní práci. Samotný příběh je dost dobrý a velmi citlivě odvyprávěný. Autorka moc dobře umí vyprávět příběhy z pohledu náctiletých, aby působily dobře a uvěřitelně. Osobně se mi líbila změna prostředí, jelikož živočišné New Orleans je na první pohled zajímavější, než třeba zima na Sibiři. Sepetys velmi dobře popisuje dané místo, povahu lidí, a i to jak to tam funguje. Opět stvořila postavy, kterým se fandí od srdce a jejich osud nás zajímá. Z mého pohledu je tempo místy lehce pomalejší a příběh nedokáže naplno využít svou zápletku - zde si myslím, že o to samotné autorce ani moc nešlo. Líbilo se mi, že většina postav dostane více prostoru a působí živě. Mám pár výtek, ale to jsou drobnosti, které mi nezkazili čtení. Kniha Potrhaná křídla se mi hodně líbila a četla se mi moc hezky.

(SPOILER) První díl mě velmi příjemně překvapil. Scénárista Al Ewing využil epizodické zápletky a přistoupil k Hulkovi originálně. Dost mi to sedlo a začal jsem se těšit jak bude příběh pokračovat. Ewing mi ukázal, že nepotřebuje dělat velkolepou akci, a že si v klidu vystačí s komornějšími zápletky. A to se mi hodně líbilo, protože co si budeme povídat, když se Hulk s někým mlátí, tak je to z devadesáti procent na jedno brdo. Bohužel Ewing píše o hrdinovi, který si myslí, že je nejsilnější ze všech a rád se mlátí, takže dříve nebo později musela přijít nějaká velkolepá akce. A v tomto díle přijdou rovnou dvě opravdu velké - jedna je slabší (Avengers), druhá je hodně nepříjemná a drsná (Creel). V prvním díle se příběh víceméně točil kolem Bruce Bannera, v druhém se to točí více kolem Hulka a vedlejších postav. Neříkám, že je to špatné, jen mě osobně více baví linka kolem Bannera. Na druhou stranu, postava doktora Clivea je parádně napsaná. Je to hodně slizký záporak, který si libuje v tom, co dělá, a taky se mu to vrátí. Líbilo se mi jakým způsobem je zapojen do děje Creel a i celková pointa. Kresba je krásně mainstreamová a kreslíř Joe Bennet si vyhrál s jistými stránky a panely. Z mého pohledu jsou Zelené dveře slabší, než první díl, ale pořád se jedná o dobrý a zábavný komiks.

11 09.10.2022

Další výborný komiks od geniálního scénáristy Alana Moorea. Moore vytvořil velmi zajímavého hrdinu a zasadil ho do velmi nepříjemného světa, ze kterého by měl Orwell radost. Ta dystopická budoucnost je velmi syrová a nepříjemná a je nám postupně dávkována. Hodně pomáhá, že se dozvíme, jakým způsobem tento svět funguje a jak moc je to ošklivé místo. Komiksu vévodí perfektní depresivní kresba od Davida Lloyda, která umocňuje pocity, jenž komiks v nás vyvolává. Četl jsem komiks asi dvakrát, a těším se až si to zas někdy zopakuji, jelikož jde o skvělý komiks.

11 28.04.2022

Velká spokojenost.

Již od prvních stránek je vidět, že Johns miluje Strážce od Alana Moorea. Celý příběh je velkou poctou tomuto legendárnímu komiksovému tvůrci a jeho mistrovskému dílu. Johns se proto rozhodl podřídit tomu celý komiks. Ať už jde o vyprávění, rozložení panelů, celkový vzhled komiksu a neposlední řadě používaní bonusových příběhů na konci kapitol.

Mnozí to budou považovat za sprosté kopírování a vykrádání Strážců. Já to tak naštěstí nevidím. Vidím zde snahu o provázanost a ucelenost. Johns se snaží vytvořit “svůj vlastní přídavek do světa Strážců” a chce, aby působil co nejvíce přirozeně. Proto je komiks plný odkazů na tento komiks, rozvíjí některé motivy či vytváří nové postavy. Velkou oporou mu je zde kreslíř Gary Frank, jenž krásně zachycuje odkaz Strážců ve své kresbě. I on skládá poctu tomuto komiksu a samotnému kreslíři Daveu Gibbonsovi.

Největším kladem a zároveň největším záporem bude v tomto případě příběh. Není to jednoduché čtení a samotný Johns nám to neulehčuje. Je zde až moc informací, odkazů (bez znalostí Strážců a spousty komiksů od DC se nebudete místy chytat), dějových linek, hrdinů a při čtení jsem měl pocit, že se Johns nechal místy dost unést. Jako by cítil na sobě tíhu toho, co tvoří, a snažil se vyrovnat samotnému Mooreovi. Díky tomu je v příběhu zbytečně moc linek a postav. A bohužel některé pak ve výsledku působí zbytečně. Tím neříkám, že to Johns pokazil, říkám tím, že udělal několik chyb.

Nicméně, když se příběh čte v kuse, tak to začne do sebe všechno hezky zapadat. Já jako fanoušek jsem si užíval ten moment překvapení a okouzlení příběhem. Opravdu mě bavilo přemýšlet o tom, kam to celé směřuje a jaká bude pointa, jak to ovlivní svět hrdinů DC. Johns si opravdu vyhrál s odkazy a detaily. Jeho vize sice není bezchybná, ale má hlavu a patu. Pointa, kterou přináší, mně sedla a nabídla mi nový pohled na jisté události, které se dějí ve světě DC.

Hodiny posledního soudu je komiks, který při čtení vyžaduje větší dávku pozornosti. Není to žádné oddechové čtení. Na druhou stranu se nejedná o žádný art. Je to takový mix mainstreamového komiksu s myšlenkovým přesahem a lehkým filosofováním o tom, co znamená být hrdina. Mně komiks sedl jako celek. Vím, že má spoustu chyb a některé věci, tam působí hloupě a zbytečně, přesto jsem ochotný to prominout, jelikož jsem se dobře bavil a komiks mě donutil přemýšlet nad všemi myšlenkami, které má. Což rozhodně není málo a běžně se mi to nestává.

Hodnocení: 9/10

11 21.09.2021

Dobrý začátek komiksového výběru o Batmanovi. Jsem rád, že Scott Snyder Batmanův origin pojal po svém, protože tohle není klasický Batman. Tady ještě není Batman tím geniálním detektivem a bojovníkem. Zde se učí jak přežít v Gotham, věřit lidem kolem sebe a ustát těžký nakládačky. Dlouho jsem nečetl komiks, kde by dostával Bruce/Batman, tak často přes hubu a krvácel o sto šest. Snyder některé věci drží v realistické rovině, a někdy se naprosto utrhne ze řetězu. Je to svým způsobem velmi příjemná kombinace. Styl vyprávění mi moc nesedl, protože je místy dost chaotický. Chápu, že si Snyder připravuje půdu na další části příběhu, jen mi to přišlo hodně zběsilé a na sílu. I přes mé výtky jsem celkem spokojený, jelikož čtu něco jiného, než jen klasický Batmanův origin.

11 15.09.2021

Miluji komiksy, miluji většinu komiksových filmů, takže šance, že si zamiluji tuto knihu byla velmi velká. Kluci z MovieZone odvedli výbornou práci. Encyklopedie je napsaná hravě a zábavně. Dozvíte se spoustu informací a rozšíříte si obzory o komiksových filmech (jsou filmy o kterých ani netušíte, že vycházejí z komiksových předloh). Mě tato kniha udělala velkou radost, protože jsem si rozšířil obzory, zavzpomínal na krásné filmy mého dětství a i současnosti. Encyklopedie komiksové filmu je ideální kniha pro všechny fanoušky komiksů a filmů. Doporučuji.

11 03.02.2021

Cormac McCarthy nepíše obyčejné knihy, a tahle je toho krásný důkaz. Cesta je ve své podstatě dost jednoduše napsaná knih, ale její myšlenka je opravdu silná. Čte se to velmi dobře, jelikož je to hodně napínavé a nikdy nevíte co může přijít. McCarthy nikam nespěchá a moc dobře ví, kdy má přidat a kdy ubrat navíc má velmi specifický náhled na svět a danou situaci. Lze říci, že se kniha čte jedním dechem a opravdu stojí za to jí věnovat svůj čas.

11 18.05.2015

Velmi dobrá a zábavná kniha, kterou jsem si moc užil. Dost jsem si oblíbil spisovatele Andyho Weira, protože umí psát zábavně a napínavě. Četl jsem a poslouchal Marťana, poslouchal jsem Artemis, a moc se mi obě knihy líbili. A totéž mohu říci i o Spasitelovi. Weir si našel svůj styl, který vypiloval k dokonalosti a v každé další knize ho posouvá dál a dál. Někdo s tím bude mít problém, jelikož Weir staví na stejných základech a prakticky se opakuje (dělají to všichni velký spisovatele), ale já s tím zatím problém nemám. Je to dáno tím, že to, co Weir píše je zábavné, hravé, napínavé a umí to skvěle zaháčkovat. Já jako čtenář jsem otáčel jednu stránku za druhou a těšil, co se bude dít dál a čím mě Weir překvapí. Fyzika, chemie, astrologie, biologie a další vědy nejsou moje silné stránky, naštěstí to Weir popisuje, co nejjednodušeji, takže se v tom čtenář tolik neztrácí a nepůsobí to jako nudná hodina ve škole. Weir má úžasný talent na psaní hlavních hrdinů. Sice jsou to chodíce učebnice, ale jsou napsaný natolik sympaticky, že jim fandíme od začátku až do konce a prožíváme s nimi jejich dobrodružství. Hlavní hrdina Grace je moc dobře napsaný, ale popravdě není tou nejzajímavější postavou. Tou je Rocky, který je prostě parádně napsanou postavou, co obohatila děj a dodala mu ty správné emoce. Osobně jsem si hodně oblíbil postavu Strattové, která jedná chladně a pragmaticky, aby zachránila svět za jakoukoliv cenu. Kniha se čte moc dobře, má skvělé tempo, krásně graduje, a jak už jsem psal, nutí čtenář otáčet jednu stránku za druhou. Jediné, co mi výrazněji nesedlo, ale je to typické pro Weirovu tvorbu je opakovaní problémů. Jeden se vyřeší, přijde další, ten se vyřeší, přijdou dva atd. Občas to pak působí opakujícím dojmem. Ale to jediná větší výtka, kterou ke knize mám. Spasitel je opravdu moc dobrá a zábavná kniha, kterou mohu doporučit.

10 28.11.2024

Dobrá a zábavná detektivka. Spisovatel Barry Hutchison umí napsat chytlavý text, při kterém otáčíte jednu stránku za druhou a těšíte se, jak bude příběh pokračovat. Hutchison se rozhodl, že se příběh bude odehrávat během cca třech dnů. Díky tomu má příběh spád, velmi dobré tempo a není čas se nudit nebo dlouze zdržovat. Trochu to zamrzí pří vykreslování postav, protože většina působí jako jednorázové charaktery, i samotné vyšetřování působí lehce urychleně, ale to nic nemění na tom, že se to čte dobře a rychle. Království z kostí je zábavná a svižná detektiva, která v rámci žánru nepřekvapí, ale taky neurazí.

10 01.10.2023