hs777 komentáře u knih
Poslední kniha letošního roku a mnohonásobně předčila má očekávání. Vlastně bych ani nedokázala říct, která povídka byla nejslabší, protože všechny byly naprosto perfektní (a to dystopie /postapo skoro nečtu). Hned první Krysí ostrov mě naladil a nadšení mne neopustilo ani s posledním Černým jezdcem. Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit relativně nízkým hodnocením.
V poslední době málo čtu a ještě míň píšu komentáře, ale Slib mě nakopnul. V první třetině knihy je prakticky obsažena celá anotace, takže jsem netrpělivě čekala na zlom, kdy se Megan po dvaceti letech vrátí z vězení. A pak všem bývalým spolužákům začalo peklo - probudily se výčitky svědomí a pohltil je strach, jak velký je jejich dluh a co budou muset v rámci slibu splnit či obětovat. Byla to perfektní jízda a jak je u Bolton zvykem, až do konce si nemůžete být ničím jistí.
Odvážné a znepokojivé, ale mně se to líbilo, možná i díky bezkonkurenčnímu přednesu Igora Bareše. Je rok 2022 a ve Francii jsou právě prezidentské volby ...
Tentokrát jsem trochu zklamaná. Nemělo to šťávu ani spád, lehce plynulo a najednou skončilo. Ale fanouškem Martina Servaze zůstávám dál.
Moje hodnocení všech dílů této série je trochu monotónní … prostě skvělé. Těším se na další příběh.
První komentář, tak to se mi ještě nestalo. Proto jsem ráda, že mohu jen chválit. Takhle si představuji perfektní povídky - rovnou k ději, žádná vata a skvělá pointa. Nejvíc se mi líbila Kuna, možná díky vlastní zkušenosti.
Audiokniha (mimochodem perfektně načtená Janem Hájkem). Po přečtení knihy Rozšíření bitevního pole jsem si nebyla jistá, jestli Houellebecq píše i pro mne. Po vyslechnutí Mapy a území jsem ho ale zařadila do škatulky “zajímá mě”. Překvapil mne svými podrobnými znalostmi umělecké sféry a vybroušeným, kultivovaným projevem. Vtipně zakomponoval do příběhu sebe sama, přitom si zpropagoval svou knihu Elementární částice, což vyvážil nezáviděníhodnou rolí své postavy. Možná s další knihou se posunu do klubu fanoušků Michela Houellebecqa
No, bylo to neveselé. Nejsem příznivcem střídavé péče a tohle mě v mém názoru jen utvrdilo. Oceňuji, že autorka nikoho nehodnotí, nikomu nestraní, nesoudí, jen sděluje. Jenom jsem nepochopila, proč se odehrává v blíže nespecifikované budoucnosti a četnost obratu “v krku mám bulení” bylo větší než malé (a pro mne únosné) množství.
(Audiokniha) Syrové, depresivní, hutné a nekonečné. Žena po nečekaném odchodu manžela se neustále sobecky rejpe jen v sobě samé, svých pocitech zrady, zoufalství, vzteku a analyzuje končící vztah bez ohledu na děti, okolí i chudáka psa. Pořád jsem přemýšlela, zda mám poslouchat dál, ale přetrpěla jsem až k poslední kapitole, kde zčistajasna přišel náznak nějaké katarze. S Geniální přítelkyní se bohužel srovnávat nedá.
Tady není co řešit, jednoznačně nejvyšší hodnocení. Ekniha nebyla bohužel vydána, takže jsem zvolila audioknihu. Bylo těžké poslouchat jednotlivé příběhy, každý mi dlouho ležel v hlavě a musela jsem si mezi výpovědmi dávat několik dní pauzu. Díky rozmanitosti zúčastněných co se týká věku, povolání, sociálního postavení, vzdělání i doby, kdy opustili zemi, to byl velmi pestrý a obsáhlý pohled na život v KLDR a i když jsem již hodně věcí věděla, v každém rozhovoru se našlo něco, co mě stejně naprosto šokovalo. Musím ocenit i výběr interpretů, perfektně podle mne vystihli osobnost své postavy a také hudební podkres.
Pro mne je název naprosto výstižný - jako přes matný sklo, možná tuším, ale doopravdy nevím.
Simona Bohatá ani ve své třetí knize neopustila pražskou periferii, dobu normalizace a velmi hovorovou řeč, která mě ze začátku dost vadila. Ale jen do chvíle, než jsem naprosto podlehla mikrosvětu Benyho, Fabrikanta, Hanyho, Víťana a jejich sběrny. Momentálně má kniha pouze deset hodnocení, což je určitě škoda, a proto doporučuji.
Výborná kniha od Delphine de Vigan jako vždy. Děti sice nade vše, ale kdo se jich na jejich názor nebo souhlas ptal? Znám několik stejných exotů jako je Melánie, kteří bez každodenní a podrobné zpovědi na sociálních sítích jakoby nežili. Jsem zvědavá, co jim na tento monitoring jejich života online za pár let řeknou jejich děti.
Musím říct, že to byl od Angely Marsons výborný nápad vydat nultý díl. Než jsem začala číst, trochu jsem pochybovala, jestli po jedenácti velmi úspěšných případech může zaujmout, ale hltala jsem úplně stejně jako ty předchozí a ráda jsem si přečetla, jak se tým Kim Stoneové zrodil (Dawson potěšil).
Tak to byla paráda, autorky čtvrtá kniha (do letošní výzvy), moje první a naprosto senzační. Až do konce jsem netušila vůbec nic …taková překvápka mám ráda a rozhodně doporučuji.
Tahle série je fakt výborná. Ani s třetím dílem neztratila dech a drží laťku hodně vysoko. Kromě napínavého, zapeklitého a akčního příběhu mě hodně baví i soukromý život Lottie, které právě tento díl přinese šokující osobní odhalení.
S novým rokem jsem objevila novou skvělou sérii a sympatickou vyšetřovatelku Lottie Parker. Tak trochu Kim, tak trochu Erika, svých problémů má taky dost, ale na rozdíl od dvou jmenovaných má tři děti (i když matkou roku rozhodně není). Případ to byl zamotaný, některé scény hodně brutální, ale i díky krátkým kapitolám se čte velmi rychle a dobře. Hned jdu na další díl.
Po polovině jsem si dala pauzu, vrátila se zpět, ale dojem se vůbec nezměnil. Moc mě to mrzí, ale zahlcená hromadou historických údajů a s pocitem, že čtu učebnici dějepisu, bohužel odkládám.
Povrchní styl vyprávění, velké množství postav, které by si zasloužilo diagram a místy jsem měla pocit, že je to spíš zjednodušený výklad historie nebo učebnice dějepisu pro mládež. Úplně špatné to nebylo, ale dočítala jsem spíš z povinnosti než ze zvědavosti, jak celé dopadne.
S každou Goffovou knihou je to stejné. Dlouhé měsíce čekání, potom pár (doslova) hodin čtení a pak zase to nekonečné čekání ….. ale stojí to za to.