hs777 komentáře u knih
K nadšeným komentářům pode mnou není co dodat. Propojení osobních příběhů s neznámou historií města, které již neexistuje je bravurní ... asi jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. I když to není snadné v této době, zkuste se začíst, dojme vás i potěší.
Stejně jako všichni ostatní jsem se moc těšila na další knihu paní Mornštajnové. Zklamaná nejsem, protože je to paní spisovatelka, ale musím přiznat, že Hana, Hotýlek i Tiché roky se mi líbily víc. Chyběl mi další osud některých postav a několik desítek stran, abych ztratila pocit jisté zkratkovitosti a předvídatelnosti. Přesto vysoký nadprůměr české beletrie - dávám 4 hvězdy a prosím zařadit do povinné četby.
Šílené a strašné, četla jsem jak o život, aby trápení Báry pominulo, abych se pročetla k naději, ke světlu na konci tunelu. Skončilo to tmou....chtěla bych vygumovat z hlavy, ale vůbec mi to nejde.
Léty prověřená excelentní detektivka, a i když člověk zná, stejně je napnutý jako kšandy.
Tady není co řešit, jednoznačně nejvyšší hodnocení. Ekniha nebyla bohužel vydána, takže jsem zvolila audioknihu. Bylo těžké poslouchat jednotlivé příběhy, každý mi dlouho ležel v hlavě a musela jsem si mezi výpovědmi dávat několik dní pauzu. Díky rozmanitosti zúčastněných co se týká věku, povolání, sociálního postavení, vzdělání i doby, kdy opustili zemi, to byl velmi pestrý a obsáhlý pohled na život v KLDR a i když jsem již hodně věcí věděla, v každém rozhovoru se našlo něco, co mě stejně naprosto šokovalo. Musím ocenit i výběr interpretů, perfektně podle mne vystihli osobnost své postavy a také hudební podkres.
Vynikající, strhující a návykové. Nez začnete číst, ujistěte se, že nemusíte ráno brzy vstávat.
Žádná vata, jen jednoduché věty, které přesto zasáhnou, dojmou i naštvou. Ne každý ocení strohost a úspornost vět, ale k tomuto syrovému příběhu neskutečně sednou. Překvapil mne (příjemně) velmi nezvyklý konec a děkuji za skvělý literární zážitek.
Opět mi chybí hvězdičky ... smutné, mučivé, ale mimořádné.
Parádní čtení, ale vlastně žádná z knih Michaely Klevisové mě zatím nezklamala. Od prvních stránek jsem vpadla do letní atmosféry malé osady u rakouských hranic, života nemnoha obyvatel - současných i těch, co se po letech vrací se vzpomínkami a otázkami. Když se objevil Josef Bergman, už mi ani nechyběl. Se svou kolegyní Sylvií příliš nevyčnívali, vše se stejně odehrávalo jen v pracovní rovině, tak snad někdy příště nahlídne autorka víc i do jejich soukromí. Moc se těším na filmové zpracování.
Výborná kniha od Delphine de Vigan jako vždy. Děti sice nade vše, ale kdo se jich na jejich názor nebo souhlas ptal? Znám několik stejných exotů jako je Melánie, kteří bez každodenní a podrobné zpovědi na sociálních sítích jakoby nežili. Jsem zvědavá, co jim na tento monitoring jejich života online za pár let řeknou jejich děti.
Milé a poutavé vyprávění staré ženy o svém nelehkém životě, ve kterém ale není ani trochu smutku. Autorku jsem neznala,velmi mě překvapila a potěšila.
Moje hodnocení všech dílů této série je trochu monotónní … prostě skvělé. Těším se na další příběh.
Nemohla jsem si vybrat lépe pro začátek roku než další případ Kim Stone. Je neuvěřitelné, že je to desátý díl a hodně vysoko nastavená laťka pořád nespadla. Marně bych hledala další superlativy k této sérii, takže je nehledám a moc se těším na další díl.
Z chaotického a bláznivého se postupně vyklube něco hodně lidského, dojemného a přitom i vtipného. Úplně jiný Backman, ale pokaždé mě dostane. S Mužem jménem Ove a Medvědínem řadím k jeho nejlepším.
V poslední době málo čtu a ještě míň píšu komentáře, ale Slib mě nakopnul. V první třetině knihy je prakticky obsažena celá anotace, takže jsem netrpělivě čekala na zlom, kdy se Megan po dvaceti letech vrátí z vězení. A pak všem bývalým spolužákům začalo peklo - probudily se výčitky svědomí a pohltil je strach, jak velký je jejich dluh a co budou muset v rámci slibu splnit či obětovat. Byla to perfektní jízda a jak je u Bolton zvykem, až do konce si nemůžete být ničím jistí.
Musím říct, že to byl od Angely Marsons výborný nápad vydat nultý díl. Než jsem začala číst, trochu jsem pochybovala, jestli po jedenácti velmi úspěšných případech může zaujmout, ale hltala jsem úplně stejně jako ty předchozí a ráda jsem si přečetla, jak se tým Kim Stoneové zrodil (Dawson potěšil).
Bylo to náročné (vzhledem k obsahu), ale bylo to úžasné (vzhledem k formě a stylu).
K této knize asi nechci víc napsat - přečtěte si a vím, že nebudete litovat. Mám radost z tvorby současných autorů a jdu shánět další knihy Zuzany Dostálové.
Karla Kryla jsem objevila jako náctiletá v době komunismu a desku Bratříčku, zavírej vrátka opatrovala jako poklad. Jeho písně poslouchám dodnes, většinu znám zpaměti a jsou pro mě jednoduše geniální. Nejen úžasným mazlením se slovy, verši, skrytými narážkami na režim, ale i životní moudrostí a aktuálností ... z některých textů i po tolika letech mrazí. Škoda, že tak obrovské osobnosti tu nemohou být s námi o trochu déle.
Perfektní a obdivuhodné, jak žena vystihne pocity permanentně naštvaného, uvláčeného a vyhořelého chlapa, i když si většinu problémů spolehlivě zařídí sám. Zatím tu jsou převážně komentáře žen, jsem zvědavá na ty mužské a všem doporučuji.