Hwaelos komentáře u knih
Oba příběhy jsou tak nějak fajn, ale nebudete při čtení v extázi řvát "hurá". Moderní start Pakovy minisérie má navíc i nějaké prima bonusy, které jsou pro Marvel celkem neobvyklé, jako je střílení do lidí a dumání nad tím, nakolik je to ok. Patrně nejdůležitější je tenhle svazek kvůli tomu, že zaplňuje nějaké díry, které vyvstaly v jiných svazcích UKK a NHM. První příběh je totiž z období Iron Manova dlouhého pádu, který nastartoval chlast, pokračoval rozpadem Stark Industries a vyvrcholil jeho (zdánlivou, jak jinak) smrtí. Druhá story zase zaceluje citelnou mezeru v příběhu Temné vlády Normana Osborna, která je na našem trhu ještě hodně neprobádaným územím.
Je to dobré. Na devadesátky, kde se zpravidla sázelo na akci a svaly namísto dialogů a postav dokonce hodně dobré. Bachalova kresba je fajn, jakkoli místy trochu nepřehledná. Problém je jenom v tom, že začátek série rozvíří spoustu otázek, které nemůžou být v tomhle svazku zodpovězeny a příběh je vlastně jen úvodem k větší sáze, která se k nám nikdy nedostane. Mimochodem, asi vůbec poprvé se mi stalo, že jsem se ve čtení historie na konci svazku vůbec nechytal. V těch X-menovských sériích musel být v té době pořádnej guláš...
Alex Ross je nafouknutá bublina. Samotný fakt, že na hrdinovi vidíte každý detail kůže, znamená jen to, že si s tím dal hodně práce (což si vzhledem ke své pověsti může dovolit). Ve výsledku to ale vždycky nakonec vede k tomu, že Superman vypadá tak na padesát+ a zbytek jeho crew na pětačtyřicet po deseti letech nezřízeného chlastání. To je daň za ztvárňování podočních váčků a detailů vrásek.
Jakkoli paradoxní to u obřího obrazového alba je, v tomto případě to táhne příběh. Sice nekomplikovanej a lineární, ale se zajímavou premisou a dobře zvoleným point of view v podobě Manhuntera.
Je důležité před čtením vědět (a to já jsem nevěděl), že nejde o spin-off Macanuda, ale o knížku pro hodně malé děti, která se Macanudu podobat moc nesnaží (snad výjma stylu kresby). Jako dárek pro dítě do sedmi let vhodné (a pak si přidejte klidně hvězdičku), jinak spíš ruce pryč.
Shaun Tan je tentokrát úspornější, ale o nic méně aktuální. Cikáda je v jeho pojetí něčím jako kafkovským hrdinou a nelítostný korporátní svět připomíná v náznacích jednak někdejší segregační zákony v USA, jednak... vlastně korporátní svět.
RŠ a jejich úžasná nová dobrodružství je zajímavým titulem. Název působí, jakoby byly čtenáři servírovány nové komiksové povídky v duchu původní předlohy, skutečnost je spíš taková, že většina autorů se ani nepokouší na ducha RŠ navázat, protože by to v dnešní době působilo spíš směšně. Jde tedy o více či méně parodické či jinak posunuté motivy, které si tvůrci vypůjčují. Což je asi dobře, jen je třeba si to uvědomovat. Kvalita příspěvků je po literární i kresebné stránce hodně nevyrovnaná a jen několik z nich skutečně vyčnívá nad průměr. Co rozhodně stojí za čtení je samozřejmě Pavel Čech (Mirek se zapovídává s Vlastou), povídka Vojtěcha Maška o imaginárních kamarádech J. Foglara, svérázné zapracování Hagenovské legendy od dvojice Šinkovský/Ticho762 a Poslední léto RŠ od Tučapského. Tedy vlastně samí zavedení autoři. Příjemně mě překvapila povídka Dnes je venku podivné nebe od Marka Pokorného, kterou jsem si musel "přečíst" několikrát, abych ji vůbec pochopil. Za absolutní vrchol ale považuju dva kousky, jejichž pokračování bych si vlastně hrozně rád přečetl. Zaprvé hororová variace na Kingovo "To", kde nahrazuje Pennywise Široko od dvojice Blažek/Šimečková. A hlavně napínavej špionážní příběh z druhé světové "RŠ v ohrožení" od Josefa Danglára.
Rok jedna je příjemné čtení. Jedno z těch lepších z Rebirthu. Rucka holt psát umí. Slabinou je superhrdinskej core příběhu (Ares a jeho poskoci), kterej pořeší WW tak rychle, že si už zítra patrně nebudete pamatovat, o co tam šlo. Dobrý je ale prokreslení vztahů, emoce a samotenej princip adaptace hrdinky na moderní svět. Naopak úplná katastrofa, která táhne jinak slibnej příběh dolů je děsivá počítačová kresba, v níž vypadají obličeje absolutně vyžehleně a genericky.
Jessica Jones rozhodně není tragédie a patří k tomu lepšímu, co se do NHM dostalo. Má to nicméně několik "ale". Oproti jejímu příběhu s Max řadě je tohle fakt čaj a z podstaty JJ je vykoštěno to, co na ní bylo zajímavé a jiné. Kromě toho není The Pulse vlastně příběhem Jessicy (minimálně v začátku řady, který je tady přetištěný, má vlastně jen minimální roli). A k tomuhle všemu ještě kresba Marka Bagleyho... Jeho divnej karikaturní styl se mi nelíbil už v Ultimate Spider-Manovi a sem nesedne už vůbec. Oproti Gaydosovi (JJ Max) je to hodně ledová sprcha.
Jinak je příběh s Osbornem vlastně fajn, ale člověk se nemůže zbavit dojmu, jak se všechno děje tak nějak samo, bez větší iniciativy všech protagonistů. Kdo je vrah se zjistí velmi rychle a další peripetie vlastně nejsou veškeré žádné.
Tak nějak málo Marvel a hodně špionážní retro. Což vůbec nevadí. Remender se nebojí věnovat několik stran rozhovoru dvou lidí o politice a sociálním systému namísto toho, aby rozvíjel macho sváděcí zápletku. Boží. A deziluzivní konec k tomu perfektně sedí. Po Sentrym další uzavřená minisérie, která je mnohem lepší, než co tu vyšlo k nejslavnějším postavám komiksové stáje Marvelu.
První knížka z Rebirthu, která mě aspoň bavila. Příběh je netypickej a vlastně docela dobrej. Jenom postavy nemají žádný pozadí a jejich dialogy šustí papírem jako hrom. Dokonce ani (SPOILER) smrt jednoho z hlavních přestavitelů, na kterou je dobře zaděláno a má nějaký emoční dopad, vlastně nic neznamená, protože je hned vzápětí popřená. Nemůžu si pomoct, ale oproti New 52 je prostě Rebirth drop down.
Sentry má dvě pozitiva, které komiks povyšují nad běžnou úroveň NHM: 1) Servíruje uzavřenou minisérii, takže čtenář nedostane jen výřez z většího dějového celku. 2) Vyprávění je velmi dobře uchopeno a asi do poloviny knihy jsme napínáni, jak to teda vlastně všechno je. Dost dlouho ani nevíme, jestli je Reynolds superhrdina, nebo blázen, což je hrozně cool. A hlavně, jak je možné, že na Sentryho všichni zapomněli? To jsou skvělé premisy kvalitního příběhu. Problém je jen v tom, že jakmile se vše objasní, děj začne zpomalovat a napětí se vytrácet. Přesto jde o jednu z nejlepších knížek série.
Když čte člověk Spider-Girl, začíná celkem chápat, proč se Marvel na konci devadesátých let potácel na hraně bankrotu. Odvozený, neoriginální piece of shit s nezajímavými protivníky a hloupými teenage problémy.
Je to spíš 3,5 hvězdy. Jde o jeden z lepších dílů NHM. A především jde asi o první kus, kdy mám pocit, že retro je stejně dobrý jako hlavní příběh. Asi je to tím, že je retro oboje (odstup vydání mezi minisérií a cameem ve Spideym je jen rok). Minisérie je kvalitní po příběhové stránce. Zamrzí jen to, že dialogy jsou strašně šroubované, což postavy zneživotňuje. Člověk má prostě pocit, že postavy jsou tu jen věšáky na ohrané repliky. Ale je super, že Cloak a Dagger u nás vůbec vyšli, protože jsou to postavy spíš z okraje univerza Marvelu - a jako takové jsou morálně míň jednoznačné, rozporuplnější a drží se víc při zemi (tzn. daleko od übermenschovských střetů s pestrobarevnými záporáky). To vždycky potěší.
Že jsou doplňkové příběhy DCKK guilty pleasure, je jasná věc, ale ten o Catwoman je ještě nablbejší, než jste doufali. Selina jde loupit, dostane cihlou do hlavy, probere se mnohaleté amnézie, která ji uvěznila v alteregu Catwoman, spojí se s Batmanem, aby dostali velkýho bosse, inscenujou loupež pomocí kočky s rolničkou, Catwoman spoutá Batmana, aby ??? (to moc nedomyslela), její undercover operace se provalí, Batman je uvězněný s Robinem a bombou v mlýně, ale dostanou se ven, protože pokropí rýži, zatímco Selinu boss přiváže k traktoru, který nechá sjet ze srázu... A tak dále. Krása střídá nádheru. Jo, a hlavní příběh! No, to je standardně dobrej Brubaker. Hodně to připomíná Gotham Central (vystupujou tam i některý známý postavy) a tak jako v předchozím svazku Catwoman to vlastně není moc o superhrdinech. Ale jako dvě krátký noirovky z Gothamu je to moc fajn.
Mám skoro chuť dát pět hvězd. Hlavní příběh ve mně evokuje přesně to, co mě kdysi nadchlo na Dětské křížové výpravě - pocit, že se to děje v současnosti a v normálním (tj. našem) světě, komedie, superhrdinská sága a tak trochu rodinné drama. Všechno to tam je, a drží to pohromadě. Je to o to víc překvapivý, když si člověk uvědomí, že to napsal Matt Fraction, který má za sebou shit s názvem Fear Itself. Kromě toho je překvapivě fajn i starý příběh Ant-Manova originu. Rozhodně jedna z těch nejlepších věcí z červeného UKK.
Nakonec ani nevadí, že v příběhu, který se táhne ze svazku Cpt. Britaina do Black Knighta, chybí prostřední číst. Oba party fungují v zásadě samostatně. Horší je, že se člověk v příběhu trochu ztrácí - z části je to dané tím, že britské superhrdiny Češi moc neznají, z větší části ale tím, že Cornell nedokáže moc souvisle vyprávět. Upířina ale vcelku odsýpá a pozitivní je i to, že heist story, kde jde o to přelstít dostatečně lstivé padouchy, je chytře vymyšlená. Až do bodu zvratu bude čtenář věřit, že mají klaďáci opravdu namále. Dialogy jsou ale trochu moc papírové. Ve výsledku je z toho průměr NHM.
Prostřední příběh s inscenovaným soudem, v němž je žalobcem Grim Reaper, je prima a upřesňuje některé komplikované události, které se pojí s originy Visiona a Wonder Mana. Oba zbývající kousky jsou spíš do počtu.
Celkově hodně příjemná oddychová záležitost. Osobně mě potěšil ten posun od prvního dílu, který mi přišel spíš jako průměrně zajímavá komiksová povídka. Tohle je opravdová Bondovka (v akčních pasážích) / Doylovka (ve smyslu deduktivního budování detektivní zápletky) se vším všudy. A velkým plusem je samozřejmě množství chytrých odkazů na uměleckou modernu (ačkoli je u Talbota dost patrná nechuť k abstraktnímu umění).
So far not impressed. Na to, že se o Kingovi mluví jako o důstojném nástupci Snydera, je první díl prostě zklamání. Na Snyderově pojetí mi hodně sedlo to, jak se držel při zemi. Staří padouši dostali nový kvalitní nátěr, noví vyvolávali akorát tolik strachu, aby měl čtenář obavy, jestli to Batman zvládne - vlastními silami, často bez trilionu gadgetů. A tady hned v prvních sešitech postava, která si vytře zadek s JLA... K tomu spousta zbytečného patosu, geniálních udělátek a vnitřních monologů víc, než dialogů mezi postavami. Ztrátu Capulla ani nezmiňuju. Uvidíme, jak to bude dál, ale za mě prozatím spíš palec dolů.
Mě ani tak nevadí, že je to zasazené mezi různé eventy (souvislosti se dají celkem pochopit, pokud člověk četl většinu toho, co tu z té doby vyšlo v komiks. kompletech), vadí mi spíš, jakým způsobem pracuje Slott s postavami. Příběh je ok (vlastně by mě zajímalo, jak bude pokračovat), horší je, že se tu všichni chovají jako dementi (v čele s Ant-Manem, ale u toho je to spíš povahový rys) a jako jednorozměrné figurky. Chybí tu prostě prokreslení charakterů a čas na nějakou práci s vývojem postav.